Laféeverte
komentáře u knih
Snoubenci zimy
Christelle Dabos
Na začátek musím říct, že úplně chápu zdejší rozporuplné komentáře. Není to zdaleka bezchybné a hlavně je to psané prostě jinak než knihy od Angloamerických autorů. Síla hlavní hrdinky nespočívá v tom, co se klasicky očekává. Její hlavní devízou je její opravdovost, ale díky tomu, jaký je introvert to prostě ne každého osloví. Vůbec se mi nezdála pasivní... Ten svět a prostředí.... Prostě mě to zaujalo i přesto, že se mi nezdá, že by to nějak drželo pohromadě. Nebyla tu žádná akce, přesto jsem to nemohla odložit. Takže na jednu stranu bych nejraději jen chválila, ale na druhou stranu prostě nemůžu zavřít oči a nevidět... No a baví mě i Thorn... Připadá mi to trochu jako pýcha a předsudek a fakt jsem si to užívala. Je to prostě fajn změna. Takže pokud chcete zkusit něco jiného... A jste ochotni autorce sem tam něco dopustit...
Drobné protislužby
Erin A. Craig
Představte si, že vezmete něco z The Village (film 2004), trochu z The Gathering (film 2002) a finální střetnutí z jedné klasické pohádky, přidáte nějakou tu romantiku a máte dost "vytuněnou" jednohubku, kterou prostě nedáte z ruky, dokud to nedočtete. Možná by se některé věci daly dotáhnout líp, ale mě ta atmosféra pohltila. Ledacos jsem tušila poměrně brzy (už s ohledem na výše jmenovaná díla), nebylo to ale na překážku. Má to prostě ze všeho tu správnou špetku.
Čítanka Neila Gaimana
Neil Gaiman
Průřez tvorbou jednoho z mých oblíbených autorů....našla jsem tu opravdu spoustu povídek, které dlouho nedostanu z hlavy a je moc dobře, že jsem se i s touto částí jeho tvorby mohla seznámit na jednom místě....ale...ale prostě u Gaimanových knih (a jak jsem si zjistila i povídek) to u mě funguje tak, že se na začátku tak trochu "oťukáváme," seznamujeme a pak se najednou ocitnu v úžasné řece, vezu se po proudu a prostě nechci, aby to skončilo. Ale ono to skončí a u těch povídek až příliš brzo. A to mě vážně štvalo, že mě ta řeka příběhu sotva jsem se trochu sklouzla prostě "vyhodila na břeh" a já zas musela začínat znova, i když jsem taaak moc chtěla ještě chvíli zůstat.
Lama družičkou
Bella Swift
Jak už tady zaznělo, příběh sám je jednoduchoučký a velmi americký. Už od první kapitoly je vám naprosto jasné, kam to bude směřovat. Ale hlavní hrdinka lama Lulu je vážně milá a vtipná, nemluvě o neposlušném malém beránkovi, takže to určitě nebyla žádná ztráta času.
Houbové království
Radomír Socha
Kniha zaujme děti hlavně tématem. Příběhy jako takové se jinak poměrně opakují, respektive sledují stejný vzorec. Jde více méně o to, že jedna jedlá houba je nahrazena jinou jedovatou/nejedlou, s níž je zpravidla zaměnitelná. K tomu mají děti ještě různé úkoly zaměřené právě na rozeznávání hub. No...nevím, netroufla bych si to podle těch popisů uvařit a skutečně sníst. Úkoly mi přijdou poměrně složité v porovnání s jednoduchostí příběhu samotného. Pro menší děti bude zajímavý příběh, ale úkoly nezvládnou. Pro větší (2 třída a výš) budou úkoly tak akorát, ale nevím, jestli pro ně ten příběh nebude už moc pohádkový, schématický a opakovaný. Celkově je to ale povedená kniha.
Houbáci
Zuzana Froňková
Pokud se Vaše dítě zajímá o houby, je tahle knížka skvělou volbou. Jedná se o příběhy obyčejných lidí, kteří mají různé přístupy k životu, hodnoty a zvyky. Do toho vstupují skřítci houbáčci, kteří těm, kdo o to mají zájem, pomáhají. Knížka je doplněna o informace o houbách, lesních plodech a bylinkách, což je moc příjemná forma, jak děti vzdělávat a předat jim potřebné informace, jak dbát na vlastní bezpečnost a zároveň nic neničit. To, co mi ale trochu vadilo, byl příliš patrný odsudek autorky nad lidmi, jejichž životní nastavení se neslučuje s jejím. Někdo prostě chodí do posilovny a baví ho to víc, než starost o chalupu. Každý jsme jiný, to je prostě fakt, u kterého není potřeba malým čtenářům podsouvat nějaké hodnocení.
Mluvčí za mrtvé
Orson Scott Card
Mluvčí za mrtvé se řadí mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Naprosto mě to celé pohltilo. Skvělé postavy, děj, emoce, myšlenky, filozofie, psychologie....a já nevím, co všechno ještě se podařilo nacpat do poměrně útlé knížečky. Prostě se v téhle knize objevují všechny aspekty, které mě obvykle baví. Nadchly mě postavy i spousta myšlenek...mimo jiné to, že chování Jane je vlastně tou nejlogičtější variantou, se kterou jsem se u AI v SF literatuře setkala. Autorovi se podařilo, abych prožívala přesně ty emoce na tom správném místě a dokázala tak pochopit jednání všech zúčastněných stran a vlastně se nakonec dokázala přiblížit tomu, co bylo úkolem mluvčích za mrtvé.
Rod nebies a povetria
Sarah J. Maas
Přestože mě ten fantasy svět hodně baví a baví mě i většina postav, prostě je tento díl nějak slabší než ten první. Hlavní důvod za mě spočívá v tom, jak autorka nakládá se vztahem ústřední dvojice. Tohle už se mi vážně ale vážně číst nechtělo. Svoje kouzlo to ztratilo už někde v půlce prvního dílu...prostě to jen brzdilo děj a vůbec bralo prostor všemu. Nové dvojice jsou naopak moc zajímavé, stejně jako další nová odhalení - což se ale opět částečně povede zazdít rozuzlením typu "za vším hledej Daniku." Takže hodnocení je sice slabší, ale zároveň okamžitě sháním další díl.
Tryzna
Neil Gaiman
Tryzna je spíš takovým ohlédnutím...všechno už je skončeno, ale jde se dál...Daniel jako lidštější verze pána snů si vede dobře a dá se říci, že se nakonec podařilo to, k čemu Sandman směřoval. Setkáme se s celou řadou postav a dostaneme dalších pár střípků do mozaiky.
Rod zeme a krvi
Sarah J. Maas
Když jsem se dostala k této knize, bylo mi řečeno, že tohle je taková "popcornová" literatura, a podle mě je to výstižné. Není to žádný brak, dostanete opravdu propracovaný fantasy svět (a to mám ráda), atraktivní hrdiny, zápletku i některé zajímavé dějové zvraty. Je to celé psané tak, aby to hlavně co nejvíc pobavilo co nejširší okruh lidí. Občas to bylo trochu předvídatelné, za neustále nedořešené a nastavované sbližování hlavních hrdinů, bych možná autorku i "praštila knihou," ale celkově jsem si to čtení užila a báječně se u toho odreagovala. Ke konci jsem nestačila obracet stránky. A taky mi to připomínalo Buffy. Prostě "popcornová" literatura, no.
Blahovolné
Neil Gaiman
Já vlastně ani nevím, co k tomu napsat - když jsem to dočetla v podstatě jsem jen nějakou dobu koukala do blba. Všechny příběhy se zde propojí a nevyhnutelnost osudu, který se postupně tvoří na základě "malých" rozhodnutí, se naplní. Objevují se zde snad všechny postavy ze série, byť některé jen na chvíli, což potěší. Příběh "Lyty" je neuvěřitelně silný, včetně toho, jaké má dopady - které končí tak, jak ona sama ani nechce. Ale to se už v životě stává. Na druhou stranu je jasné, že si vlastně nemůže pomoct. Stejně jako sám Sandman.
Spasitel
Andy Weir
Tohle mě hodně nadchlo, v podstatě jsem tu knihu nemohla odložit. Je to moc dobře vyvážená směs vědy, fantazie, vztahů....Nejdřív jsem prahla po tom, dovědět se, co má Grace za úkol a co se dělo na Zemi, pak jsem se nemohla dočkat každé další interakce s Rockym. Prostě Rocky se se vážně povedl a nejde si ho neoblíbit, dějové peripetie byly také věrohodné, nepřišlo mi to nijak natahované nebo umělé, včetně výborného závěru. Díky tomu, že Grace věci vysvětluje tak nějak lidsky, bylo i pro mě, která se zasekla na newtonovské fyzice a v okamžiku, kdy příklady ve škole začínaly slovy "jste ve vlaku jedoucím rychlostí světla...." vypínala mozek a sahala pro tahák v kalkulačce, všechno poměrně srozumitelné.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Řekla bych, že tento příběh je takový hodně pohádkový - tenhle element byl v porovnání s jinými knihami od Pratchetta nebývale silný. Příběh i postavy byly fajn, ale nejlepší na tom celém byla stejně Bábi a její hlavologie. Bez ní by to byl asi spíš slabší díl.
Stmívání
Stephenie Meyer
Sama pořádně nechápu, proč tuhle knihu čas od času čtu...a vlastně ani nevím, jak ji mám hodnotit. Chvílemi se to skoro nedá číst, ale prostě to ve mě vyvolává takové pocity a nálady, které si asi občas potřebuju odžít. Možná jsem měla na střední krásnou sbírku traumat a potřebuju si to zpětně kompenzovat...prostě naplnit si ty náctileté sny a moc nepřemýšlet (tohle prostě nečtete, abyste se dověděli, jak to dopadne, vychutnali si prostředí, psychologii postav...ne ne). Takže Twilight přečtu na jeden zátah, vychutnám si každičkou chvilku těch pocitů a pak nad sebou zakroutím hlavou.
Stíny nad Pecan Hollow
Caroline Frost
V téhle knize nejde ani tak o zápletku samotnou (i když je dost výživná sama o sobě), ale o sondu do duše jedné protivné, věčně vzteklé, samotářské ženské, matky samoživitelky, u které se nikdo nediví, když má její dcera (otec samozřejmě neznámý) problémy s chováním ve škole. Kitin příběh je jako z filmového plátna a přitom vlastně pracuje se základními potřebami, jako je touha někam patřit, být přijímán a milován. Je to také hodně o manipulaci a o tom, jak těžké je pod nánosem pocitů a očekávání rozpoznat skutečnost. A nejlepší na celém příběhu je, že při vší té drásavosti to jako celek není tragické ani bezvýchodné čtení.
Princové a princezny - Můj Larousse
kolektiv autorů
Devízou téhle knihy jsou obrázky a výběr pohádek. Každou pohádku ilustroval jiný umělec a každý obrázek zachycuje náladu pohádky trochu jinak. Obrázků je opravdu hodně a jsou integrální součástí příběhu. Vybrány jsou hlavně pohádky, u nichž hlavní roli hraje dívka (někdy princezna, ale ne nutně) a jsou to sice klasické, ale ne ty úplně nejohranější pohádky. Jsou trochu zjednodušené, ale zase ne natolik, aby se vytratilo jejich kouzlo a atmosféra (to hlavně u Andersena). Řekla bych, že je ideální pro děti, které preferují tradiční příběhy o lidech a lidské lásce.
Dámský gambit
Walter Tevis
Tahle kniha je o šachu a je i pro lidi, kteří tuhle hru v životě nehráli. Je to prostě takový malý svět sám pro sebe, o jehož existenci jste možná tak nějak z dálky slyšeli, ale autor vás tam s sebou vezme a za mě je to opravdu jízda. V podstatě ode hry ke hře je to čím dál zajímavější. Autor příliš nerozpitvává postavy a jejich traumata. Prostě jsou tam, nějak se s nimi sžijte, ale hlavně už pojďme hrát ty šachy. Nemusíte mít Beth rádi, ale rozhodně ji chcete vidět hrát a rozhodně vás zajímá, jak celé to prostředí funguje - Beth do něho proniká v podstatě od nuly, tak jako vy, a půl knihy vůbec netuší, jak se na takový turnaj s velmistry dá připravit. Na druhou stranu bych ale neřekla, že je ona psychologická linka v knize zanedbána - jen ji vidíte skrze Beth a tím se to celé trochu odlišuje. Vidět dvanáct tahů dopředu pro ni složité není, ale ty emoce? Ty si prakticky nepřipouští, natož aby se je snažila pochopit a nějak s nimi pracovat. Na to má jiný fígl. Takže i po této stránce je tato kniha neobyčejná - jen musíte víc číst mezi řádky.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Sapkowski a jeho povídky jsou skvělí...jeho hry s pohádkami, zajímavý svět (krutý, kouzelný a bez příkras), osudovost, super práce s postavami...až do okamžiku, kdy začne představovat ženské hrdinky. I Ciri mu jde dokud je ještě malá...jinak ji postihuje to, co všechny ženské postavy...a fakt je mi líto, že to tak je. Jennefer prostě není femme fatale, trochu přirozeně se snad chová Essi Daven.... prostě nevím, jak to, že dokáže udělat třeba postavu Marigolda tak přesvědčivě, ale u těch ženských hrdinek se mi prostě to chování nezdá přirozené a uvěřitelné. Jinak tahle povídková kniha je sevřenější, temnější a také osudovější než ta první.
Děti Duny
Frank Herbert
(SPOILER) Děti Duny jsou opravdu podivné děti... na jednu stranu fascinující, na druhou velmi těžko pochopitelné. Zatímco u Paula jsem se do něho díky jeho lidskosti dokázala dobře vcítit, u Leta a Ghani to bylo obtížné. Moc se mi ale líbil jejich sourozenecký vztah, který jim dodával trochu uchopitelnější rovinu. Jejich psychologie je úžasná, včetně všech těch životů, hledání rovnováhy a sebe sama. Stejně tak Alia jako kontrast - mimochodem ta pasáž, kdy přebírá vládu Baron, byla bez chybičky. Ačkoli jsem tedy byla z hlavního hrdiny stále zmatenější a zmatenější a občas se dost ztrácela mezi jednotlivými vizemi budoucnosti, působilo to na mě dost přesvědčivě. Možná právě to bylo účelem - vyvolat ve čtenáři dojem, že Leto už není člověkem. Vlastně jsem ani moc nechápala, co chtěla Lady Jessica za důkaz, že Leto není ovládán stejně jako Alia. Zajímavá byla i postava Farada'n a hlubší nahlédnutí do učení Bene Geserit. Jediná věc mě trochu zklamala - to, jak málo prostoru dostal Paulův přístup a jeho volba jiné cesty. Leto otcovu volbu považoval za zbabělost, přitom Paul až do okamžiku zlomu se synem vlastně nesouhlasí - byť mu ponechává svobodu sám se rozhodnout, co udělá. Na to, že je Paulově "lidské" cestě věnováno tolik prostoru v předchozích dvou knihách, mi přišlo jeho odsouzení až příliš useknuté.
Kaštánek
Søren Sveistrup
V rámci celkového hodnocení je to moc dobrá detektivka. Má specifickou ponurou atmosféru, je přiměřeně akční, drží vaši pozornost dobře dávkovaným odhalováním různých skutečností, napínavý závěr.... Jen jsem z toho teda měla pocit, že osm mužů z deseti jsou vlastně skrytí sexuální predátoři, a pokud to fakt takhle funguje, tak budu chodit ven (teda možná i doma, co když se někdo dívá) v něčem jako o dvě čísla větší včelařský oblek, pod který schovám ještě nějaké obranné prostředky....Celý příběh je opravdu dobrý a o to víc mi na konci přišlo škoda, že pachatel měl v knize tak málo prostoru. Prostě takový vrah si vyloženě říká o to, abyste ho trochu víc poznali. Chtělo by to o maličko méně slepých uliček a tápání vyšetřovatelů a o trochu více psychologie zločince. Myslím, že by pak ani nevadilo, kdyby se jeho totožnost odhalila dřív.
