laura komentáře u knih
Zdánlivě spolu nesouvisející střípky událostí se vzájemně propletou a vy nevíte komu dřív fandit, o koho se bát, kým pohrdat...
Příběh, který je většinou spíš temný, syrový, nepřikrášlený. Možná doufáte ve šťastné konce, možná se jich i dočkáte. Spletité intriky, bolavé naděje, hrdost, čest. Četla jsem se zatajeným dechem a bála se, že pro všechny to dobře neskončí...
Zpočátku jsem se v tom plácala, ale nakonec se to rozjelo. Opět čtivé, napínavé, kruté a mrazivé. Stejně jako zima v Montaně. Jako byste tam byli, chvěli se chladem a zuby vám drkotaly hrůzou a šílenstvím. Zase jeden z příběhů, od kterého se vám nechce odcházet...
Příběh, na který se nezapomíná. Četla jsem před strašnou spoustou let, ale pořád si vzpomínám.
Příběh o zvláštním a přesto velice pevném přátelství dvou mužů a jejich lásce k jedné ženě... Nechápala jsem je, nikoho z nich. Bylo to jako vstoupit do jiného světa, kde ničemu nerozumíte, ale přesto je vám tam tak nějak hezky.
Tam, kde mají být jen dva, si někdy ten třetí připadá jaksi nadbytečný. Vztah, tolik nepochopitelný pro ty, kteří stojí mimo, vztah, který ty tři k sobě svazuje a zároveň je rozděluje, který je zevnitř rozežírá, ničí to, co jim kdysi bylo vzácné - o tom všem a vlastně jen o tom vypráví tahle kniha.
Láskou to začíná a bolestí to končí...
Četla jsem jako první knihu od této autorky a ne a ne se jí prokousat. Začátek šíleně zdlouhavý. Příběh mě za srdce chytil až někde za půlkou.
Příměr úžasný. Postavy dokonalé. Jen trošku nuda. Trošku víc než předvídatelné. Trošku obehrané. Ale i tak pěkný příběh, ke kterému se nejspíš už asi nevrátím (na rozdíl od předešlých dvou titulů)...
Vy byste to řekli jednou větou, Balzac o tom napíše román :) Ano, bylo to mučivě nekonečné, ty jeho popisy, ale nebýt jich - nebyl by to Balzac.
Líbilo se mi to. Vážně jo. Nevím, jestli bych na to měla stejný názor i teď, po všech těch letech, ale tomu příběhu se nedá nic vytknout.
Syrové, hrubě obnažené až na kost, bez naděje, víry i lásky, prodejné a přesto tak hluboce lidské. Tápeme, chybujeme, ubližujeme, milujeme. A nepoučíme se.
Nebo jo?
Čtivé (jako všechny příběhy T. Weavera), napínavé (ale až tak od poloviny, alespoň pro mne - začátek se nějak moc táhl) a mrazivé. Opět překvapivé zvraty v ději, kdy člověku spadne brada a pomyslí si: To jako fakt???
Něco jsem čekala, něco ne. Víc bylo toho, co jsem nečekala :) Takže za mě hodně dobrý příběh, bravurně vystavěný, a kdyby nebylo toho trošku nudného začátku, dala bych opět pět hvězd. Takhle řadím k průměru, protože na předchozí díl to zkrátka nemá...
A jako ten konec? Chtěla jsem dát pauzu a proložit sérii jinou tématikou, takhle ale... Hádejte co :)
Kniha, která se ke mně dostala spíš náhodou (od kamarádky) a kterou bych si rozhodně sama ke čtení nevybrala. Nenápadná obálka, autor, jehož jméno mi nic neříkalo...
Ano, i já tuhle knihu podcenila. Je tak bolavá, tak krutě reálná, až vás všechno uvnitř bolí marnou vzpourou proti nelítostnému osudu. Ukáže vám život očima těch, o kterých se moc nemluví. Život, který si sami nedokážete představit, který byste prožít zřejmě nechtěli.
Ovšem síla těch lidí, jejich vytrvalost, oddanost, čistota, jejich láska k životu, jejich odvaha - to všechno vám bere dech.
Bylo to syrové, bolavé, drsné a smutné. A přece v tom byla neuvěřitelná síla a odhodlanost, láska k životu a úcta člověka k člověku. Tohle by si měl přečíst každý, kdo žehrá na vlastní osud.
Ony totiž hodnoty života nejsou všude stejné. A přitom vlastně jde stále o totéž. Docela obyčejně žít...
Jako přečetla jsem to. Ale... Byla to hrozná nuda! S poslední stránkou bych nedokázala říct, o čem to vlastně bylo...
Tahle povídková kniha mě zkrátka minula. Do konce jsem vydržela jen proto, že knihy většinou dočítám a že to nebylo dlouhé. Jak už psali někteří pode mnou, příběh zcela o ničem. Za mě ztráta času...
Další z klenotů mého dětství.
Ten, kdo je chce, ať nekřičí, ať řekne tiše: Čičičí..
Já jsem ten příběh milovala. A když znovu po létech vyšlo leporelo, musela jsem ho mít - abych z něj mohla předčítat vlastním dětem. A zase se na chvíli vrátit zpátky proti proudu času - do dětství. Kde bylo tak hezky a bezpečně...
To koťátko se diví: Páni! Tady je toho na dívání...
Tak...já... nevím... ?
Nové postavy, nové prostředí. Jako by vás někdo vyhodil z rozjetého vlaku na nástupiště a donutil vás tam hodiny a hodiny čekat na další spoj - a vy jste netrpělivě podupávali, sledovali hodiny a trpěli, protože jste tak moc chtěli znovu naskočit a užívat si tu bláznivou, nespoutanou jízdu.
Doba na nástupišti, tedy doba trávená čtením tohoto dílu, byla zdánlivě nekonečná. Přetrpěla jsem to. Děj mě nakonec bavit začal, ne že ne. I nové postavy jsem si z většiny oblíbila. A v určitých momentech jsem se o ně i bála. Napínavé, čtivé (jako všechny díly), plné nových nástrah, nestvůr i zdánlivých překvapení... Tak jo, zas taková nuda to nebyla :)
Ale stejně se už nemůžu dočkat, až se vrhnu na to velkolepé finále. Až zase naskočím do toho rozjetého vlaku a setkám se všemi postavami, které mi ve Věži úsvitu tolik chyběly! Bez kterých to prostě nějak nebylo ono.
Takže, na co čekáme? Hrrr na to!
Tak tohle se mi moc líbilo. Hned od první strany akční, nabité dějem, nečekanými zvraty, napětím, romantikou - jak já těm dvěma fandila! Ale i bolestí, trýznivými výčitkami svědomí (protože osud se zvrátit prostě nedá) a prvními ztrátami...
Napětí graduje, zdá se, že se nikomu nedá věřit, každý něco skrývá a všichni v skrytu duše doufají...
...v zázrak.
Příběh se rozbíhá několika směry a čtenář nestíhá všechny ty nitky osudu sledovat. Přečteno za tři odpoledne, kdy jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Jo, tenhle díl mě opravdu bavil, i když jsem pointu tak trochu čekala už od 1 dílu...
Ledy se konečně pohnuly - a kam hlavní hrdinku zanesou je ve hvězdách ;) Nezbývá tedy než se vrhnout na 3 díl...
PS: Ty obálky jsou boží!
Retrospektiva jednoho nedorozumění aneb kam až může vést láska, nenávist, touha po pomstě, strach, neochota promluvit, slabost, lhostejnost, vášeň... Aneb vražda v přímém přenosu (jak již bylo řečeno níže).
Mohli tomu zabránit - kdyby promluvili. Mnozí z těch, kteří jen přihlíželi. Takových je stále mezi námi dost a dost. Pořád tu budou, někde stranou, dívat se, mlčet, odvracet tvář a někde v hloubi srdce se možná zastydí - a nebo taky ne.
Nejdřív jsem viděla film a až poté jsem četla knihu. Ale stejně. Bylo to drsné, nepochopitelné, bolavé, plné nevyřčených pravd, plné lží a nenávisti - a přesto kdesi na začátku byla ....
...láska
Krásné, drsné, kruté, dech beroucí. A tak hluboce lidské. Bolavé a nezapomenutelné. Křehký příběh o lásce, o duši, o přátelství, o nepochopení i o chápání. O nelítostnosti doby, o nenávisti, o bolesti i o síle člověka a jeho víry v dobro...
Do té doby jsem autora a jeho dílo neznala. Po přečtení této knihy jsem mu propadla. Ale stejně ji žádná jiná nepřekonala. Tohle je moje srdcovka, příběh, na který nezapomenu - i když už uplynulo hodně let, co jsem to četla.
Budu na ně vzpomínat, zůstali v mém srdci, jako němé jizvy, nesmazatelné šrámy na duši, a přitom téměř neznatelné, chvějivé pohlazení...
Skvělé. Přesto mi tam do úplného wow něco scházelo. Nicméně kniha byla čtivá, nedokázala jsem se od ní odtrhnout a jít něco dělat, potřebovala jsem dočíst kapitolu - a pak další, a další, a další...
Vtipné, překvapivé (to rozhodně), dojemné... Poslední třetina knížky vás semele. Takže jo, budete brečet. A budete se i smát. Bude vás to bavit. Bude to milé, romantické, plné náznaků, plné toho odvěkého tance mezi mužem a ženou, o nichž se už ví, že jsou si předurčeni, jen oni to zdá se ještě netuší...
Čekala jsem víc ;)
Ale nemůžu říct, že bych byla zklamaná, četlo se to dobře. Vtipné dialogy, něžnost prvních romantických zmatků, bolest prvního zklamání neopětované lásky a hodně vnitřní síly a odvahy, kterou Abby nevidí, ale my, nezaujatí diváci, to vnímat a ocenit dokážeme...
Co byste řekli hezkého o mrtvé akvarijní rybičce? - Byl tak klidný a tichý....
Jo, dost jsem se nasmála. A taky jsem měla často slzy v očích. Byla jsem dojatá, naštvaná, zklamaná, byla jsem odvážná i odhodlaná, byla jsem zraněná - zkrátka, všechno jsem to s Abby prožívala stejně, jako by mi bylo znovu sedmnáct - což už dávno není. Milý příběh, ale nedosáhl na vrchol...
PS: Milovala jsem jejího dědu ;) A vůbec vztahy v rodině, to, jak jim na sobě navzájem záleželo, lehký sarkasmus, to, jak si jeden druhého vážili, jak se přes všechny své chyby milovali...
Protože život ani láska není o dokonalosti. Je o důvěře, odvaze, odhodlání, o chybách a omylech, o bolesti a nové naději. Je plný těch, co čekají - a nedočkají se. I těch, kteří promarní svou šanci. Je plný úkolů, na jejichž konci najdeme svoje srdce...
U každého dílu mám pocit, že mu k tomu plnému počtu něco schází, takový ten wow efekt, kdy vám čelist spadne k nohám a vy jen zíráte... A kdy si říkám, že už jsem četla lepší knihy - ale nakonec mě příběh uchvátí způsobem, kdy přestávám dýchat, kdy se opatrně ohlížím přes rameno a kdy napínám uši, jestli neslyším hlasy, tiché kroky, prostě něco... Takže jo, nakonec mě to dostalo - jako vždycky. Proto plný počet ;) Mrazilo mě, bála jsem se, některé věci jsem nečekala, a některé zase jo, ale to nic nemění na tom, že ke konci to nabralo styl zběsilé jízdy a já jsem nevydechla, dokud jsem nedočetla. A pak uff - cože? Takže teď abych netrpělivě podupávala do doby, než vyjde poslední díl, ach jo!
Chvíli trvalo, než jsem se začetla, a hlavou mi letělo něco jako: No zase tak úúúžasné, jak se píše v komentářích to tedy není. Ale nakonec - bylo. Krásné, něžné, hravé, přesně takové, jak jsem očekávala. A já je oba milovala. Jistě, překvapení se nekoná, protože od začátku je jasné, jak to bude. Ale o to přece vůbec nejde. Knížka mi dala přesně to, co jsem hledala - a o tom to je. Pořád mám na tváři ten zasněný, připitomnělý úsměv a to mi rozhodně už dávno není sedmnáct :)
Četla jsem ji dlouho... Prokládala A. Christie, abych to odlehčila :) Bylo mi z ní fyzicky zle tak, jako u žádné jiné knihy. Byly chvíle, kdy jsem prostě vážně nemohla číst dál - a netuším, jestli se kdy k této knize vrátím, i když je svým způsobem fascinující. Ale ten příběh, ten tedy byl! Nervy drásající, drsný, zvrácený. Tak jak už to pan King prostě ve většině případů má :) JO, tahle patří mezi ty lepší, co jsem četla. Ale kdo máte slabší žaludek, nejspíš se vám místy bude chtít zvracet...
Vážně se mi bude moc, moc stýskat po všech, kteří mě touhle sérií provázeli. Ať už to byla Cinder nebo Kai, kapitán Thorne nebo Cress, Scarlet či Vlk, Iko, a v neposlední řadě i Winter a Jacin... A samozřejmě spousta, spousta dalších, protože postavy se všemi příběhy prolínají, doplňují, mizí nám z obzoru a zase se tam vracejí, zjišťujeme, že i nedůležitá vedlejší postava, které nevěnujeme příliš pozornosti, se může stát postavou stěžejní než se stihneme vzpamatovat - a my si ji zamilujeme jako všechny ostatní... Ne pro všechny tahle jízda dobře skončí, ne všichni se dočkají toho šťastného konce, ne všem se splní jejich sny. Ale všichni bez rozdílu za ty sny a šťastné konce bojují. Nikdo se nevzdává a všem v srdcích bije naděje. Naděje na to, že věci se změní, jen když jim trošku pomůžeme.. No, trošku.. .:) Zkrátka, budou mi vážně chybět. Bylo to krásné, romanticky jiskřivé, napínavé a dech beroucí, nabité spoustu adrenalinových zážitků, strachu, chvil, kdy se přistihnete při tom, že zadržujete dech a po řádcích jezdíte očima tak rychle, že význam slov téměř nestíháte vnímat... Myslím, že se k nim za čas zase vrátím - už pro ten pocit něčeho neskutečně vzácného, který mi tahle série dala...
Tak tohle byla jízda... Stranou to, že mi dost lezl na nervy styl vyprávění, zejména "jako". Příběh byl ale skvělý. To, kam to celé vyústilo, jsem odhadla, ale... TO napětí! Pořád pochybuješ, pořád doufáš, že takhle ne, pak se to celé zvrtne a ty zase šílíš, protože tohle by snad bylo ještě horší... No byla to jízda a konec překvapil, i když jsem to čekala. Protože střípky tohohle příběhu do sebe nezapadly, ony ho celý prošpikovaly. A ne všechny jsem čekala. Takže jo, tahle kniha je vážně dobrá...