Ladasom
komentáře u knih

Silný příběh o lidské vytrvalosti a naději, o utrpení a hyenismus. O životě a smrti.


Námět zněl nesmírně zajímavě, ale celkově mě kniha zklamala. Části z natáčení se mi líbily, autorka na nich pěkně vykreslila, jak se s diváky dá manipulovat. Jenže zbylé kapitoly týkající se pouze hlavní hrdinky mi připadaly přemrštěné. Chápu, že mohou oči klamat, ale po tak dlouhou dobu? O čichu ani nemluvě. Nesmírně mě to nudilo a jen jsem se těšila, kdy hlavní hrdinka konečně procitne ze své ignorace.


Další z knih od Aleny Mornštajnové, která opět nezklamala. Silný příběh, který se četl jedním dechem.


Po dočtení se vedle mě válí hromada papírových kapesníčků, což je pro mě důkazem silné a nádherně zpracovené knihy. Dlouho jsem si nepřečetla takto nádherně dojemný příběh, který i přes svůj konec nabádá k prožívání života plnými doušky.


Kniha, která pohladí po duši, vykouzlí úsměv na tváři a přivede čtenáře k zamyšlení.


V dětství jsem komiksy příliš nevyhledávala, ale jako dospělá dokážu ocenit ilustrace i chytré postřehy, které nejlépe vyniknout v kombinace s obrazem vystihující situaci. Takovým chytrým komiksem je i "Introvertka". I když je člověk jen částečně introvert, najde v knize podobné situace a chování, které zažil. A být introvert není žádná vada, naopak v mnoho případech je to velká přednost. Knihu doporučuji všem introvertům (ale i extrovertům) všemi deseti.


Anotace navnadila k přečtení (což byl její účel), ale výsledek mě zklamal. Úvodní část v letadle pro mě postrádala smysl, záhada v minulosti a milenec hlavní hrdinky také zklamali. A to už vůbec nemluvím o názvu - nějak jsem nepostřehla, že by v knize byla zmínka o ztracených dopisech, ale to už je jen mála vada, která na celkové hodnocení stejně nemá vliv. To si totiž kniha zcela vysloužila sama za svůj obsah.


Milé čtení a putování Prahou po jejích zakoutích, hospůdkách a krásách.


Z knihy mám trochu rozporuplné pocity. První dvě třetiny byly napínavé, měly spád a těšila jsem na to, co přijde. Poslední třetina byla ovšem utahaná a dle mého názoru zbytečně popisná. Popisná ovšem ne ve smyslu slova krajiny či prostředí, ale především zbytečných odstavců o tom, co se dělo v jednotlivých dnech, když se v podstatě nic moc nedělo.
Snow je celou knihu stavěn před určitá rozhodnutí, ale když jsem knihu dočetla, zjistila jsem, že to rozhodnutí byla vždy, i když si to možná neuvědomoval, hnána jediným cílem. Ten nebudu rozvádět, nechám na ostatních čtenářích, aby posoudili sami, co bylo jeho motivací v osobních "Hladových hrách".


I když jsem v oblasti psychoterapie laik, tak se mi kniha četla dobře. Není to čtení na jeden zátah, je potřeba se u jednotlivých příběhů zastavit a zamyslet se. Velmi kladně hodnotím uvedení do problematiky terapie z pohledu psychoterapeuta.


Krátký příběh plný fantazie a něhy. Překrásné ilustrace, díky kterým se kniha může řadit mezi skvosty.


Dětské knihy čtu ráda i v dospělosti. A bubák, který je ve skutečnosti spíše roztomile zaprášená koule? Holčička, která si povídá se županem? Nikde žádní dospělí? Ideální kouzelný svět, již teď se těším na pokračování.


Příběh o malém vynálezci Štěpánovi, který tráví prázdniny u babičky a dědy, je doplněn krásnými ilustracemi. Příběh nepoučí jen děti, ale i dospělé. Čtenář se seznámí mimo jiné i s různými typy nářadí, které se běžně najde v dílnách pro šikovné ruce. Ideální kniha k předčítání pro předškolní děti nebo k procvičování čtení začínajícího čtenáře.


Jako obvykle se kniha od Maasové četla jedním dechem, psát prostě umí, i když Chaol nepatří mezi mé favority. Překvapivě však nebyl natolik rozčilující a ufňukaný, jak bych očekávala. Linka s Nesryn mě ovšem bavila víc, i přestože u Chaola to velmi vyrovnávala Yrene. Ohledně Maeve mi to připadalo už lehce překombinované. Hodnocení knihy bych viděla tak na 3-4 hvězdičky.


Z knihy se mi svírala hruď a mrazilo mě. Napínavé čtení, i když podvědomě tušíte, že výsledek bude více méně kladný.


Knihu jsem si vybrala kvůli tématu druhé světové války. Textu se nedá upřít čtivost, ovšem první půlka mě příliš nenadchla. Postupně jsem se začetla, ale překvapivě mě více bavily pasáže s Alicí.


Krásný příběh o myšce, které se nebála a šla do světa. Ničeho se lekla, dokud... to si musíte přečíst, protože pointu Vám přece neprozradím ;)


Měla jsem pocit, že autorce vše nevěřím. Možná za to mohl styl jejího psaní, ale v jejím podání pobyt v zařízení nepůsobí tak děsivě, jaké to pro ni ve skutečnosti určitě muselo být. Je možnost, že její styl vyprávění s lehkým nadhledem příběh odosobňuje a to na mě vytváří výše zmíněný dojem.


Kouzelnou Provence provoní vílí příběh o přátelství a lásce. Knihu doplňují jako vždy dokonalé ilustrace Evy Chupíkové.


Jaká je ta pravá maminka? Taková, která Vás má ráda, i když se jí vzhledově nepodobáte. Milý příběh je doplněn krásnými ilustracemi.
