Kyri komentáře u knih
Knížka je čtivá, lehká a zároveň obsahuje spoustu informací o životě konkrétního indiánského kmene - Kwakiutlech. Je to vlastně detektivka o kulturních rozdílech. Rozuzlení vtipné. Vážně stojí za to.
Jsou to tři pěkné detektivky.
Občas mě moc nebaví informace, jak to má koroner v Kanadě s procesy a návaznými úřady.
Četla jsem to papírově. Celou dobu mi šlo hlavou, koho napadlo to dát do jedné knihy. Můžete to číst leda doma, protože je to těžké (nějakých 700 stran) a nikam se nevejde. Navíc trpí vazba, protože je to moc tlusté a vázané v paperbacku.
Velmi užitečná, shrnující publikace. Pokud se s tématem potřebujete obecně seznámit, autorka už za Vás velmi slušně udělala rešerše a Vy to díky ní zvládnete v kratším čase.
Tahle knížka je velmi užitečná pro lidi, kteří dělají výcvik v na řešení orientované terapii. Shrnuje to všechny informace, odpovídá to na mnohé otázky. Je to lehce psané a dobře srozumitelné. Ty různé "přehledné" tabulky mi moc užitečné nepřišly. Naopak ukázky různých techniky pro děti jsou skvělé a kazuistiky velmi zajímavé.
Úvod, na to že je docela drastický, se i přesto dobře čte. Šéfová stále protivná a šikanuje, koho může. Jeden policajt se pořád znechucuje, jak někdo může zveřejnit porno bez souhlasu obou aktérů. To, že oběť někdo prošpikoval hřebíkem, než ho zavraždil, mu morálně pochybné nepřijde... Pak je tam ještě jeden protivný kolega a další, který se bojí, že praskne, že je homosexuál. Pak další hrdinka ze sociálky - proč tam ta straší, ani moc nechápu, snad proto, aby vysvětlovala, že úřad, který rozhoduje o svěření dětí do péče, to myslí dobře, a ta zas hlídá věčně protivnou holčičku. Je na tom Islandu někdo milý a dobře naložený? A na závěr docela zajímavé rozuzlení. Bohužel ten začátek a konec dají dokupy tak 10% knihy, zbytek jsou lidé protivní, řeší něco, co se zločinem nemá co dělat, a co je bohužel zcela nezajímavé.
Nějaké autorčiny knihy se mi líbily, ale tahle to tedy není.
Hodně základní informace, populárně naučné. Ale chápu, je to rozhovor.
Knížku jsem si přečetla po doporučení. Přijde mi na ní fajn, že je tam spousta informací z výzkumů, které jsou i diskutovány, takže je možné, udělat si vlastní názor (např. seriál Proč? 13x proto autora neskutečně míchá a vidí v něm zlo, ale ve skutečnosti nikdo neprokázal, že by kvůli němu narostla sebevraženost). Čtení je to lehké, celkem stručné a často jsou to zajímavé informace. Bylo mi trochu líto, že když jsem chtěla jít po zdrojích a přečíst si něco víc, většinou jsem narazila na publikaci, která není dostupná anglicky.
Tahle knížka mě zklamala. Má parametry Browna, kterého moc nemusím, navíc v ještě slabším provedení. Vlastně mi to přišlo dějově celé jako nesmysl. Zlý genealog, který se svým zlounstvím super živí, mi přijde asi jako podvodný fotograf, který vydělává na tom, že retušuje (nebo co). Magoři, co se snaží zdiskreditovat království nespravedlnostmi, co někdo udělal několik set let předtím??? No hlavně, že něco podobného zabralo na katolickou církev :). A vraždit kvůli tomu? Ekonomický, mocenský nebo jakýkoliv motiv, kromě snahy našroubovat genealogii na detektivku, nenacházím. Psychologie postav vůbec nedává smysl...
Z knihy jsem nadšená. Po přečtení recenzí jsem se obávala, že najdu 50 návodů na jedno kopyto. Ale není to tak. Je vidět, že autorka je kvalifikovaná, zkušená a sečtělá, takže návody pocházejí z různých teoretických i filosofických rámců. Akceptují různé pohledy na realitu i různé osobnosti.
Jediné, co je špatně, je určení čtenářů. Kniha je podle mého názoru užitečná spíš terapeutům, než široké veřejnosti. Případně ji může ocenit někdo, kdo podobnou terapií už prochází.
Pokud chcete seberozvojovou knihu na toto téma, asi bude lepší vybrat autora, který rozpracuje jedno téma do bezvědomí. To pomůže zaměřit pozornost, motivaci i důvěru daným směrem. Chápu, že 50 návodů, které mohou pomoci, snadno vyvolá dojem, že nepomůže nic...
Detektivky se S. Holmesem normálně nečtu. Tuto jsem zvolila až po doporučení a přečtení recenzí. Teď jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Kombinace Sherlocka Holmese a hraběte Drákuly je opravdu zajímavá, styl je čtivý. Knížka mě potěšila. Doporučuji.
Je to taková německá pečlivá a strukturovaná kniha. Autor se snaží poctivě popsat teorie Freuda, Junga, Assagioliho, Reicha a navázat tím, jak to on sám vylepšil. Pokročilejší čtenář ale základní psychologické teorie zná a může další text o nich vidět jako nadbytečný. Hlavní část knihy se zaměřuje na práci se subosobnostmi. Autor knihu velmi pěkně doprovází kazuistikami, což pomáhá dobře pochopit, jak to celé myslí a jak pracuje s klienty. Z mého pohledu se autor snaží být až dogmaticky strukturující, až jsem se nemohla vyhnout myšlence, že má pocit, že objevil jakousi Pravdu, kterou je nutné prosadit, jako tu nejlepší, nebo jedinou. Na konci dokonce probírá jiné podobné přístupy a vysvětluje, proč nejsou tak dobré jako ten jeho...
Nicméně jeho pojetí práce se subosobnostmi (ať už jim říkáme jakkoliv), je zajímavé. Ukazuje svůj způsob práce, takže knihu vnímám jako inspirující.
Kniha je velmi srozumitelná. Má formu seberozvojové publikace. Nicméně mi to připomnělo, nebo dovysvětlilo pár kroků a principů, na které jsem pozapomněla. Text vnímám jako dobře propracovaný a užitečný. Toho opakovaní je trochu víc, než bych potřebovala.
Je to poměrně těžká knížka o skupinové psychoterapii. Je to pestré, autor vychází z velkého množství zdrojů. Kdo je nezná, může se zcela ztrácet. Má smysl číst, pokud máte nastudované "klasické" publikace o skupinové terapii učebnicového typu a můžete o sobě říct, že jste zorientovaní. Pokud to tak není, je zbytečné se trápit.
K anotaci bych dodala, že to není pro budoucí, ale pro stávající a zkušené lodivody.
Je to spíš marketingová věc o tom, jak manipulovat lidi k něčemu, co by si sami nevybrali, ale vy si myslíte (aspoň doufám), že je to pro ně dobré. Když pominu etický aspekt celé téhle úvahy, tak se zarazím na populárním pojetí. U uvedených výzkumů a experimentů chybí citace, takže není možné si "fakta" nikde ověřit, přesto se autor snaží tvářit odborně. Z mého pohledu jde o povrchní povídačky, kterých je na trhu tuny. Jen záleží, jestli je to pro Vás první z té tuny (pak to může být zajímavé), nebo x... tá.
Tak váhám, co napsat. Archaický jazyk mi přijde pro vytvoření atmosféry fajn. Hlavní hrdinka (záporná) byla trochu moc, hlavní hrdina (policajt) byl taky trochu moc. Když čtu, že to bylo podle skutečné události, váhám, nakolik fakta sedí, protože to pro mě nebylo moc důvěryhodné. Napínavé to taky moc nebylo, až na konci, kdy mě zajímalo, jak to dopadne. Konec jsem nečekala, což mě potěšilo.
Přečetla jsem kousek a pořád jsem měla pocit, že to znám. Teď, když si čtu recenze, tak si říkám:"Proboha, proč jsem tohle kupovala?" a ještě k tomu, že jsem to už četla. A bylo to hrozné. Už od začátku plné klišé, nepravděpodobné...
Pan doktor Rieger je legenda v rodinné terapii. Nicméně knížka je opravdu velmi těžká. Obsahuje spoustu teoretických konstruktů, které nejsou převedeny do praktického kontextu, takže si celou dobu nejste jistí, o čem přesně to čtete, resp. jak se to váže ke světu klientů. Ke konci je naštěstí praktická část, která tomu trochu pomáhá. Většina autorů propojuje kazuistiky s teorií pro lepší pochopitelnost. Tady je bohužel kazuistická část na sudých a teorie na lichých stranách, a plynou si zcela různým tempem... Po přečtení teorie jsem si zvykla být lichočtenářem... Obávám se, že tahle kniha od přístupu dr. Riegra mnohé odradí, což je škoda.
Autorka napsala několik rozhodně lepších knih. Když bych vyprávěla příběh, je vlastně netradiční a zajímavý. Problém pro autorku byl nic moc neprozdradit a zároveň udržet děj. Výsledek byl poněkud rozvláčný, na mě nudný. Četla jsem to nekonečně dlouho, aby pak byla celá zápletka vysvětlená na posledních 5% knihy.
Takové lehké, dobře stravitelné čtení o hypnóze. Autor si dal práci a dohledal zajímavé kazuistiky a informace o historii hypnózy. Hypnotizovat paní, která má zjevně bludy mi nepřijde jako dobrý nápad. Podpora regresní hypnózy je trochu moc marketingová a málo odborná. Odžívání traumatu kdekoliv vč. tranzu nevidím jako uznávaný postup. Pro pobavení určitě, jako odborná kniha je to zklamání.
Jsem moc ráda, že tohle existuje v češtině a mohu si to pohodlně přečíst, protože čtení podobných textů anglicky je docela náročné i díky hraní se slovy a jejich významy a zacházení s konfuzí. U některých kazuistik je patrné, že se paradigma změnilo a dnes by musel být přístup jiný. Ericskona nevnímám jako laskavého pána, spíš jako potměšilého a velmi chytrého hráče. Nicméně, co dokázal, je úchvatné, a je skvělé si to moci přečíst. Doslov pana Barbariče mi přišel poněkud nadbytečný, ale naprosto chápu, že se chce taky trochu zviditelnit.