laura komentáře u knih

Tak já nevím... Četla jsem vůbec stejnou knihu? :)

Příběh vlastně o ničem. Ona ho uhání, on ji odmítá. Vtipné mi to nepřišlo ani trošku, zato přeslazené až hrůza. A já se na ten příběh tak moc těšila! Postavy ploché, nežily.

Hloupoučké, bez jiskry, bez nápadu, násilně šroubované situace, předvídatelné, nic nového to nepřineslo a ten konec jsem vyloženě přetrpěla - a jak to jinak nedělám, přeskakovala jsem ty cukrem nacucané řádky, jen abych to už měla za sebou a mohla knihu zaklapnout a odložit. Božééééé, proč? Tak krásný příběh to mohl být...

Za mě bohužel ne.

11 12.08.2020

V době, kdy jsem tenhle příběh četla, nebylo moc podobně srovnatelných knih. A tak se mi to líbilo. K hrdinům jsem se vracela opakovaně a nikdy mě nepřestalo bavit tuhle útlou knížečku zápisků proměnlivých nálad číst.

Četla jsem mockrát a vím, že za čas si ji vezmu s dychtivostí znovu do ruky a ponořím se do krátkých vzkazů, prodchnutých přátelstvím a počínající láskou, drobnými vzpourami, nepochopením, křivdami i žalem. Vztah mezi hlavními hrdiny se utužuje a graduje až k plánování společného útěku z domova, ale čtenář už ví, že sami před sebou utéct stejně nemůžeme...

Hořkosladký příběh na který nezapomenete. Tu máš pusu...

11 10.06.2020

I tady autorka dokonale navodila mrazivou, strašidelnou atmosféru toho nepopsatelného zla, které obchází kolem a vyčkává... Všechno začíná a končí u skrytého hrobu na Loubincovém hřbitově - jak moc je jeho nález spojený s tajemstvími obestřenou minulostí Amélie? A jak moc to poznamená všechny, na kterých jí záleží?

Někdy bychom měli nechat minulost spát - jenže co když nám něco brání, abychom to udělali?

S odstupem jednoho roku (kdy jsem četla předchozí díly série) bylo trošku těžkopádnější vcítit se znovu do příběhu, vzpomenout si na všechny souvislosti a proplout všemi indiciemi až do cílové rovinky. Ale bavilo mě to. Všechny dílky skládačky tak nějak zapadly do sebe a ten konec, to byl nářez.

Ne všechno však bylo řečeno. Ne všechno se objasnilo. Pořád jako by maličký kousek chyběl...

Takže - vážně je konec? ;)

11 01.06.2020

Ani nevím, proč jsem si tuhle knihu vybrala. Možná se mi líbila ta obálka, možná název, nicméně jsem netušila, že příběh, který budu číst, mě tak zasáhne...

Od začátku tušíte, že tenhle příběh je všechno, jen ne oddechový. Od začátku víte, že na konci nezůstanete stejní - budete bolaví, zranění a poznamenaní. Protože ten příběh vám vyryje brázdy do srdce, hluboké jako propast, na jejíž dno nedohlédnete...

Zpočátku naivní příběh lásky se zvrtne v cosi, co postupně před vámi odkrývá svět, kterému nerozumíte. Kterému možná nikdy nebudete rozumět.

Svět, který nikdy nepřijme někoho, kdo se příliš vymyká, který neopustí své zajeté koleje, který nezmění své úzkoprsé vnímání života podle nevyřčených pravidel, které je nutné dodržovat.

Bahar si mohla vybrat, ale její dcera ne. Ta se prostě narodila. I teď, když na ten příběh vzpomínám, a že už je to spoustu let, co jsem ho četla, mi naskákala husí kůže a dech se mi zadrhává v hrdle, protože...

Bylo to tak krásné a přitom tak bolavé. Plné plaché naděje a plné touhy vymanit se z předem určené dráhy života a plné bolestného poznání, že vám to svět prostě...

...nedovolí :(

11 22.05.2020

Dva manželské páry si vymění partnery. Tehdy to bylo poprvé, co jsem se v knize setkala s podobnou zápletkou (to se během let samozřejmě změnilo). Možná proto mě příběh zlákal k přečtení :)

A tak jsem poznala Irvinga. A zamilovala se. Fakt mě to bavilo. Úžasná kresba postav, syrová obnaženost, nepřikrášlenost, absurdita, obnažené emoce, trýznivá nejistota, bolest, ale i hluboká, lidská láska.

To všechno najdete v knihách Johna Irvinga. Budete dojatí, překvapení, znechucení, budete se smát a budete i brečet. Rozhodně se ale nebudete nudit...

11 21.05.2020

Za mě nuda.

Nuda, nuda, nuda. Prokousala jsem se nakonec - a bylo to pro mě utrpení. Čekala jsem příběh a nedostala ho. Pro mě ztráta času, protože kniha mi nedala nic, bez čeho bych se neobešla. Naopak, obrala mě o spoustu vzácných chvil, které jsem mohla strávit s jinou knihou.

Prostě, tohle se mi nelíbilo.

11 21.05.2020

Za mě plný počet. Tenhle příběh je jeden z nejsilnějších autorových románů (alespoň za mě). Tím, co nám předkládá, jak před námi otvírá naše vlastní nitro, to, co uvnitř všichni skrýváme, co si nechceme připustit, za co se stydíme, ale s čím neumíme bojovat... To mě děsí. Protože pravda je taková, že každý - nebo alespoň většina z nás - se dá zmanipulovat. Mrazí mě z toho. Hnusí se mi to. Ale je to tak.

Když jsem tenhle příběh četla, doufala jsem. Ale pak začaly padat hlavy. Pak se začaly ohýbat hřbety. Bože, to tak bolelo. Dívat se, jak snadné to je!

Přece ale nad vším zůstává trčet ta nenápadná, trošku plachá, ale nevzdávající se naděje. Že někde mezi námi jsou. A že jich není málo. Že to s námi nevzdají. Že budou bojovat. Že se budou rvát za to, co z lidí dělá člověka...

...že láska je nad zlato. A dokud milujeme, máme naději. Že všechno ještě úplně nezčernalo...

Silný, mrazivý, děsivě reálný a krutě obnažující příběh, při kterém vám naskáče husí kůže a budete se leckdy stydět za to, že jste taky lidé. A budete doufat, že vás před takové rozhodnutí osud nikdy nepostaví. A pokud ano, obstojíte.

11 21.05.2020

Moc hezký příběh dvou protikladů, jejich věčných rozmíšek, bojů, hádek a sladkého smiřování :) Ale na pět hvězdiček to prostě není. Detektivní zápletka na mě působila zvláštně a nedotaženě, v příběhu se zčistajasna objevují postavy, se kterými čtenář není seznámený - a má prostě vědět, jak se tam ocitly a co jsou zač. Ale obávám se, že i když jsem toho hodně přečetla, nepochopila jsem, jak se událo, že najednou v ději vystupovala Rose a Suzie a oba protagonisty to nejenže nepřekvapilo, ale zřejmě to nemělo překvapit ani čtenáře... Připadalo mi to, jako by místy kusy příběhu prostě někdo vymazal... Přesto se mi příběh Ace Montgomeryho a Fiony líbil a bavilo mě sledovat, jak se bude vyvíjet jejich vztah (jasně, že jsem to tušila, ale stejně :)...

11 02.04.2020

Tohle bohužel za mě ne.

Knihu jsem četla jen jednou a nedokázala si ke mě najít cestu. Žádná z hlavních postav mě neoslovila, jejich vztahu jsem nerozuměla, nedokázala jsem pochopit jejich city ani jejich jednání, zůstalo mi cizí, proč to dopadlo, jak to dopadlo.

Jako by to ani nenapsala Charlotte Bronteová. Jako bych četla jen něčí pokus napodobit ji, který zoufale selhal.

11 01.04.2020

Trošku jiný příběh, než na jaké jsem u téhle autorky zvyklá. Řekla bych, že spíš smutný než úsměvný, a hodně k zamyšlení. Bylo mi Maddie líto. Ano, dělala špatná rozhodnutí, ale dělala je proto, že lidem důvěřovala. Člověk nemůže žít bez důvěry k těm, kteří jsou mu blízcí, protože pak vlastně žije jen napůl...

Ten příběh je vlastně obrázek toho, jak nás může změnit úspěch, sláva, peníze, jak moc se lidi kolem nás mění, když tohle máme, jak moc jsme do té doby neznali sami sebe - ale ani ty nejbližší...

Prozření je kruté a hodně to bolí, ale někdy je důležité, abychom z toho zmatku našli zase cestu ven, abychom oddělili lež od pozlátka a pravdu od nedůvěry. Zkrátka, nebylo to špatné. Jen ne tak dobré jako předchozí knihy, co jsem od této autorky četla...

11 05.01.2020

Tak já nevím...Za mě velké zklamání. Tři hvězdičky jen proto, že to bylo čtivé. Díky komentářům a hodnocení jsem se těšila na starou dobrou Lisu, jak ji znám ze série New Orleans či Montana, ale...

Několikrát jsem se ujišťovala, že opravdu čtu stejnou knihu jako ostatní hodnotící. Thriller? Ani náhodou. Napětí? Jako kde? Mrazivá nejistota? Vždyť autorka všechno prozradí v podstatě na začátku a pak už jen čekáte, až se k tomu tak šíleně předvídatelnému konci prokoušete horou nepodstatných informací, které už jsou vám k ničemu - protože už všechno víte. Ach jo. A já se tak těšila...

Neříkám, že by se kniha nedala číst. A že by svým způsobem nebyla pěkná. Ale jen pokud máte v plánu přečíst si takový ten obyčejný, silně předvídatelný román, maličko (ale fakt jen maličko) okořeněný špetkou napětí, kde se nemusíte bát žádného vraha bez tváře ani nepříjemných překvapení - protože se jich nedočkáte.

Jenže právě proto přece čtu Lisu Jackson. Chci se bát, chci být napjatá od první až do poslední stránky, chci si tipovat, kdo za vším stojí, chci mít vlasy zježené hrůzou. Prostě, tohle se nepovedlo.

A ten název - to je v podstatě ironie. Protože o život tu rozhodně nejde ;)

11 26.10.2019

Při čtení této knihy jsem si opět uvědomila, jak moc záleží, v jakém rozpoložení určitou knihu čtete. Když jsem totiž tento příběh četla poprvé, měla jsem zato, že mě až tolik neoslovil jako jiné knihy této autorky. Dějovou linii jsem si už moc nepamatovala, takže teď, téměř po dvaceti letech to bylo skoro jako číst ji poprvé...

Možná jsem prostě dospěla do doby, kdy některé věci vnímám jinak, protože tentokrát mě příběh Emy, pětileté holčičky, která po sebevraždě otce přestane mluvit, doslova rozsekal. Nejde však jen o jednu dějovou linii, v knize se vzájemně prolínají a splétají osudy několika lidí a klíčem ke všemu zůstává stará dáma trpící alzheimerem, Sára Tolleyová. A právě tento příběh, tento životní osud mě rozdrtil. Posledních asi 50 stran jsem vůbec nemohla dočíst - přes slzy jsem zkrátka neviděla...

Tudíž přehodnocuji svůj názor na tuto knihu, je úžasná, je dech beroucí, je bolavá, tak jak jen život může bolet. Je ale i krásná, dojemná, neobyčejná. Když do sebe všechno nakonec zapadne (i když jsem trošku tušila, přece jen mi asi něco z prvního čtení v paměti uvízlo), máte dojem, že se pořádně nemůžete nadechnout. Všechno vás bolí. Bolí vás srdce pro jednu starou paní, která dožívá svůj život v nevědomí - ačkoli vy víte...

11 16.10.2019

Oblíbených knih této autorky mám víc, ale tahle mě asi za srdce vzala úplně nejvíc - i když je těžké dát některé z těch nej přednost. Svět ticha, něhy a lásky, tak by se dala charakterizovat, ale to samozřejmě není všechno. Je také naplněná skvělým humorem, pro který má autorka vážně cit, dokáže mě odrovnávat i když čtu knihu podruhé, potřetí, popáté. S touto knihou šlo o třetí setkání a vyloženě jsem se na něj těšila. Ač už dávno nejsem cílová skupina, přesto mám tyhle příběhy jednou za čas ráda, člověk asi potřebuje vypnout, vrátit se zase v čase o dost zpátky, nostalgicky zavzpomínat, s úsměvem prožít to, co už může prožívat jen na stránkách knih - protože už nám prostě není náct... Svět vidíme jinak a to je vlastně škoda.

Každopádně věřím, že tohle nebylo mé poslední setkání se všemi aktéry tohoto neobyčejného letního příběhu - k létu se tenhle příběh zkrátka hodí ;)

Nevím, jestli v sobě najdu odvahu, abych si tuhle knihu někdy přečetla znovu. Smekám před všemi, kteří se starají o autistické děti, které si k nim dokáží najít cestu, dokáží je chápat (v rámci možností), dokáží je milovat... Protože věřím, že to není snadné, i když se moc snažíte. Ano, Maura se chovala zbytečně hystericky, reagovala většinou tak, že Ginny zaháněla dál a dál do většího zmatku, což je nepochopitelné zvláště proto, že se k tomu předtím sama dobrovolně rozhodla, vzít si takové dítě do péče. Ale dá se to pochopit s ohledem na Wendy, dá se to pochopit - ale ne omluvit. Protože je tu Miller, je tu Snížek... Je tu Ginny, která není zlá, ale prostě určité věci nechápe. A pak je tu Mimi panna - a to mi dává naději. Naději pro Ginny, Wendy, Mauru, naději pro všechny, kteří se snaží a dělají chyby, a ubližují si a říkají věci, které tak nemyslí. Pro všechny Ginny napořád. Pro všechny Mimi panny, Millery a Snížky.

Je mnohem lehčí někoho milovat, než ho mít rád...

Ano, i ve mě zůstane Ginny Napořád - napořád. Ale takhle těžko mi při čtení už dlouho nebylo a přiznám se, byly chvíle, kdy jsem si myslela ,že to nedám. Tolik jsem si přála najít v příběhu naději, tolik jsem si přála pro všechny šťastný konec - jenže ony ty šťastné konce někdy nepřicházejí tak snadno. A je k nim hodně dlouhá a daleká cesta. Je na ní spousta chyb, omylů, bolesti, skrytých ran a hnisavých jizev. Ale je tam i spoustu lásky, trpělivosti a víry. Doufám, že ji teď Ginny už má. Že ji mají všichni - Brian, Maura, dokonce snad i Gloria.

Tenhle příběh ve mě bude ještě dlouho. A možná tam zůstane napořád...

11 03.06.2019

.. dočteno. Po Zlodějce knih jsem se rozhodla pro úplně jiný žánr a spíš oddechovou literaturu, jde o pohádku a ty přece končívají šťastně... Četlo se to krásně, je to jiné než série Měsíčních kronik, jiné, ale čtivé, romanticky laděné, tajemné, pohádkově snivé, bláznivé a v tomto příběhu jak se zdá nic není nemožné... Ale přece jenom něco jo. A já tu sedím, otupělá, smutná a zcela bez srdce - i když jsem to nejspíš měla čekat, ale člověk tak pořád nějak doufá... Kdo máte v plánu číst, nečtěte anotaci ani text na obálce - pokud tedy příběh o Srdcové královně neznáte (tak jako já).

Ponaučení zní: Knihu nelze soudit podle obálky...

Když jsem šťastné, jak bubínek duním. Když smutním, tříštím se jako sklo. Když mě ukradnou, nelze mě vrátit...

...když smutním, tříštím se jako sklo - a přesně tak si teď připadám.

11 27.03.2019

S každým dalším dílem bych nejraději dala víc a víc hvězdiček, tohle je zatím nejlepší díl z této série, nabitý adrenalinem, napětím, jiskřivými střípky vznikajících lásek, a hlavně humorem, kterým oplývá zejména kapitán Thorne :) Prostě, líbí se mi to čím dál víc a myslím si, že mi nakonec všichni budou chybět...

"Jestli vám to nevadí, tak vás teď zabiju..."
"O, jste to vy ale gentleman..." :) :)

Co dodat? Čtěte. Budete se bavit, budete překvapení, budete se o ně bát, a budete jim fandit. A bude vám líto, že ta báječná jízda už skoro končí...

11 16.01.2019

Knihu jsem četla už podruhé, a zapůsobila o moc víc, než když jsem ji před pár lety četla poprvé. Možná jsem teprve teď ocenila psychologickou hru autorky, zákruty cest, kudy čtenáře vede, čím ho mate, až si na konci té podivné hry řekne: Co? Ano, Zdenka Hamerová si prostě umí hrát - a umí psát tak, abyste se v tom zapeklitém bludišti vážně ztratili...

11 24.11.2017

Tahle kniha je prostě úžasná... Je fakt, že když jsem ji četla podruhé, poněkud ztratila své kouzlo, viděla jsem hlavní hrdinku příliš podezíravou, příliš hysterickou - ale upřímně, kdo by nebyl, dít se mu to, co jí? Přesto ten příběh má duši... Kam až sahá nenávist člověka k druhému? Věra už to ví - až za hrob...

11 24.11.2017

Krásný příběh na pozadí války Severu a Jihu... Tahle autorka je pro mě novým objevem, a i když píše v podstatě příběhy, kde snadno vytušíme, jak skončí, stejně si mě získala. Její hrdinové jsou neotřelí, svoji, atmosféru dokáže popsat tak, že tu touhu cítím a prožívám s nimi... Prostě mě to vážně baví...

11 16.10.2017

Nádherný příběh, který mě dostal na kolena, podrobil si moje srdce, a zasáhl mě natolik, že na něj ještě dlouho po dočtení budu myslet... Příběh, který ve mě otevřel zavřené jizvy, a nechal je krvácet, který hladil bolavou duši a zároveň ji bolestně rozdíral. Příběh, který je blízký snad každému z nás, protože, řekněme si upřímně, kdo z nás někoho v životě neztratil? A tady byla ta ztráta horší o to, že dotyčný si zvolil smrt sám... Vyrovnat se s tím, to musí být tak moc těžké, že si to snad ani nechci představovat. Ti, co zůstanou, nejspíš do konce života nepřestanou hledat odpověď na otázku: Proč? A taky nepřestanou přemýšlet nad tím, co udělali špatně, co mohli udělat, co naopak neudělali, čím k tomu přispěli, nebo čím to mohli odvrátit... Prostě, nekonečné, mučivé peklo trýznění... Autorka, která to sama prožila, dokázala čtenářům přiblížit nejen bolest ze ztráty, ale i nekonečnou lásku, která tenhle příběh provází... A to chce vážně pokoru...

11 16.09.2017