Lachtaan
komentáře u knih
15 roků lásky
Patrik Hartl
Po každé Hartlově knížce jsem hned dychtil po další, třebaže jsem věděl, že to nějaký čas potrvá. Během covidu jsem úplně zapomněl na další kousek čekat a on se loni objevil úplně zčistajasna. 15 let lásky zase staví na obdobných obyčejných lidských tématech, kdy se s mnohými z nich může sžít člověk jakéhokoli věku, nelze se ovšem ubránit pocitu, že tentokrát Hartl využíval spousty nitek, za které už nebylo třeba tahat. Nebudu tu vyjmenovávat, co všechno by se dalo redukovat, každému čtenáři tu mohou vadit jiné záležitosti. Ale navzdory tomu, že se objevily pasáže, co už příliš nepoutaly mou pozornost, jsem měl kolikrát i na krajíčku. A to je stále známka dobrého čtení.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Nejdelší Zibura, byť se princ Ládík svým posledním cestopisem od nás vzdálil zcela nejméně. A protože bych od něho díky jehu úžasnému cimrmanovsky šmrcnutému humoru přečetl fakticky cokoli, bylo předem jasné, že i putování po naší extrémně rozmanité vlasti bude stoprocentním čtením. Svými předchozími tituly po netradičních regionech mě přinejmenším samozřejmě pobavil a hlavně nahustil informacemi. Cestou po Česku mě ovšem přesvědčil, ať v jakékoli volné chvilce tu naší zemi jedu pořádně objevit, protože to tu máme nejen díky přírodě, ale i historii sakra krásné!
Velká šance
Jeffrey Patrick Kinney
Já už vlastně ani nevím, co k těm Poseroutkům stále psát. Šestnáctá knížka v pořadí a pořád je to nesmírně pohodové čtení, na které jen tak nikdy nezanevřu. Teď už záleží jen na Kinneym, jak dlouho bude v téhle sérii pokračovat a jestli já ji budu tedy moci hltat i po třicítce.
Smrtící DNA
Franck Thilliez
Strach mě kdysi trochu vyvedl ze zajetých kolejí, které v rámci románových detektivek představoval jen severský Nesbø, ale i přes všechny nejasnosti si mě natolik zaháčkoval, že jsem si pořídil všechny předchozí Sharkovy případy. Syndrom E už mě silně chytil a nepustil až do samotného konce a Smrtící DNA se zarývá ještě hlouběji. Bere si na paškál téma genetiky, ohromně působivého odvětví, o kterém se obyčejný smrtelník nedozví jinak než takovýmito prostředky. Od začátku intenzivní nekompromisní čtení, které sice trochu uspěchá svůj konec, to vše ale na úkor otevřených vrátek na další spolupráci i soužití té naší dvojice policejních mučedníků.
Transsibiřská magistrála aneb S pivem v ruce od Finského zálivu k Japonskému moři
Beer With Travel
Na kluky jsem narazil úplnou náhodou na Instagramu a okamžitě jsem musel vidět těch jejich pár vlogů na YT z netradičních cest po střední Asii a podobně. Když jsem přes stránku Pod 7 kilo zjistil, že napsali i knížku, byla koupě okamžitě jasná. A nelze jí litovat v jediném řádku jejich krásně česky odlehčeného cestopisu o jedné železniční výpravě z nejzazší části evropského Ruska až po tuhou Sibiř. Hned bych se sbalil a jel to všecko prožít na vlastní kůži.
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Největší chybou těch opravdu poutavých knížek je ta, jak rychle vám utečou. Až mi přišlo, že v Ázerbájdžánu jsme se dlouho nezdrželi. Pravděpodobně to bude tím, že tam nemuslimský turista žádaný fakticky není, jinou formou než těmito cestopisy se ale o takovýchto zemích člověk doví velmi těžko.
Syndrom E
Franck Thilliez
Díky zatím poslednímu dílu z hutné francouzské detektivní série jsem se odhodlal ke koupi i těch ostatních a tentokrát jsem začal hezky od začátku, abych byl už vůbec první částí prozatimní pentalogie naprosto odpálen. Mně velmi blízké filmové prostředí oblékl Thilliez do neskonale trpkého a drsného hávu a formou jedné z nejpropracovanějších detektivek, s nimiž jsem se kdy setkal, nám doručil necelých 400 stran velmi zdařilého románu, na jehož konci strne hrůzou i sebeostřílenější fanoušek tohoto žánru.
Samá voda
Jeff Kinney (p)
Další poseroutka, další skvělý příběh. Jeff Kinney nás stále zásobuje nejčtenější sérií knižních příběhů pro mládež současnosti a doufám, že jen tak nepřestane. Cením sice jeho snahy okořenit ságu o spin-offy, ale ruku na srdce - Gregovy klasické trable jsou ty nejlepší. A ani po tolika DLOUHÝCH letech (začal jsem v 8, za měsíc je mi 21) netrpí Deníky malého poseroutky sestupnou tendencí. Jedná se o takové pravé guilty pleasure, na které jen tak nedám dopustit.
Strach
Franck Thilliez
O Franku Thilliezovi jsem nikdy neslyšel a ze současné francouzské tvorby jsem doposud vůbec nic nečetl. Strach mi ale dorazil jako dárek k předplatnému jednoho časopisu, tudíž jsem ho zkusil už jen proto, že ho mám doma a téměř "zadarmo". A díky bohu za to! Sice jsem nebyl fascinován onou velmi trpkou kriminálkou po celých sáhodlouhých 500 stran, celá bichle se četla ale velmi dobře, všechny postavy byly napsány hodně zdařile a po asi 100 stranách jsem se rovnou rozhodl zainvestovat do zbytku série. Ta už mi leží na poličce a já se jdu do ní vrhnout.
Švábi
Jo Nesbø
Trvá mi to vždycky hříšný čas další případ Harryho Holea přelouskat, nevím ale jistě, zda to svést spíše na časovou tíseň či právě na občas komplikovanější vtažení do děje. Thajské prostředí je mi kromě malebných pláží poměrně cizí a v porovnání s Netopýrovou Austrálií mně 400 stránek s myšlenkami na špinavý Bangkok příliš neuteklo. I přesto se ale jedná o zdařilou část rozsáhlé série detektivek, u níž jsem nemálo rád, že mám její většinu stále ještě před sebou.
Všechna sláva...
Jeff Kinney (p)
Všechna sláva nás zase pro jednou vrací z největší části mezi zdi Heffleyovic domu a v pár pasážích může čtenáři přijít, že autor už spíše recykluje látku z knížek původních. Karta se ale dokáže dost rychle obrátit, když Jeff Kinney zničehožnic vyrukuje s kanonádou doposud nevyřčených nápadů, jak i po takové době Gregova fanouška překvapit. Nevím, kde ten chlápek na ty poutavé zápletky chodí, ale já mu to žeru i s navijákem.
Staré dobré časy
Jeff Kinney (p)
Nejen že má zrovna jubilejní 10. díl mnou nejoblíbenější knižní sérky ten asi nejpoutavější přebal, disponuje hlavně ohromně zajímavou zápletkou, se kterou Kinney strká do kapsy většinu svých předešlých nápadů, jak nám poutavě podat život na první pohled obyčejného amerického puberťáka. Mám při vzpomínání chuť si ten děsuplný výlet na Vyprahlou farmu zase připomenout!
Dobrodružství báječných kamarádů
Jeff Kinney (p)
Kinneyho nejznámější knižní sérii čtu už od nějakého roku 2008 a pořád mě baví si ji pořizovat, číst ji, dělat pro ni nové místo na poličce a hlavně o ní poté psát tady. Hlavní příběhová linka psaná Gregem Heffleym pořád a stále neztratila na kvalitě, možná proto je takovým fenoménem mezi dětmi i teenagery po celém světě už taková léta. Pokus o spinoff se super otravným Gregovým kamarádem Rowleym mi už přišel až moc cílený vyloženě na děti a jeho experimentální fantazijní pokračování je toho jen podpůrným důkazem. Neříkám, že jsem se u tohoto rychločtení nebavil, ale vtípkům jsem se smál spíš z pocitu bizarnosti než čirého humoru. Naštěstí zanedávno vychází další Gregův rukopis, který mi jistojistě zahojí újmu po této knížce.
Labyrint: Útěk
James Dashner
Viděno nejdříve jako film, který do té doby poměrně neznámé knižní sérii udělal obrovskou reklamu. Obrazová adaptace mě natolik zaujala, že jsem její obě pokračování viděl rovněž na velkém plátně a ještě před odloženou premiérou trojky jsem stihl celou trilogii přečíst. Ta mě zaujala naprosto celá až tak, že se v mé knihovně nacházejí i oba stvořené prequely. Těm se mé oči ale prozatím nestačily věnovat.
Netopýr
Jo Nesbø
Kvůli karanténě jsem se od Netopýra musel na tři měsíce odmlčet, jelikož jsem ho ponechal v Praze a nebyla možnost se pro něj vrátit. U knih je takový časový rozdíl bohužel dost znát na výsledném dojmu, protože člověk během té doby leccos zapomene a život je moc krátký na to, abych těch 300+ stran přelouskal znovu. Obecnou synopsi jsem si ale zapamatoval a několik důležitých zvratů rovněž, tudíž se stále dalo najet do zajetých kolejí. Ne nadarmo je ale první případ Harryho Holea zde na databázi tím nejhůře hodnoceným. Oproti mým dosavadním zkušenostem s touto sérií ve formě Sněhuláka a Nemesis jsem se tentokráte nedočkal tak krutopřísného příběhu. Naštěstí jich Nesbo s Holym napsal dostatek a 90 % z nich mám ještě před sebou.
Vybrané otázky lidské sexuality
Radim Uzel
Jako student demografie mám tu čest absolvovat jeden z volitelných předmětů, jehož součástí je právě nejznámější český sexuolog Radim Uzel a díky tomu jsem se dostal právě k tomuto jeho knižnímu dílu. Přestože kniha pojednává o opravdu nejzákladnějších oblastech lidské sexuality, jsem se dozvěděl nemálo nového a za ty dvě hodinky čtení jsem se ani jednou neodtrhl. Perfektní "encyklopedie" především pro ty, kteří trpí vůči jistým odlišnostem či nedostatkům nejrůznějšími předsudky. Nejen pan Uzel Vám totiž během těch pár desítek stran dokáže zeširoka otevřít oči.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Ke čtení nejslavnější polské fantasy ságy bych se asi nikdy nedostal, nebýt obrovského boomu kolem seriálové adaptace, kterou svět oslavuje i ještě dva měsíce po jejím uvedení. Jako každodenní uživatel Netflixu jsem ji i já vyzkoušel, abych po třech dílech prostě musel pro značné nepochopení sáhnout po knížce. Ta mi se seriálem nemálo pomohla, zároveň mě ale ve spoustě pasáží nudila ještě o ždibec víc než její obrazová verze. A tak se i přes poměrné zalíbení ve fantasy žánru bohužel jen tak se slavným světem Zaklínače neztotožním. Tím ale nekonstatuju, že se v budoucnu třeba nevrhnu do navazujících pokračování.
Výlet za všechny peníze
Jeff Kinney (p)
Pravděpodobně nejslabší Gregova zpověď, ale v porovnání s hrůzným filmovým zpracováním se stále jednalo o příjemné “počteníčko”. Celé trochu pochybné dobrodružství zachraňovala animace, bez níž by hlavně právě rodinný výlet Heffleyů nestál skoro za nic.
Fakt smůla
Jeff Kinney (p)
Návrat k zápletkám, jež pomrkávají na obyčejný Gregův život, bez žádného záměru na nějaké bližší téma. A tím si mě Kinney zase získal. Mnohem víc mě bavilo se ztotožňovat s obyčejnými trablemi s různorodými příbuznými, než s americkými zvyky ohledně Valentýna, jako tomu bylo v díle minulém.
Páté kolo u vozu
Jeff Kinney (p)
Takový nejbližší sequel k Ošklivé pravdě, jelikož se zase dostavuje téma puberty a dospívání. Rozkol Rowleyho a Grega mě tolik neiritoval, jako spíš snaha změnit Gregova nejlepšího kámoše ve vyspělého frajera, který se jinak ve většině dílů chová čím dál tím více jako malé dítě. Už jen proto jsem vůbec neocenil pokus o jeho zápisky.