Lachtaan
komentáře u knih
Wíbuch Plýny
Jeffrey Patrick Kinney
Poprvé za celou už fakt dlouhou sérii Poseroutkových deníků nemám možnost sázet maximální hodnocení. A to ne proto, že bych cítil, že má Kinney už přestat. Vzhledem k tomu, že mu jeho svět funguje obdobně jako například svět Simpsonových, kde se neřeší stárnutí, tohle půjde ždímat ještě nějaký ten rok a já budu u toho. Jen mi to tentokrát přišlo hrozně málo osobní, asi mě víc zajímají trable samotného Grega, než když popisuje celých 200 stran jiné postavy a sám je tam jen na okraj.
Samá voda
Jeff Kinney (p)
Další poseroutka, další skvělý příběh. Jeff Kinney nás stále zásobuje nejčtenější sérií knižních příběhů pro mládež současnosti a doufám, že jen tak nepřestane. Cením sice jeho snahy okořenit ságu o spin-offy, ale ruku na srdce - Gregovy klasické trable jsou ty nejlepší. A ani po tolika DLOUHÝCH letech (začal jsem v 8, za měsíc je mi 21) netrpí Deníky malého poseroutky sestupnou tendencí. Jedná se o takové pravé guilty pleasure, na které jen tak nedám dopustit.
Ošklivá pravda
Jeff Kinney (p)
Další díl, který se téměř v celé své délce soustřeďuje na jednotné téma, tím se v Ošklivé pravdě stal mírně poučný náhled na dospívání. Knížka přišla zrovna v době, kdy jsem si procházel obdobným obdobím jako moji hrdinové, tudíž jsem se s nimi mnohokrát ztotožnil. A to ke spokojenosti jedině napomohlo.
Psí život
Jeff Kinney (p)
Vůbec první část, která čtenáře vytrhla z letargie obyčejných školních dnů a s nimi spojených trablí a na celých 200 stránek nastavila předem dané téma, kterým se v Psím životě stalo léto. Zrovna film mi na některé části prázdninových strastí Grega a Rowleyho hodil trochu stinné světlo, ale nejvíce oceňuju, že spoustu událostí jednotlivých knížek nezahazuje autor pod koberec, ale prostřednictvím mnohdy až skrytých odkazů se k nim vrací v následujících dílech. Viz. příchod psa Chlupáčka do rodinného příběhu.
Poslední kapka
Jeff Kinney (p)
Přestože se v celé sáhodlouhé Kinneyho sérii objevuje hromada zápletek, za které bych autora pozval na pivko, Poslední kapka s sebou kdysi přinesla kouzlo zcela neznámého světa a na víc jak polovinu mého dosavadního života mě uvrhla do svých spárů. Začal jsem číst, když jsem navštěvoval 3. třídu, nyní je mi 20 a stále vyčkávám každý další díl. A ještě dlouho jen tak nepřestanu.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Hartl je jediný současný český spisovatel, jehož tvorba mě opravdu baví a také asi vůbec jediný tvůrce, kterého knihy bych chtěl vidět zfilmované, pokud by šly skutečně věrně s knižní předlohou. Po zkušenosti s Prvokem i Okamžiky štěstí je Malý pražský erotikon "pouze" takovým obalem toho lepšího jádra z výše zmíněných knížek, ale i přesto mě strašně bavil a jakmile jsem si k němu sedl, těžko se po pár stránkách zavíral. Oněch 400+- stran ze začátku vypadá jako bichle, se zalíbením v gradaci příběhu a dospívání postav jsem ji ale přelouskal během jediného týdne a to ještě s tím, že jsem se od ní několikrát opravdu bravurně odtrhl. Ještě na mě čeká na poličce Nejlepší víkend, tak snad to nebude další mírný sešup dolů.
Nemesis
Jo Nesbø
Bravurní Sněhulák mě v nemalé míře nakopnul směrem, kde se začnu hojně věnovat severským kriminálkám a obzvláště tvorbě skvělého spisovatele jménem Jo Nesbø. Náhodně jsem sáhnul po rozvleklé, ale intenzivní detektivce Nemesis, kde opět nechybí ta norská drsnost a hra bez jakýchkoli kompromisů. Musíte se opravdu do celého příběhu vcítit, aby vám ani jedna z necelých 500 stránek nepřišla zbytečná. Pak se už jen začínáte rozmýšlet, jakým případem Harryho Holea či jiným Nesbøvým knižním titulem budete nadále obohacovat svou sekci Přečtených.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Tak konečně. Po měsíci dočten další z titulů mého pravděpodobně nejoblíbenějšího českého autora, který mě loni v létě ohromně nadchnul se svou knížkou Prvok...a dál název určitě všichni důvěrně znáte :)
Začal jsem Jáchymem a jak sem tam čítám v recenzích, nejsem zhola jediným čtenářem, který to považuje za dobrý tah. Ten nám mnohem detailněji vystihl život po drsném začátku a nikam nespěchal, přičemž příběh z pohledu jeho sestry mi přišel až moc eskalující a já jsem si ani nestihl oblíbit jisté postavy, o kterých byla v první polovině jen zmínka či se prozatím neobjevily vůbec. Až na Jáchymův hořkosladký a nepříliš na české poměry realistický konec jsem si jeho "životní" příběh od těžkých let na prahu dospělosti až po roztěkané putování světem užil téměř na 100 procent. Veroničin boj s útrapami milostného života na pozadí slastí a strastí jedné velmi mladé matky jsem chvílemi hltal, ovšem našly se i okamžiky, kdy jsem knížku radši odložil. "Ta lepší" část prostě vyčerpala veškerý originální potenciál. Patrik to ale zvládl opět napsat tak poutavě a až nemožně realisticky, že stejně musím udělit maximální hodnocení a na titul s rukou na srdci ještě nadlouho vzpomínat.
Revisor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Nebýt maturitní četby, zajisté bych se nikdy k tomuhle ruskému titulu nedostal. Drama v knižní podobě nikdy nebude mým šálkem kávy, musím přiznat, že se mi text, rozdělený na jednotlivé repliky každým řádkem, čte velmi obtížně. Ale i přesto musím pochválit téma, které se Gogol rozhodl světu ve svém pravděpodobně nejznámějším díle představit. A za to Revizora (téměř) obdivuju. Troufl bych si z něho i dokonce odmaturovat (smích).
Faktomluva
Hans Rosling
Extrémně důležitá zpověď jednoho z nejdůležitějších světových lékářů, kterému vděčí nejeden africký národ za velký posun kupředu. A já mu vděčím za vhled do nitra oprávněných, ale nemístných předsudků a předpojatostí o tom, co se děje v koutech světa, kam se ztěží dostanu nejen fyzicky, ale i v rámci svého studia. A to jsem se Africe věnoval v bakalářce a budu brzy i v diplomce. Možná o to důležitější pro mě Faktomluva vlastně je.
Škola na odstřel
Jeff Kinney (p)
Greg po vzoru Simpsonových nikdy nezestárne a dokud Kinneymu nedojdou nápady, budeme s ním dospívat ještě dalších x let. A třebaže já tuhle sérii fakt miluju, vyrostl a dospěl jsem s ní a zrovna v tomto díle cením spoustu odkazů na vedlejší postavy, co se naposledy objevily před více jak 10 díly, už to na mě nemá takový impakt jako když jsem poseroutky začínal číst ve stejném věku, jako by měl být cca Greg sám. Je to pořád fajn, stále je co rozvíjet, ale v porovnání s Poslední kapkou nebo Psím životem už to nemá takové grády a srdíčko.
Transsibiřská magistrála aneb S pivem v ruce od Finského zálivu k Japonskému moři
Beer With Travel
Na kluky jsem narazil úplnou náhodou na Instagramu a okamžitě jsem musel vidět těch jejich pár vlogů na YT z netradičních cest po střední Asii a podobně. Když jsem přes stránku Pod 7 kilo zjistil, že napsali i knížku, byla koupě okamžitě jasná. A nelze jí litovat v jediném řádku jejich krásně česky odlehčeného cestopisu o jedné železniční výpravě z nejzazší části evropského Ruska až po tuhou Sibiř. Hned bych se sbalil a jel to všecko prožít na vlastní kůži.
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Největší chybou těch opravdu poutavých knížek je ta, jak rychle vám utečou. Až mi přišlo, že v Ázerbájdžánu jsme se dlouho nezdrželi. Pravděpodobně to bude tím, že tam nemuslimský turista žádaný fakticky není, jinou formou než těmito cestopisy se ale o takovýchto zemích člověk doví velmi těžko.
Všechna sláva...
Jeff Kinney (p)
Všechna sláva nás zase pro jednou vrací z největší části mezi zdi Heffleyovic domu a v pár pasážích může čtenáři přijít, že autor už spíše recykluje látku z knížek původních. Karta se ale dokáže dost rychle obrátit, když Jeff Kinney zničehožnic vyrukuje s kanonádou doposud nevyřčených nápadů, jak i po takové době Gregova fanouška překvapit. Nevím, kde ten chlápek na ty poutavé zápletky chodí, ale já mu to žeru i s navijákem.
Labyrint: Útěk
James Dashner
Viděno nejdříve jako film, který do té doby poměrně neznámé knižní sérii udělal obrovskou reklamu. Obrazová adaptace mě natolik zaujala, že jsem její obě pokračování viděl rovněž na velkém plátně a ještě před odloženou premiérou trojky jsem stihl celou trilogii přečíst. Ta mě zaujala naprosto celá až tak, že se v mé knihovně nacházejí i oba stvořené prequely. Těm se mé oči ale prozatím nestačily věnovat.
Výlet za všechny peníze
Jeff Kinney (p)
Pravděpodobně nejslabší Gregova zpověď, ale v porovnání s hrůzným filmovým zpracováním se stále jednalo o příjemné “počteníčko”. Celé trochu pochybné dobrodružství zachraňovala animace, bez níž by hlavně právě rodinný výlet Heffleyů nestál skoro za nic.
Fakt smůla
Jeff Kinney (p)
Návrat k zápletkám, jež pomrkávají na obyčejný Gregův život, bez žádného záměru na nějaké bližší téma. A tím si mě Kinney zase získal. Mnohem víc mě bavilo se ztotožňovat s obyčejnými trablemi s různorodými příbuznými, než s americkými zvyky ohledně Valentýna, jako tomu bylo v díle minulém.
Páté kolo u vozu
Jeff Kinney (p)
Takový nejbližší sequel k Ošklivé pravdě, jelikož se zase dostavuje téma puberty a dospívání. Rozkol Rowleyho a Grega mě tolik neiritoval, jako spíš snaha změnit Gregova nejlepšího kámoše ve vyspělého frajera, který se jinak ve většině dílů chová čím dál tím více jako malé dítě. Už jen proto jsem vůbec neocenil pokus o jeho zápisky.
Ponorková nemoc
Jeff Kinney (p)
Přiznávám, že ty části o zimních radovánkách a potížích mě bavily ze všech nejméně, přesto jsem i zrovna šestý díl četl několikrát a mile rád bych viděl jednou třeba i zrovna tento díl v tom jednoduchém filmovém zpracování, kterých se dočkalo zatím 5 knížek. Jen je škoda, že se po zpackaném čtvrtém pokusu o adaptaci budeme opět muset sejít s novým ansámblem.
Rodrick je king
Jeff Kinney (p)
Na Poseroutku jsme na základce narazili náhodou prostřednictvím Poslední kapky a po čase jsme se sešli i s druhým dílem bez znalosti toho, že se před ním nachází ještě jeden titul. Dneska už ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem prvotní trilogii přelouskal, v dřívějších dobách jsem měl ze zvyku se s každým nově příchozím Gregem zase vrhnout na všechny dosavadní kousky. Poté světlo světa spatřily i filmy, ty zrovna příběh “Rodrick je king” ještě víc zarazily do mých vzpomínek. Proto už nemám potřebu pokračovat v onom dávném rituálu starší části každých půl roku neustále přelouskávat.
