Laféeverte komentáře u knih

Poetické příběhy, nejhezčí je na nich ten jazyk... Pohádka o dortu neuvěřitelně baví i 1,5 roku staré dítě... Už ani nevím, kolikrát jsem ji četla, skoro každý večer před spaním hlásí, že chce: čiči (kočička), ka (pejsek), do (dort)

17 04.03.2022

Byť jde o populárně naučnou publikaci o životě goril, řekla bych, že je to také kniha o trochu bláznivé tvrdohlave ženské, která měla občas víc štěstí než rozumu, ale milovala zvířata víc než cokoliv. Dočtete se o jejich těžkých začátcích v Africe, o hloupostech, které občas vyvedla, o nebezpečích, ze kterých se dostala díky neuvěřitelnému štěstí... O gorilach, gorilach a zase o gorilach a bude vás to pravděpodobně bavit pořád a pořád - stejně jako mě. Kromě toho také nahlédnete do jejích myšlenek a možná se tím i trochu vysvětli její podivné chování k lidem... Nakonec mi přijde, že v závěru a epilogu tak nějak vystihla ten problém v pomoci lidem a zvířatům v Africe od Ameriky a Evropy...

5 03.03.2022

Anna se učí, jak vstoupit do skutečného světa, kde fantazie sice stále má své místo, ale už nemůže nahradit skutečnost. I když to nejsou pohádkové zámky, i prosté věci se jim mohou vyrovnat. Krásné vykreslené nové postavy i nová místa. Kniha si stále zachovává svoji poeticnost, i když už není o dětských snech a dětských přátelstvích.

5 30.09.2021

Anna z Avonlea je trochu jiná než Anna ze Zeleného domu. Je to spíš příběh Avonlea a jeho obyvatel, příběh o dětech a o jejich vnímání světa, o ideálech, přírodě, o drobných osudech skrytých i obecně známých... Prostě není to už jen Anna a její příběh. Nápady se trochu opakuji, ale pořád je to moc příjemné čtení.

10 14.09.2021

U této knihy opravdu nevím, jak ji hodnotit. Vybrala jsem si ji proto, že mám ráda fantasy. Naopak seberozvojové knihy opravdu nemusím. Tak jsem se těšila na fantasy příběh a odkrývání nových světů a říkala jsem si, že v tom se trochu toho seberozvoje ztratí a možná mi to i prospěje. Takže jsem se hodně přepočítala. Řekla bych, že je to spíš pohádka než fantasy a o světě ostrova Baulu jsem se nedověděla o moc víc, než to, co je jasné z popisu na obálce knihy. Asi by se to mělo prezentovat primárně jako seberozvojová kniha s originálním nápadem a zasazením děje do pohádkového příběhu. Dar Agnes jsem identifikovala po prvních pár stránkách přímé řeči....Takže jsem byla zprvu dost zklamaná. Pak přišla Zakázaná hora a onen seberozvoj. A víte co....díky těm situacím, do nichž se Agnes dostala, se z otravných otázek stalo něco smysluplného. Asi poprvé v životě jsem si řekla, že má nějaký smysl nad nimi přemýšlet. Uvedu příklad - proč hloubat nad tím, co by se změnilo, kdybych znala počet dní svého života, když ten počet neznám a znát nebudu (přesně ho nezná nikdo, ani ten, kdo má nějaké onemocnění v terminálním stadiu a ví o něm). No ale když se k tomu přidal příběh Agnes, tak to v rámci možností smysl dostalo. Takže když mě to dokázalo přimět přestat vidět ty seberozvojové otázky jako mlácení prázdné slámy, tak je to asi opravdu dobrá seberozvojvá kniha (ale jak říkám, nečtu je, tak nemám srovnání). Dokonce jsem se na každý další úkol těšila...takže, pokud se na to dívám jako na seberozvojovou knihu, měla by dostat plný počet hvězdiček. Pokud se na to dívám jako na fantasy, tak teda nic moc. Jenže fantasy to není a moje očekávání jsou můj problém, nikoli vada téhle knihy.

4 28.08.2021

Asi druhá nejznámější kniha od Jane Austenové Vám v první části nabídne velké množství postav a sondu do ruzně odpudivých i přitažlivých charakterů. Druhá a třetí zamotná osudy dvou hlavních hrdinek tak, že se zdá, že moc naděje na lepší zítřky nezbývá. Dále se pracuje s postavami a dá se říct, že tu najdete snad každou variantu vztahu k penězům a vlastnímu materiálnímu prospěchu, na jakou si vzpomenete. Prostě po této stránce je to Jane Austenová v tom nejlepším slova smyslu. O to víc mě mrzí, jak se všechno na konci rychle uzavřelo. Jakoby si autorka řekla, že už toho napínání a líčení pavah a charakterů bylo dost, do povoleného rozsahu zbývají dvě kapitoly, tak šup šup, ať to lítá.

2 08.08.2021

Kniha se čte skoro sama...zajímavé postavy se proplétají nevšedně všedními životními osudy, ztrácejí půdu pod nohama, začínají znovu, dělají chyby i šťastná rozhodnutí. Dotýkají se velkých dějin, ale nikoli fatalisticky nebo zoufale. I při zachycování těžkých dob je autorka tak nějak optimistická,a to je mi na jejím díle nesmírně sympatické.

15 27.07.2021

Tenhle díl byl trochu jiný než ty předchozí - v centru je spíš Geralt a spousta nových postav - a je to dobré zpestření. Nové i staré postavy jsou super, všechno se pomalu začíná propojovat. No a já konečně dokážu ocenit i to, jak v kontextu země svého původu autor vytváří silné ženské postavy.

4 20.07.2021

Moje první setkátní s Pratchettem (když nepočítám Dobrá znamení, kde jde o autorské duo s Gaimanem)...a je to super, nechci aby to skončilo. Všechny tři čarodějky jsou skvělé, ovšem když jsem četla, jak Bábi hrála karty, prostě jsem z toho nemohla a od té chvíle jsem v Bábině funklubu. Na druhou stranu bez Stařenky Oggové a Magráty by to nebyla taková legrace.

7 10.07.2021

Řekla bych, že všechna zdejší chvála má opravdu opodstatnění. Nejen, že je to zajímavý příběh, co do osudů jednotlivých postav, ale také co do historie a ducha místa i velkých historických událostí. Autorka opravdu odvedla mistrovskou práci. Moc se mi líbilo i užívání nářečí, polštiny i německých slov. Moc hezky to odráží celkové prostředí. Vlastně až do konce knihy člověk nijak neřeší, kdo je spíš Čech a kdo Polák, Němec, Slovák...Kniha má mnoho vrstev, o kterých můžete přemýšlet. Navíc v ní nic není černobílé, všechno (postavy i události) má své chyby, ale i silné momenty. Všechny změny s sebou nesou dobré i zlé. A ještě jedna věc mi nejde z hlavy - je to vlastně až skoro na konci knihy - jak píše autorka, v těžkých a zmatených časech se vždycky musí najít viník a víra, aby se lidé s nepochopitelnou situací nějak vyrovnali...i kdyby to bylo za cenu popření zdravého rozumu i toho, co jim dřív přišlo normální. Tohle holt platí univerzálně, napříč časem i prostorem a bohužel tahle slepá přesvědčení nevedou k dobrému. Jsem zvědavá na další díl.

21 01.07.2021

Moc se mi do téhle knihy nechtělo (ani nevím proč), ale pak jsem se opravdu začetla. Nechytila mě ani tak ta romantická linka, jako samotný příběh Grace, Tuláka a její rodiny. Jako příběh toho, jak se vypořádat s prožitým traumatem. Ať už byla Annie jaká chtěla, její postava byla super příkladem toho, jak to nevzdat a vydržet, i když to vypadá, že váš instinkt je mimo a jen jste všechno zhoršili. Robert byl za mě úžasný táta a i když se Aniie vedle něho zdála jako "špatná" matka, vůbec to tak nebylo. Prostě ta rodinná sonda mě dost bavila. Postava Toma byla super, ale zas mě spíš zajímal on jako postava a to, jak dá dohromady Grace, Tuláka a Anie. Asi jsem marná, no....nechci tím, říct, že by romantická linka příběhu byla špatná, ale nebylo to pro mě to hlavní.

4 22.06.2021

I já přidám svůj názor k plejádě poměrně rozporuplných komentářů ke třetímu dílu téhle plánované pentalogie. Myslím, že až se ta očekávání trochu usadí, budou čtenáři ke knize přistupovat víc pozitivně. I u mě to tak bylo. Uvědomila jsem si totiž to, že to tempo knihy v podstatě ve čtenáři vyvolává stejné pocity, jako má Ilan. Na konci druhého dílu vstupuje do neznáma, plná očekávání, stejně jako čtenář, ale nic z toho se nenaplní. Následuje frustrace, čas se vleče, nekonečně dlouho se čeká na nějaké světlo na konci tunelu. To přesně se děje Ilan. Když se vrací, je všechno divné, ona v tom plave a přeje si, aby to bylo takové, jako dřív...chystá se na velký krok, předěl...Prostě, když se na to podíváte takto, tak se musítě ptát, je skutečně to zpomalení děje na začátku špatné? Je to tápání Ilan, opakování veršů, vír čísel, která sice objevila- super, ale hlavu a patu to přádně nedává, tak moc zbytečné? Možná ano, možná ne. Já se přiznám, sice jsem čekala na nějakou pořádnou akci, ale stejně jako Ilan jsem tak trochu chtěla, aby všechno zůstalo při starém, aby pětadvacítka fungovala a ona měla konečně přátele, trochu si jich užila a my se o nich dověděli víc. Takže jsem taky byla tak trochu nerozhodná.
Těm, co se na Nastereu chystají bych asi řekla, ať se nedají odradit. Stejně všichni chceme vědět, jak to celé dopadne. Pevně doufám, že to nakonec všechno bude dávat smysl. PS: Ta prasečí řiť jako forma uchování zdravého rozumu nebyla tak špatný nápad, ale zredukovala bych to na polovinu. I tak by to neztratilo svoje vyznění.

15 01.06.2021

Nikdy jsem od tohoto autora nic nečetla, takže jsem neměla tušení, co čekat. Po přečtení předmluvy jsem si říkala, jestli to na mě nebude moc...po sebevraždě chlapce od Fáberů jsem měla dost strach, že i hlavní hrdinka bude příkladem onoho rozkladu rodinných hodnot, o kterém se autor v předmluvě zmiňoval, ale nakonec to tak nebylo. Vlastně celou dobu jsem se o ni bála a celou dobu nechápala...chování jejích dětí, chování jednotlivých matek, chování domovnice....no a na posledních pár stranách to do sebe zapadlo a já teprve pochopila tu hrůzu, na pozadí které se tyhle zdánlivě drobné a malé příběhy odehrávaly.

6 30.05.2021

Máte rádi doktora? Tak sáhněte po těchto příbězích. Je to dost jako seriál - 11 výletů do různých světů a časů, zajímavé nápady, provázání s různými kulturními fenomény, s cílem hlavně pobavit...no prostě doktor. je to milá oddychovka, hezky se čte. Jen ten první doktor je tak trochu jiný - moc rozvážný a opatrný, ale ostatní inkarmace už tyto zábrany nemají. Bohužel překlad je nic moc, takže pokud máte možnost, čtěte v originále.

3 04.05.2021

Je to naprosto skvělá kniha, a to ze dvou důvodů. Za prvé - pátráte nejen po tom, kdo z oněch deseti je vrah, ale také po tom, jak to vlastně bylo u všech hrdinů a jejich minulosti. Za druhé - atmosféra, vzájemné podezírání, strach o život, izolace, nemožnost úniku...a navíc je to celkově dobře vymyšlené s provázaností na onu básničku. Jen v originále je trochu škoda té politické korektnosti, která tenhle nápad dost upozaďuje. Kdyby to autorka věděla, možná by vybrala jinou básničku.

19 23.04.2021

Hodně dlouho jsem se odhodlávala Farmu číst, prostě jsem to měla spojené s něčím děsivým....no a při čtení jsem si vzpomněla, že jsem ji viděla jako malá kreslenou a tak strašně moc mě zasáhl osud koně Boxera, že jsem to už nikdy nechtěla vidět...Teď už jsem to sice ustála, ale stejně... Jinak je to opravdu velmi čtivé, přečtete to ani nevíte jak, přestože od počátku víte, jak to dopadne. Zvířecí postavy jsou hodně upřímné a všechno na nich vynikne ještě o něco víc než na lidech.

15 16.04.2021

Co napsat o této klasice, o které asi každý někdy slyšel? Asi to, že není od věci si ji čas od času přečíst. Fungování společnosti Oceánie je děsivé i fascinující. Celý ten šílený mechanismus zbavující lidi jejich základní podstaty, pozitivních emocí, vlastního myšlení, jakýchkoli mezilidských vazeb, je do nejmenších podrobností propracovaný, krutý a ve výsledku nenabízí žádný manévrovací prostor. Opravdu bych tohle zažít nechtěla. Na druhou stranu by mě ještě zajímal popis života nejnižších vrstev, které Stranu nezajímají a které podle ní nejsou hodny pozornosti víc než zvířata. Nejde přece jen o vzdělání, společenský status a přehled - lidskost, láska, rodinné zázemí - to jsou přece nezanedbatelné hodnoty... a pokud alespoň ty přežijí, nemuže mít Strana absolutní moc. Pokud jde o likvidaci cílenou na střední vrstvy - ta je dotažena do detailu, ale co všechny ty masy dělníků? Ty je snad možno ovládnout jen tak, že si vsugeruji, že jsou irelevantní a tedy ve finále půjde jen o iluzi moci, která bude v hlavě jen určité společenské vrstvy....už to raději ukončím. Prostě je to podnětná kniha, no.

14 14.04.2021

Tento soubor povídek mě vážně mile překvapil (čteno ve fázi, kdy mám za sebou Krev elfů a Čas opovržení). Bavily mě nejen povídky samotné, ale výborné bylo hledat v nich jejich pohádkovou předlohu. U všech jsem sice neuspěla, ale třeba ji ještě najdu. Nejlepší je podle mě povídka Zaklínač, a to pro naprosto dokonalé přeprapracování mé oblíbené pohádky Spravedlivý Bohumil. No i u Zrnka pravdy jsem se s ohledem na původní pohádku dost bavila.

9 30.03.2021

Když jsem zvažovala, jestli knihu začít číst, trochu mě odrazovala zdejší rozporuplná hodnocení...na začátku jsem z ní neměla dobrý pocit, Holden mi přišel nesympatický, zhýčkaný a rozmazlený, pak se to ale změnilo. Nakonec jsem v něm objevila velmi citlivého, chytrého a vtipného kluka, který už má dost všeho pokrytectví a hledá v životě opravdovost a upřímnost. Sice ne úplně šťastným způsobem, ale o tom to hledání přece je. Trochu mi to připomnělo film Rebel bez příčiny. No a konec mě "úplně rozsekal" - tou upřímností a dětskou opravdovostí jeho sestry a celkově jejich čistým vzájemným vztahem.

6 23.03.2021

Je to příběh, co človeka "vezme za srdce," a to hlavně proto, že vám ho vypráví osmileté děvčátko. V podstatě vám jen objasňuje, jak její bratr přišel ke zranění ruky, a že je to dosti spletitá historie. Nejlepší na tom je, že vás to dítě postaví před hotovou věc (ve věcech společenského pokrytectví, rasismu, pomluv...), i když velké části věcí nerozumí, tak sleduje, jak se chovají druzí, což postupně mění její pohled na věci. Její táta je úžasný (někdy možná až trošku moc, ale když si vezmu, že ho vidím očima jeho dcery, tak se asi není čemu divit). Takže rozhodně doporučuji k přečtení, a to nejen ve vztahu k pochopení rasových problémů v USA, ale i obecně, jako obraz toho, jak je možné se dívat na druhé a hledat v nich to dobré.

23 11.03.2021