laura komentáře u knih

Jak se pije láska? Taky by vás to zajímalo? Potom si musíte přečíst příběh o Mary Jane - ale nejen o ní. Příběh dvou odlišných světů, způsobů jak žít, možností, kterým směrem se vydat. Poměr stran jedna ku jedné... Čarodějnice by to měla snadné ;)

Letní příběh čtrnáctileté Mary Jane je snový, vymykající se současným trendům, je zajímavý, živý a svým způsobem jedinečný, protože neopakovatelný... Je zabydlený spoustou zajímavých postav a vy máte pocit, že jste jednou z nich. Že tam zkrátka jste s nimi, zpíváte, harmonizujete, chodíte do kostela, vaříte, uklízíte, abecedujete a zaháníte čarodějnice...

Život je částečně o tom, nastolit rovnováhu mezi tím, co chceš, co potřebuješ a co máš a co nechceš, nepotřebuješ a nemáš...

Mary Jane zjišťuje, že každá mince má dvě strany. A že ne všechno, čemu doteď věřila, musí být pravda.

Svět dospělých občas bývá komplikovaný a matoucí, ale to pochopíš, až vyrosteš...

Já jsem vyrostla a stejně to nechápu. Nechápu, proč si to tak komplikujeme, proč nikdy neříkáme, co si ve skutečnosti myslíme, proč skrýváme, co cítíme, proč děláme věci, které dělat nechceme... Někdy... Většinou?... Dost často - bohužel...

Nenech si od nikoho namluvit, že zábava není důležitá, protože, krucinál, Mary Jane, jestli jsem se za ten svůj podivnej život něco naučila, tak že na zábavě záleží...

A to je pravda, krucinál ;) Proto žijme, radujme se, zpívejme, bavme se... Protože život strašně rychle utíká a žádný den, žádná chvíle, se neopakuje.

Něco cítit znamenalo cítit se naživu. A cítit se naživu se začínalo podobat lásce...

17 19.07.2022

Občas nastanou v životě okamžiky, kdy člověk z ničeho nic vidí všechno jinak. Říkejte si tomu třeba aha moment, osvícení, cokoliv. Je to doba, kdy se člověk osvobodí...

Skvělé! Tohle se mi moc líbilo. Perfektně namíchaná směs humoru, škádlení, odvěkých tanečků mezi mužem a ženou. Příběh o ztrátě důvěry, sebe sama, o skrytých jizvách i těch viditelných, o mnoha tvářích samoty, o touze, lásce i naději...

Ublížil jsem ti?
Ach ano. Možná to nepřežiju... :)

Vtipné, milé, něžné. Tohle je Jude Deveraux, tak jak ji znám.

Občas, když políbíš žábu, doopravdy dostaneš prince...

Tak do toho, dámy ;)

17 22.06.2022

Příběh o zradě, o traumatech, vrostlých do zjizvené kůže a nedovolujících zapomenout... Příběh o zranitelnosti, pochybnostech, strachu a bolesti. O tom, že je těžké věřit jiným, když nevěříme sami sobě. Že představy jsou někdy horší než realita. A že postavit se svým strachům vyžaduje tu největší odvahu vůbec...

Drsný a smutný příběh, místy hodně předvídatelný, a někdy jsem nechápala ani Reva ani Emmu... Zbytečné střety, zbytečné hádky. Svět druhých je často nepochopitelný těm, kteří vidí jen to, co jim dovolíme. A někdy, někdy ani slova nestačí, abychom věřili, abychom odpustili, abychom dokázali vidět, co přes všechnu bolest nevidíme...

17 25.04.2022

Jsou chvíle, kdy si myslíme, že svět skončí právě v tu chvíli, že není fér, aby dál pokračoval, ale on neskončil, neskončí ani zítra a my dál budeme muset žít svoje každodenní životy, tak banální a tolik podobné jeden druhému... ten nekonečný dnešek už je přece jenom za námi a zítra budeme muset začít znovu, i kdybychom nechtěli...

Láska přichází a odchází.... stejně jako dny... Ano, možná že novela o jednom životě jednoho dítěte, dívky a posléze ženy klouže po povrchu, jak mnozí zmiňují, ale možná je právě to důvod, proč je to tak dobré. Do životů ostatních nevidíme - vždycky vlastně kloužeme jen po povrchu.

Johana je román o lidské zranitelnosti, o zradě, neustálých pádech (leckdy až na dno) a vzestupech. O křehkosti vztahů, síle vymanit se osudu i bolesti, když to přese všechno nedokážeme... O chybách, které dělá každý z nás i o tom, že někdy prostě nemůžeme jinak...

Mně se to líbilo. Čtivé, drsné, smutné. Bez naděje na únik z každodennosti života, bez odvahy vymanit se ze všednosti, která ubíjí, až po okraj plné bolesti nad ztrátou možností, které jsme promarnili, a také touhy po lásce, která nepřichází...

Však on přijde, jednou ano...

Vážně?

17 20.04.2022

Příběh začíná tam, kde první díl končí, takže jsem měla dojem, že čtu jednu opravdu dlouuuuhou ságu o věčném boji dobra a zla, o lásce, nenávisti, pomstě až za hrob, o přesvědčení, že děláte dobrou věc, o pochybnostech, že nemusíte mít pravdu, o citech, které se skrývají hluboko pod povrchem, o bolestech, které se zdají být zapomenuty v propadlišti času - ale nejsou...

I tady proti sobě stojí nepřátelé na život a na smrt - aniž by to tedy všichni aktéři tušili. I tady se vyrojí spousta nástrah, nebezpečí, spousta intrik, zloby, nenávisti, spousta zla a taky trošku toho dobra. Hodně nejistoty, trocha romantiky, a láska, které válka přistřihla křídla, sotva se odvážila vzlétnout.

Všechna ta změť citů, potyček, bojů, bolestí a odvahy vás pohltí jako pavučina - a vy se jí prodíráte, dusí vás, brzdí vaše nadšení (protože se o ně bojíte) a zároveň vás pohání vpřed, abyste už věděli...

Akorát, že to ani tentokrát nekončí...

17 05.04.2022

Začátek mrazivě reálný, ale druhá polovina příběhu už značně nereálná. Jdete na kávu a servírka vám ve druhé větě nabídne nezištnou pomoc při osnování pomsty nevěrnému manželovi? Jako fakt? Nene :)

Z čeho mrazí je fakt, že vás po třicetiletém manželství chlap odhodí jako špinavé ponožky a nejen, že nemá výčitky, ale ještě se cítí ukřivděný? Nějak jsem ho nedokázala litovat. Eleně šlo všechno na ruku až moc snadno, takhle to v životě bohužel nefunguje. Jinak pořád stejné schéma. Ale jako pohádka - proč ne?

17 21.03.2022

Když už jste přečetli většinu knih Aleny Jakoubkové, víte, že jede stále stejné modus operandi:

Zhrzená milenka (nebo manželka), ovládající bravurně hned několik cizích jazyků, s dítětem nebo bez, se spoustou kamarádek, které jí hledají ženichy, spoustou dětí (harantů), spoustou chlapů (klaďasů nebo totálních outsiderů - nic mezi tím), s rodiči, kteří jsou buď absolutně skvělí nebo absolutně na pěst, se zajímavým povoláním, s exkluzivními místy pobytu (nejlépe u moře), návštěvami drahých a luxusních restaurací, se spoustou netradičního jídla se všemi exotickými (pro obyčejné smrtelníky téměř nedostupnými) ingrediencemi, a jeden osudový muž...

Tenhle příběh byl spíš tuctový, od začátku tušíte, kam spěje, ale čte se to dobře a i když byly některé situace značně nereálné, byly vtipné. Takže jo, zasmála jsem se, ačkoli na pohádky už dávno nevěřím ;)

17 16.03.2022

Milý, úsměvný příběh o kouzlu vánoc, Notting Hillu, dvou sestrách, jednom osamělém a zklamaném muži a světě, kde peníze znamenají víc než cokoli dalšího. A nebo ne?

Sníh, svařené víno, vánoční ozdoby, hvězdy, spousta londýnských zákoutí, zapadlé obchůdky, svérázní obyvatelé a ztracená kočka - a máte svět, kde vám je docela obyčejně hezky. Nic víc tenhle příběh vlastně nenabízí - ale to vůbec nevadí. Je perfektní. Pokud hledáte něco oddechového, u čeho se zasmějete a sem tam vám po tváři sklouzne osamělá slza - našli jste to.

17 12.01.2022

Hravý, čtivý a úsměvný příběh, který by byl o moc lepší, kdyby nebyl roztříštěný do kratičkých setkání během jediného roku - a mezi těmi setkáními nezůstalo jedno velké prázdno...

Celkově se mi příběh líbil, střety dvou hlavních postav mě bavily, ačkoli Sophie byla občas zbytečně moc ostrá, nicméně jsem ji tak nějak dokázala pochopit - ve světle toho, jaký život žila a co chtěla získat. Chápala jsem vlastně i Andrewa. Většinu nedorozumění mezi lidmi způsobuje to, že spolu nemluví. Že nemluví o tom, co cítí, co je trápí, co myslí tím, když říkají: Nezáleží mi na tobě, ačkoli ve skutečnosti vlastně křičí: Neopouštěj mě...

Takže ano, bylo to dobré, ale mohlo to být ještě lepší.

17 05.12.2021

Znepokojující, děsivé, temné. A přitom úžasné. Příběh plný čirého, nefalšovaného zla, plný intrik, zničující nenávisti a manipulace. Čtivé, strašidelné a nepředvídatelné.

17 04.05.2021

Tak tohle byla jízda! Začátek trochu rozpačitější - a pak zlom a jedete, a jedete... To jejich špičkování, škádlení, slovní přestřelky - jo to je přesně ono. Takové tanečky se mi líbí :)

Rhys si mě získal už v prvním díle. Ani vlastně nevím proč. Ale bylo to tam. Takže když se objevil na scéně, hned jsem věděla, že na to vlastně od začátku čekám...

Tkadlena?

Dvě sestry šly si k moři hrát,
loď svého otce chtěly uhlídat.
Avšak kde skála končila,
starší tam mladší shodila...

Brr! Mrazivá, děsivá scéna. To se vážně povedlo. Ovšem těch scén, kdy jsem tajila dech a říkala si, že tohle přece nemůže dobře dopadnout, tam bylo víc. Autorka umí dávkovat napětí, že doslova cítíte, jak vám ťapká po kůži. To, co lze sdělit v jedné, dvou větách, dokáže vystupňovat tak, až se vám zdá, že je vám kůže malá :)

Čtivé, napínavé a nabité adrenalinem až do konce. Krásné!

17 30.01.2021

Nečte se to snadno. Ale když to nevzdáte - dostanete příběh. Kus syrového života. Hodně bolesti. Vášeň. Tajemství. Dostanete něco, co jste zaručeně ještě nečetli.

Bolavý, drsný, krutý příběh ze světa tak moc vzdáleného tomu našemu. Srdce zocelená přírodou, kde přežijí jen ti nejsilnější. Kde přežije jen ten, kdo nemá s nikým slitování. Kdo nepláče, kdo nemiluje. Nebo naopak ten, kdo miluje příliš.

Kde se neodpouští a nezapomíná. Kde smrt provází váš život stejně jako den následuje po noci. Kde mrtví navždy zůstávají.

Možná tomu nebudete rozumět a možná se vám to nebude líbit. Ale ten příběh je stejně pevný jako skála. Stejně nemilosrdný. Stejně tvrdý.

A přesto je v něm tolik života...

17 12.01.2021

Mně se to moc líbilo. Syrové, drsné, plné úkladů, chtíče, kurtizán, hereček, mužů, plné vášně, smíchu, lásky i nenávisti, plné boje o přežití, kdy člověk neváhá obětovat cokoli...

Některé scény byly naturalistické, ale to je prostě Zola. Nanu buď nenávidíte nebo milujete. Já jsem ji milovala. Všechny ty vzestupy a pády jsem s ní prožívala. Toužila jsem, aby se vymanila ze svého způsobu života. A i když jsem ji leckdy nechápala, stejně jsem si přála, aby to dopadlo...

...jinak ...

17 23.11.2020

Tak tohle byl mazec. Než se to rozjede, chvíli to trvá, ale začínám si zvykat :) Autor vás vodí na provázku jako loutky a vy se necháte, vy mu to "žerete"...

Tohle se mi moc líbilo. A když už jsem si myslela, že vím, jak to klubko rozmotat, hopla - a zase to bylo jinak :)

Někdy holt člověk nenajde, co hledal, někdy se dozví, co by raději nevěděl... Každá postava něco skrývala, každá si nechávala nějakého toho žolíka v rukávu...

17 29.10.2020

Zvláštní příběh plný tiché něhy, lásky, humoru a lidské blízkosti. Plný těch úžasných začátků, kdy k sobě dva nacházejí cestu, a plný bolestného procitnutí, že za štěstí se platí velké daně - někdy i ty nejvyšší...

Trošku jiné než Komu zvoní hrana, ale stejně naléhavé, burcující, bolavé. Ten příběh na nás v podstatě křičí neviditelné poselství, které by lidstvo mělo vyslyšet. Tak proč to neslyšíme? Proč si zakrýváme uši?

Protože pravda, stejně jako všechny podobné příběhy, zkrátka bolí.

Kolikrát se ještě propláčeme k hořkému konci plnému nepochopení a bolesti? Kolikrát se budeme ohlížet zpátky a marně prosit čas, aby se zastavil? Kolikrát sami v sobě umřeme?

Takže jo, bolelo to. A přesto - bylo to krásné...

17 28.08.2020

Kdykoli tuhle knihu vezmu do ruky, mám husí kůži. Ten příběh byl bolavý, krutý, drsný, roztříštěný do útržků vzpomínek, do syrové reality života, který s nikým nemá slitování...

A přece byl krásný. Krásný tím nepopsatelným způsobem, který ve vás zanechá otevřené rány a zároveň je hojí.

Byli skvělí. Co všechno je člověk ochoten obětovat? Kdy ztrácí své sny a kdy sebe? Co tím získá?

A dokáže to vůbec někdy přebolet?

Tahle kniha možná na některé otázky odpověď nemá, ale je jako zrcadlo - nahlédněte do ní a spatříte tam odraz svého srdce. I to, co v něm ukrýváte...

17 03.06.2020

Mrazivý, napínavý, napětím a zvraty nabitý příběh, který s filmovou podobou nemá vůbec nic společného - snad až na ten název.

Byla to dech beroucí, úžasná jízda, při které zapomenete dýchat a doufáte, doufáte...

Fantomas není jen bezduchá maska bez tváře, ale velmi inteligentní a nebezpečný muž, nesmiřitelný, krutý a nelítostný, muž, který uniká spravedlnosti, vysmívá se jí a páchá zločiny s čím dál větší troufalostí...

Četla jsem se zatajeným dechem, bála jsem se, mrazilo mě v kostech, ohlížela jsem se přes rameno a hltala stránku za stránkou. Za mě úžasný příběh plný nečekaných zvratů, plný naděje, lásky a nebezpečí, plný nástrah a věčného boje dobra se zlem, plný odvahy a víry...

Mě to neskutečně bavilo.

17 08.05.2020

Pro mě velmi překvapivé. Obálka taková nijaká, kniha by mě sama o sobě neupoutala. Nevím, co jsem vlastně čekala :)

Co jsem nečekala, byl opravdu neotřelý, napínavý příběh, který vás vtáhne do děje v podstatě hned s prvními slovy.

Atmosféra je mrazivá - a to navzdory tomu, že cítíte každý dotek slunce, jako byste tam byli s nimi. Že máte vyprahlé rty a hrdlo sevřené žízní. Že vás k zemi tiskne těžký vzduch i palčivá výheň, a také všechna dávná, temná tajemství...

Jo, tohle mě moc bavilo. Od první chvíle, od první stránky, jsem si tenhle příběh užívala. Rozplétala jsem nitky pavučin společně s Aaronem Falkem a snažila se odhadnout motiv dávného zločinu, i jeho dopad na zločiny, které otřásly nehybným, dusným a suchem sužovaným městečkem kdesi na konci světa...

A když už jsem si myslela, že vím - osud mě břinkl přes prsty a mě spadla čelist k zemi zjištěním, že vlastně zase nevím vůbec nic...

Takže pokud máte dojem, že už jste všechno četli, pokud se domníváte, že vás nic nemůže překvapit a máloco vás vyvede z míry, vsaďte na tuhle knihu - nebudete litovat.

Je výborná ;)

17 09.12.2019

Četla jsem už před mnoha lety, takže dojem už mírně vyprchal, ale přesto si pamatuju, jak mě tento příběh zasáhl.

Drsný a syrový, jako většina děl tohoto autora, živočišný a plný marných nadějí, touhy po lásce, po obyčejných lidských radostech, po štěstí. Hrdinové chtějí prostě jen docela normálně žít, ale v místě, které je předurčeno k zániku, je marné doufat v zázrak...

Víte, kam to směřuje, ale v skrytu duše si přejete, aby to dopadlo jinak. Aby Cařihrad nepadl, aby všichni, kteří už v nic nevěří, věřit zase začali. Aby dostali šanci začít znovu.

Všechna ta marná snaha, všechny ty zmařené naděje, krátký záblesk lásky a spoustu bolesti a zbytečných smrtí - to člověka tiskne pod krkem a bolí to. A přesto je ten příběh krásný.

Protože láska se nevzdává - i když umírá...

17 06.12.2019

Co bylo potom?

... jestliže mě Kdysi naplnilo smutkem (i nadějí), jestli mě bolelo ho číst, tak tohle... mě rozsekalo. Nádherné, ale tak kruté, že ačkoli jsem se od stránek nedokázala odtrhnout, zároveň mě tak moc bolelo číst dál...

Od půlky knihy jsem brečela - a nemohla přestat. Od půlky knihy jsem tušila... doufala... bála se...

Příběh plný hluboké lidské lásky, bolesti, utrpení, příběh o tom, že někdy je všechno jinak - že osud se nedá oklamat, že jsou ti, kteří vám pomáhají a ti, co vás nenávidí (bez zřejmého důvodu).

Příběh o lásce, smrti, víře, naději. Někdy dostáváte víc, než ztrácíte, a někdy zase... Někdy musíte žít, i když nechcete.

"Tohle je moje maminka s tatínkem. Jsou nacisti. Říkají, že je jim to líto..."

Na jedné straně chlapec, na druhé holčička. Dívají se na sebe...

Myslím, že všichni, kdo četli, to chápou... Potom vás zkrátka bude bolet srdce... Hodně.

17 03.09.2019