lampernaqui komentáře u knih
No... tohle bylo mé první seznámení s Büchnerem. A možná díky tomuto výběru asi i poslední. Jedno z jeho děl jsem znal alespoň filmově - Vojcek. Mír chýším! Válku palácům! je pouze soubor torz, která skončí dříve než dostanou šanci se nějak rozvinout. Z jedné hry dvě stránky, z další podobně. Takhle to skáče celou dobu a vlastně si hned po přečtení nepamatuji jedinou věc. Zatím jeden z nejhorších kousků ve Světové četbě.
Už dlouho odkládám čtení ruských klasiků, protože se bojím, že se nebudu orientovat ve všech těch dlouhých jménech a názvech. Polikuška byl takový menší trénink, abych zjistil, jestli bude pro mě tahle literatura čtivá. Na malém prostoru Tolstoj zinscenoval výborné drama o rozdílu mezi chudinou a bohatými (což byl samozřejmě námět doprovodného textu v českém vydání).
Už jednou, když se slibovalo propojení Conana s Lovecraftovským prostředím, jsem se napálil. A stejně tak i zde, kde se měl spojit příběh dvou velkých hrdinů Howardovské tvorby. Dopadlo to celkem nudně a hlavně nevyužitě. Jak už je tady v komentářích zmíněno, postava Kulla byla jen pro ozdobu a vlastně se moc neprojevila. Měl jsem i stejný pocit při čtení, protože autorův styl vyprávění mi moc neseděl a často jsem musel pátrat, kam jsem se s jakým hrdinou vlastně dostal. Škoda.
Zatím jeden z těch lepších Conanů. Ríšův styl psaní se k němu hodil, i když jiné jeho knihy jsem právě z tohoto důvodu moc nemusel. K této dobrodružné literatuře to však skvěle sedne a tak se můžete začíst do conanovky, která obsahuje vše potřebné. Pokud jde o české a slovenské autory této série, zatím jsou u mě překvapivě Ríša a Červenák favority.
Ač nejsem fanouškem poezie, najde se pár kousků, které mě dokážou zaujmout. Může to být Villon... a nebo třeba tady Máj. Každý z něj známe určitě několik úryvků. Líbil se mi popisný styl a celkové až hororové ladění příběhu. Poté následovalo několik kratších vlasteneckých básní a pár povídek a úryvků. Zde už jsem si všímal hodně častého opakování oblíbených přirovnání či slovních spojení. Máj z celé té nabídky vyšel nejlépe.
Po delší odmlce jsem se vrátil ke čtení Světové četby. Bylo to mé první setkání se Ševčenkem - přiznám se, že do teď jsem asi neznal ani jeho jméno. Ale částečně autobiografický Umělec zaujal popisem zajímavého prostředí, ve kterém figurovali různí malíři či spisovatelé.
Přišlo mi, že v druhém díle přibylo více technologických popisů, takže jsem se více ztrácel. Děj měl pomalejší rozjezd a příběh se tentokrát dělil mezi více hlavních postav, ne jen na naše trosečníky na vzdálené planetě. Je škoda, že další díly u nás už nevyšly.
Nečekal bych tak nízké hodnocení, protože kniha byla zajímavá a čtivá. Alespoň pro mě. Přesně tak akorát scifi popisů (nejsem žádný technicky zdatný jedinec, ale předpokládám, vzhledem ke vzdělání autorky, že ta cizí slova, co mi nic neříkala, nějaký smysl měla a teoreticky fungovala). Svět, který představila, a který protíná jedna veliká biosíť, zněl zajímavě a určitě si přečtu i další díl.
Lucien má sen a jde si za ním stůj co stůj. Je však jasné, že reálná Paříž, kterou tak toužil dobýt, má k jeho vysněné verzi daleko. A sotva si užije svých pár minut slávy, nechává se strhnout dolů. A spolu stáhne i všechny, kteří mu pomáhali dostat se na vrchol. Přátele, rodinu. Další kousek skládačky z Balzacovy Lidské komedie funguje i po tolika letech.
Další Balzacova Lidská komedie a znovu další ze smutných příběhů. Máme zde jednoho z mnoha hrabivců, jejichž postavy se prolínají snad všemi Balzacovými romány či povídkami. Bohužel hromadění jmění se moc neslučuje s první láskou, takže v rodině se po příchodu vzdáleného příbuzného objeví první spory.
Zatímco první díl mě docela bavil a byl hlavně čtivý, tak pokračování byla velká nuda a jeden velký příběhový otazník, kdy jsem se sebe často ptal, proč tohle tihle chlapíci dělají a jaký je jejich motiv? Bohužel za celou dobu jsem pořádné odpovědi nedostal. Zatímco na Buchanonu se autor popisu akcí vyhýbal, tady vlastně nebylo nic jiného. Vše se neustále opakovalo, přiznám se, že jsem se nechytal kdo je kde a kam že chtějí dojít. Přečteno a automaticky zapomenuto.
Po delší době jsem se pustil do scifi románu. Zatím nemám v tomto žánru moc načteno, ale četlo se to dobře - i když Honorverse to nesahá po kotníky. Sledujeme příběh z několika pohledů - od těch na nejvyšších funkcích po obyčejného vojáka či civila. Někdy jsem se nestačil divit určitým strategickým rozhodnutím, ale naštěstí z toho autor vybruslil tak, že se jedná o první bitvu a nikdo nemá s vedením války zkušenosti. K tomu se autorovi moc nechtělo do popisu akce a boje, takže vždycky když k něčemu došlo, buď skočil s příběhem jinam nebo celý boj popsal dvěma větami. Ale jak říkám, na odpočinek dobré.
Říkám si, jestli ona se někdy v Balzacově románu vyskytne postava, které se daří směřovat ve svém postavení přesně tam, kam sama chce a navždy. Ale to by asi tyto realistické romány sklouzly jiným směrem. Máme zde další postavy autorova světa, z nichž některé figurky jsou v jeho Lidské komedii přece jen výraznější - Rastignac či de Nucingen. Téměř celý příběh se odehrává v jednom domě, kde jsou ubytovány chudé existence, z nichž nejvýraznějším je chudák Goriot, neustálý terč vtipů a klepů. Postupně se odhaluje jeho příběh a zjišťujeme, co stálo za jeho současným stavem.
Třetí kousek z Balzacových spisů a zatím nejvíce popisný, ačkoliv to na čtivosti nic neubírá. Znovu na nás autor vyrukuje s hromadou roztodivných figurek, které mají jediný společný cíl - nahrabat si co nejvíc a hlavně zabránit ostatním, aby si také nahrabali. Je nutné obsadit důležité posty administrativy členy rodiny, aby rozhodování probíhalo bez větších problémů. Všechny tyto zákulisní i veřejné intriky jdou Balzacovi skvěle.
Obrázek na obálce mě lákal na velké námořní dobrodružství ve vodách plných žraloků. Nakonec jsme se dostali do vodního města, kde jsou kanály hlídány žraloky a všichni jsou ohrožení dalšími stromovými monstry. A jak jsem se na začátku těšil, tak jsem se většinu knížky nudil a bylo mi celkem jedno, jak to pro barbara dopadne. Něco jako když čekám hollywoodskou produkci a nakonec koukám na film of Asylum. Škoda.
Od Červeňáka se mi zatím Conan líbil, protože do příběhu vždy dokázal protlačit vše potřebné. I zde najdeme vše, co máme rádi a děj se nikde zbytečně nezdržuje. Jde o zábavné "béčko", ale nebavilo mě to tolik jako například Conan nelítostný.
Další skvělý Balzacův román, v jehož jednoduchém příběhu hlavní hrdina tak dvě třetiny knihy leží na smrtelném loži a my mezitím sledujeme všechny supy, jak se předhánějí o dědictví. Ať už je to "láskyplná a obětavá" paní domácí nebo členové rodiny, kteří svého bratrance vyženou od stolu ještě v době, kdy ho považovali za chudáka.
Rozhodl jsem se pustit do čtení dalších klasik. Staré francouzské autory mám rád, tak snad se mi podaří přečíst celou tuto edici Knihovny klasiků. O úvodní Sestřenici Bětě jsem neměl žádné informace ani ze školy. O to víc si potom podle mého člověk čtení užije. Balzac se pouští do osudu několika rodin a Běta vystupuje jakoby v pozadí, přesto se jí ale daří tahat za nitky. Jinak hlavními tahouny příběhu jsou záletní manželové, kteří si ani ve stáří neodpustí mladé milenky, i kdyby to mělo stát jejich rodiny veškeré jmění a důstojnost.
No... předně musím napsat, že jsem četl první vydání od Spiral Energy a ne pozdější revidované od Brokilonu. Říkal jsem si, že temné propojení Lovecrafta a Conana musí být fajn... nebylo. Takhle těžko se mi nečetlo už hodně dlouho. Styl s extrémně krátkými kapitolami (které tvořily třeba jen dvě věty) mi nevyhovoval - kdyby to mělo nějaký účel, tak neřeknu. Je to zvláštní. V přidaných bonusových povídkách autor dokazuje, že když chce, tak mu psaní jde dobře a krásně zachytil atmosféru Lovecraftovských povídek. Jenže román samotný považuji za jeden z nejhorších, co jsem zatím s barbarem četl. Je možné, že nové vydání upravuje přesně to, co se mi zde nelíbilo, ale rozhodně teď nemám nervy na to, abych se do něj pustil.
Carpenter má už svůj styl psaní conanovských příběhů. Já je považuji ze horší průměr. V tomto románu jsem se alespoň poprvé setkal s Conanem na slonech - na zvířatech, o kterých jsem snad zatím nikde jinde v těchto knihách nečetl. Jinak se nejedná o žádné veledílo, ale neurazilo. Zábava na pár hodin, nic víc se od Conana nečeká.