lampernaqui komentáře u knih
Celkem mě potěšilo, že v tomto dobrodružství se objevují Conanovi přátelé z minulého dílu. Docela jsem si na ně zvykl a budu doufat, že se budou objevovat i nadále. Jinak jde o klasický příspěvek do velkého barbarského světa, který ostudu neudělá. Pan Čenda si drží svoji laťku, nikde zbytečně nic neprotahuje a Conanovi dopřeje dostatek potřebných soubojů.
Od Čendy, pardon - Blanca - jsem četl už jednu conanovku a Prokletá koruna si drží stejnou úroveň. Všechno rychle utíká, nikde se autor příliš nezdržuje a tak se barbar vydává znovu na dlouhé putování po boku vnadné slečny a přátel. Nechybí potřebné ingredience v podobě roztodivných tvorů a soubojů, kdy se i Conan zapotí. Všichni asi vědí, jak vše dopadne, to ale v tomto žánru nevadí.
Pokračuji ve čtení Balzacova kompletu. Nikdy bych nečekal, že u něj v jeho příbězích najdu nadpřirozené či magické prvky, ale tady se tomu tak děje. Tajemno může být ukryto v kousku kůže, který dokáže plnit přání, či v cizinci, který vám je v patách a radí vám přes rameno. Druhá povídka se mi četla hůře, protože jsem se ještě nedostal k románu Poutník Melmoth (ačkoliv ho mám v knihovně připraven). Nadšený jsem byl z povídky Neznámé arcidílo, protože jsem velký Rivettův fanoušek a tohle je předloha je mistrovského díla Krásná Hašteřilka.
Od přečtení prvního dílu uběhla už nějaká doba a bál jsem se, že se do děje nedostanu snadno. Naštěstí mi autorka během prvních stran všechny postavy příjemně oživila, přidala rychlé shrnutí posledních osudů a všechno mi naskočilo, jako kdybych to četl před týdnem. Kvalita rozhodně nespadla, možná naopak. Děj se přesunul do druhé světové války a znovu jsem se dozvěděl něco nového o kraji, který jinak vůbec neznám. Knížka se čte prostě sama.
Yggrest je už můj několikátý Conan od tohoto autora a zatím si drží svou laťku. Je to čtivé, s ničím novým to nepřichází, ale nic podobného jsem ani neočekával. Jednoduchá zábava, kdy Conan dostane za úkol donést králi meč, což je ale pouze začátek dobrodružství, ve kterém jde nejenom o jeho krk, ale i o celé království.
Jakožto velký ctitel Cimrmana jsem si při čtení Tarantijského tygra musel vzpomenout na hru Hamlet bez Hamleta. Něco takového se povedlo i Leonardu Medkovi. Máme conanovský příběh plný intrik, potvor a soubojů, ale jaksi nám chybí hlavní hrdina. Mluví se o něm, několikrát se mihne kdesi v pozadí... a to je všechno. Takhle by se mohlo zdát, že knížka stojí maximálně za odložení, ale přiznám se, že jsem přistoupil na autorovu hru a bavilo mě to. Bylo to zase něco originálního - sledovat celý děj z pohledu postav, které by jinak byly v normálním příběhu vedlejší.
Dnes jsou v módě různá univerza, ale to jsme nevěděli, že už hodně dávno si jeden autor stvořil vlastní Balzacverse. Mnoho různých románů a mnoho postav, které se v nich všemožně vyskytují. V této sbírce najdeme čtyři kratší příběhy a můžu říct, že s jejich postavami se člověk už několikrát předtím setkal. Třeba to byla jen jednořádková zmínka, ale stejně. Ať už to byl Gobseck či osazenstvo budovy s pálkující kočkou. Balzacova zamilovanost bankovnictvím zde ustoupila do pozadí a já byl jen rád.
Tentokrát jde o souhrn prací velice kvalitních. Už úvodní Chabert je klasický Balzacův román. Za nejslabší kousek z této čtveřice považuji asi Honorinu. Je pravda, že i v krátkých povídkách se dokáže autor na několik listů rozepsat o krásné fasádě domu či botkách jisté slečny... ale na to jsme u Balzaca už zvyklí.
Soubor několika povídek, které sice nejsou špatné, ale že by to byla nějaká sláva, to se říct nedá. Stejně jako ostatní jsem se podivil, jak se autor během psaní přiklonil téměř k erotické fantasy. Nebo byl možná jen líný neustále popisovat ženské oděvy, tak raději nechal slečny běhat bez nich. Zatím to byla moje druhá kniha od tohoto autora a ani jedna mě moc nepřesvědčila, že by se mu měly svěřit do rukou další příběhy.
Moje první seznámení s Čendovým Conanem. Celkem dobře napsané - bráno samozřejmě v rámci tohoto žánru. Mě to nenudilo a přečetlo se to za jeden den. Prostě další conanovka s jednoduchým a nikterak originálním příběhem, kde jedno dobrodružství navazuje na další a Conan společně s polonahou ženštinou u boku a přítelem zlodějem znovu zachraňuje svět.
Další část Spisů tvoří tři kratší práce, z nichž ta nejdelší Velikost a pád Césara Birotteaua je naštěstí i nejlepší. Obsahuje všechno, co máme či nemáme u Balzaca rádi. Kupříkladu ekonomická a bankovní pasáž, která mi vždy dělá problémy a nejsem její fanoušek, samozřejmě převládala v druhé novele Bankovní dům Nucingen. Poslední kousek je nejkratší a zároveň i nejjednodušší. Vyprávění o zamilovanosti jedné vysoce postavené paní.
Pokračuji v Knihovně klasiků dalším z Balzacových spisů a tentokrát jedním z nejslavnějších. Pokud bych měl říct nějaké zápory, tak jen že v poslední třetině nastupují na scénu velmi detailní ekonomické a bankovní popisy a v tom já se neorientuji. U Balzaca s tím ale počítat musím, protože podobné popisy najdeme téměř u všech jeho děl. Jinak je román čtivý a nalezneme v něm hromadu postav, které se prolínají i jinými díly. Některé však svůj osud zakončí právě tady.
V pokračování se setkáváme se známými postavami, jen od poslední stránky uteklo několik let. Autor upustil od neustálého znakování a tento prvek ( i když originální) odsunul do pozadí a je už snesitelný. Pokud se Vám líbil první díl, tak druhý Vás nezklame. Nese se ve stejném pomalém duchu. Nic akčního rozhodně nečekejte. Jen je škoda, že cyklus není v češtině uzavřen.
Dalším příspěvkem do Moderních děl fantasy je série Kvartet vysoké ceny, která se (jak je tu bohužel zvykem) v češtině asi nikdy kompletně nevydá. Nečekejte žádné prapodivné tvory a epické bitvy. Celý příběh o básnících, kteří myšlenkami poutají duchy andat plyne pomalu. Hodně se tu znakuje, což je originální prvek světa, ale v tomhle díle až příliš užívaný. O osud celého světa tentokrát nejde, ale nějaká ta válka přece jen hrozí. A všechno to způsobí nevědomky jedna těhotná dívka.
Scarrowovu sérii mám rád a jakékoliv nové setkání s jeho hrdiny si užiji, ale tohle je jen bonusem, ve kterém se setkáváme s mladým Macronem. Je vidět, že se jedná o slepenec pěti povídek a je v textu jasně vidět, kdy končí jedna a začíná druhá. Proto je také vše urychleno a jeden problém střídá druhý. Žádná přestávka, nic se pořádně nerozvedete. O pořádném románu se mluvit nedá, opravdu jde jen o takový dárek k hlavní sérii, na kterou kvalitou ale nedosáhne.
Oproti ostatním dílům série jednoznačně slabší. Já chápu, že ani ostatním části nejsou nic originálního - hrdinové dostanou úkol, moc se jim to nelíbí, přesto jdou, nějaký přítel se změní v nepřítele, všechno zázračně vyhrajou. Ale i přesto, že se změnilo prostředí a tentokrát jsme zavítali do Hispánie a do zajímavého prostředí dolů a otroků, tak román nebyl tak čtivý jako kdysi. Doufejme, že nenastala sestupná tendence jako u mých dalších autorů. Bylo by možná fajn už oba hrdiny opustit a zkusit něco jiného.
Něco tomu tentokrát chybělo. A možná nebýt Oberona, tak bych měl velký problém to dočíst. Ono příběhově vlastně o nic nejde - jeden velký útěk napříč Evropou. Je škoda, že zastávka neproběhla i v Čechách, protože klobásy tu máme dobré. O pudlicích žádné údaje nemám. Kniha mě začala bavit ve chvíli, kdy se hrdinové objevili v Anglii a nastoupil Herne. V rámci série je to podprůměr a jinak horší tři hvězdy.
Souhlasím s těmi, co zde píší, že autor opustil fantasy svět a pustil se do křížence steampunku a new weird. Při čtení jsem si říkal, že do té druhé edice by to přesně sedělo. Přibylo několik nových postav, děj opustil pozvolna se rozpadající Hlubokou bránu a přesunul se částečně na pevninu a částečně do hlubin pekla. To byla zrovna část, která mě vyloženě nebavila. Přišlo mi, že Dill byl zase jenom do počtu, aby si s ním vedlejší postavy dělaly, co se jim zrovna zachtělo. Z nových zaujal jednoznačně optimisticky naladěný Kotva se svou společností. Jsem zvědav, jestli se dočkáme i závěrečného dílu, ale nedávám tomu moc šancí.
Zjizvená noc je první částí z trilogie, která u nás ještě není kompletně vydaná... už ani nepočítám, že by se někdy poslední díl objevil. Rozhodně by světem seděla i do edice New Weird - máme tu fantastično, steampunk, temná zákoutí plná pochybných existencí a neustálého nebezpečí, že nebudete dávat pozor a spadnete do propasti. Přiznám se, že jsem na začátku asi nedával moc pozor, protože většinu knížky jsem přemýšlel, jak je město v řetězech zavěšeno. Jestli se táhnou řetězy shora z neznáma nebo jsou horizontálně napjaté od okrajů propasti. Svět je originální, příběh plyne pomalu a my společně s hlavními postavami objevujeme, co se vlastně ukrývá dole.
Pryč jsou ty časy, kdy jsem byl z knížek těchto autorů nadšený. Stále sice doufám, že se objeví nějaká výjimečná, ale už ani ten Pendergast není čím býval. I jeho se tato série lehce týká. Příběh je jednoduchý, zapeklité zvraty zde nehledejte. Je to vlastně obyčejná dobrodružná detektivka s postavami, které známe z jiných románů. Dávám tři hvězdy s odřenýma ušima hlavně za to, že se příběh točí kolem zajímavé Donnerovy výpravy.