lampernaqui komentáře u knih
Howardovy povídky mám rád, ale že by se někdy probojoval Solomon Kane mezi moje nejoblíbenější hrdiny? To se asi nestane. Tahle sbírka obsahuje povídky horší a pár skvělých - ale opravdu jen pár. Přece jenom mám raději, když jeho hrdinové sáhnou po meči a ne že se chopí pušky či pistole. Ale pokud se mi dostane cokoliv dalšího s tímto puritánem do rukou, určitě si to tak jako tak přečtu.
Balista se vrací domů a sám očekává, že uvítání nebude nejvřelejší. Další kapitola římského válečníka mění lokace a stále zatím nechává některé linky neuzavřené. Jsem jen zvědav, jestli se někdy vůbec uzavřou. Jinak jako čtení je to dobré, kvality prvních knih to sice nedosahuje, ale pořád se jedná o jednu z nejlepších historických sérií z dob Říma, které jsem měl možnost číst.
Druhá kniha z cyklu tudorovských královen se víc jak polovinou své délky prolíná s tou první. Tentokrát nahlížíme na chod královského dvoru z pohledu Anny Boleynové - asi nejznámějšího jména z celé šestice (podle mého). Čtenáři si můžou postupně vytvořit svůj názor, jaká vlastně Anna byla a co ji ke všemu vedlo. Znovu čtivé, plné zajímavých informací - i když spíše pro ty, kteří se této tomuto období moc nevěnují. Těším se na další díl.
Po delší době jsem se vrátil do fantasy světa, kde vládne s mečem pravdy přehodný Richard. Nic jsem nečekal, protože po přečtení celé minulé série, kdy v hlavních rolí byli hrdinové v zastydlé pubertě, co si většinu problémů vytvářeli sami, jsem se docela bál. Ale zde se Richard a Kahlan vůbec nevyskytují, hurá! Nicci a Nathan jsou přeci jenom lepší hrdinové a knížka se překvapivě četla sama. Jsem tedy docela zvědav, jak bude jejich putování za věšteckým místem pokračovat. Zatím převažuje spokojenost.
Další z Conanovských klonů - tentokrát se jedná o hrdinu jménem Cormac Mac Art. Ten se svým společníkem Wulfherem, dánským hromotlukem, který se mstí snad každému, procestuje kus světa a zažije hromadu Howardovských dobrodružství, kdy budou padat hlavy, rozsekané končetiny a dojde na objetí od polonahých dívek. Jestli máte rádi i jiné autorovy hrdiny, tak Vás kniha v žádném případě nezklame.
Jednalo se o moji první knihu této autorky a můžu říct, že jsem byl spokojen. Zatím jsem se setkal pouze s výkladem historie tohoto období pouze z pohledu vladaře. Tohle bylo poprvé, kdy si o něm čtu z pohledu jednotlivých královen. Nejsem žádný znalec, takže jsem zde našel hromadu zajímavostí, které mi, doufejme, utkví v paměti.
Bílé kosti byly mojí první knihou od tohoto autora (pokud nepočítám jeho povídku Důkaz existence andělů) a určitě nebyla poslední. Překvapivě hodně detailní pohled očima obětí i vraha, příjemné detektivní pátrání ve stylu staré školy a vedlejší dějová linka s neposlušným manželem, která byla největším slabým bodem knihy. Nějak mě to nechytlo, i když se to snažilo představit hlavní hrdinku trochu jinak. Ale s radostí budu pokračovat. Jako minisérie by tohle bylo fajn...
Poslední kousek skládačky. Poslední léta spisovatele, kterého jsem si zamiloval s první mnou přečtenou povídkou (Bezejmenné město). Zde najdeme jeho nejslavnější dílo, V horách šílenství, které bych na jednu stranu chtěl vidět zfilmované, ale na druhou bych se toho bál. Potom jedna z mých nejoblíbenějších povídek Stín nad Innsmouthem - útěk z hotelu nikdy nebyl tak napínavý. Nemůžu zapomenout na další skvělé kousky jako Věc na prahu či Sny v čarodějnickém domě. Prostě chcete začít s Lovecraftem? Klidně můžete s touto knihou. Po letech stále neskutečně atmosferické.
Nemusí to být pouze Conan. Howard uměl psát příběhy i s jinými hrdiny, ačkoliv by někdo mohl namítnout, že jsou jeden jako druhý. Ale stále nedokážu pochopit, že nestárnou a po tolika letech jsou stále čtivé. Jedním z hrdinů je i pikt Bran Mak Morn a jeho boje proti protivným Římanům. Klasika, která stále baví.
Zatímco předchozí díl mě celkem zklamal (minimálně svým velice uspěchaným finále), tak Vlky severu jsem si užil podle svého gusta. Ano, na první díly série to nemá, ale jinak je příběh zajímavý - a oživený ještě s detektivní zápletkou, která mi udělala radost. Zatím mě celá série baví. Přece jenom teď se děj odehrává v místech, o kterých jsem zatím moc nečetl, takže se rád něco dozvím.
Stejně si každou další knížku koupím, já to vím. Ale stejně si také u každé říkám, že už to dávno není ono. A někdy už ani ta nostalgie po skvělých románech v počátcích nepomůže. Tohle je opravdu hodně odpočinková akční četba na dva dny, na kterou si následující týden už nevzpomenu. Nerad to říkám, ale Clive Cussler už by si měl užívat svůj zasloužený důchod a s psaním přestat.
Druhý díl Volání Cthulhu navazuje přesně tam, kde minulý skončil - v povídce Případ Charlese Dextera Warda. Povídky zde najdeme různé kvality - od těch horších po skvělé. Špatně se hodnotí fragmenty, to snad ani pořádně nejde. I pokusy o humor mě u tohoto autora míjejí. Jenže potom tu máme klasiky jako již zmíněný Případ Charlese Dextera Warda. K tomu Barva z kosmu, Hrůza v Dunwichi či Šepot ve tmě. To jsou přesně ty povídky, kvůli kterým mám Lovecrafta rád.
Podle mého názoru je na Almuricu, na rozdíl od Conanů, Solomonů Branů či Cormaců, znát zub času. Příběh je v samotných základech totožný s Barsoomemovským od Burroughse. Rváč a silák se dostane na neznámou planetu, kde díky své odvaze a síle získá srdce krásky a porazí zlovolné nepřátele. Čte se to dobře, ale raději bych zvolil u Howarda kratší formát, který mu jde přece jenom lépe.
Už mám za sebou jednu knížku tohoto autora, takže jsem byl zvědav, jestli onen Skleněný pokoj má být lepší než Trpaslík. Obojí je stejně čtivé, ale historie funkcionalistického skvostu mě bavila o něco více než křížení hrachu. Rozhodně nechápu ten boom, který se kolem románu vytvořil (asi jako u každé knihy, kterou hlavně její vydavatelství nazývá bestsellerem). Se smyšleným příběhem bych problém neměl, jen ohledně poslední kapitoly.. no ... i na ní by byl Cimrman krátký. Díky konci šla pro mě celá knížka do kytek.
Nejedná se o typ knížky, kterou bych normálně četl, ale jednou za čas je třeba udělat výjimku a něco nového vyzkoušet. O autorovi jsem slyšel hlavně díky Skleněnému pokoji (který mne také čeká), ale jinak jsem netušil, co mám od knihy očekávat. Určitě to nebylo zlé, ale zázrak se jednoduše nekonal. Bylo to čtivé i přesto, že nám autor předhazoval dlouhé rozbory na téma genetičnosti, ze kterých jsem nechápal nic. Dějově se to rozjelo až těsně před koncem, který celkové hodnocení zachránil. Jen jsem ke knížce na začátku přistupoval tak, že jsem si myslel, že to bude Mengelův trpaslík a tím by kniha nabrala úplně jiný, zajímavý, směr. Ale i tak...
Zlaté období mého oblíbeného spisovatele. Nejvíc diskutabilní je asi Snové putování k neznámému Kadathu. Je to dáno nejen délkou, ale i tím, že více než snové povídky mě zajímají ty ostatní. Zde jednoznačně vede Případ Charlese Dextera Warda a Pickmanův model. Nejslabším článkem je podle mého názoru Stříbrný klíč. A jdeme dál, už se těším na další knížku - protože Lovecrafta není nikdy dost.
Co víc napsat. Conan je klasika, která baví a nestárne ani po tolika desítkách let. Poslední část kompletu obsahuje už jen tři příběhy, z nichž jeden je jen další kronikou světa. Většinu prostoru zabere román Hodina draka - jediný, který autor s tímto hrdinou napsal. A já si časem dám další maraton všech povídek, protože tohle je jedna z mála věcí, které můžu číst stále dokola.
Možná je to dáno velkou prodlevou, kterou jsem měl od předchozího dílu, ale přišlo mi, že je to zatím nejslabší příspěvek do této série. Není to zlé, ale od Sidebottoma jsem čekal mnohem víc. Na to, jak je natahovaná úvodní pasáž a cesta k bráně samotné, tak celý závěr knihy je strašně překotně zkrácený. Člověk čeká nějaké velké finále, ale najednou je během pár stran po všem.
Tak mám za sebou celou skotskou trilogii a jsem nadšený. Po dlouhé době se jednalo o detektivky, které mě dostaly. Nesnažily se o popis co nejdrsnějších scén, nesnažily se s každou stranou přinést na hlavu postavený zvrat. Plynou pomalu a spíš je v nich detektivní pasáž odsunuta na druhou kolej. Sledujeme příběhy obyvatel skotského ostrova a jejich minulost. Postupně se vše krásně proplete a vyřeší. Peter May se tímto stává mým oblíbeným autorem a těším se na další jeho série. Plus jako bonus se mi dostalo informace, že na ostrově Lewis je palírna a já nutně musím získat nějakou jejich lahev ...
Je jasně patrná vzestupná tendence kvality. Ano, najdeme zde stále horší povídky (fragmenty či pokusy o humor), ale nastupují zde Lovecraftovy klasiky a moje nejoblíbenější povídka vůbec - Bezejmenné město. K tomu Nepojmenovatelné či Číhající děs, které znám z několika filmových adaptací. Teď už je to ten autor, kterého máme tak rádi.