lampernaqui komentáře u knih
Na jedné straně je to takové jednoduché, nepřekvapující. Ale vůbec mi to nevadilo, zvlášť když se první polovina příběhu četla sama. Hlavní hrdinka se na základě vlastních osobních zkušeností ráda vydá na špionskou dráhu, aby zrušila v království otroctví. Nic samozřejmě nejde podle plánu. Zatím jsem od autorky nic jiného nečetl, ale pokud to bude podobné, tak tomu rád dám šanci... a to i přesto, že nejsem cílová skupina.
Temný bůh mi seděl. Svět se mi líbil, na klasický příběh o putování se podařilo autorovi nabalit pár originálních věcí. Líbilo se mi trávové monstrum a celkem jsem mu i fandil. Popisy schopností krádeže duše mi přišly taky dobré. Hlavně byl celý příběh čtivý a nebojoval jsem s ním jako s předchozí sérií z této edice. Bohužel tradičním záporem budiž jen to, že se dalších dílů v češtině asi nedočkáme.
Přiznám se, že mi postava Josefa zpočátku nebylo moc sympatická. Jenže příběh se zde teprve začíná rozbíhat a my sledujeme osudy židovského národa a velké nepřemožitelné Římské říše. Postupně přibývají další zajímavé postavy - šlechta, Josefovi protivníci v názorech na víru, židovský herec a dvě ženy, které budou mít na osudy hlavního hrdiny velký vliv. Feuchtwanger se čte stále velice dobře.
Vyhnanství je závěrečným dílem volné trilogie o nástupu nacismu v Německu. Tentokrát oproti předchozím dvěma románům sledujeme politický vývoj zpoza hranic. Hlavní hrdina žije v emigraci ve Francii, pracuje v místních novinách a celý příběh vlastně začíná zmizením jeho novinářského kolegy. Sledujeme život několika postav, stojících na různých stranách.
Byl bych raději, kdyby byly z edice Moderních děl fantasy raději dokončené jiné (vlastně všechny ostatní) série. I druhý díl byl pro mě obtížný na čtení a já budu doufat, že až se dostanu k autorovým dalším románům z NSO, tak že už to bude čitelnější. Ztrácel jsem se občas v ději, v postavách... ale tohle všechno jde za mnou, protože jsem se přitom nudil. Snová válka naštěstí trvá jen dva díly.
Válka snů je pro mě nejhorším příspěvkem do edice Moderních děl fantasy. Měl jsem co dělat, abych se tím prokousal. Autorův styl mi vážně neseděl. Hned z počátku na čtenáře vychrlí hromadu jmen a údajů, aniž by to nějak zopakoval... a pak ať se v tom všichni vyznají. Snový svět mě ničím nezaujal a přiznám se, že jsem se hodně často neorientoval v ději. Nejhorší je, že se ještě budu muset prokousat dalším dílem.
Druhý díl volné trilogie Čekárna. Rok 1933 - celý příběh se v něm odehrává, zároveň jde i rok sepsání románu. Feuchtwangerovo varování pokračuje. Atmosféra celého příběhu je pořádně depresivní. Sledujeme osudy jedné židovské rodiny - od obchodníka s nábytkem po jejich potomky, kteří se s nově vzniklou situací vyrovnávají ve škole. Zatím asi nejsilnější kousek od tohoto autora, co jsem měl možnost číst.
Varovný román. Není zde Hitler, je zde Kutzner. Nejsou zde Národní socialisté, ale Opravdoví Němci. Román plyne hodně pomalu, Feuchtwanger velice detailně popisuje politický proces s doktorem Krügerem a všímá všech kolem něj. A čtenář postupně sleduje, jak se smyčka utahuje a v poslední třetině naplno odhaluje, jaká moc se dere do popředí. I když mi přišlo, že je román v některých místech až moc natahovaný, tak se od něj nedalo odtrhnout. Když už tu byl zmíněn překlad - ano, docela dost vět a obratů mi přišlo podivných, ale vzhledem k tomu, že jsem zatím neměl moc zkušeností s tímto autorem, předpokládal jsem, že je to jeho styl.
V popisu knihy je napsáno, že se jedná o epické fantasy... s tím se dá celkem souhlasit. Má to však své mouchy. Ona je to vlastně jen část příběhu, který u nás kompletně nevyšel a v celé knize se vlastně nic moc nestane. Máme tu skupinu různých charakterů, z nichž každý má svůj důvod pro záchranu zajatců. Potom všichni vyrazí na dlouhou cestu a celou knížku jdou. Autor se vyžívá v popisech krajiny i historie území, přes která hrdinové kráčí. Ale co přidal v popisech, to ubral v příběhu. Opravdu se zde skoro nic nestane. A když už na konci někam dojdou, tak se vlastně díky chybějícím dalším dílům nedozvíme, co s nimi bude dál.
Země je rozdělena obří zdí na dvě poloviny. Obě jsou od sebe naprosto odlišné. Světem se line tikot srdce světa, protože v této knize je vše kolem řízeno "božským hodinářem". Hlavní hrdina má proto ty nejlepší předpoklady, aby se mohl vydat na dlouhé putování a razit si díky náhodám cestu k cíli. Lake vytvořil zajímavý svět a bylo příjemné v něm nějakou tu hodinku strávit. Samozřejmě, že se podíváme na i přes zeď... a hlavně... optimismus můžu hlavní postavě jen závidět. Hlavní příběh není kdovíjak originální, čtenář si zde nejvíc užije popis světa... a někoho zaujme i lehce zoofilní romance.
Nebylo nejlepší začínat s tímto spisovatele Ošklivou vévodkyní, ale když já prostě musím všechno číst postupně. Ale druhý román v pořadí už byl mnohem lepší. Nekonal se nudný dějepis, ale Feuchtwanger se pustil do vzestupu a pádu hlavního hrdiny, který nebyl ani kladnou... ani zápornou postavou. Bylo celkem jasné, jak jednoduše mohli nacisté tento román přizpůsobit pro své účely. Jsem zvědavý na další romány, tímhle si mě autor zatím dokázal získat.
Podle mého názoru není nejlepší začít číst Feuchtwangera od jeho prvotiny, Ošklivé vévodkyně. Při čtení jsem měl pocit, že jsem zpátky ve škole na klasické hodině dějepisu. Od začátku se začne chrlit na čtenáře velké množství jmen, příbuzenských vztahů a zkratkovitě se přeskakuje z jedné události do druhé. Pro člověka, který nemá v hlavě moc informací o dané problematice, je potom těžké se orientovat a hlavně udržet pozornost. Některé postavy mě zaujaly a bral bych, když by se více rozebraly. Jako výřez z jednoho období je to dobré, ačkoliv netuším, kde je hranice reality a fikce.
A mám za sebou poslední část trilogie (zatím) o Conanovi a Dareeně. V tomto dílu však ženská hrdinka ustupuje do pozadí a Conan pro ni hledá lék. Možná je to psáno stejně jako předchozí díly, ale tentokrát jsem měl pocit, že je celý příběh hodně rozkouskován a jde spíše o napojené povídky. Co však zůstalo, to jsou popisy a hlavně více než kdy jindy si autor užíval pomrkávání po jiných knihách. Čas od času zde byla nějaká připomínka jiného dobrodružství, takže když jsem teď měl za sebou 99% všech barbarských knih, co u nás vyšly, tak jsem mohl zbystřit a užívat si všechny zmínky, na které jsem narazil. Celkově jde stále o dobré čtení, rozhodně je pan Trepáč jedním z nejlepších československých conanovských autorů.
Trepáčovy knihy o Conanovi mě zatím baví. Líbí se mi jeho styl, díky kterému přidává k akci i tolik potřebné popisy okolí či historické údaje. Znovu se setkáváme s hlavní dvojicí Conanem a Dareenou. První díl byl kapánek lepší, měl jsem zde asi největší problém se závěrem a třemi horami. Ale jinak jsem se bavil dobře a jsem zvědavý, jak si autor poradí s "posledním" dílem trilogie.
Ze všech příběhů z edice Anglických gotických románů sice Mnich suverénně vede, ale Melmoth je mu v patách. Tohle téměř tisíci stránkové dílo se skládá z několika vzájemně propojených povídek... a to tak propojených, že jedna nenásleduje druhou, ale jsou někdy v sobě vložené. To když někdo vypráví o člověku, který vypráví o člověku, co vypráví o člověku, kterému se stalo tohle... Ze všech nejvíce vyniká příběh mladíka, který se nedobrovolně ocitl v klášteře a snaží se z něj dostat za každou cenu. A vždy, když je nejhůře, se objeví figura tajemného poutníka, který přichází s jednoduchou nabídkou. Napsán byl v devatenáctém století, ale čtivý je Melmoth i dnes.
Člověk by si i řekl, že román z 18. století už dneska nemůže být čitelný a že se na jeho konec dostanou snad jen největší fajnšmekři klasické literatury. Opak je pravdou, protože tenhle gotický román obsahuje vše potřebné pro nás, milovníky hororů. Samozřejmě že se nikdo bát nebude, ale příběh se odehrává v prostředí, že je to skoro jako film od společnosti Hammer. Podzemní kobky, hřbitovy, temný les, kláštery a hrady... k tomu hlavní hrdina, který se nechal zviklat a romantická dějová linka. Zatím jsem viděl jen filmové zpracování z roku 1972, ale to je tak pro někoho, kdo román nečetl. Příběh si pak jede v jiných kolejí a celá jedna linie je vynechána. Kdo by měl zájem s gotickým románem začít, tak asi není lepší volby než Mnich.
V rámci conanovských knih nadprůměr. Opravdu mě to bavilo. Ke konci to trochu ztrácelo dech a neustálé kmitání mezi jednotlivými postavami se urychlilo a přišlo mi to spíš na překážku než k užitku. Ale jinak zde najdeme asi vše, co od knížek s Conanem očekáváme. Autor nepracuje jen s jednoduchým přímočarým textem, ale dělá odbočky, kde popisuje historii daných měst či lidí, popisuje možnosti různých kouzel či prokletí... prostě to není jen holý text, který sune děj dopředu, ale čtenář poznává nějaké novinky z Howardova světa. Těším se na pokračování.
Tohle bylo slabší. A přitom ten příběh měl dobré předpoklady jak bavit. Městská čtvrť, která zůstala odříznutá od okolního života, plná zla a různých potvor. Přitom se zdá, jako kdyby se kouzelná hranice, která ji uzavírá, neustále rozšiřovala dál. A do toho přichází Conan, který řeší nejeden problém a přislíbené zlato je pouze jen zlomkem všeho. Neseděl mi hlavně způsob vyprávění a také krabí potvory, které by snad vypadly z děl Eda Wooda.
Všechny zamotané dějové linky se blíží ke svému konci. Člověk si čas od času přijde, jako kdyby pročítal Cimrmana... tolik rodinných náhod a příbuzenských vztahů. To se jen tak nevidí. Začínáme znovu na hradě Udolfo, kde hlavní hrdinka neprožívá zrovna své nejkrásnější období a touží po rychlém útěku. Dále se děj přesouvá z Itálie do Francie a teprve zde dojde k velkým odhalením. I když jsem některé pasáže pročítal s přitroublým úsměvem na tváři, tak kniha přesto bavila a rád se brzy ke gotickému románu vrátím.
Pokračuji v Anglickém gotickém románu. O spisovatelce Ann Radcliffe jsem v průběhu života slyšel, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych si nějaké její dílo přečetl. A teď mám možnost hned dvě najednou. Udolfo je rozvláčné, postav v něm je hromada, jejich osudy se vzájemně prolínají a člověk nesmí zapomenout, jaká rodinná záhada se vyskytla o pár set stran dříve. V první polovině se seznamujeme s hlavní hrdinkou a její cestou od pohodlného dětství přes tyranii až po dalekou cestu do Itálie. Zde teprve přichází na řadu ono zmíněné Udolfo. Nechybí hlavní ingredience - kláštery, hrady, temné chodby, duchové, krvavé rodinné historie a mnoho lásek. Je to zvláštní, ale i když se hodně věcí neustále opakuje, tak román nenudí.