laura komentáře u knih

Tak teda!

Poprvé jsem při čtení knihy této autorky měla knedlík v krku. Krásné! To, čemu v jiných jejích knihách tak moc nevěříte, je tu snadno uvěřitelné, živé. Bolavé. Osud je někdy krutý. Ale vždy bývá i laskavý. Nabídne vám možnosti a je na vás, jestli je využijete...

Ariana prožívá manželství bez lásky a čím dál víc se jí zajídá být poslušnou ženuškou. A pak přichází nečekaně možnost změnit svůj život. Ariana váhá jen okamžik. Vlastně nemá co ztratit...

Nebo ano?

Uvěřitelný, silný a hodně bolavý příběh lásky, která k člověku přichází vždy ve chvílích, kdy to nečekáte. Hodně vám toho dá, ale zároveň vám i něco vezme.

Někdy zkrátka i láska bolí...

16 02.08.2021

... tuhle knihu jsem dlouho odkládala, nemám prostě ráda knihy o unesených dětech :/ A že tam vystupovala Alvirah mě z nějakého důvodu také odrazovalo... Nakonec jsem zjistila, že je to jedna z nejlepších knih této autorky, adrenalinová jízda, kde nic není takové, jak se zdá...

Jo, tohle se mi moc líbilo!

16 04.05.2021

Bolavý, smutný příběh, kde naděje umírá poslední. Příběh o lásce, hledání, víře. O tom, že mrtví svá tajemství nevydají. Nebo jen s přispěním těch živých. O vůli nevzdat to, vytrvalosti, náhodách i nečekaných odhaleních.

Někdy bývá pravda krutá. Co je horší - vědět, ačkoli vás to zlomí, nebo nevědět, doufat, a pomalu ztrácet sami sebe?

16 04.05.2021

Wow. Úžasný příběh. Možná trošku předvídatelné, i tak ale skvělé. Čtivé a nabité napětím tak, že neodložíte, dokud nepřečtete poslední stránku...

16 04.05.2021

Čtivé, vtipné, oddechové. Bavila jsem se. Ale něco jako by tomu chybělo. Něco takového, abych si ten příběh chtěla někdy v budoucnu přečíst znovu...

Asi jsem od toho čekala víc. Nicméně se to četlo hezky. Přečteno v podstatě během dvou dní... Takže, pokud se chcete odreagovat, zasmát a zasnít se, hrrr na to ;)

16 03.01.2021

Poprvé jsem to vzdala. Nějak mě to míjelo. Ale za pár let jsem tuhle knihu vzala znovu do ruky a jo, líbilo se mi to. Bylo to depresivní (ale to by člověka nemělo u Remarquea překvapovat), kruté, bolavé, bylo to plné naděje a zároveň i bezmocnosti. Postavy mi připomínaly figurky na šachovnici. Každou chvíli je někdo vyhodil z domečku...

Útěky tam a zase zpátky, odvaha, odhodlání, láska, naděje i víra - to všechno tam najdete. Já je obdivovala, já jsem je litovala. Bylo to jako naskočit do jedoucího vlaku - který už v žádné stanici nezastaví...

Silný, opravdový, bolavý příběh. Ale tak už to Remarque holt má...

16 23.11.2020

Pohádkově laděný, nadčasový příběh, který se neomrzí, i když nepřináší nic moc nového. Přesto se mi to líbilo.

Čtivé, překvapivé, romantikou jiskřící, plné touhy a vábení. Takové to přešlapování na kraji propasti - mám skočit? Nemám? Ta chvíle, kdy to osud rozhodne za vás, kdy vás jemně postrčí přes okraj a pak už prostě jen padáte...

Kam - to už záleží jen na vás.

Já si to každopádně užila...

16 20.10.2020

Řekla bych, že tohle bylo ještě o něco slabší než 1. díl... Čtivé, nicméně trošku obehrané. Předvídatelné a tím maličko nudné. Ale i tak přečteno během pár dní, protože tohle autorka zkrátka umí...

Jenže mě na takové ty hry: Ale jooo, ale neee, ale jooo už nějak neužije nooo :) Očekávala jsem něco trošku víc překvapivého, něco, co bych hltala stejně a přitom na konci skončila s takovým tím mírným omráčením a přihlouplým výrazem na tváři: Jakože cože? No wooow...

Což se teda nestalo...

16 25.05.2020

Já tak nějak nevím. Za mě průměr. Bylo to čtivé, to nepopírám. Ale tak nějak předvídatelné, příběh mě ničím nepřekvapil, neobohatil. Prostě příjemná oddechová kniha na pár volných odpolední, která se lehce čte, baví vás, občas se zasmějete a občas vám spadne čelist k zemi...

(Alliina máma? No comment...)

Ale nic hlubšího mi prostě tenhle příběh nedal. Nic, co bych už dřív někde nečetla v nějaké jiné, třeba i lepší, knize... Ale čtivost se jí rozhodně upřít nedá :) Když začnete, hned tak se neodtrhnete...

16 25.05.2020

Skvělé! Jiné slovo mě zkrátka nenapadá. Příběh má tu správnou kombinaci napětí, nebezpečí, adrenalinu, skryté touhy a vášně, jiskří humorem a má i skvělé hrdiny - a to jak ty kladné, tak i ty záporné, protože ačkoli Ronsard je záporák, vlastně jsem mu fandila...

Každá z postav v sobě skrývá nejedno tajemství, nejednu bolest, kterou na svých bedrech musí nést, a to nejen Niema a John, ale právě i Louis Ronsard.

Stál bez hnutí, jen sklíčený otec. Nesmlouval, nechytračil. Lauru miloval naprosto upřímně - a víc, než svůj život...

Kdo z nás by nezaprodal duši ďáblu jen aby ochránil své děti? Kdyby na to přišlo, každý z nás by se stal Louisem Ronsardem - a proto ho chápu, proto ho nedokážu zavrhnout...

Každá ze tří částí příběhu byla zajímavá, každá v sobě měla přesně ten správný náboj, aby vás to bavilo, klubko se zamotávalo a vy jste celí nedočkaví tím labyrintem kráčeli vstříc, jen abyste už věděli... A všechny tři části spolu tvoří příběh, na který se nezapomíná, příběh o touze, lásce i nebezpečí, o bolesti, dobrodružství a životě, kde není místo na žádné city a kde se člověk leckdy ztratí sám sobě.

Podle mě jedna z nejlepších knih této autorky...

16 27.12.2019

Tak tohle ano :)

Dean si mě získal už v prvním díle, mám zkrátka zřejmě ráda rošťáky... Fandila jsem mu a moc se mi líbilo, jak vůbec netušil, kam směřuje, přitom to bylo jasné od začátku :)

Bylo to vtipné, scénu ve vaně nejspíš už nic nepřekoná - jak já jsem se smála... Bylo to sice předvídatelné, ale i tak mě autorka dokázala zaskočit (asi víte) a ten můj téměř věčný úsměv, který se mi na tváři usadil při čtení této knihy, mi zamrzl na rtech... Bylo to drsné, ale protože život. Jen to tak nějak nečekáte u příběhu jako je tento.

Každopádně to mělo svůj smysl a tenhle díl se mi líbil o moc víc než předchozí. Kdo by se také nezamiloval do Deana? ;)

16 25.09.2019

Nějak nevím, co o téhle knize mám napsat. Příběh tak líně plynul, rozvíjel se, vtahoval mě do sebe, bavilo mě sledovat osudy Antonína, Anny, Janinky, Alžběty i Boženy, čekala jsem, co je potká, s čím se budou muset poprat, většinou mě směr, kterým se příběh odvíjel nepřekvapil, ale někdy přece jen něco nečekaného přišlo. Každá postava, která příběh protkla, měla svou osobitou tvář, měla své touhy, přání, která se někdy splnila a někdy zase ne, měla sny, které se tříštily ve víru předválečného života, které rozdupala válka a poválečný zmatek nejen všude kolem, ale zejména v srdcích všech lidí okolo... Prostě, ten mnohovrstevný příběh byl krásný, obracela jsem listy s tichou pokorou všech, kdo jsou vděční, že žijí tady a teď a o tom, co bylo, si můžou jen číst.

Ale přece jen, zřejmě jsem čekala nějaké větší wow, něco, co by naplnilo mé očekávání od tolik opěvované knihy - a to se bohužel nestalo. Tak jak příběh líně a klidně plynul, tak dospěl ke svému konci, a i když musím přiznat, že se mi líbil, na kolena mě nedostal.

16 30.03.2019

Myslela jsem si, že tahle kniha od J. Picoult bude nejslabší ze všech, vlastně se mi do ní (možná i kvůli nenápadité a takové nemastné neslané obálce) vůbec nechtělo... Ale pak jsem si ji náhodně koupila, asi proto, že pro tuhle spisovatelku mám slabost a zároveň ji obdivuji... Příběh, který nám předkládá v Prosté pravdě, je matoucí, neuvěřitelný, ale tak nějak poklidně plyne, až si říkáte, ano, tahle kniha moje očekávání nepřekoná, bude dobrá, ale ne příliš, bude čtivá, ale ne moc, bude jen o trošku víc než obyčejná... Ovšem poslední třetina knihy všechny vaše představy obrátí naruby, rozdrtí vám srdce, rozemele vás na prach a jen těžko budete hledat ztracený dech... Posledních 200 stran pro mě bylo utrpení číst a zároveň se ve mě rozprostírala ta čistá krása tohohle příběhu. Ano, je to krásná kniha. A ne, vůbec není obyčejná. A ano, je mnohem, mnohem lepší, než jsem čekala, a ne, vůbec nezklamala mé očekávání, spíš je dalece překonala. Hodně dlouho mě bude pro všechny bolet srdce, protože... Tyhle příběhy prostě nemůžou skončit dobře, i když dobře skončí. Kde je ještě příběh a kde už je život sám?

16 11.05.2018

Poprvé jsem tuto knihu četla téměř před deseti lety... Teď jsem se k ní znovu vrátila - a znovu mě dostala do kolen... Nádherný příběh o lásce, přátelství, bolesti a prostém lidském utrpení... O síle odpuštění, o touze nevzdat se toho jediného na čem opravdu záleží... Proč u všech knih tohoto autora bulím jako želva a tak moc mě bolí srdce? Přesto se k jeho knihám budu pořád vracet a žasnout před jednoduchostí a zároveň neopakovatelným kouzlem jeho příběhů... Kniha "Protože tě miluji" nemá sobě rovnou, je prostě jedinečná svým zvláštním, zajímavým způsobem... Doporučuji nedívat se na konec, pokud to někdo děláte - přijdete o veškeré kouzlo a překvapení...

16 12.12.2017

Ano, také nemám ráda povídkové knihy - víceméně je prostě vůbec nečtu. Tentokrát musím přiznat, že tuto knihu jsem četla snad nejčastěji ze všech knih Zdeny Frýbové. Povídky, které už znám víceméně zpaměti, mě snad nikdy nepřestanou bavit. Repete jsem si dala nedávno (cca asi 2 roky) a vím, že to nebylo naposledy...

16 17.08.2017

Moje druhá kniha, kterou jsem od této autorky četla - a zatím jsem se k ní nevrátila, ale to spíš pro nedostatek času a přemíru autorů a knih, které čtu, chci číst a chystám se číst... Jednou na to dojde, a už teď vím, že nebudu litovat. Je to kniha, která i po létech ve mě zanechala pocit, že jsem se dobře bavila...

Příběh lehce mrazil, lehce překvapoval, dotíral na vás, nenechal vás v klidu, vztekali jste se, smáli. Prostě prima zábava až do konce, okořeněná špetkou napětí. Zkrátka - dobře napsaný příběh, na který se nezapomíná...

16 17.08.2017

Jedna z nejlepších knih této autorky. Přečteno za den. Napětí, intriky, láska, nenávist... Od tohoto příběhu se zkrátka nedalo odtrhnout....

16 03.08.2017

Má srdcová záležitost... Tuto knihu jsem nejdřív vůbec nechtěla číst, ale protože jsem se rozhodla přečíst všechny knihy této autorky, pustila jsem se i do ní. Nemám ráda podobně laděné příběhy, které jsou de facto jen týráním čtenáře... Nicméně tahle kniha mě překvapila natolik, že ji řadím mezi vůbec nejlepší knihy Lindy Howard. Je prostě jedinečná, plná napětí a lásky. Anotace na obálce je zavádějící, protože kniha je sice o hledání dítěte, ale je především o ženě, která se nevzdává, i když svoje city uzamkla hluboko v sobě... Stačí však, aby někdo našel klíč k jejímu srdci...

16 13.07.2017

Domov není ani tak místo, kde bydlíte, jako spíš lidé, jež milujete. Vzpomínky, které si utváříte. Smích a slzy a všechny ty ostatní okamžiky...

CÍNOVÁ HORA. Městečko v kopcích Ozark. A tři ženy, které jsou osudovým poutem spojeny napříč časem.

ANNELIESE, rok 1831
DEIRDRE, rok 1881
GRACELYNN, rok 1931

Příběh tří časových rovin, které se vzájemně doplňují. Tajemný GRIMOÁR. Čarodějnická kniha nebo jen kniha rodinných receptů?

Příběh o lásce, zradě, bylinkách, čarodějnicích a kletbách. Příběh o vině, odpuštění, odlišnostech, odsudcích a odvaze. Příběh o vášni, o životě, smrti i o naději. O vnitřní síle, odhodlání nevzdat se a bojovat. ORIGINÁLNÍ, VELMI ČTIVÉ a ZAJÍMAVÉ.

...všechno pokračuje, všechno běží dál i po něčí smrti. Neměl by se snad čas na znamení zármutku alespoň na chvíli zastavit, aby člověk mohl znovu popadnout dech, než se svět znovu rozběhne?

15 14.11.2024

Starý příběh v novém kabátku. Upravené vydání knihy, kterou jsem četla už mockrát - a pořád mě baví. Trošku jsem se těch úprav bála (já, autista), ale až na pár maličkostí mi to nakonec nevadilo.

Příběh o přátelství, lásce, rodině, sourozeneckém poutu, důvěře, slunci, létu a vodě. Ale i o zklamání, pochybnostech, něžných šrámech na duši a jednom malém nedorozumění...

Čtivé, něžné, snivé a krásné. Příběh, ke kterému se jednou za čas vždycky ráda vrátím a bavil mě i tentokrát.

Spousta slunce, vody, smíchu a táborových her. Příběh jednoho léta, jednoho přátelství a jedné velké lásky...

15 12.08.2024