lampernaqui komentáře u knih
Deset knížek obou sérií uteklo jako voda. Kvalitu si to po celou dobu drželo stejnou, žádné velké vybočení se naštěstí nekonalo. Ale Garion s přáteli došel na konec svých dobrodružství - někdo přežil, někdo neměl to štěstí. Tyto série jsou sice psány pro mladší čtenáře, kam už se dávno neřadím, ale i tak jsem se dobře bavil. Není to nic originálního, žádné velké a složité zápletky či zamotanější charaktery postav. Je to prostě jednoduché a zábavné dobrodružství. Toť vše. U mě to svůj účel splnilo.
Pomalu se společně se skupinkou blížíme do finále všech těch deseti knih. Je třeba si připravit strategii, jak a kde se Zandramas utkat. Garion a spol na to mají být sice sami, ale na opačné straně světa si to zřejmě nemyslí a tak zde se vymýšlí podpůrný plán. Znovu se jedná pouze o výřez jednoho dlouhého putování, které nás vede snad všemi kouty fantaskního světa. Konfrontace ale dorazí už s příštím dílem.
Další skvělý historický román tohoto autora. Znovu se vrací na španělskou půdu a vypráví zde příběh panovníka a jedné mladé židovky, který prostě nemůže skončit dobře. To snad ani není spoiler. Příběh vychází z klasického díla Kniha Ester, o kterém jsem se (nepřekvapivě) dozvěděl poprvé až díky tomuto románu. Prostě další Feuchtwangerova klasika.
U Feuchtwangera mám rád, že mi předkládá příběhy, o kterých jsem do té doby ani nevěděl a nebo jsem neznal žádné detaily. Stejně tomu tak je u posledních dní Jeana Jacquesa Rousseaua a následných letech. Ano, to jméno se mi vybavuje ze školy, stejně tak Robespierre, ale nic jsem o jejich životě nečetl... natož nějaké dílo. Proti čtivosti příběhu tedy nic nemám, takže hodnotím někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami.
Společně s hlavními hrdiny objevujeme další kouty Malloreje. Celý příběh je znovu jen částí velkého putování, takže nečekejte žádné zakončení... to přijde až s pátou knihou. Tentokrát se parta hláškujících a neustále se špičkujících hrdinů setká nejenom se Zandramas, ale s pěknou hromadou nepřátelských démonů. Všechno rychle odsýpá, pořád jsem naladěný na stejnou vlnu.
Příběh dále pokračuje - kvalitu si drží stejnou. Celá sága je jedno velké putování, kdy prozkoumáme společně s hrdiny celý světadíl. K tomu jsou vždy dobře uvedené mapy, které s oblibou studuji. Postava Krále Murgů příběh trochu oživila, ale uvidíme, co všechno dalšího skupina zažije. Stránek mají před sebou ještě dostatek.
Mám načtené romány ze staré Francie, Říma či severských zemí... ale tohle byl asi můj první historický román ze Španělska. Proto jsem měl i zpočátku trochu problém, že se mi zaměňovala jména postav. Ale jinak obsahově není co vytknout. Zajímavý osud zajímavého malíře, tvořícího pod dohledem španělské inkvizice (citát z Monty Pythonů si doplní každý sám). A jednalo se dokonce o knihu, která mě po každém zmíněném díle donutila jít k počítači a obraz si vyhledat.
Pokud jsem něco někdy četl a viděl ohledně života Ludvíka XVI a Marie Antoinetty, vždy se to týkalo hlavně jejich konce. Proto jsem byl celkem rád, že se tento román soustředil na tu část, o které jsem vlastně neměl ani ponětí - vzhledem k tomu, že nejsem žádný historik. Beaumarchais je vlastně jméno, které jsem vůbec neznal a teprve teď jsem si ho vygooglil. Francouzskou výpomoc americkým koloniím a návštěva Franklina - to pro mě bylo hodně nového a zajímavého. Román i přes svou délku nenudí.
Pokud se Vám líbila předchozí série, tak není co řešit. Přišlo mi, že Malloreon začal o něco lépe než Belgariad. Ten byl až moc dětský, tady hrdinové už přece jenom dospěli, mají své životy a nestrávíme s nimi několik set stran procvičováním jejich schopností. Rovnou nás autor vrhne do další velké katastrofy. Setkáme se se starými známými, potkáme mnoho nových. A znovu se jedná o klasickou přímočarou fantasy, takže žádné velké zádrhele se do cesty nekladou. Skupinka se znovu vydává zachránit nejenom svět, ale i svou rodinu. Naštěstí postavy dodávající odlehčení a vtip nechybí - a dokonce je jich víc. Takže za mě spokojenost s prvním dílem.
Je to tu. Zakončení klasické fantasy ságy - Garion vs Torak. Příběh se rozdělil na dvě hlavní linie, které se v samotném závěru protnou. Žádná velká překvapení ani zvraty, finále je takové nízkorozpočtové, ale stejně se celá sága četla dobře. Celou dobu šlo o jednoduché odpočinkové čtení a teď vzhůru do pokračování. Doufejme, že nepřijdu o Silka...
Tak trochu jiná kniha, než jaké jsem zatím od autora četl. Tentokrát se jedná o jeho vlastní zážitky z internačního tábora. Najdeme zde hromadu detailů, které nám dopomůžou k lepší představě, jak se v podobném zařízení muselo žít. Od dvoupatrového přespávání s problémy se záchodem či mezery mezi prkny, rozdíly mezi jednotlivými lidmi a jejich přizpůsobivostí až po přemisťování celého tábora v důsledku neustále se blížící německé armády. Já, naprostý introvert, jsem trpěl už jenom při čtení. Feuchtwanger ale zážitky promíchává i s odlehčenějšími chvilkami - například boj dvou kavárníků uprostřed tábora.
První kniha od Feuchtwangera, která mě nezaujala a i přesto, že byla ze všech nejtenčí, tak mi dala nejvíc zabrat, abych se prokousal do konce. Autor se znovu vrací do Francie za druhé světové války k příběhu mladé dívky Šimony, která se vzhlédne v životě a poselství Johanky z Arku. Pustí se proto na vlastní pěst do boje nejenom se svou rodinou a přáteli, ale i s blížícím se německým vojskem.
(SPOILER) A příběh se pořádně rozjel. Tím, že Garion získá Orb však nic nekončí, ba naopak. Docela dobré je, že zrovna návrat domů vždy funguje jako takové finále a tady je to překvapivě v polovině knížky. Jenže pak nastupuje nové dobrodružství. Je také nezvyklé, že najednou putujeme světem sem tam během několik stránek, zatímco v minulých knihách jsme kousíček mapy procházeli polovinu knížky. Pořád je to ale plné zábavných postav a člověk si u toho odpočine, protože tady se na žádné zvraty nehraje.
Oproti předešlému dílu se příběh opravdu posunul. Tentokrát cesta není vážně cíl, ale hrdinové konečně dorazili na místo, kam se tak nutně potřebovali dostat. Do party přibyl další prapodivný člen, jehož chování vyvede celou skupinu z míry. Ale stejně všechno v Eddingsových knihách plyne tak nějak příjemně pomalu a nečekají nás žádné velké zádrhele či zvraty. Nesmí se od těchto příběhů čekat nic hlubšího - ale kdo má rád třeba Hraničářova učně nebo jiné fantasy pro mladší, tak ten si čtení užije.
Na tento román mě alespoň částečně připravil István Szabó se svým skvělým životopisným filmem Hanussen. Feuchtwanger tradičně pozměnil historickým postavám jména, takže z Erika Hanussena se stal Oskar Lautensack. Líbí se mi zde v komentářích představa fiktivního bratra, kterého stvořil autor pro účely románu, jako jakéhosi Mefista. Přesně to sedí. Zajímavý příběh o Vůdcově lásce ke všemu okultnímu a všichni vlastně víme, kam takové příběhy o rychlém vzestupu směřují.
O Nepravém Nerovi se Feuchtwanger zmiňuje už v trilogii Josephus Flavius. Bylo to asi poprvé, co jsem se o této postavě dozvěděl. Teď jsem měl možnost si pročíst o tomto "císaři" více detailnější životopis a člověk se u jeho příhod nestačil divit. Další z dobrých historických románů tohoto autora.
Je pravda, že se ve druhém díle vlastně nic nestane, ale stejně mě to bavilo a přečetl jsem knihu během chvíle. Různorodá skupinka, která se poskládala v minulém díle, pokračuje v putování přes další území a zažívá znovu několik nepěkných setkání. Garion je stále přitroublý a i při sebemenších náznacích mu to stejně nesepne a nedá se jedna a jedna dohromady. Zbytek osazenstva je ale zábavnější. Nad všemi vyniká hláškující Silk, ale i ostatní mají své momenty. No, takže Západ kontinentu bychom měli za sebou, teď by se žádalo stočit to trochu na druhou stranu...
Tak jsem se pustil do dalšího autora klasické fantasy. Slovo klasická opravdu sedí - příběh je sice cílený na mladší ročníky, ale zábavný je i pro nás starší. Mám takový pocit, že mě čeká hodně dlouhé putování s touhle skupinkou podivínů. Naštěstí jsou mi všichni účastníci celkem sympatičtí, takže se rád nechám vodit po všech koutech Eddingsova světa. Výprava za ukradeným Orbem může začít... a já to vlastně přelouskal během chvilky a hned se můžu vrhnout na pokračování. Nečekejte žádné originální temné fantasy, to ne - tohle je docela milý příběh s občasným humorem.
Máme tady závěr Feuchtwangerovy ságy. Žid Flavius potkal několik římských císařů, zažil období slávy, velké pády a opovržení. Prožil krizi víry a ztrátu několika svých rodin. Příběh se nakonec vrací z Říma do Judeje. Jde o pěkné zakončení trilogie o té části historie, kterou jsem vůbec neznal a rád se přiučil.
Pokračování Feuchtwangerova životopisu židovského spisovatele Josepha Flavia. Tentokrát oproti předchozímu dílu nastupuje na řadu více faktů a rozhovorů na téma náboženství. I přesto je však kniha stále čtivá a zajímavá a přiznávám, že jsem hlavní postavu před čtením této trilogie vůbec neznal, takže nedokážu rozlišit, co všechno v knize spadá do faktů a co do fikce.