kvetinkovedny komentáře u knih
Sam si celý život připadala neviditelná a tak jí to vyhovovalo. Ve škole ji většina spolužáků přihlížela a to i přesto, že její starší sestra Lucy je roztleskávačka a nejpopulárnější holka na škole. Tedy... přála si, aby si jí všiml jeden konkrétní člověk... a tím je Jack, který je ale bohužel také přítelem její sestry Lucy. Když však jednoho dne čistou náhodou zachrání život prezidentovi Spojených států, najednou už není neviditelná - ale stane se národní hrdinkou, se kterou se všichni chtějí přátelit. Jediný, kdo je vůči její nové slávě imunní, je její kamarád z výtvarky David, který ale náhodou je také synem prezidenta. ️
Tahle knížka byla neskutečně vtipná, ztřeštěná a neskutečně zábavná, stejně jako jiné knížky od autorky. Ačkoliv to nebyl žádný literární skvost, čtení jsem si neskutečně užila. Bylo to takové nenáročné a úplně mě to dostalo do dobré nálady. A z autorčina humoru prostě nemůžu.
Knížku jsem četla v angličtině, ale vyšla i v češtině u @knizniklub
Knížka má i druhý díl, do kterého se určitě brzy pustím.
4-5/5
Tahle knížka je první sbírkou moderní poezie, kterou jsem kdy přečetla. Obecně poezii nečtu tolik jako beletrii, ale někdy není nic lepšího než rozklíčovávat význam schovaný mezi slovy. A na tuhle autorku jsem slyšela tolik chvály, že jsem se prostě musela přesvědčit sama, zda za to stojí.
A jo. Rozhodně stojí.
Princezna je sbírka, která mě naprosto dostala. Má čtyři části - princezna, vévodkyně, královna, ty. Básně jsou velmi různorodé, některé se mi líbily více, jiné méně.
Prostřednictvím básní nám autorka vypráví svůj příběh - jak měla složitý vztah s matkou, vlastní vahou a jak vždy utíkala ke knihám. Následují první vztahové zkušenosti a několik osudových ran, které ji málem zničily. Nakonec ale všechno dobře dopadá, když nachází sebe samu a lásku.
Pokud poezii úplně nevyhledáváte, ale rádi byste jí dali šanci, s touto knihou nesáhnete vedle. ️ Zároveň vás ovšem varuji, že kniha obsahuje vážná témata jako sebepoškozování, sebevraždu a další, tak se prosím do knihy pouštějte jen v dobrém rozpoložení, místy je dost depresivní.
*Sbírku hodnotím bodovým rozmezím. S poezií tolik zkušeností nemám a tudíž je pro mě těžší ji bodově ohodnotit, i vzhledem k tomu, že básně jsou dost rozdílné.
Když tahle knížka vyšla, naprosto mě minula. Už nevím, zda-li jsem o její existenci vůbec nevěděla, nebo jestli mě nezaujala obálka a já si ani nepřečetla anotaci. Fakt je, že když mi o ní řekla kamarádka před pár týdny, probíhalo to asi takhle: „Hej, už jsi četla tu YA knížku o tý holce, jak umí vycítit zlato?“ – „Chrmp?“ – „No. Umí vycítit zlato. Odehrává se to v 19. století během zlaté horečky.“ V tu chvíli jsem věděla, že jsem prošvihla něco významného.
Na začátek bych ráda poznamenala, že anotace je malinko nepřesná. „Uteče na západ do Kalifornie.“ To je vlastně děj téhle knížky v kostce, není to jen úvod, na který naváže příběh knihy. Četla jsem mnoho recenzí, kde si právě mnoho lidí stěžuje, že tam není žádná zápletka, protože hlavní hrdinka Leah „jenom cestuje na západ“. Což je asi ta nejabsurdnější věc, jakou jsem si mohla přečíst, a že se objevovala často.
Hlavní hrdinka zažije něco, co jí otočí svět vzhůru nohama – a tak se rozhodne hledat nový život na západě, kde by díky své schopnosti mohla uspět v hledání zlata lépe než kdokoliv jiný. Ale podmínkou takového nového začátku je několikaměsíční cesta napříč americkým kontinentem. A ne zrovna v bezpečné době, na cestě totiž čeká několik nástrah a nebezpečí. Už jenom sama taková výprava mi přijde mnohem zajímavější, než zápletky mnohých knížek z poslední doby. Takže pokud někdo říká, že to nemělo děj, opravdu nechápu, co by se v příběhu muselo stát, aby to děj mělo.
Vím, že spoustu lidí zklamalo, že magické schopnosti hrdinky jsou vlastně jen rámcem pro příběh, (...)
Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.
(SPOILER) Když jsem se doslechla, že vyjde nová kniha od autorky Selekce, byla jsem nadšená. Selekce sice není nejlepší kniha na světě, má mnoho nedostatků, třeba vysvětlení, jak se svět vrátil do polonovověku, jak vznikly kasty nebo co pořádně chtějí záhadní rebelové. Ale byla to milá oddechovka, naivní a sladká romance, která člověku zvedla náladu. Selekce je ale docela stará, takže jsem očekávala, že autorka se od té doby trochu zlepšila ve psaní a očekávala jsem, že její dlouho očekávaná kniha Zaslíbená bude alespoň stejně tak skvělá jako Selekce. Jo, to jsem se hodně spletla. Příběh je od začátku nezajímavý, nudný a prostě o ničem. Ačkoliv ten nápad mi přišel dobrý, přestože je to Selekce naruby, absolutně jsem se do příběhu nedokázala vcítit. Postavy byly bez charakteru, všechno bylo naprosto bez emocí nebo jakékoliv logiky, včetně prostředí a dějin říše. Z nepřátel se přes noc stali nejlepší přátelé a naopak lusknutím prstu. Král Jameson, který se Hollis dvoří, je neskutečně milý, ač ona si to nemyslí a pohoršuje ji, že se od ní očekávají jako od královny nějaké povinnosti. A pak přijde na řadu superinsta láska. Pár pohledů a už se může brát se záhadným cizincem. To by všechno bylo ještě přijatelné a za mě na 2,5/5, ale ten konec? Měla jsem pocit, že znovu čtu finále První, ale tentokrát se to zvrhlo ještě víc. Ok. Takže očividně to není romance, ten konec tomu neodpovídá. Jediná možnost, jak to bylo možné napravit, bylo, že místo toho, aby osud, který potkal většinu postav, potkal opravdu všechny. To by za mě bylo odpovídající zakončení příběhu. A přišlo by mi to jako dobrá recese. Abych to uvedla na pravou míru, ani tolik mi nevadilo, co se na konci stalo, ale to, jak se následně hlavní hrdinka chovala a přijala to?! Myslím, že jsem nikdy nedala takhle nízké hodnocení, ale tohle bylo ještě horší než DIMILY, které se u mě zatím těšilo prvenství. Jestliže DIMILY mělo zůstat na Wattpadu, tohle rozhodně mělo zůstat u autorky v šuplíku.
(SPOILER) Lillia se chtěla pomstít kamarádovi Alexovi za to, že si začal něco s její mladší sestrou. Kat se chce pomstít bývalé kamarádce Rennie za to, že ji pořád uráží a roznáší o ní pomluvy. A Mary se chce pomstít kamarádovi Lillie – Reevovi, který ji, když byla malá, šikanoval.
Musím říct, že se mi to líbilo. Sice pomsta není moje oblíbené téma (a to jsem zbožňovala seriál Revenge), ale knížka se četla dobře, postavy jsem si oblíbila (nejvíce Lillii) a jak se holky mstily, to bylo i docela zábavné. Celou knížku jsem chtěla, aby se Lillia dala dohromady s Alexem. Konec byl hodně otevřený, trochu magicko-mystický, což už trochu poukazovalo na to, že tato série v sobě bude ukrývat špetku fantasy.
(SPOILER) První dvě třetiny knihy se mi moc líbily. Hlavní hrdinka byla sympatická a celé to "klučičí" prostředí bylo fakt skvělé. Knížka si držela tempo a byla to taková příjemná oddechovka. Do "toho velkého odhalení" jsem plánovala knihu hodnotit 4 hvězdami.
Ale kvůli tomu, jak tato kniha nakládá ke konci příběhu se závažnými tématy jako domácí násilí, deprese, PTSP a potlačování vzpomínek jsem jednu hvězdu strhla (a říkám si, že jsem možná měla ještě více).
Hlavní hrdinka potřebovala psychickou pomoc, ale nikdo jí ji neposkytl. Všichni jen přihlíželi tomu, jak se trápí a rozpomíná se. Potlačované vzpomínky nejsou sranda a postup její rodiny a přátel byl více než pochybný. A jakmile si hrdinka na své trauma vzpomněla, všechno se vyřešilo a bylo dobře. Jakože... kéž by to takto fungovalo! Přitom stačilo zmínit, že je vhodné v takových případech vyhledat pomoc odborníků. Ale ne. My jsme se museli věnovat romantické lince, která tou dobou už mi byla ukradená, protože jsem chtěla, aby hlavní hrdinka měla čas vstřebat vše, co si uvědomila. Když autorka hodí takovou bombu, psychické zdraví hlavní hrdinky mě prostě zajímá více než její milostný život.
Z toho konce jsem hodně mrzutá, protože to tam podle mě vůbec být nemuselo, když s tím autorka očividně vůbec neplánovala pracovat a dala to tam kvůli efektu.
Další knížce od autorky šanci asi dám a tentokrát doufám, že to nebude thriller označovaný jako feel-good contemporary.
‐--------------------
!!! SPOILER - Hlavní hrdinka trpí nočními můrami kvůli smrti své maminky. Na konci knihy se dozvídáme, že to bylo proto, že hlavní hrdinka byla přítomna její sebevraždě (trpěla depresemi) a tuto vzpomínku vytěsnila. Všichni kolem ní to ví, jen ona ne. - !!! KONEC SPOILERU !!!
2,5*/5
Když jsem tuhle knížku rozečetla, měla jsem z ní fakt dobrý pocit. Přišlo mi, že postavy mají zajímavé koníčky a jsou dost odlišné na to, aby dynamika příběhu byla zajímavá. Jenže... někde mezi třetinou a polovinou příběhu se to zlomilo a všechno šlo do háje.
Celá knížka je totiž založena na vztahu dvou hlavních hrdinek, který sice začal relativně dobře (i když to byla dost instalove), ale pak spolu jsou, ale nejsou, neustále se hádají, ignorují... a vůbec si spolu nepromluví, ale hned vytahují "miluju tě"? Abych milostné dvojici fandila, musí ukázat, že jsou pro sebe dobří/dobré a je jim spolu skvěle. Pokud je v knize nějaký konflikt, musí vycházet z postav a dávat smysl. Jenže nejen, že nám autorka neukázala, proč bych měla Morgan a Ruby fandit, ale ještě nám představila snad ten nejpitomější konflikt – Morganinu umíněnost.
Morgan totiž absolutně nechápe, že ne každý chce do světa hlásat svoji orientaci, že existují lidé, kteří nemohou doma říct, že jsou queer... a neustále Ruby nutila ke coming outu, za což jsem opakovaně měla chuť ji profackovat. A ano, na tom stojí celý konflikt v této knize – že si Morgan neuvědomuje, že o cizích lidech nerozhoduje.
No a ten naprosto přeslazený, hloupý a nereálný konec, za který by se nemusela stydět ta nejlacinější romantická komedie, tomu nasadil pomyslnou korunu.
Suma sumárum - začalo to skvěle, mělo to potenciál, ale provedení se bohužel nepovedlo. Nedoporučuji.
3,5/5
*YA contempo romantika
Příjemná hate-to-love romantika. Hodně mi sedla hlavní hrdinka, která byla cílevědomá, trochu arogantní, svědomitá, ale taky taková chladná a racionální (#právnickýmateriál) - což ale znamená, že mnoho z vás ji bude nenávidět.
Zároveň kniha klidně mohla být o dost kratší (na 200 stranách se v podstatě nic nedělo) a hlavní týpek byl někdy na facku (a to hodně). Jakmile to začalo jiskřit, bylo to super, ale nechápu, proč tam nebylo víc jejich vztahu a méně zbytečného dramatu.
Takže abych to shrnula - bylo to fajn, ale pokud knihu vynecháte, tak to taky určitě přežijete.
odloženo v 10% knihy (nehodnotím)
*údajně YA contempo, za mě spíš middle grade
Eeeehhh tohle rozhodně nebylo nic pro mě. Tento výlet do hlavy nesebevědomé mentálně 12leté holčiny mě neskutečně otravoval a nudil zároveň. V knize jsem nenašla nic, co by mě zaujalo, takže odložení bylo jediným řešením. Neříkám, že je to nutně špatná kniha, ale od určitého věku už je prostě nečitelná. A těch odkazů na jiná díla bylo fakt moc!
Štve vás, když vám kniha cpe nějaké „moudro“, se kterým nesouhlasíte (např. „první polibek vám řekne, zda je někdo vaše spřízněná duše“ nebo „podvádět v 19 je normální“)? Nebo je vám to jedno? Já osobně to nesnáším ze všeho nejvíc. Knize dokážu odpustit opravdu hodně, ale když vidím, že se mi snaží vnutit myšlenku, která je za mě naprostá pitomost, dost mě to rozhněvá. O to víc, když je neslučitelná s mými morálními zásadami.
Sarah Mlynowski – Just a Boy and a Girl in a Little Canoe (Bláznivé léto)
první dvě třetiny knihy – 4/5
poslední třetina knihy – 0/5
Bláznivé léto je první kniha, které jsem se rozhodla dát dělené hodnocení. Snažím se tak vyrovnat s faktem, že jsem si většinu knihy neskutečně užila, ale potom přišlo právě omílání jednoho moudra, které mě zvedlo ze židle a knihu hodilo z balkonu.
Bláznivé léto vypráví o dívce jménem Sam, která je neskutečně zamilovaná do svého přítele Eliho. Ten ale odjíždí na měsíc a kousek do Evropy se svým bratrancem. Ona je na něj trochu naštvaná, že netráví léto spolu, ale najde si práci na letním táboře. Na začátku s prostředím bojuje, ale nakonec si oblíbí jak své kolegy, tak své svěřené děti.
Tuhle část knihy jsem zbožňovala. Osobně cokoliv připomínající tábory jsem jako dítě nesnášela, ale z nějakého důvodu je hrozná zábava o tom číst. Autorka skvěle vystihla atmosféru a moc se mi líbilo, jak se hlavní hrdinka vypořádávala s dětskou přezdívkou, kterou jako dítě na táboře dostala. Bylo to super odpočinkové čtení, neskutečně mě to bavilo a oblíbila jsem si většinu postav. Až na ty hlavní teda.
Hlavní hrdince Sam má být 19, má mít za sebou rok na univerzitě a skoro roční soužití s přítelem, ale vůbec se tak nechová. Osobně bych jí hádala tak 16, maximálně 17 let. Postupem času se zakouká do Gavina, svého kolegy, ale ne, že by se do něj zamilovala, on jí prostě jen přijde hot a to stačí na to, aby s ním chtěla ulítnout. Začne to líbáním, přičemž Sam řekne, že víc nebude, a postupem času tu hranici čím dál víc posouvá, až ji už není kam posunout.
Gavin je jedním slovem debil. Má dokonalou přítelkyni, ale rozhodne se ji podvést se Sam, protože PROČ NE. Když mu jeho přítelkyně zavolá, že se s ním chce rozejít, protože potkala někoho nového, je naštvaný a nechápe, jak mohla, zatímco on celou dobu v pohodce ojížděl Sam. #aletojeněcojinýho
Obecně nemám ráda podvádění, ale říkala jsem si, hej, v pohodě, prostě si Sam našla někoho jiného (i když je to debil) a řekne svému příteli pravdu, případně se s ním rozejde, až ho uvidí. JENŽE TO JSEM NETUŠILA, že celý závěr knihy se ponese v duchu, že v 19 je naprosto normální podvádět a je zcela v pořádku to nikomu neříct. Hlavní hrdinka se chová jako naprostá kráva provádějící double dipping a ANI TROCHU JÍ NEPŘIJDE, že by dělala něco špatného. Výlet do její hlavy mi připomínal spíš výpravu do prvorepublikové čističky odpadních vod, kdy se hovna z vody čistily manuálně. Jop. Tak velký sračky to byly.
SPOILER [Nakonec svému příteli po pár akcičkách řekne pravdu a ten se s ní rozejde. Ona to shrne slovy: byl to skvělý první přítel, ale stejně jsem s ním nechtěla být navždy. ?????? Jakožé??? Excusé me? To jí ani nedošlo, že ublížila člověku, který ji miloval? Nah? Nah. On se před ní rozbrečí, ale jí to pořád nesecvakne] protože lidi jsou podle ní očividně splachovací.
Z téhle knihy jsem byla jednoduše nešťastná, protože začala tak slibně, ale konec to všechno změnil v nekonečnou obhajobu podvádění, který není oukej v žádném věku (a v 19 už vůbec ne). Nevím, co se nám autorka snažila sdělit, ale ani trochu se mi to nelíbilo. A jsem z toho hodně rozčarovaná, protože jinak jsem si tu knihu fakt užívala.
Nedoporučuju. A autorce radím, aby se nikomu nesvěřovala s tím, co dělala v 19.
*Knihu jsem četla v angličtině, v češtině vyšla pod názvem Bláznivé léto.
(SPOILER) Když jsem od autorky dočetla knihu Rytmus, já a Malychin, byla jsem přesvědčená, že po další knize nikdy nesáhnu. Jenže hned, co jsem si tohle řekla, čekala na mě ve schránce knížka From Lukov with Love, kterou jsem si s velkým nadšením objednala asi měsíc předtím, než jsem se pustila do Malychina. Měla jsem tehdy opět období, kdy jsem trávila hodiny na youtube koukáním na krasobruslení a měla jsem chuť přečíst si něco z krasobruslařského prostředí. Když už jsem knihu měla v ruce a vyhodila za ní tolik peněz (jo, ten paperback stál šest stovek), řekla jsem si, že zkusím alespoň pár stránek a kdyžtak to odložím. A jelikož mě nic extra nevytočilo, dočetla jsou to až do konce. I když mi to trvalo přes měsíc.
A nyní slyšte verdikt. :D
Co musím na knize hodnotit pozitivně, je to, že neobsahovala nechutné vtipy jako Malychin (nebo jsem jim v angličtině nerozuměla, to je taky možnost). Žádný vtipy o kadění, pohlavních nemocech, tělesném ubližování a růžových okurkách… se nekonaly. A pokud ano, tak jen v omezené míře, kterou dokážu snést. Prostě když to srovnávám s Malychinem, Zapata se fakt hodně krotila. Pokud ale nemáte s Malychinem zkušenost, možná vám to stále bude připadat moc, zejména sprostými slovy se rozhodně nešetří (ale jelikož je to NA a ne YA, mně to nevadilo).
Hlavní hrdinka Jasmine byla trochu osina v zadnici, ale přesto jsem si ji oblíbila. Lukov mi místy připomínal (alespoň vzhledově a podle ruského jména) Malychina, ale NAŠTĚSTÍ se z Lukova vyklubal docela sympaťák. Docela. Zase to nepřehánějme.
Jasminina rodina byla skvělá a prostředí bylo opravdu docela fajn, i když místy to bylo trochu přitažené (nikdo nevydrží půl roku spát jen 3 hodiny denně a zbytek dne trénovat, to fakt ne). Líbila se mi „hlubší myšlenka“ v zápletce s otcem. Romantika měla dobře nakročeno, a myslím, že bych hlavním hrdinům i docela fandila, ALE…
Je tu jedno velké ale.
A to, že ta kniha BYLA NESKUTEČNĚ DLOUHÁÁÁÁÁ. Moje vydání mělo 500 stran a kdyby se to zkrouhlo na polovinu, opravdu by to vůbec ničemu nevadilo. Kapitoly byly nekonečné, obsahovaly předlouhé dialogy, neustálé mrkání, zírání a mračení se. (Pokud jste viděli můj Reel, určitě víte i kolikrát bylo použito slovo mrkat.) Skoro nic se v knize nedělo – jako fakt. Vypravěčka někdy potřebovala i čtyři strany, aby ze sebe dostala jednu jedinou myšlenku. V knize chybělo JAKÉKOLIV drama. Největší vzrůšo bylo, když si hlavní hrdinka zvrtla kotník a když Lukov přišel na to, že hlavní hrdince chodí tak trochu nevyžádaná pošta. Což je další věc, nad kterou bych se ráda pozastavila.
Stalking není sranda. A když mi došlo, že v téhle knížce bude zmíněno, byl to jeden z důvodů, proč jsem ve čtení pokračovala, protože mě zajímalo, jak se to v příběhu vyvine. Haha, lol, vůbec nijak. Což mě opravdu hodně zklamalo. Na několika stránkách hlavní hrdinka vypráví o tom, jak ji to jeden čas drtilo a ničilo, až si musela zrušit sociální sítě, aby její „fanoušek“ neměl přístup k fotkám a považovala to tím za vyřešené. Kromě toho, že takto to v reálném životě často nefunguje, když hlavní hrdince začala nevyžádaná pošta chodit znovu, nejen, že to nikomu neřekla (rodině, ani policii), ale ještě se tvářila, že „o nic nejde“, ale přesto si dopisy schovávala „v nočním stolku, aby měla důkaz, kdyby se něco stalo“. Tohle téma je těžké a chápu, že autorka tím nechtěla kazit atmošku, ale tak to prostě neměla zmiňovat vůbec. Rozhodně ne jen proto, aby se Lukov mohl v jedné chvíli zachovat „ochranitelsky“ a odvléct hlavní hrdinku k sobě domů. Pokud někdo dostává takovéto dopisy, není to „pohodka“ a je opravdu nutné někomu se svěřit (rodině, policii, kamarádce), už jenom kvůli vlastnímu bezpečí. Protože dopisy to často nekončí.
Bylo tam ještě pár drobností, co se mi nelíbilo – jak se Lukov choval na začátku k hlavní hrdince, když spadla, jak si neustále dělal srandu z její váhy a to, kdy jí poprvé oznámil, že jí miluje (to bylo fakt uuuh!). A absence jakéhokoliv milostného napětí tomu taky nepomohla.
Ale jinak mohu konstatovat, že to bylo… čitelné. Mělo to skvělý potenciál, občas jsem se dokonce zakřenila (to jsem od tebe nečekala, Zapato), ale ta délka byl za mě opravdu problém. Do čtení jsem se nutila a ke konci mě to už spíše obtěžovalo, takže jsem si to „velké finále“ ani tolik nevychutnala, už i vzhledem k tomu, že jsem očekávala úplně to stejné jako od jiných Zapatiných knih: (view spoiler) (a jo, odhadla jsem to).
Obecně knihu nedoporučuji, existují mnohem lepší romantiky, u kterých nebudete usínat nudou.
Pokud jste milovali Kultiho, mohl by se vám líbit i Lukov, ale pokud vás Kulti nenadchnul, od tohoto neočekávejte něco víc. Bylo to milionkrát lepší než Malychin, ale za mě pořád průměr, a pro mě to tedy byla už opravdu poslední kniha od Zapaty.
*Knihu jsem četla v angličtině, nemohu se tedy vyjádřit ke kvalitě překladu, kdy zejména některé nadávky nemají v češtině ekvivalent a v angličtině znějí mnohem více přirozeně.
Kolem této knihy byl neskutečný hype, což na mě obecně nepůsobí moc dobře. Ale protože knihu doporučovali i lidé, se kterými mám podobný vkus, rozhodla jsem se knize dát šanci. A musím říct, tohle se četlo naprosto skvěle! Úplně mě to pohltilo a já mohla jen číst. Děj byl napěchovaný akcí, hlavní hrdiny jsem si naprosto zamilovala a i když to místy připomínalo telenovelu, moc jsem si to čtení užila. Vlastně natolik, že jsem si předobjednala druhý díl v angličtině. Ale prý tam budou vlkodlaci, tak doufám, že se z toho nestane úplná fraška.
Ale abych shrnula tuhle knihu, uvádím svůj seznam plusů a mínusů:
+ zápletka, děj, čtivost
+ postavy (Lou je láska, Reid zase není klasický frajírek, což je osvěžující)
+ romantika obecně
- hlavní romantické scény v naprosto nepochopitelných situacích
- příliš mnoho odhalení a zvratů najednou
- nedovysvětlený svět
- velké množství francouzských výrazů
+ atmosféra
Ač to vypadá, že mínusů je mnoho, hodnotím 4,5/5, neboť to byly spíše detaily a hrozně moc mě to nadchlo.
Co se české obálky týče, o té jsem tady mluvila už mnohokrát... Každopádně jsem vytvořila vlastní, tak pokud vás to zajímá, určitě se mrkněte. :)
Když jsem se do téhle knihy pouštěla, neměla jsem velká očekávání. Myslela jsem, že to bude taková průměrná oddychovka, co člověku nic velkého nepředá, ale pěkně si u ní odpočine a navodí vánoční atmosféru. Jenže... moje očekávání byla trochu moc vysoko.
Anotace: Hlavní hrdinka Angel se musí učit na přijímačky na medicínu, ale přesto má neustále čas každý den jít někam s kamarádkami nebo něco podniknout s Casparem, který je "hrozný", ale "fakt pěkný". A taky Angel dostává dárečky od tajného Santy...
1. Od začátku téhle knihy tušíme, kam ten děj směřuje. Ale i předvídatelné knížky mohou mít svoje kouzlo, protože jistotu nemáme nikdy. Ale tady jsme ji měli hned od první kapitoly. A obecně celá kniha je průhlednější než folie (díky za přirovnání @bookymay).
2. Romantická zápletka se fakt nepovedla. Kromě předvídatelnosti byla fakt o ničem, protože oba hrdinové se měli rádi už předtím, jen si to vlastně neuměli říct a "jakože se nenáviděli". Takže nějaké budování přátelství a následně vztahu? Nah. Oba jen z ničeho nic přestanou být slepí hádám...
3. Hrdinové se vůbec nechovali na svůj věk. Z toho usuzuji, že kniha je Middle-grade, v žádném případě YA.
4. Vadilo mi, jak se hlavní hrdinka postavila k novému vztahu své mámy. Její nový přítel byl neskutečně milý a hodný, její máma byla šťastná, ale Angel jako spratek musela schválně v mámě vyvolávat pocit viny. Kdo. Tohle. Dělá?
5. Nevím, jestli je to chyba překladu, nebo to je špatně i v originále, ale hospic není nemocnice.
6. Hrdinka má před sebou největší zkoušku svého života (prý), ale opravdu nechápu, kdy se na ni učí. Když furt chodí bruslit nebo na čokoládu atd.
7. O většině postav nevíme vůbec nic.
8. Nápad s adventním kalendářem byl pěkný. Ale celé provedení skřípalo.
9. Duševní posun postav přichází samovolně ke konci knihy bez jakéhokoliv podnětu.
10. Příběh ve mně nedokázal vyvolat žádné emoce.
Jednoduše... tohle fakt není kniha pro někoho, kdo už má z žánru načteno. Myslím, že mladším čtenářům (8-12) by se mohla líbit, i když i pro tuto věkovou kategorii jsou lepší knížky.
+ Nechápu, proč zrovna tahle kniha byla přeložena do češtiny, když není známá ani v zahraničí? V době publikace tohoto příspěvku má kniha na Goodreads 43 recenzí v angličtině...
Jmenujte jinou YA knihu, která vyšla skoro před 50 lety a stále se prodává.
Navždy (Forever) je YA kniha, která vyšla poprvé v 70. letech a poprask kolem ní byl hned ze dvou důvodů. Nehanila na rozdíl od jiných dobových knížek svobodné dívky za to, že mají sex, a zároveň ho na tu dobu velmi podrobně popsala. Kniha byla kritizována jako pro mládež nevhodná - přestože hlavní hrdinka se na dobu chovala sexuálně velmi zodpovědně. Knize se také přezdívalo jako "románová sexuální výchova". Bylo to takové dobové After, až na to, že kvalita je hodně někde jinde.
Příběh vypráví o dívce jménem Kat, která se seznámí s Michaelem a dříve, než se nadějí, jsou pár... a oba věří, že je to navždy. Čtenář hlavní hrdiny sleduje prostřednictvím Kat ve všech významných etapách jejich vztahu.
Co na knize musím vyzdvihnout, je to, že je neskutečně upřímná a reálná. Není to klasický románek, u kterého si odpočinete. Mezi hrdiny není vše růžové. Je to... prostě takové, jaké to bývá. Zároveň je kniha psána velmi zvláštním stylem, který nesedne každému. Ale já to žrala. Co musím knize trochu vytknout, je konec, který mně osobně přišel uspěchaný a ačkoliv mnoho lidí říká, že ten závěr je nejlepší, neboť ukazuje pomíjivost emocí, já jsem se s chováním Kat nedokázala ztotožnit. Za to jedna hvězda dolů.
Ačkoliv kniha za mě není pětihvězdičková, dala vznik novému žánru, který je moje srdcovka - nazvala bych to asi YA realismus? A za to autorce musím být neskutečně vděčná. Tato kniha byla také inspirací pro mnou opěvovanou knihu "Jak holky přicházej o iluze", která celý žánr dotáhla ještě na nový level tím, že kromě průběhu vztahu popsala i jeho konec.
Pokud jste ještě nějakému románu, který velmi realisticky popisuje první vztah, nedali šanci - s Forever jako průkopníkem žánru nesáhnete vedle. Pokud ale chcete něco modernějšího a o trochu více intenzivního - Jak holky přicházej o iluze od Darii Snadowsky je jasná volba.
Knihu jsem četla v angličtině.