laepus komentáře u knih

Tady nejde jinak než nejvyšší možný počet, protože to objektivně a neoddiskutovatelně je jedna z nejlepších knih, jaké kdy byly napsány. Tečka. Žádná jiná kniha v sobě toho nemá tolik, jako tato. A tady se bez mučení přiznávám, že jsem se orientoval asi jen tak v desetině toho, o čem Eco píše. A to si myslím, že jsem docela dost poučený a vzdělaný v oblasti historie a literatury (před "nějakou" dobou mi na to dokonce na jedné škole dali "nějaký" papír), ale to, co tady na čtenáře hrne autor, to je neskutečné. Anebo skutečné? A tím se dostávám k tomu, jak tuto knihu případně číst. Rozhodně ji nebudu nikomu nedoporučovat, protože člověk ji opravdu musí chtít přečíst jen sám od sebe, ne proto, že mu ji někdo doporučí. Tato kniha je ustavující knihou svého žánru (thriller s historickou konspirací), je nejlepší knihou svého žánru, je víceméně první pořádnou knihou svého žánru, je nejplnější knihou svého žánru (jsou tady templáři, zednáři, rozenkruciáni, ilumináti, kabalisté, asasíni, jezuité... a asi tisíc dalších) a hlavně je zároveň rovnou parodií na tento žánr, kterému se autor po celou dobu knihy vlastně vysmívá. Pro mě tak 90% knihy byla vlastně "pratchettovská" historická parodie, při které jsem měl úsměv na rtech a užíval si neuvěřitelné znalosti autora a jeho schopnost zkombinovat naprosto cokoli. No a těch zbylých 10% je ta napínává thrillerová část. No a po jazykové stránce? Dokonalá oslava síly slova a schopnosti vyjádření a různých významů pojmů. Vůbec nechápu, kde berou všichni ti Brownové, Vandenbergové, Berryhové a kdovíkdo ještě tu drzost, aby psali něco podobného. Kdokoli, kdo napíše něco v tomto žánru, nemůže se vyhnout tématu nebo motivu, který by nebyl tady. To je šílené. No, mohl bych pokračovat, ale to asi stačí. Prostě dokonalost pro toho, kdo ji opravdu chce zažít.

8 31.12.2024

Velice zvláštní. Těžké, ale zajímavé čtení. Chvílemi jsem měl pocit, že by to možná chtělo lepšího redaktora, který by autora trochu usměrňoval v lepším zápisu toku jeho myšlenek. Těch je tady totiž spousta, autor je na čtenáře chrlí v tak vědeckém jazyce, jak je to jen možné. Když k tomu připočtu v jistých místech trochu nelogičnost děje (např. co na jedné straně režim dovolí a co kontroluje někdy nepůsobí úplně rozumně) a jednání postav, přiznám se - trošku jsem rezignoval a bral jsem to raději jen jako sled epizod - v tu chvíli jsem začal lépe vnímat to, před čím Huxley varuje a druhá polovina knihy tak pro mě byla mnohem lepší než ta první.
Člověk se úplně neubrání srovnání s dalšími dvěma klasiky - 451 Fahrenheita a 1984 - které taky popisují odlidštěnou totalitu a snahu se z ní vymanit. To, v čem Huxley Bradburyho i Orwella překonává, je rozhodně datum napsání knihy - ještě před druhou světovou válkou, před řáděním Hitlera a následným řáděním komunismu. Literárně nejvýš řadím Fahrenheita a brutalitou a fatalismem Orwella, Huxley pak vede v neuvěřitelném množství nápadů, jak se dá vůbec "vyrobit" člověk, aby ten režim "v klidu" fungoval.
Takže závěrem - doporučuji, ale připravte se na opravdu náročnou četbu.

8 09.01.2021

Žánr historické detektivky mám rád, a pokud je aspoň trochu povedená, rád hodnotím čtyřmi hvězdami. Pokud je úžasná, rád jdu na pět. Ale ani jedno z toho není tento případ. Čte se to dobře, děj rychle odsýpá, není to nijak rozvláčně dlouhé, že by se člověk nudil, ale nešvarů a nedotažeností je tady spousta. Když pominu poměrně viditelné množství pravopisných chyb (s/z, tvary zájmen...) a omezím se jen na ty nedostatky slohové - velká předvídatelnost, často hraje roli velká náhoda při vyšetřování a všechno jde "detektivům" tak nějak lehce samo od ruky, strašně zbytečná zamotanost, aby to pak na konci skončilo až "trapně" jednoduše, no a asi 30x použité sloveso hihňat, kdykoli když mluví postava doktora Šulce.
Ale ať to nezní tak příkře - opravdu se kniha dobře čte a autor umí napsat napínavou pasáž, souboj, honičku atd. a je jich tady spousta, přesto je poznat, že jde (zřejmě) o prvotinu autora a ještě to potřebuje vyladit styl. Rozhodně na to Jan Horníček má a určitě mu dám šanci s jeho další knihou, i když tady došlo k určitému zklamání...

8 20.10.2020

Bez debat nejbrakovější brak, jaký jsem kdy četl :) v dobrém i ve špatném, vždyť dávám čtyři hvězdy, tak to přece nemohla být úplná pitomost. No vlastně byla to úplná pitomost. Vlhký sen všech latentních nácků, kteří se maskují za milovníky a znalce druhé světové - je tu pro ně vše - náckové (a jejich vláda nad světem), mučení, mutanti, krásné ženské, občas sex, atomové zbraně, přestřelky... Když se to dobře namíchá, proč ne? Je fajn, že se autor snaží napasovat alternativní historii na historii skutečnou a přichází se zajímavým (nikoli novátorským) názorem, že dějinám uniknout nelze. Dějiny si svou cestu vždy najdou. Někdy k tomu lidstvo dospěje dřív (kvůli nějaké katalyzátorské dominantní osobnosti), jindy k tomu dojde postupně a později, ale dojde k tomu. Jen jsem přece jen čekal trochu propracovanější zápletku knihy, která díky rozdělení na dvě odlišné části přece jen působí trochu nejednotně a chybí tomu nějaký silnější scelovací prvek.
Ale závěrem - pokud chcete totálně vypustit hlavu, jděte do toho :)

8 30.09.2020

Ten minimalismus osob, prostředí i času té hře ubírá na síle, která mohla být mnohem větší při klasické hře. Na druhou stranu je to jen taková jednohubka, která rozhodně potěší a rozesměje. Navíc opět (jako vždy u Havla) je to smích obohacený kritikou systému a hloubkou myšlenky, stejně tak vhledem do psychologie běžného sládka či nuceného dělníka Vaňka. Absurdita situace a časté opakování děje či promluv zde nemůže chybět a je to rozhodně výzva pro každého herce - na jevišti (skvěle zahrané) to rozhodně vyzní dvakrát silněji a lépe než na papíře, zvlášť Lanďák je fantastický.
Dostat tam Bohdalku, Gotta, Kohouta - palec hore.
"Prd víš! Tobě je hej! Píšeš si ty svoje hry - koulíš sudy - a všichni ti můžou bejt ukradený! Co ti vlastně schází? Vždyť oni se tě, člověče, bojej!"
"A co já? Mě v tom necháš, viď? Na mě se vykašleš! Já můžu bejt svině! Já se v tom bahně můžu patlat, na mně nezáleží, já jsem jen obyčejnej pivovarskej trouba - ale pán, tej se podílet nemůže! Já se pošpinit můžu - jen když pán zůstane čistej! Pánovi, tomu jde o princip! Ale co ostatní, na to už nemyslí! Jen když on je hezkej! Princip je mu milejší než člověk! To jste celí vy!"
"Principy! Principy! Bodejť byste si je nechránili, ty svý principy - vám se totiž výborně zhodnotěj, vy si je totiž výborně prodáte, vy si na nich totiž pěkně vyděláte, vás ty principy totiž živěj - ale co já? Já za ně můžu dostat jen napráskáno! Vy máte vždycky šanci - ale jakou šanci mám já? O mě se žádnej nepostará, mě se žádnej nebojí, o mně žádnej nenapíše, mně žádnej nepomůže, o mě se nikdo nezajímá, já jsem tak dobrej na to, abych dělal hnůj, z kterýho ty vaše principy porostou, sháněl vytopený místnosti pro vaše hrdinství a sklízel za to nakonec jen posměch!"
Na jedné straně si Havel uvědomuje výjimečnost svého postavení a jasně jej přiznává i s výhodami, jež mu přinášejí. Na straně druhé přesně vidí tu bezvýchodnost obyčejných lidí, po kterých se režim jen vozí, protože ví, že ohnou hřbet absolutně pokaždé. A ta bezvýchodnost mu není lhostejná, má pro ni pochopení.
Havel prostě nebyl jen výjimečný člověk a politik, ale i skvělý spisovatel, to je neoddiskutovatelné.

8 04.04.2020

Trošku jsem váhal mezi čtyřmi a pěti, ale díky famóznímu závěru se přikláním k těm pěti. Je až neuvěřitelné, jak velký byl Čapek vizionář a jak se snažil alespoň z pozice spisovatele varovat svět před nebezpečími, jež na něj číhají - nesváry mezi národy, přebujelá byrokracie a plané diplomatické tlachání, klasický nechumelismus typu "nás se to netýká, to je problém jiných" či varování před nekontrolovatelným technickým pokrokem. Až je zarážející, jak je to stále aktuální... A zároveň je to celé psáno s nadhledem, lehkým neustálým vtipem a přitom hloubka myšlenky se nikdy neztrácí.
"Soudruzi Mloci! Kapitalistický řád si našel svou poslední oběť. Když se už jeho tyranie počala definitivně tříštit o revoluční rozmach třídně uvědomělého proletariátu, zapřáhl zpuchřelý kapitalismus do svých služeb vás, Dělníci Moře, zotročil vás duševně svou buržoazní civilizací, podrobil vás svým třídním zákonům, zbavil vás veškeré svobody a učinil vše, aby vás mohl beztrestně a brutálně vykořisťovat..."
"Nato se i německý tisk počal horlivě obírat baltským Mlokem. Zvláštní váha se kladla na to, že právě vlivem německého prostředí se tento Mlok vyvinul v odlišný a vyšší rasový typus, nesporně nadřaděný všem jiným Salamandrům. S opovržením se psalo o degenerovaných Mlocích mediteránních, zakrnělých tělesně i mravně... Od Velemloka k německému Nadmloku, tak znělo okřídlené slovo té doby."
"Otázka zní: Je a byl vůbec kdy člověk schopen štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor; ale lidstvo nikoliv. Celé neštěstí člověka je v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo že se jím stal příliš pozdě, kdy už byl nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené."
"Naučili se užívat strojů a čísel a ukázalo se, že to stačí, aby se stali pány svého světa. Vynechali z lidské civilizace všechno, co v ní bylo neúčelné, hravé, fantastické nebo starobylé; tím z ní vypustili, co v ní bylo lidského, a převzali jenom její holou praktickou, technickou a utilitární stránku. A tato žalostná karikatura lidské civilizace se má ohromně k světu."
"Prosím tě, jak by mně nebylo lidstva líto! Ale nejvíc mi ho bylo líto, když jsem viděl, jak se samo stůj co stůj hrne do té záhuby. Člověk by křičel, když se tak na to kouká. Řval by a zvedal obě ruce, jako by viděl vjíždět vlak na špatnou kolej. Teď už se to nedá zastavit. Mloci se budou množit dál, budou dál a dál drobit staré pevniny."

Jak jsem už psal - konec je naprosto fantastický, když se autor baví sám se sebou, jak by vlastně měl knihu ukončit. Nebudu samozřejmě spoilerovat, ale uvedu alespoň dva poslední řádky:
"A potom?"
- - - Dál už to nevím.

8 01.04.2020

Vynikající soubor 17 krátkých prací (esejí, úvah, rozhovorů) nad současností Česka. Všechny jsou výborné, ale přece jen s mým světonázorem nejvíce souznily práce Honzáka, Fendrycha, Slonkové, Kundry, Šafra, Dobrovského a Cílka.
Honzák: „S prudce narostlými preferencemi se náhle objevil slovenský estébák a podnikatel, jenž ke svému jmění přišel poněkud podivuhodným, až zázračným způsobem. A jeho heslo „Prostě to zařídím“ vyvolalo nadšení prosťáčků. A jejich nadšení trvá, přestože toho moc zařízeno není.“
Fendrych: „Vykolejili jsme, na křižovatce jsme nešli ani doleva, ani doprava, začali jsme couvat. Nevadí bývalí komunisté, nevadí bývalí agenti StB, nevadí trestně stíhaní, nevadí prezident sprosťák, hotový Zorro mstitel, který roky úsilí věnoval zničení své bývalé strany.“
Slonková: „Andrej Babiš a Miloš Zeman mají naštěstí společné jedno: ač to tak navenek možná nevypadá, oba jsou zbabělí. Oba se bojí „ulice“, bojí se přímého střetu. Proto se třeba Babiš plížil položit 17. listopadu květiny ještě za tmy. Proto Zeman nepořádá žádná veřejná vystoupení v Praze. Nedávají rozhovory těm novinářům, u nichž hrozí nepříjemné otázky.“
Kundra: „Řada příkladů z ruské historie dokazuje, že momentální rozpínavost Kremlu na Ukrajině je hluboce zakořeněna v mysli ruských vládců. Když carevna Kateřina II. Veliká obhajovala svoji expanzivní politiku, prohlásila: Nemám jinou možnost, jak bránit hranice své říše, než je rozšiřovat.“
Šafr: „K jedinému myslitelnému a věcnému zlepšení poměrů v oblasti zneužívání moci může dojít teprve tehdy, když vybudujeme silnou demokracii. Naším řešením není silné státní zastupitelství či silná policie, ale silné demokratické politické strany. Protože nechceme policejní či prokurátorský stát, k němuž logicky antikorupční revoluce vede.“
Dobrovský: „Vždycky je trochu legrace, když někdo připomíná, jací jsme Slovani. Tak já bych jen rád zdůraznil, že tady je Slovan málokdo. Máme slovanský jazyk, umělý, který nám napsali Němci. A můžeme být rádi, že to udělali, protože je bezvadný a pomohlo nám to se trošku emancipovat.“
Cílek: „Davy neuvažují, ale přijímají, nebo odmítají ideje. Nežízní po pravdě, ale odvracejí se od skutečností, které se jim nelíbí. Radši zbožňují klam, když je někdo oslňuje. Kdo v nich umí vzbudit iluze, ovládne je snadno. Kdo se je snaží iluzí zbavit, stává se jejich obětí. Dav lze ovlivnit jen krajními city, jde ho strhnout jen silnými výrazy.“

8 10.09.2019

Možná tu kazím stoprocentní hodnocení a je mi to opravdu a upřímně líto, ale přece jen jsem čekal ještě trošku víc. Tím největším minusem je rozsah knihy - tři povídky jsou jednoduše málo a rozsah je naháněn obrazovým doprovodem. Historické rešerše autora musely být značné a poctivé a ty tři svině, o kterých píše, jsou opravdu svině. Ani o Čurdovi jsem netušil, že to byl až takový zkurvysyn, že udáním kamarádů z Anglie začaly ještě mnohem horší věci... Pár dalších případů by kniha určitě ještě snesla, protože když už jsem se právě u Čurdy začetl a zvykl si na záměrně chladný a strohý autorův styl, tak byl konec. Ale jinak - tři výborné studie o tom, jak se člověk vysere na svědomí a jde jen cestou momentálního prospěchu. Dobré varování před lidmi, kteří jsou ochotni se kdykoli přidat k jakémukoli gaunerovi, který jim dá třeba... koblihu...

8 13.05.2019

Klasika, která pohladí. Zvlášť když z filmové verze znáte nazpaměť přesně každou větu a víte, co se stane. Jako vždy u Agathy je jasné, že to je ten nejméně podezřelý podezřelý. Ale v tomto případě je Hercule jakoby lehce upozaděn vypravěčkou, sestrou Letheranovou, a hraje jakoby až druhé housle oproti jiným vyšetřováním. Vtipné na závěr je šťouchnutí do Orient-expresu.

8 23.02.2019

Ty jo, vždyť za dva roky už to bude 100 let, co Agatha vydala svůj první román, první s Poirotem. A je to na něm vidět - v tom dobrém i v tom špatném. Co zde najdete? Staroanglické sídlo, suchý anglický (belgický?) humor, klasické závěrečné rozuzlení, natvrdlého Hastingse, totálně zamotaný děj, nějaké ty rodinné rozepře, plno jedů a jejich kombinací, velké dědictví a ztracenou závěť... Je zábavné číst knížku, když děj znám opravdu nazpaměť z filmových zpracování a nemusím řešit každý detail, aby mi něco neuniklo a jen si užívat jedno detektivkové klišé za druhým.

8 29.11.2018

Miluju tenhle styl humoru. Na každé stránce se člověk směje jako pako a mnohokrát se musí smát nahlas, protože to nejde zastavit. Není to o nic slabší než jakýkoli z předchozích tří dílů, v mnohém snad ještě lepší. Děj se tady netříští na mnohaměsíční období, ale odehrává se víceméně během jediného dne. Dokonalý popis dvou totálně zbabraných krádeží, k tomu staré známé osazenstvo Kostky. Lahůdka.

8 30.10.2018

Tady už se Havlíček nemaže opravdu s nikým. Velká škoda, že to nestihl dokončit - moc by mě zajímalo, jak to vlastně celé skončí. Ve své kritice se nevyhýbá nikomu - nejdřív to schytává namyšlený a pyšný car, bez poskrvnky neodchází ani starý ňouma Perun, pořádně naloženo obdrží všichni politici a ministři a totální bídu na závěr dostanou jezuiti. Ať už s čímkoli, co tady je napsáno, souhlasíme nebo ne, je třeba se navždy sklánět před Havlíčkovou odvahu napsat něco podobného v tak těžké době, jakou byla 50. léta 19. století. Jeho odvaha je o to cennější, když si člověk uvědomí, kam směřuje současná mainstreamová burešovská žurnalistika stranických propagandistických plátků jako jsou idnes nebo lidovky... Chce to více Havlíčků i v dnešní době!

8 29.12.2017

Musím bodově naplno. Dostalo mě to, i když to může občas působit prvoplánově, příliš pateticky a ezotericky, na někoho i nábožensky, možná i očekávaně. Ale to nevadí. Je to pozitivní, optimistické a krásné. A tady bych rád pochválil i audioknihu načtenou Lukášem Hlavicou, která donedávna byla i na YouTube - ten nádherný pomalý přednes naprosto vystihuje atmosféru téhle útlé knížečky (verze s Markem Ebenem je tak o tisíc procent slabší). Ale zpět ke knize - setkání s králem, cikánkou, zlodějem, Sklenářem, Angličanem, Fátimou či samotným Alchymistou jsou krásné příběhy samy o sobě a dohromady pak zaklenují všechny životní postoje. A je jen na nás, jestli se Santiagem necháme inspirovat, nebo ne...

8 28.11.2017

Něco ve mně by rádo asi dalo i plných pět, ale většina je přece jen proti. Ignácius Reilly je totiž tak vychcaný a protivný hlavní hrdina, jak se nevidí a je absolutně neetické, jak mu pořád všechno prochází, jak pořád ničí všechno a všechny okolo sebe a on s ledovým klidem a absolutní lží do očí odvrací vše, co se na něj valí. Na jednu stranu je třeba ho obdivovat a smát se tomu, jak on se drze vysmívá všem okolo (no, vysmívá, spíš hrubě uráží), na druhou je mi prostě líto všech těch lidí okolo, kterým zničil život. Ale zas na třetí stranu, pokud byli tak hloupí a naivní, že se jím nechali obalamutit, asi dobře jim tak. Čte se to příjemně, jazykově je to na té nejvyšší úrovni. Chvíliemi to připomíná dokonce Mechanický pomeranč (odpornost hlavní postavy, pochopitelně nevraždí a neznásilňuje :) ), Díky Jeevesi (ledový klid a vylhat se ze všeho) nebo Hostující profesory (uvolněnost šedesátých let). Možná se k tomu někdy vrátím a tu pátou nakonec jen přidám, protože i teď nad ní pořád uvažuju...

8 02.10.2017

Pro mě bez debat ta nejkrásnější zeměploška, jakou jsem četl (a to už mi chybí jen Podivný regiment). Neříkám, že je nejlepší, nejdelší, nejpropracovanější - to se neodvažuji tvrdit, ale, jak už jsem napsal, je bez debat nejkrásnější. Tolik lásky, něhy, pochopení, ideálů, odpuštění a porozumění... To by měla být povinná četba. Kéž by měl Sir Terry ve svých ideálech pravdu a opravdový svět by jednou dopadl tak jako Zeměplocha. Jde o více než důstojné rozloučení s celou sérií a pro autora rozhodně i s vlastním životem a jeho poselství nám všem je nepřehlédnutelné. Snad po celou dobu jsem měl slzy v očích - částečně kvůli vtipům, ale povětšinou spíše dojetím a krásou. Stačí, už to zase na mě jde.

8 11.08.2017

Nekompromisní (přitom ale shovívavý) pohled na české 20. století. Příběhy Baťy, Baarové či Kafky by neměly nikdy zapadnout a nikdy by neměly být obaleny nějakým nánosem fám či zkreslujících podání. Je zdravé se občas na sebe podívat očima někoho, kdo nás (Čechy) sice má rád, ale zkrátka a dobře odtud není a vidí nás v patřičné perspektivě. Pro všechny, kdo v životě nebyli dál než v létě na Šumavě a v zimě v Krkonoších s odůvodněním, že přece do ciziny jezdit nemusíme, když to tady máme nejlepší na světě, tohle bude nestravitelná literatura. Mně se ale líbí. Moc.

8 24.11.2016

Konečně pochopil, že nejzásadnější postavou českých dějin není Hus, ale Zmikund. Se stim smiř!

8 24.11.2016

Nejznámějším klasikám se už od fakulty vyhýbám. Člověk tam o tom toho tolik nastuduje, že už ho to ani neláká číst. V tomhle případě jsem po letech udělal výjimku a udělal jsem dobře. Je to nádherná knížka na dvě tři hoďky klidného čtení. Minimalismus ve své dokonalé podobě. Rozhodně z mého pohledu dobrá volba pro vstup do Hemingwaye a už se těším na další.

8 07.10.2016

Humor ze Staříka zůstal a navíc k tomu čtenář dostal ucelený příběh plný snad ještě bizarnějších situací. Napadla vás někdy představa švédského krále se zakrvavenou košilí po zabití slepice nebo pád z vrtulníku do továrny na polštáře? Nombeko je ženská, jak se patří. Se vším si poradí, občas šoupne nějaké nůžky někomu do stehna, občas kšeftuje s atomovou bombou, ale to jsou jen takové epizodky v jejím životě. Jonasson udržel laťku ze Staříka - neskutečné.

8 05.10.2016

Touhle knihou si mě Backman definitivně získal. Měl jsem trochu strach, jestli dokáže udržet laťku tak vysoko, jako v Ovem - a nejenže udržel, podle mě ji ještě trochu zvedl. Jde o neskonale hluboký příběh plný zejména mezigeneračních vztahů nejen v rámci rodiny, ale i v rámci celého domu. Ani nejde říct, která postava mě zasáhla nejvíc, pokaždé dojdou k nějaké jiné. Ove byla dokonalost, Babička je ještě lepší. Jde to? Jde to!

8 05.10.2016