Kvido7 komentáře u knih
Zajímavá kniha, která prezentuje řadu úspěchů globální organizací (OSN, WHO, WTF, ...) , o kterých v řadě případů ani nevíme. Oceňuji i jeho kritický přístup ke spolehlivosti dat. Na druhou stranu kniha uvádí řadu postulátů/srovnání, které mi přijdou přinejmenším diskutabilní. Např.
* globalizaci považuje za trvalý a nezvratný proces
* zabývá se pouze absolutním věkem dožití, nikoliv dožitím ve zdraví
* považuje nemajetné za nejméně šťastné lidi na světě (majetek spojuje v zásadě se štěstím)
* srovnává historický vývoj Švédska se současným vývojem v rozvíjejících se zemích (úrovně 3,4) se všemi rozvojovými programy, generiky, adopcemi na dálku, volně dostupnými technologiemi atd.
Takže knihu doporučuji k přečetení, ale je třeba k ní přistupovat kriticky, k čemuž sama ve své podstatě vybízí
Velké zklamání. Čekal jsem originalitu a přišlo mi to na stejné brdo s již dávno napsanými knihami (Malý velký muž, Forest Gump, resp. Obsluhoval jsem anglického krále...). Nedočetl jsem.
Lidsky i obsahově mi absolutně nesedla. O daných zemích, městech atd. jsem se nic podstatného nedozvěděl. Jediné o kom jsem se něco dozvěděl bylo o Ládíkovi samotném - postpubertální, povrchní, sobecká příživa, která z dané země jen bere a nic jí nedává... Za této konstalace se jeho do určité míry vtipné příhody stávají bohapustým hospodským tlacháním o nezajímavém jedinci bez jakékoliv přidané hodnoty. Tato kniha mě k putování rozhodně nepřiměla.
Některé recenze zde varovaly, že kniha není úplně lehká na přečtení. Přesto jsem ji trochu podcenil. Opravdu je třeba se na jednotlivé pasáže předkládané panem Horáčkem dobře soustředit, aby člověk aspoň rámcově dokázal sledovat jeho úvahy, resp. úvahy odborníků, které parafrázuje. Osobně se mi libila hlavně první část knihy, ve které pro mě byla řada nových myšlenek a pohledů. Trošku smíšené pocity mám z toho, jak poměrně ucelený dojem na mě kniha udělala, i přesto, že v celé řadě případů se jedná o úvahy, či hypotézy. Též souhlasím se čtenáři, že po přečtení knihy (tedy znalosti jejího obsahu) by mi přišla vhodnější jako populárně naučná kniha, než rozhovor.
Rozhodně, ale knihu doporučuji k přečtení, aby si každý na ni mohl udělat vlastní názor.
Pavel Kolář zraje jak víno. Větší záběr, než u Labyrintu pohybu, při zachování kvality. Souhlasím, že některé pasáže byly pro laika příliš odborné, ale mě nerušily skvělý dojem z knihy.
Kniha se nám moc líbí a je nejlepší na světě:-) I když není o fotbale:-)
Kdo hledá literární veledílo, tak není na správné adrese. Pro něj tato kniha není. Kdo, ale hledá inspirativní knihu pro mladé konstruktéry, tak je na správném místě. Podle mě první a nejlepší knížka série technických pohádek. Je vidět, že zde je autor nejvíce doma. Pěkné obrázky, popis základní konstrukce auta, i techické frky jsou pěkně propojeny do sice triviálního, ale přesto zábavného příběhu. I když o příběh v tomto případě úplně nejde, je přesto třešničkou na dortu na této povedené knížce určené pro mladé techniky.
Kniha se nečte zcela lehce. Autor se soustředí na to, aby měla řádné reference a svá tvrzení odůvodněná. Se vším jsem nesouhlasil, ale oceňuji nemainstreamový pohled na problematiku a určité vizionářství v oblasti predikce slabých míst humanistické psychologie (vzhled k datu vydání).