lampernaqui komentáře u knih
Tentokrát jsem nestačil kroutit hlavou, co si to pro mě autoři zase vymysleli. Ale OK, když už jsem měl za sebou ovládnutí světa otočením pólů a podobné účelné nápady, tak mě nepřekvapí snad ani to, co padouch africký vymyslel zde. Kdyby se kniha zaměřila spíš jen na objev hřbitova lodí a magnetické horniny uprostřed oceánu, rozhodně by se mi to líbilo více, než když tam Sierra Leone tajně provádí kejkle k ovládnutí světa za pomocí urychlovače částic. Ale na Kurta si nikdo nepřijde. Částice levačkou odrazí, pravačkou přidrží ruskou vědkyni... a jde do akce.
Průměrný román, který v té obrovské hromadě s nápisem Cussler zapadne. Čte se to dobře, příběh je klasický, ale chybí tomu ta počáteční jiskra. A bohužel se to stává - podle mého - už u všech poslední románů tohohle autora (a spoluautorů, to asi na to má taky vliv). Takže znovu záchrana světa, nějaká ta hromadná nemoc, co může během chvíle vyhubit lidstvo, zloduch s hurónským zlovolným smíchem... atd. Dáme si chvilku pauzu od NUMY.
Výborná knížka, na Londýn nebo Sarum sice nemá, ale autor je stále dobrý. Sice jsme tentokrát nezašli tak daleko do historie jak ov jiných jeho románech, ale stejně jsme u důležitých událostí - stavba věže, Bartolomějská noc, první a druhá světová válka... Znovu jde o historii několika rodů z různých společenských vrstev, vše se navzájem proplétá, něco dopadne dobře, něco špatně... Doporučuji.
Dvě třetiny se nesly ve stejném duchu jako předchozí román, byly čtivé, zábavné... poslední třetina to všechno (alespoň pro mě) stáhla dolů. Myslím, že rytířské souboje a podobné by neuspěly ani ve filmovém zpracování. Dávám si další krátkou pauzu od Cusslera, zdá se, že mnoho knih najednou se asi nemá dávat.
Možné spoilery. Po špatném předchozím díle návrat ke kořenům a kvalita stoupla. Čtení mě bavilo, procházení podzemím, znovu padouch ohrožující svět aneb proč vše dělat jednoduše, když můžete protočit póly a čekat, jestli se vše stane podle vašich předpokladů. A když ne, nedá se nic dělat.... doslova.
Stejně příjemné čtení jako u první knihy. Ani jsem neměl problém vzpomenout si na postavy z předchozího dílu, což mi vždycky dělá problémy. Hlavní hrdinové se znovu vydávají na dalekou cestu, tentokrát ne za sněžnými ptáky, ale s cílem získat jakýmkoliv způsobem tajemství zápalné čínské směsi. Valon, Wayland a další znovu na pochodu přes všechny možné překážky, podrazy a rodinná tajemství.
Ze všech přečtených knížek autora pro mě zatím to nejlepší. Zajímavý příběh, který kdyby byl pořádně zfilmován, musel by být hit. Ale hlavně mě román hned po dočtení poslední stránky donutil sednout k internetu a hledat informace o Batavii.
Každý má nějakou tu knížku, ke které se rád vrací. Tohle je ta moje. Kdysi dávno jsem ji dostal jako dárek, nic jsem od ní neočekával. Přece jenom obálka čtenáře nějak nenalákala,spíš jako kdyby patřila k nějakému céčkovému braku. Jenže to není případ Malpertuis. Přečetl jsem ji zatím asi pětkrát, ani jednou nezklamala, pořád objevuji něco nového. A co nejhoršího může čtenář před prvním čtením udělat? Přečíst si idiotskou (jiné slovo nejde) anotaci vydavatele, kde se během jedné jediné věty prozradí celý děj i s hlavní zápletkou, na kterou by měl člověk postupně přijít. Procházky po starobylém domě, plném temných nikam nevedoucích chodeb, podivní obyvatelé, tajemná závěť. Filmové zpracování je také dobré (když si odmyslíme herce v hlavní blonďaté roli), ale román je román. Úžasná atmosféra, která se zatím asi nikde jinde (pro mě) neopakovala.
Přiznám se, že tohle dle mého názoru útočí i zatím na nejhorší knihu od Cusslera, co jsem zatím četl. Nevím, chvílemi jsem si připadal, jako kdybych omylem začal číst jiný román, snad nějakou brakovou literaturu (tím nechci říct, že Cussler je nějaká echt umělecká liga), protože scény ze zámku a maškarního plesu, chlupaté potvory a dále by se spíše vyjímaly v sešitu Johna Sinclaira, kterého jsem v dětství hltal (a čas od času si ho dám i nyní, abych hned potom jakoukoliv další knihu viděl v novém lepším světle). No, možná by to chtělo s autorem pauzu a zachraňování světa na delší dobu oddálit, uvidíme. Z úcty za tři hvězdy.
Klasická Cussterovka, která se točí kolem geneticky upravovaných ryb. Příběh mě zaujal, protože se jednalo o - alespoň pro mě - zajímavé téma. Lidstvo potřebuje potravu, rybáři obživu, společnosti peníze, ryby prostor. A dohromady to bohužel nejde. Někdo musí z kola ven.
Nikdy jsem neměl rád českou historii. Ve škole mě bavilo v dějepise cokoliv, co nemělo nic společného s Lucemburky, Rožmberky a dalšími. Každý měl několik jmen, odněkud pocházel, což z oblibou bylo součástí jména, každý měl hromadu dětí s hromadou jmen, každé mohlo pocházet odkudkoli... hlava skoro praskla. Historické romány jsou pro mě podobné. Na každé stránce hromada postav, že už na druhém listu nevím, o kom čtu. Stejně tak autor předpokládá určité základní znalosti a proto nemusí rozebírat určité známé události, které já vůbec neznám a ztrácím se. Správná reakce: hm, Rejčka? Znám. Ta žila v tom a tom století, vzala si toho a toho, je o ní známo to a to a zemřela tam a tam. Moje reakce? Rejčka? Co je to za blbé jméno? Raději knihy od vikingů, z Říma, Asie... Ale můžu poděkovat panu Vodnruškovi za to, že jsem dal českým historickým románům šanci a hle, nečtu jen Vondrušku, ale i Niedla, Jiráska, Polácha. A líbí se mi to. Nadále se v historii neorientuju, ale snažím se :)
Tentokrát mi příběh nesedl, ruský miliardář a po jeho boku zlý mnich, kteří společně touží ovládnout Rusko a vlastně celý svět. Pro mě zatím nejslabší kniha této série.
Mé druhé setkání s Kurtem a stále se drží v normě nejlepších Cusslerových knih. Tentokrát o tom, jaké by to bylo, kdyby nebylo pitné vody. A nebylo by to pěkné, kdyby nebylo Kurta, který byl přitom a vše zachránil. To není spoiler, to je prostý fakt těchto knih. (A kdyby to byla slohovka, tak za tenhle komentář mám pětku, protože v něm bylo mnoho opakujících se bylo).
Ale jo, jde to. Na první dva díly samozřejmě nemá, ale pořád mě bavila více než předchozí dva díly. Putování skrze poušť, plavby po mořích, spousta exotiky, génius Taita... zase jsem se vrátil po letech zpět. Konec mi přišel utnutý, stejně jako mnoha ostatním zde, ale byly to příjemné dva dny u knížky, takže odpouštím.
První díl série NUMA a hned příjemné počtení. Máme tu vše, co od Cusslera chceme - a ještě k tomu v dobrém příběhu. Pro mě noví hrdinové, kteří se za čas přidají po bok Juana a Dirka. Určitě se hned vrhnu na další díl. Však zachraňovat svět je třeba každou chvilku.
Znovu dobrodružné počtení, které ovšem s přibývajícím počtem dílů a ubývajícím počtem stran začíná být opravdu jen průměrné. Prozatím odkládám Oregon stranou, dám mu chvilku pauzu před dalším dílem a můžu se vrhnout na jinou sérii stejného autora.
Slabší kousek z Oregonu, zatím nejen příběhově, ale asi i na tloušťku. Na necelých tři sta stranách procestujeme krajiny ledu, džungle, okolí Mississippi. Několik národů proti sobě, hrozba světové války, jedna prorezlá loď a nebojácný kapitán s jednou nohou. Oregon je zpět, ale rozhodně to nepatří k nejlepším knihám.
Další povídková sbírka a další dobrá kniha od Deavera. Škoda jen, že slovní spojení "neočekávaný zvrat" se postupem času s každou další knihou mění na "očekávaný zvrat", člověk zná celkovou šablonu románů, stejná je i u povídek. To však neznamená, že bych se nebavil. Dokonce mě potěšilo, že hned první povídku jsem si vyřešil sám a dopadlo stejně jako od autora. U další jsem byl vedle a potom jsem raději už nehádal, protože to nemělo cenu. Staří známí potěšili a přiznám se, že stejně jako ostatním tady, se mi zalíbila - doufejme nová - dvojice matematika s drsným poldou.
Dočtený i druhý díl, který je vlastně posledním románem (nedokončeným) pana Jiráska. První část se mi sice líbila více, ale i tak se jedná o slušný historický román a kupodivu jsem se i orientoval kdo je kdo, což je u české historie u mě problém. Každý má tři jména, pochází já nevím odkud a pokud možno, tak si to jméno párkrát za život změní. Pokoušel jsem se přečíst knihu od paní Vaňkové, ale bohužel, tam jsem se ztrácel. Díky Vondruškovým detektivkám jsem však zase dal české historii šanci a vyšlo to.
Nikdy bych nečekal, že se takhle s vervou pustím do Jiráska. Ba co víc, nečekal bych, že se mi to bude i líbit. Povinná četba je nyní dobrovolná a to asi rozhodlo. Pokračuju v husitských románech a Král utekl jako voda.