Lacie komentáře u knih
(SPOILER) Tohle mi moc nesedí. Nevím, čím přesně to je, možná že chybí většina osazenstva, celé je to v cizině na poli naprosté ilegality, diletantizmu, chaosu a patosu a navíc od okamžiku, kdy opustíme základnu LM, téměř opustíme i vtip... zachraňuje to Pan Popelnice, toho bych prosím chtěla!
Julie se setká se zajímavými lidmi, její boje jsou líté a jeden za druhým… Hm, vlastně už vím, co mi vadí nejvíc – je to její velká úmrtnost. Nebýt znamení Ochránce, je tuhá hned zezačátku a pak ještě několikrát, tohle prostě poškozuje její image úžasné lovkyně Julie Pittové, dědičky rodu Shacklefordů, jak jsem ji měla ráda. Daleko spíš bych čekala, že v ní mateřství povzbudí dravce, než že vyměkne a zpohodlní, ani střelbu už netrénuje… a obálka je jako obvykle peklo, ale to je u všech knih, jestli si autor takhle představuje krásku, tak potěš koště... aspoň že tam namaloval i Popelnicového jorkšíra.
Celkově v sérii povážlivě sílí linky všech šampionů, Owen za Druhé, Julie za Ochránce, Franks za Boha (?), Earl s Heather za Bestie – teď nevím, jestli se víc děsím toho, že se příběh bude natahovat a natahovat, až nedejbože autor nedopíše závěr… nebo že ho naopak ukončí už v další knize.
(SPOILER) Není to můj nejoblíbenější díl, kvůli druhé polovině. První část je jízda jako obvykle. Zápletka skvělá, Owenův plán dostat se do říše Nočních můr a zachránit uvízlé lovce korunovaná snahou píchnout Asadovi do hnízda, celosvětová spolupráce, vodník… materializace Owenovy vůle a jeho setkání s Asadem… Asad je excelentní hnusák, navíc takový lidský, nespěchá, ví jak na to… kam se hrabou chobotňáci.
Ale pobyt v Říši a hlavně její opuštění mi trochu drhne, takže 4 hvězdy.
(SPOILER) Stricken kontra Franks. Pokud jste někdo doteď nepřišli na chuť Franksovi, Meyersovi, Grantovi a spol., tady se dočkáte. A pokud jste byli fakt zvědaví, jak to vlastně s Franksem celé je, dočkáte se taky. A pokud jste si jako já celou dobu okusovali nehty, jak tohle může Franks zmáknout… uvidíte!
(SPOILER) To si takhle lovci monster z celého světa vyrazí na konferenci o novinkách v monstrlovecké oblasti. Že se to zvrtne snad nikoho nepřekvapí. Že se Stricken ukáže jako totální parchant také ne. Co mě naopak překvapilo, rozuměj nadchlo, byl pan Ředitel. A že jsme se zase viděli s Heather. A Ed. A Franks… no, a tak vůbec.
(SPOILER) Svěží a vtipný rozjezd, následován slušnou akcí. Joel, nový člen smečky, není plně schopen ovládat svou proměnu v tibicenu, na poslední chvilku naštěstí dorazí Zee s Tadem a malým chlapcem, který jim pomohl utéct z faeské rezervace. Ohňový Aiden tibicenu zkrotí a svou prosbou ponoukne Mercy k prohlášení území Tricities za zájmovou oblast smečky, kde nikomu neprojde žádné zlo. Zavazující slib v tu správnou chvíli, podpořený Lughovou holí, má magickou moc. Vyvolá řadu nečekaných reakcí nejen ve smečce, ale i mimo ni. A protože se podobné prohlášení hodí Šedým pánům do krámu, musí Mercy s Adamem dokázat, že toho budou schopni.
(SPOILER) Další komplikovaný případ, Adam se smečkou jsou uneseni a Mercy s Jesse a Benem zachraňuje, co se dá. Díl opět navazuje na předchozí děj, není to pevná linka z bodu A do bodu B, člověk musí dávat pozor, aby mu něco, třeba drobného, co se v jednom dílu stane a pro další díl je důležité, neuniklo. Například že Zee byl povolán do rezervace, ze které se nemůže vzdálit,
+ po delší době interakce se Stefanem, zapojí se Kyle, Ben a na pomoc přispěchá Asil.
++ po vyřešení zápletky přichází na scénu ta hlavní, o které to vlastně celé bylo, boj a další perličky do sbírky Mercyiných schopností.
– smrt jednoho z našich:(
(SPOILER) Můj oblíbený díl. Teď už můžu napsat, aniž bych spoilerovala, že jsem od začátku fandila Adamovi, Sam mi nikdy nebyl moc sympatický, natož pro Mercy. Ovšem to, co se s ním děje od začátku tohoto dílu, bych mu nepřála.
Je tu opět spojeno mnoho linií – samotné téma Stříbrné relikvie kombinované se Samovými problémy, těžkými a nebezpečnými problémy Mercy se smečkou ústícími v konfrontaci, a nakonec nová postava, dar z nebes, hurá, hurá, tenhle díl začíná těžce, ale postupně se promění v radostný a nadějný. Dostaneme něco nového o fae, holi i vlkodlačích problémech.
(SPOILER) Druhý díl přitvrdil a navedl nás cestu, kterou se bude série ubírat – žádná selanka. Do města zavítal démon v upírském těle a my se dozvíme pár podrobností o fungování krvesajné společnosti, něco více o fae i o Mercyiných schopnostech.
Démon je na kojota silné kafe a Mercy proto zpočátku stojí stranou a nechává vlkodlaky a upíry, aby se s problémem vypořádali. Až ve chvíli, kdy se to ukáže jako ta nejhorší možná volba a ostatní silní hráči prásknou do bot, aby se nádobou pro démona nestal někdo z mocných, zapojí se Mercy se svými nově objevenými schopnostmi do akce. Poražením démona ale děj nekončí, Mercy šlápne do plánů mocnému nepříteli, a i když všechno dopadne, jak má, zadělá si na pořádný průšvih.
(SPOILER) Mám ráda urban fantasy, v těch s ženskými hrdinkami pak Mercedes Thompsonová sdílí první místo s Kate Danielsovou, za nimi s odstupem Alfa a omega. I když to v prvním dílu člověk hned nečeká, jedná se o velmi komplexní příběh, kdy se cokoliv z toho, co se kdykoliv stane, může promítnout do děje za dalších x let (dílů).
Měsíční píseň je rozjezdová. Omezený výběr nadpřirozených bytostí s omezenými možnostmi, základní informace o Mercy i jejím okolí. Seznámíme se s principy fungování smeček vlkodlaků, okrajově s upíry a čaroději. Dozvíme se něco o Mecyině minulosti a vyřešíme první komplikovaný detektivní příběh.
+ vlastně všechny figury, které v tomto vesmíru fungují. Každý je osobnost dostatečně vyhraněná na to, abych si k nim mohla vytvořit vztahy a sledovat jejich cestu, vývoj… a být zvědavá nejen na Mercy, Adama a Sama, ale i Jesse, Bena, Zeeho a Tada, Warena a Kyla, Stefana...
– v podstatě jen jedno, zato trvalé – štve mě to tolik, že jsem se to naučila ignorovat, zmínky o tom, jak proměna vlkodlaka z jedné formy do druhé trvá 20 minut (u alfy pět), přehlížím. Jinak to nejde, mě to prostě neskutečně irituje, co je to kruci za vrcholného predátora, když si na dvacet minut v nejhorším možném okamžiku rovná kosti do nového tvaru a děsně u toho trpí???!!!
No nic, Mercy naštěstí tímto handicapem zatížená není, jejím dědictvím po domorodém otci je blesková proměna v kojota a pár dalších triků, o kterých zatím ona ani my moc nevíme. Je to další z nepříliš mocných bytostí, které hrají vysokou hru s mnohem nebezpečnějšími protivníky s využitím rozumu, vlastních dovedností a přesným morálním kompasem.
Já jsem u vytržení, čtvrté splněné přání – u minulého dílu jsem si přála dozvědět se víc o tajemství, které má Marcone – a je to tu!
Zápletka začíná jako vždy zeširoka a svádí nás opakovaně z cesty, než se děj rozjede z pořádného kopečka a vyvalí na nás hromadu skvělé akce. Vrací se staří známí, chvílemi nevíte, komu a co věřit, včetně Harryho s občasnými výpadky sebekontroly. Jeho boj s vnitřní temnou částí graduje až k nečekanému vyvrcholení a jsem zvědavá, co to s Harryho silou udělá.
Nechybí vtípky, dozvíme se konečně tajemství Thomasova zaměstnání a mě nezbývá než skřípat zuby, že mám k dispozici už jen jeden díl. Co si tak přát do něj? Aby se konečně dal dohromady s Murph?
(SPOILER) Já jsem opět spokojena, Harry se již v minulém dílu změnil z otloukánka na soběstačného muže / detektiva / čaroděje a v této linii pokračuje. Zápletka je vysloveně pekelná. Dokonce dvojitá, takže to vezmu postupně.
Upírská situace je docela divná, v knížce navíc zbytečná. Upírů je hromada, mají nadlidské schopnosti a možnosti, k tomu si mohou najmout ranaře způsobilé pro pohyb na denním světle – přesto po Harrym jdou jen tak cvičně, a dokonce ho vyzvou na osobní souboj. Bojovník upírstva, x-set let starý a mega zkušený lord Ortega, se Harrymu mimo hlavní děj postaví a kdyby zavčasu nezašvindloval, totálně by pohořel. Hm. Jedině že nás autor potřeboval nějak seznámit s Ivy a Kincaidem.
Plátno. Tohle je skvělá detektivní i akční jízda, kromě náboženské linky včetně rytířů je sem zatažen i Marcone a Murphyová, padouch skutečně stojí za to a jeho přisluhovači taktéž. Konec v mnoha ohledech navnazuje na další děj (Marcone i mince), ale docela už mě začínají štvát ty neustálé náznaky, jakože všichni ostatní o Harrym a jeho rodičích vědí věci, které my (ani Harry) nevíme. Jsou to důvody, pro které je jiný člověk ochotný obětovat svůj život, je tedy Harry nějaký spasitel? Rozhodující mince na vahách osudu? A kdy se to dozvíme, aspoň kousíček?
Susan. Návštěva bývalky dopadla lépe, než by se dalo čekat, ale budoucnost to stejně nemá, tak jaképak s tím štráchy. Pokud je pro Harryho romantická linka nutná, prosila bych vbrzku nějakou jinou slečnu, než se trápit co by bylo, kdyby.
(SPOILER) Je to takové rozpolcené, opět.
Na jedné straně máme solidně zašmodrchanou zápletku, mě se líbí. Celou knihu pátráme po tom, kdo je ten hlavní padouch, jak nabíráme indicie, přelévá se podezření sem a tam, co je vlastně záměrem, proč, jak to zarazit? Dostaneme nové figury do party, klaďase Michaela, zběsilou kmotřičku vílu Leu a bílého upíra Thomase. Takže další členění monster, jako byli minule vlkodlaci, tady jsou to upíři – černí, rudí a bílí, živící se vášněmi, chtíčem, sexem. Oceňuji, že romantická linka, kterou jsem prostě Harrymu nevěřila, i když se tu trochu víc snažil řešit své city, namísto směřování k nějaké té svatbě a žili spolu až do smrti... vykolejila a řítí se do neznáma. Murphyová je tentokrát vyřazena ze hry, takže odpadá otravné zatýkání a podezřívání, děkuji za ty dary.
Na druhou stranu nás zavalí další nálož Harryho nakládaček, nejistoty, výčitek, ještě dřív než obvykle přijde o své "obří" magické schopnosti, tady mu nedojdou plýtváním, rovnou mu je ukradnou. I když od začátku dostává na frak, chová se dost zbrkle, přivádí do potíží sebe i své pomocníky, k tomu klasické "ten i ten to věděli, ale neřekli mi to", takže Harry tápe, jeho přátelé ví důležité informace, ale nesdělí mu je, opět, na všechno musí přijít sám a v poslední chvíli, opět.
K tomu ještě dodávám, že číst dokola o čaroději–hrdinovi, jak každou chvlíli srdcervoucně vzlyká... asi nejsem dostatečně korektní, ale kruciš, nemůže se trochu pochlapit?
4. díl, Lilith a Liam. Na Lilith jsem se celkem těšila, co z ní udělalo takovou osobu, jak bude vypadat její šťastný konec?
Dost mě to zklamalo, její životní trauma se snad ani nedá brát jako trauma a Liam – další miliardář krasavec, tentokrát s osobní stalkerkou, ježkovy oči. Nemůžu si pomoct, ale opravdu si neumím představit, jak spolu fungují. Lilith celý život za něco bojuje, aby se pak během týdne všeho vzdala a stala se přesně tím, čím být nechtěla, zatímco Liam se mrknutím oka přerodí z workoholika na citlivého pohodáře. Možná kdybych nečetla ty minulé díly a tohle byl jediný, hodnotila bych lépe, ale takhle je to ubíjejíci stereotyp, jediná opravdu zábavná věc byla pomsta Celii. Přísahám na psí uši a uštěkanou duši, že jsem knihu četla s otevřenou myslí, chtěla jsem jen romantiku, zápletku a sem tam sex, ale znám hromady lepších, takže nedám víc, než 2*.
(SPOILER) Gleb se snaží napravit průšvih, který způsobil svou bezbřehou pitomostí. Otevírá teleport na Zemi, spojuje se s Rudou armádou, paralelně vysílá raid do Inferna, který boří, ničí, likviduje – to vše s cílem nalákat Asmodea zpět ke konečnému střetu. Těším, těším... marně.
Všechno se odehrává někde jinde, než jsme my. Průzkumný tým Gleb + 4 se ocitne na Aljašce, kde už boje proběhly a démoni se odsunuli jinam, prochází troskami a drancuje. Vydá se pěšky k Rusku, cestou zničí čerstvě postavený hrad Inferna – první a poslední bitka v knize. Kontaktuje ho vojsko, jen tak mezi řečí se dozvíme, že za tu chvíli lidstvo v podstatě vymřelo, brání se zbytky silných armád, amíci a rusové (peklo polyká Zemi a přesto amíci mrhají drahocennou vojenskou technikou a hlídkují na nejodlehlejší výspě Aljašky, aby mohli zkusit sestřelit ruský vrtulník, co jim štrejchl o hranici... to jako fakt?). Gleb odskočí velet raidu do Inferna stylem šli jsme kolem, všechno zvládli... Skočí zpět na Zemi, Rusko, doladí plán, všechno vychází, hupne do pekla, všechno vychází, utká se s Asmodeem... a šlus.
Co všechny ty otevřené linky, nezbyla kapacita? Nechá se Jiný Svět sežrat ostřílenými politiky ze Země, kteří si tam budou jezdit pro zdraví a sílu a unikátní vlastnosti a pak doma dobývat a ničit? Nebo Gleb zavře brány a dokáže odolávat pokušení nostalgie a nářků příbuzných? Jak se vyřeší problémy s přesilou nepřátelsky naladěných NPC? A co přesila asijských klastrů, triády? Co syn Bezejmenného, co božstva všeobecně, to se jako Lolth s Eilistraee budou navěky mydlit v astrálu? Jak se srovnaly pantheony? Jak se Gleb vyrovná se svým postavením v magickém světě? Dokáže si vrátit Táňu, když po ní tak kňučí? Co? Nic! :(
Aspoň že se tentokrát autor omezil se svými fanatickými výlevy. Bylo jich málo a byly mírné. A v knize se (po bůhvíkolika dílech) objevil jeden vtip! Pokud by tohle byl jen mezidíl a bude to mít pokračování, zlepším to o jednu, v tuto chvíli zklamání, 2 hvězdy.
(SPOILER) Třetím dílem opouštíme čistě radostnou notu, i ty questy se posunuly z úrovně "splň mě a dostaneš" na úroveň "splň mě, jinak dostaneš". Fronta čekajících úkolů a závazků roste, questy jsou náročnější na lidskou i finanční stránku a střet s jiným národem posunul sérii do nové dimenze, bohužel však na úkor hravosti, lehkosti děje. Otrokářství, únosy, mučení, válka... to vše v Jiném světě už bylo, ale Glebovy nápady a činy všechno umocnily, z pošťuchovačky se stává brutální masakr a jak řekl Erik, ze sekané už kotletu neuděláš.
JIný svět se stále víc trhá ze spárů reality, ožívá – úžasná je Baghíra, Olaf, všehoschopné děti a štěňata. Naopak se nám po krátkém oddychu opět přihlásil Tavor, magor jeden. A katastrofa na závěr je v tomto dílu skutečně výživná.
(SPOILER) Druhý díl pořád šlape a baví, navíc v ději dost přituhuje – jak byl první díl pozvolný a rozjezdový, tady hned od začátku dostáváme jednu akci za druhou. Gleb (vskutku šikovné jméno, odvozené od starého severského Guðleifr, tedy dědic bohů :D) se zamotá snad do všeho, kam může, jeden malý kamínek spustí lavinu – plněním questů se odstartuje následné kupení dalších a závažnějších, nic se nedá vynechat, ale lavina se neúprosně valí a teď jen být stále před ní. Nebo na ní?
Postavy vtažených hráčů jsou fajn, ale mnohem víc se mi líbí původní UI nebo NPC, ať už jde o Padlého, Pekelné psy, Lunga nebo figury zabydlující hrad. Osamostatňování Jiného světa od naší reality a jejich prolínání je v žánru ojedinělé, těším se, kam až nás to zavede.
A tradiční čtenářské peklo na závěr – oproti prvnímu dílu zde po katastrofě nepřichází katarze, ta se nám plynule přesunula do trojky... a ano, Gleb se chová jako naivní trubka, ale nijak mě to nepřekvapilo, je to takový jeho povahový rys – skvělé nápady, ale lidem věří někdy až zbytečně moc. A navíc je ta naléhavost chvíle popsaná tak sugestivně, že bych se nejspíš zachovala stejně:)
(SPOILER) Volání do zbraně je na můj vkus politické až moc. Mezilidské vztahy dostávají na frak a malost vesmírem vládne. Navnadila mě první bitka s Fágy, ale pak přišlo politikaření, politikaření, politikaření... a závěrečná bitka s Fágy, kde se formace rozpadají vlivem politikaření, aby situaci nakonec zachránila mrtvola veterána vesmírných letů.
Kapitán, posádka i nová loď, vývoj Celesty... to mě všechno bavilo, ale musím říct, že jsem čekala na nějaký ten geniální nápad JW na závěr... a ono ne. Takže za mě je tenhle druhý díl lepší vycpávka, abych byla v obraze do třetího.
(SPOILER) Strážce mrtvých měl těžkou startovní pozici – minulý díl byl zklamání, John mě dost znechutil a admini to dorazili. A začátek Strážce tomu jen nasadil korunu, další nucené ponoření do další hry, Nekonečné říše, s úkolem "Jdi někam, nevíš kam, najdi někoho, nevíš koho".
Jenže ono to funguje. John si v nové hře nechá staré jméno, ale jinak jsou tu odlišné principy, postavy a možnosti. Svou figuru se snaží co nejvíc připodobnit kostějovi z Věží moci, hraje, přemýšlí, plní questy... samozřejmě je tu jedno překvapení nakonec, ale nejlepší na tom všem je, že to má zase šťávu, jako by minulý díl byl jen nějaký úlet.
Jdu na ten další a doufám, že si úroveň udrží!
Druhý díl nezklamal, John zahodil začátečnickou nejistotu a krosí si to knížkou za Svitkem vzkříšení. Ne vše jde podle plánu, do cesty se mu staví různé odbočky a nepřátelé, jeho postava však získává na síle. Mladší kostěj, to už je lepší, než smradlavý zombík. A pozor, utrousí i několik vtipů!
Konec je trochu překvapivý, i když vlastně kdo by čekal, že to bude tak jednoduché, že? Já sice ano, ale už jsem poučena a jdu na další díl, více Johna, Strašáka, Nea, Isabelly i pana Lloyda!
(SPOILER) Já mám tuhle knihu mnohem radši, než Na lovu. Vzájemné poznávání postav a ten konec – to je pro mě krásná romantika.
Robina jsem nikdy moc ráda neměla, takže mi nevadí, že hned umřel. Zato jsem ocenila, že si Marian dokáže přiznat, že to zase tak žhavá láska nebyla a je otevřená budoucnosti, neužírá se někde v koutku ztracenými nadějemi.
Pozvolnost děje mi pasuje k době, kdy se vše odehrává. Je tak lépe zdůrazněna postupnost myšlenek, změn chování, vše směřuje k té chvíli, kdy si Gisborn uvědomí pravdu a jak s ní naloží... asi si to jdu ještě jednou přečíst, jak to tu píšu :)