laepus komentáře u knih

Klasický Kuras - pro mě tedy spokojenost. Je to jako vždy hodně poučné a zároveň hodně smutné čtení - hlavní témata: ztráta svobody, globalizace, nadnárodní korporace, geneticky modifikované potraviny, ekologie, kapitalismus. Srozumitelně, jasně, sžíravě a krutě podáno. Každá z jeho knížek mě vždycky donutí opět trochu překopat své vidění světa a nejinak je tomu i tady. A stejně tak každá z jeho knížek má poslední kapitolu plnou naděje - tak ta je i tady, protože naděje je vždycky.

6 11.12.2016

Vůbec poprvé, co hodnotím a komentuji knížku, aniž jsem ji dočetl celou. Tady musím. Je to dokonalost. Dokonalost formy i obsahu. Forma? Lehký suchý jazykový humor a krásné ilustrace. Obsah? Bizarní příhody, odvážná cesta a zajímavé figurky. Přesná kombinace toho, co mám rád. Po začátku bych dal klidně i víc než pět, nakonec (a také s odstupem) zůstanu "jen" nám poctivých pěti :D Krásná práce, Láďo.

6 06.12.2016

Krása nesmírná. Vždycky mě nejvíc dostane Záhořovo lože. To je absolutní číslo jedna. Ale samozřejmě i ostatní jsou vynikající. Je krásné sledovat, jak v každé baladě Erben řeší archetyp viny a trestu v lidském životě a jak se ty tresty různí. Není to ledajaká sbírka, je to do detailů propracovaný psychologický rozbor chování člověka a nevyhnutelných následků (často neúměrně tragických) jeho špatných činů.

6 06.11.2016

Bohužel jsem to četl až po Pratchettovi, takže mi to chvílemi připadalo jako parodie sebe sama, když si pak člověk uvědomí, jak krásnou (satirickou) poctu tomu Sir Terry v Zeměploše udělal se svými mágy, elfy, skřety apod. Ale abych byl aspoň trochu objektivní - je to krásně napsáno, Středozem je pečlivě vystavěné univerzum, kde každá rasa má své místo. Jen mě mrzí, že se do filmu nevešel Tom Bombadil, což je nejzajímavější a nejsilnější postava celé knihy. Co je pro něj nějaký prsten? Vůbec nic.

6 19.10.2016

Povinná četba pro všechny, kdo se jen trochu zajímají o to, co se okolo nás děje. Kniha plná informací, ke kterým se člověk v uzavřeném českém mediálním kotlíku nijak nemá šanci dostat.

6 08.10.2016

O tomhle (a dalších románech Roberta Louise Stevensona) jsem psal diplomku a tohle je ten prostě top. A když k tomu přidáme skutečnost, že to vlastně psal na pokračování pro svého syna, aby mu mohl co číst před spaním, je ten prožitek o to kouzelnější - čtenář je tak v roli malého kluka a cestuje po mořích, bojuje s piráty, hledá poklady a obdivuje i děsí se jediného člověka - Dlouhého Johna Silvera - úžasná postava. Orson Welles nebo Charlton Heston se museli náramně bavit, když ho hráli.

6 07.10.2016

Kdysi dávno jsem viděl Devátou bránu a moc mě nezaujal a, tak jsem si nedávno řekl, že bych si mohl přečíst předlohu, ze které Polanski vůbec vycházel. A dobře jsem udělal - kniha je daleko zajímavější a zamotanější. Dvě příběhové roviny se zpočátku míjí, ale je jasné, že časem se setkají a protnou. Kniha nepůsobí tak zbytečně temně jako film a je navíc plná zajímavých informací o starých tiscích, ďáblu či Alexandru Dumasovi, které se jen tak někde neuvádějí.

6 05.10.2016

Naprostá bomba. Tak úsporným a věcným stylem (takřka bez emocí) psanou knihu už dlouho nepamatuji. Stoner jsem postava, které mi bylo neustále líto, neustále jsem mu fandil a držel palce a přesto jsem pořád tušil, že život ho bude mlít čím dál víc. O co šťastnější jsem byl ve chvilkách jeho šťestí. Opravdu nepamatuji, abych se tak hluboce ponořil do jakékoli postavy. Tahle kniha vás rozebere na atomy a když čekáte, že vás dá zase nějak do kupy, tak vás nechá, ať se znovu složíte sami. Neuvěřitelné.

6 04.10.2016

Musím asi opět za plno. Zpočátku jsem si nemohl zvyknout, že nejde o nějaké významné osobnosti a superznámé konkrétní události, ale po pár mikropříbězích my (snad) došel zjevný záměr autora - podat atmosféru doby, atmosféru toho v mnohém užasného, v mnohém zkurveného roku 1945, který se dotkl milionů lidí, a to že se tam pak přece jen občas objeví nějaká známá osobnost jsou jen takové třešničky na dortu. Nechybí samozřejmě Postoloprty, Švédské šance - výběr je opravdu reprezentativní a skvěle vyvážený - svině byli Němci, ruSSáci i Češi. No a o neuvěřitelné bohatosti (někdy možná až přehnané vybroušenosti) a obrovském množství metafor u pana Padevěta netřeba mluvit. Takže Ook, opět za plný počet a těším se na další.

5 29.08.2022

Určitě by knize prospěla trochu větší propracovanost, na druhou stranu mají tyhlety staré klasické sci-fi něco neopakovatelného. Autor neřeší zbytečné vedlejší dějové linky, ale jde pořád o to hlavní, nikam se neodbočuje a napětí (tady konkrétně z toho, jak a jestli to TJN vlastně dotáhne do konce) nijak neklesá. Když se k tomu přidá i dost zásadní hloubka hlavní myšlenky, "lidskost mimozemšťana" (trochu mě napadl Roy Beatty z Blade Runnera...) a debilita lidského rodu... konec je neodvratný... jaký? To samozřejmě nezaspoileruju, ale zážitek to byl neuvěřitelně silný a rozhodně to bude kniha, která z knihovničky ani z paměti nikdy nezmizí.

5 29.09.2021

Jen dvě. A to rozhodně nejsem příliš krutý, spíš naopak. Bohužel ta kniha má snad jen dva silnější momenty (Eliščino těhotenství a tajnou pitvu), které ale dohromady zaberou asi tak 10 stránek maximálně, jinak je to balast, šeď a nuda, ve které se neděje lautr nic. Autor se snažil do knihy dostat úplně všechno - od Jindřicha Navarrského a kardinála Richelieu, přes Rudolfa II., Rabbi Löwa, Matyáše, Žerotína, Thurna až ke Komenskému, Valdštejnovi, Hollarovi nebo Škrétovi. Ale nemá to v té knize žádný relevantní význam k ději pánů z Větrova. Přijde mi to jen jako kombinace nudného příběhu chudého šlechtického dvora s "románovou" učebnicí třicetileté války. Bohužel i ta rovina učebnice má povážlivé trhliny, když se dozvíme, že Fridrich Falcký byl Jindřich nebo že už v té době byly na Karlově mostě barokní sochy. O schematičnosti postav je asi zbytečné psát - je hodně laciné, jak autor některým evidentně nadržuje (hlavní hrdina je Žerotín) a je schopen u nich omluvit cokoli a k jiným je příkrý takřka bezdůvodně.
Myslím si, že já bezdůvodně příkrý nejsem. Kdybych to shrnul do jedné věty: "Je to prostě o ničem." Je mi líto, ale je to tak, tato kniha zkrátka nezůstane v mé knihovně mezi historickými romány ani o minutu déle.
A proč vlastně ty dvě hvězdy? Ani nevím, snad ze sentimentu. Mám rád historii (vlastně mě i docela živí...) a něco nového jsem si odsud přece jen možná odnesl.

5 12.01.2021

Tady bohužel (prostě) nemůžu na plný počet. Snad jakoby už Agatha po válce neměla moc sílu a nápady, ale tady to nějak nejde. Teda aspoň to nejde tak lehce jako vždy. Vražda se stane až po zbytečně dlouhém úvodu, vyšetřování nevede vůbec nikam a asi až po měsíci ničeho to dopadne tak, že najednou Poirot sdělí spoustu věcí, které do té doby nemá čtenář šanci vůbec tušit. Mně osobně tam chyběly i nějaké lepší vtípky, které s Hastingsem bývaly na denním pořádku.
Na druhou stranu - docela zajímavé bylo číst poirotovku, kterou jsem ve filmové podobě viděl snad jen jednou a rozhodně jsem si na začátku nebyl jistý tím, kdo to udělal. Jen jsem si letmo pamatoval - studentka, bouřka, dědek u mola... Abych to shrnul - bohužel, ale za mě jedna z nejslabších poirotovek vůbec.

5 07.01.2021

Ještěže jsem to nehodnotil s Hordubalem najednou v jedné knize, jak to spolu často vychází... Povětroň by Hordubalovi hodnocení musel snižovat. Začátek je tady výborný, to opětovné čapkovské tajemno, neznámo, navíc ještě umocněno snem sestřičky o neznámém spadlém pilotovi. Kdo to je? Odkud přišel? Pocaď je to skvělé, to je asi první třetina. Jenže jak se pak do toho příběhu vloží jasnovidec, totálně se to zadře. Ani básníkova povídka to nijak zásadně nevytrhne a fakt mě to (zhruba uprostřed) vůbec nebavilo, naopak jsem se dost trápil. Konec básníkovy povídky to pak trochu zachránil, ale výš než na tři už to nevytáhnu. Ano, jazyk je úžasný, čapkovské nahlížení jedné věci z více perspektiv je tady. Ale zkrátka mi to přišlo jen jako neúměrně natažená povídka z nějaké kapsy. Zkrátit na polovic a bude to bomba.

5 22.04.2020

Čapek umí udělat krásné tajemno jen tím, že vás tím úplným klidem napíná, protože vám je jasné, že se něco musí stát... samozřejmě že se stane, mezitím se to ještě desetkrát zamíchá a pak s vámi míchá až do konce a netušíte, k jakému závěru vlastně dojdete. Stejně tak se mi líbí příběhy s jasným koncem a tady naštěstí ten konec (podle mě!) (někdo může mít jiný názor) byl podle mého gusta, takže odkládám knihu smuten, ale spokojen.
Na druhou stranu je to jen taková víceméně delší soudnička, případně delší povídka z nějaké té další kapsy, ale právě tím, že ji rozvedl do větší hloubky, nastínil více možností vnímání, perspektivu více postav a až do úplného závěru ji nechával nejasnou, tím je Čapkovo mistrovství.

5 19.04.2020

No tak tohle už víckrát ne. Možná že ve své době na počátku šedesátek to mělo nějaký tah na bránu, nějaké to absurdno se tam taky najde (major Major, obsazení Boloně na mapě, předstírání umírajícího vojáka, Milův syndikát a možná že i ještě něco trochu vtipného), ale je to tak brutálně dlouhé a nezáživné, že se veškerá síla textu ředí tou kvantitou. Jestli je záměrem napsat všechny postavy jako nepříjemné, tak se to autorovi určitě povedlo, ale o to nepříjemnější to pak je pro čtenáře se kousat těmi pěti sty stránkami. Po první a druhé jakžtakž povedené kapitole jsem doufal, že by to mohla být americká obdoba Černých baronů - prostě vtipná obžaloba armády. A doufal jsem, že se to teprve rozjede. Ale pak mi došlo, asi v polovině knihy, že vlastně ty dvě první kapitoly byly nejlepší a do konce knihy už jsem opravdu jen trpěl, abych to měl za sebou - nerad nechávám knihy nedočtené. Možná jedna dvě poslední kapitoly zase měly nějakou trochu myšlenku, aby si to vysloužilo dvě hvězdičky, ale když si uvědomím čas, kterým jsem s touto "klasikou" ztratil, tak prostě tu druhou dát nemůžu a dávám jen jednu - asi za jeden vtip v průměru na sto stran.

5 18.04.2020

No tak to byla učebnicová blbost, ve které se jen potvrdilo staré literární rčení "ruská klasika = utrpení autora a utrpení postav = utrpení čtenáře/diváka". První dějství - přijíždějí, 2. dějství - kecají o tom, jak neprodají stromy, 3. dějství - kecají o tom, jak prodali stromky, 4. dějství - odjíždějí. Do toho občasné patetické pseudohluboké moudro o tom, jak to v dětství bylo krásné.
Nejlepší vyjádření ruské klasiky je asi Woody Allen a jeho film (asi jediný historický) Láska a smrt, kde rusákům pořádně nakládá.
Ta jediná hvězda tak je za (zřejmě) nechtěnou myšlenku, že Rusko stojí za hovno, a proto se raději všichni vrací do Paříže, kde je nějaký život.

5 15.04.2020

Tak takhle ne. Bohužel tohle mi neříká nic - vlastně ani pořádnou emoci to nevzbuzuje, když už to nic konkrétního neříká. Takové poetické žvatlání o dálných krajích, koření, lidech, palmách, moři, lehké dozvuky války, vzpomínky na domov... OK. A to je vše? Asi tam něco v tom je, určitě tam v tom něco je a určitě se jedná o kvalitní poezii, ale prostě to není pro mě. Pro mě je tohle málo.
Snad jen jedno dvojverší mi stálo za zapamatování:

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války
jeden cíp sahá až na Sibiř

Jo, tohle je síla. Škoda, že takových veršů tady není víc. Ještě jednou - všem milovníkům poezie se omlouvám, ale s tímhle se netykám.

5 05.04.2020

Obecně u poezie jsem jen výjimečně schopen se dostat na plné hodnocení a jen občas na skoro plné... tady musím jen na tři. Je nezpochybnitelné jazykové mistrovství autora, jeho imaginace, práce s tropy i figurami, bohatství metafor a symbolů atd. Co se týká témat - nešťastná láska, nevěra, bída, společenské rozdíly, nemoci, zranění, smrt... tady je to klasika, o které píší (a krátce po válce psali úplně) všichni. Co ale nejsem schopen vydýchat byla báseň Fotografie, kde podle Wolkra za hladomor v Rusku může západní kapitál. WTF?!?

5 04.04.2020

Tak pekelně dlouhý úvod (dvě třetiny knihy, asi 450 stran) jsem snad ještě nezažil. Ne, že by se tam nic nedělo, to v žádném případě - ale bylo to asi jako Rocky - trénuješ, trénuješ a trénuješ, akce, vtípky, nové postavy - a teprve pak se začnou dít pořádné věci. Závěr je parádní drama. A přitom samotný úplný závěr přímo vybízí k dalšímu pokračování. Docela rád bych to i viděl v nějaké verzi nákladnějšího televizního seriálu - některé herce a herečky bych si tam i rád představil...
Co se týká samotné zápletky - vyřešit cestování časem pomocí kvantovém fyziky, Schrödingera a čarodějnic - zajímavé. A jestli chce někdo hledat detailní vědecké vyřešení věcí zde uváděných, tak ať si raději přečte nějakou odbornou literaturu a ne sci-fi. Já se bavil - až mě děsí, že během pár dní jsem byl schopen přelouskat sedmisetstránkový špalíček.
Doplnění - jo a ještě na něco jsem zapomněl - výborné bylo střídání vypravěčů a vyprávěcích stylů - kronika, deník, hlášení, dopis, e-mail, píseň... příběh tak byl neustále nahlížen z nejaktuálnější možné pozice a zárověn občas dopředu naznačoval, co se stane a a na co se (ne)těšit.

5 21.03.2020

Výborně napsaná kniha. Úvodních 70 stran je trochu rozvláčných, než se čtenář zorientuje v postavách, vztazích a vše se uvede do souvislostí, ale pak se to rozjíždí a Harrisova schopnost upoutat pozornost a udržet neustálé napětí je pořád tady. Pořád to umí. Pak je to napínavá jízda, zvlášť s ohledem na to, že jde o všeobecně známou historickou událost, o které každý víme, jak dopadla - na druhou stranu Harris má rád alternativní historii (Otčina), takže si pořád nejsme jisti, kam to vlastně chce dovézt... Neřeknu, ani nenaznačím. Přiznám se, čekal jsem závěr trochu více kulervoucí, což je ta jediná hvězda dolů. Jinak za mě spokojenost - skvěle zvládnuté spisovatelské řemeslo a trochu připomenutí historie.

5 05.03.2020