laura komentáře u knih
Kniha, která je až děsivá tím, jak je uvěřitelná. Kniha, která nenabízí žádnou sladkou naději na dobrý konec - ale přesto vás bude lákat k opětovnému setkání a čtení. Kniha, která je sice děsivá, ale zároveň tak dobrá, že prostě čtete - pořád znovu a znovu a znovu...
Krásná, mysteriózní a tajuplná obálka. Důvod, proč jsem si tuhle knihu vybrala.
Příběh o jedné italské vesničce v horách, kde se zastavil čas. Příběh o ženské sounáležitosti, odvaze, lásce i pokoře. Příběh, který formoval sám život i obě světové války. O ztrátách, bolesti, vzestupech i pádech. O víře, naději i beznaději. O osamění, tvrdé dřině, hladu a samotě. O kráse italského venkova, pochybnostech a volbách. O neúprosnosti osudu...
Krásné, ale přesto jaksi vzdálené. Ačkoli mě děj několikrát rozsekal a rozbrečel, jako bych ho sledovala jen zpovzdálí. Jak už tu někdo napsal, styl psaní připomíná reportáž. Drsnou, krutou a bolavou - a přesto jako by tomu chyběla opravdovost, život, procítění...
Napínavé, čtivé, ale docela předvídatelné - ačkoli v určitém momentu mě autorka dokázala zaskočit...
Příběh o vztazích, lásce, vášni, zradě, pomstě i skrytých tajemstvích. O útěcích před sebou samým, pochybnostech, výčitkách svědomí a bolesti. O běhání, srubu v lesích, podivných sousedech, nevěrných mužích, nenávisti i něze.
Příběh plný napětí, touhy, nebezpečí a leckdy očekávaných a jindy zase neočekávaných zvratů. Líbilo se mi to, ale četla jsem knihy, které mě za srdce chytily víc...
Málokdy myslíme na to, co máme, ale často myslíme na to, co nám chybí.
Krátký příběh o smyslu života, otázkách, odpovědích, pochybnostech, štěstí, lásce i pochopení. Příběh o nahlédnutí do zrcadla vlastní duše, o životě, tichu lesa, hvězdách, toulavých kočkách a starých dámách.
Příběh o tom, co člověk opravdu chce a co potřebuje... O touhách, nenaplněných snech, zklamání i hořkosti. O naději a víře. O rozhodnutích.
Nádherná obálka. Romantický, čtivý příběh o tradicích, přátelství, Vánocích, anglických zahradách, dávných křivdách a lásce.
Všechno jde odčinit, jen smrt ne.
Kdysi byli spolužáci. Pak kamarádi. A pak jeden z nich zemřel. Spojí je to? Rozdělí?
Skupiny takových přátel jsou v mnohém jako rodiny: komplikované i prosté, všechno najednou. Někdy se hádají, někdy se vzdálí, ale uzly, které je drží pohromadě, jsou moc pevné na to, aby kdy úplně povolily...
Anglický venkov i starobylý Londýn. Staré knihy, staré malby, květiny a jedno velké nedorozumění. Líbilo se mi to, i když jsem od toho asi čekala víc. Oddechové čtení na svátky, s kouzelnou atmosférou, sněhovými vločkami, romantikou a humorem.
Možná, že právě tohle je láska. Držet se za ruce, skočit do propasti a doufat, že se v tom pádu nepustíte. Krásná a děsivá záležitost.
Jedinými překážkami jsou ty, které před sebe kladeš sama (sám)...
Tým vašich snů (snad) je zpátky. Víceméně...
Volíme si, kým chceme být. Každý den. Každou minutu. Minulost je pryč. Zítřek je cennější než milion včerejšků...
Další mezigalaktické dobrodružství s našimi již dobře známými hrdiny. Všechny je milujete. Všechny je chápete. Někdy.
Nemůžeme popřít, kým a čím doopravdy jsme...
Jsou jako vaše rodina - občas fajn, jindy na zabití. Jsou zpátky. Ve víru dalšího nebezpečného dobrodružství. Ale ne všichni...
Žádný vztah ani přátelství nedefinuje jen jediný okamžik. Je to souhra všech chvilek, které ti dva stráví spolu. Všechny ty drobné způsoby, kterými říkáme: mám tě rád nebo: vážím si tě nebo: jsi pro mě důležitá (ý) - to všechno se sčítá dohromday. A nedá se to vygumovat několika špatně zvolenými slovy.
Opět čtivé, vtipné, napínavé, překvapivé, akční. Má to spád, chvílema drsné, chvílema něžné. Příběh až po okraj plný nečekanými či mírně očekávanými zvraty. Tajemstvím. Zkrátka další adrenalinová jízda od začátku až do konce.
Nemůžeme zůstávat na jednom místě navždycky, a to pro nikoho. Život se musí žít.
Dobře prožitý život, ať je jakkoli dlouhý, je tím jediným, v co můžeme doufat...
Ten začátek? A ten konec? A to mezi tím? Čeká vás napětí, nejistota, strach, obavy, bolest, odvaha i krutost. Bitvy, ty kosmické i ty mezilidské, trocha romantiky i naděje. Další postavy, které s dějem řádně zamíchají. I s vaší vírou v dobro a zlo. Protože nic není jen černé nebo bílé. Pravda je vždycky někde uprostřed... A tam někde je ...
...i láska
Láska je přece cílem všeho.
Láska nás pohání k velkým činů a ještě větším obětem.
Co nám bez ní zbývá?
Letní příběh o jednom reparátu, útěcích, chybách, lásce i zradě. O nových začátcích, starých přátelstvích, naději, víře i vášni. O promilovaných nocích, hvězdách i skrytých touhách.
Čtivé, vtipné, romantické. Oddechový prázdninový příběh, plný smíchu, horkého léta, hudby i dívčích snů. K takovým příběhům se ráda vracím, klidně i potřetí (fakt, no). Takže: nikdy neříkej nikdy...
...protože nikdy nevíš ;)
Šestnáctiletá Jana se těší na školní vandr s nejlepší kamarádkou, ale najednou je všechno jinak. Místo vandru jede s rodiči a bráchou (dvojčetem) na čtrnáctidenní dovolenou do Jižních Čech - až na samý konec světa...
O lásce, kráse letních dní, smíchu, naději a touze. O poznávání nových míst i nových přátel. O spoustě nedorozumění, o chybách i o důvěře. O pošlapaných citech, zradě i zklamání. Někdo hledá celý život a někomu stačí čtrnáct dní, aby našel, co hledá. A někdy můžeme všechno stejně rychle ztratit.
Na léto přesně ten správný příběh o lásce, něze, romantice a kráse naší země...
Příběh plný slunce, vůně léta, romantiky, hádek, ale i prvních krůčků lásky, která tápe, dělá přešlapy, pálí, ale i něžně objímá...
Annie byla střelená, ale kdo v jejím věku nebyl? A Šimon, to byl borec nakonec (i když někdy i na pěst :). Divadlo, duchové, legendy, hořící ohně, hvězdy nad hlavou, sny i pády. Příběh nabitý smíchem, něžností, krásou i něhou. Moc se mi to líbilo.
Vtipné, čtivé, hravé a snivé. Přesně tak, abyste tomu věřili. Abyste se vrátili v čase do těch dob, kdy největší problém života byl: A co když se mu nebudu líbit?
Ještě teď mám na rtech připitomnělý úsměv a vůbec se mi nechce zpátky do reality :)
Skvělé!
Pořád je se mnou, i když tak daleká,
tu vůni jemnou mám na svých rtech.
Odešla do noci a mě už nečeká
nic než chlad bezmoci ve čtyřech zdech.
Krásný, letní, romantický, zamotaný, předvídatelný, ale i překvapivý příběh, který vás uchvátí od první stránky. Přesto mi tu něco chybělo. To, co tahle autorka umí - a to, chytit za srdce.
Pořád je se mnou, a já se tak snažil
tu vůni jemnou proměnit v prach,
vzpomínky na chvíle, co jsem s ní zažil,
že už se nevrátí, z toho mám strach...
Příběh o první lásce, o nedorozuměních, o zradě, pomstě, nevěře, bolesti i zklamání. O tom, že dát na první dojem bychom neměli. Ale stejně to děláme...
Příběh o tom, že sny se plní (někdy). A že svět je plný zázraků, jen je musíme umět hledat v těch nejobyčejnějších věcech...
Odvaha vás před nestvůrami nezachrání. Jen máte větší naději...
Příběh se rozvíjí, přibývají nové postavy, vztahy se komplikují. Děs, hrůza, šílenství, spousta krve, spousta násilí, nebezpečných tvorů i koutů. Anita něco získává, ale zároveň něco i ztrácí...
Jediná věc, kterou chceš, je jediná věc, kterou ti nemůžu dát - abych byl člověk...
Příběh, kde se nemůžete spolehnout na nic. Kde za každou další stranou vyskočí nějaká nová šílenost, nestvůra, nebezpečí a naservíruje vám váš příděl plíživé hrůzy.
Když nikomu nedovolíš, aby ti byl blízký, nikdo ti neublíží...
Anita se musí bránit nejen nepřátelům, ale i svým vlastním démonům - svým touhám, svým strachům. A není to snadné.
Láska k nestvůře dopadne pro člověka vždycky špatně...
...a na scénu přichází Richard. Člověk. Muž, který má vlastní tíživé tajemství. Ale na rozdíl od upírů je - živý...
Mrtví většinou živým celkem odpouštějí, ale ne vždycky..
Krvavé, napínavé, děsivé, strašidelné, temné. Místy zvrácené. Ale na to už jsou ti, kdo tuhle sérii čtou, zvyklí. Nebo ne? :)
Úsměvné příhody jedné, tak trošku jiné, Hejkalky.
O životě v Lese pokladů, o vzácných, kouzelných bylinkách, díky kterým se můžete v lese ztratit, zamilovat se, zapomenout na to, kým jste, nebo třeba létat. O tom, jak je důležité takové bylinky chránit a hlídat.
O tom, jaké to je, když nikam nezapadáte a chcete být někým jiným. O lotrovinách a dobrodružstvích, která malou Hejkalku zavedou až do cizího, nepřátelského světa lidí...
Kdosi moudrý řekl, že život je hrozně složitý, ale lepší složitý než vůbec žádný...
Příběh o ztrátách, nových začátcích, prvních láskách, o zklamání, nepochopení i bolesti. Když člověk přijde o všechno, má ještě co ztratit?
Pavla přijde o domov i o svou rodinu, která nyní žije jinde, o celý svůj dosavadní svět - ale nepřestává doufat, že jednoho dne bude všechno zase jako dřív. Bojuje po svém, neuhýbá z cesty, hledá bod, kde by se mohla ukotvit. A to je hudba. Svět, kde se dá na chvíli zapomenout na křivdy a vzpomínat...
Smrti je přece úplně jedno, kolik je komu let...
Nejspíš poprvé jsem četla o lidech, co při povodních přišli o všechno. A nejspíš ani teď si úplně nedokážu představit, jak moc těžké bylo znovu vstát z popela a postavit se osudu. Bojovat. Nevzdat to.
Nestěžujme si. Dokud žijeme, máme všechno, co potřebujeme...
Příběh o výjimečné dívce, její ohromné odvaze, víře i naději, že jednou, možná, budou některé věci jinak (a jsou?).
Příběh o jejím odhodlání, o každodenním boji s předsudky, odmítáním, krutostí i výsměchem mi uvízl hluboko pod kůží. Příběh o zvolna se rodícím přátelství dvou dívek ze zcela odlišných světů, který nám všem dává naději.
Tak se jí chopme ;)
Povídky moc nevyhledávám. Je to taková směsice všehochuti a těžko se pak hodnotí, jestli se vám kniha líbila nebo ne - protože některé jsou výborné a jiné za moc nestojí.
Pět hvězd ode mne dostává povídka Renaty Šindelářové: Vzpomínky pláčou krásně... Četla jsem ji už několikrát a vždycky mám sevřené hrdlo dojetím. Je to tak živé, skutečné a bolavě krásné. Nostalgické a pravdivé.
Všichni prožíváme stejné emoce. Máme stejné obavy i přání. Jsme uhněteni z jednoho těsta...
Přesto se jí oči zalily dojetím. Tou mokrou směsicí lásky a smutku, která hladí a zároveň tíží starou křivdou...
...každý si v sobě neseme břímě křivd, záleží jen na tom, jak se k tomu postavíme...
Komukoli se může stát cokoli, ať si to zaslouží, nebo ne...
Příběh Eden je jako hrad z písku - zajímavý, neotřelý, iluzorní. Zdálky krásný, zblízka už tolik ne. A když foukne vítr - zmizí...
...možná je to právě vědomí, že nám nikdy nemůžou vzít všechno...
Netypické a zajímavé. Ale místy i dost zmatené - ztrácela jsem se v tom. Jako by autorka příběh doslova stavěla na "vodě"...
Kdysi dávno byl svět plný snů, navzdory zlomeným srdcím, láskám a zklamáním...
Každopádně to bylo čtivé a bavilo mě to dost na to, abych chtěla vědět, jak to dopadne. Nedá se předvídat vlastně nic, protože příběh je stejně proměnlivý jako hrady z písku - nikdy nevíte, kdy ho spláchne déšť...
...všichni silní lidé se jednou zlomí...
Příběh, který po čase zasype písek. Ale vlastně se mi to docela líbilo.
Dočteno...
Ta divoká jízda plná adrenalinu, intrik, zvratů, bolesti, krutosti, lží, nečekaných odhalení i neustálého chaosu, kdy orientovat se v tom, kdo je superhrdina a kdo padouch dalo pořádně zabrat - je u konce.
Jako by člověk hrál šachy - nikdy nevíš, s čím soupeř přijde v příštím tahu, co může zvrátit možnost vítězství. Tady to autorka bravurně dokázala přivést k dokonalosti - pochybnosti, zklamání, nevíra, šok a všechny předpoklady se rozplynou jako mlha, když náhle zasvítí slunce...
Příběh zrady, lásky a pomsty, krutý, krvavý, bolavý a zároveň plný příslibu v lepší zítřky. Supernova byla zkrátka... SUPER :)
Epilog mě nepřekvapil - čekala jsem to zhruba od poloviny 1 dílu. Nicméně jinak mě toho v knize překvapilo dost. Každá stránka si žila vlastním životem a bořila všechny domněnky, ke kterým jsem spěla :)
Bude se mi po nich stýskat...
Silný příběh o naději, zapadané vrstvou zapomnění. O krutosti, bezcitnosti a přetvářce. O lesku bohatství a odvrácené straně bolesti, osamění a křivdy. Příběh, ze kterého je člověku smutno na duši a srdce ho bolí bezmocností. O světě, kde láska a soucit dávno zmizely v propadlišti času. Naprostá absence citu, která až děsí.
Jak se něco takového může stát? A proč se to děje? Můžeme tomu zabránit?
Můžeme. Stačí jen nebýt lhostejní...
Nevím, jestli by se reálně opravdu mohlo stát to, co se stalo na stránkách této knihy. Jestli by to bylo tak snadné - utajit, co utajili. Když od toho odhlédneme, máme úžasný příběh plný osudových zvratů, plný lásky, bolesti a zklamání.
Neuvěřitelně čtivé a napínavé. Složité vztahy mezi postavami a to, jak ty rozbité kousky mozaiky do sebe zvolna zapadaly, mě bavilo. Zápletku jsem odhalila brzy, ale i tak mě kniha dokázala udržet v napětí až do konce.
Každou chvíli jsem zírala na stránku a hlavou mi táhlo: A jak to s tím souvisí? Kam se poděla Mary? A: cožeeeee?
Zkrátka, tohle byla další skvělá jízda, při které emoce dostávají zabrat. Krásné, smutné, bolavé, čtivé. Hluboký příběh plný lásky, něhy a oddanosti. Víc takových jako byla Daisy!
Střípky životů, které kolem nás mizí v propadlišti času. Odraz toho, kým jsme byli, kým jsme teď a kým jednou budeme. Zrcadlo naší duše, do kterého nahlížíme jen občas a nechceme vidět všechno.
Krásné!
Přemrštěné, nereálné, těžko uvěřitelné. Po patnácti letech fungujícího vztahu - tohle? Chápu, že jí ublížil - a že se pak nezachoval dobře. Ale ona se chovala stejně. Vlastně si pak neměli co vyčítat.
Jako četlo se to dobře... Ale to je asi tak všechno :(