laura komentáře u knih

Mně se to líbilo. Krásné, něžné, romantické, hravé. Ano, podobná zápletka už tu byla mockrát, ale to mi vůbec nevadilo. Ten příběh byl skvělý. Letní, plný slunce, smíchu, přátelství i her. Plný toho nenapodobitelného škádlení, které k tomu patří. Krásné!

10 28.12.2020

Bylo to napínavé, práce doma šla stranou, jen abych už věděla... Jenže po přečtení zůstalo hodně nejasností... Jak mohla dívka, která zemře, poslat ze svého telefonu zprávu: Už se nevrátím, když byla už pár dní po smrti? A kdyby to udělal vrah, jak se mohl k jejímu telefonu dostat, když ho našla až policie u mrtvé na nedostupném místě? Tohle tam autorka nějak zapomněla vysvětlit... A těch věcí, které mi na konci tak úplně neseděly, bylo víc, přesto tahle kniha podle mě patří k těm lepším od L. Jackson - a to i přes ne zrovna příznivé hodnocení. Rozuzlení je nakonec překvapivé, taková novodobá A. Christie, dá se říct ;) a její Vražda v ... Hádejte :)

10 27.12.2020

Do téhle knihy se mi moc nechtělo, ani nevím proč. Snad, že jsem si zvykla na Bentze a Montoyu, a nechtěla jsem si zvykat na nové prostředí a nové vyšetřovatele... Ale pak jsem zjistila, že rozjezd nové série v sobě skrývá tolik napětí, pohrávání si s myslí čtenářů, klikatící cestičky v mraze a spletitých lidských srdcích, bolesti a strachu ze smrti, tolik skrytých nápověd a matoucích falešných cest - že jsem nevycházela z údivu a zůstala napjatá jako struna až do samého konce... A vlastně ještě dál, protože na konci to vlastně teprve všechno začíná... Tahle kniha se L. Jackson opravu moc povedla!

10 27.12.2020

Mně se to líbilo moc. Četla jsem několikrát. Napínavé, čtivé, osudy jednotlivých postav mě dojímaly, obzvlášť, že šlo především o děti a staré lidi.

Ještě teď mě mrazí, když si na to vzpomenu. Jak rychle vás nebezpečí dostihne a jak rychle se pak musíte rozhodovat, co je v životě důležité a že někdy ti, kteří vám připadají nedospělí, se zachovají tak, jak by se mnozí dospělí zachovat nedokázali...

Krásné!

10 26.11.2020

Pět hvězd - už pro tu ničivou, výbušnou, nepochopitelnou - a přesto tak obdivovanou a nedostižnou lásku. Pro všechnu tu vášeň, kterou nelze ovládnout ani skrýt. Pro samotný příběh, který se možná stal - a možná taky ne...

Drsné, mrazivé, nelítostné, kruté - a přitom i něžné, láskyplné a dechberoucí.

Milovali se i nenáviděli, válčili spolu, vítězili i prohrávali. Žili a umírali. Pro lásku, pro moc. Kvůli hrdosti, vášnivé touze, kvůli lžím, intrikám, slabosti. Kvůli věčnému boji lásky s rozumem...

Nikdo není vítěz. Jen srdce krvácejí...

10 23.11.2020

Drsný příběh o tom, že konec někdy znamená jen nový začátek. Že nedůvěra je jen strach. Příběh o síle, naději, zvratech osudu i o touze se nevzdat - a bojovat za své sny. Příběh z té odvrácené strany světa, kde se žije přece jen trošku jinak.

Slunce, věčný boj o přežití, pokora a sounáležitost - to všechno tu najdete. A nakonec i to, co Estella vlastně ani nehledala - lásku...

10 10.11.2020

Povídkové knihy nemám ráda. Mám dojem, že jsem ani všechny povídky z této knihy nečetla. Ale jedna stojí za zmínku - a právě ta ode mne dostává pět hvězd. Povídka Bez motivu...

Bolavý, krutý, syrový a tak drásavý příběh, že na něj nikdy nezapomenu. Četla jsem několikrát a vždycky to bolelo. Pokaždé jsem brečela a budu brečet zase.

Zaslepenost, krutá hra osudu, čistá nevinnost a pošlapaná důvěra. Tím by se dal shrnout příběh, který nemá mnoho stran, ale přesto ve vás zanechá hlubokou stopu. Osud nezapomíná - a vaše srdce taky ne. A když to do sebe zapadne, tak...

... to bolí.

Nevyřešený případ bez motivu. Zůstala jen bolavá jizva v srdcích a vzpomínka, na kterou byste rádi zapomněli...

10 20.10.2020

Oddechový letní románek, maličko se vymykající šabloně podobných příběhů. Jo, bavilo mě to. Jednohubka na jeden, dva večery, která pobaví, vykouzlí vám úsměv na tváři a stránky otáčíte s lehkostí, s jakou je tento příběh vyprávěný...

Trošku předvídatelné, ale vůbec mi to nevadilo.

10 05.10.2020

Kdo by mohl zapomenout?

Trubači troubí slavnostní znělku, to si princ Jiří jede pro manželku...

Tolikrát jsem to předčítala dětem, že to dokážu recitovat zpaměti. Krásné, jednoduché a přesto hluboce pravdivé.

První princezna ještě leží, hodiny na vysoké věži odbily devětkrát, pak desetkrát - jí se však ne a nechce vstát...

Tuhle knihu miluju. Nádherné verše, krásné obrázky, nezapomenutelná atmosféra dětství, která se vrací pokaždé, když knihu otevřu.

Mé dcery, princezničky krásné, tě nečekaly princi takhle časně - vysvětluje mu v bráně starý král, však právě to si chytrý ženich přál ;)

V téhle knize se odráží všechny mé vzpomínky. Vzpomínky na mámu, když nám z ní četla a později vzpomínky na děti, když jsem ten příběh četla já...

10 18.08.2020

Tak tohle byla jízda! Přečetla jsem v rekordním čase, protože se od toho nedalo odtrhnout. Možná je příběh nereálný a příliš překombinovaný - mě ale bavil. A to hodně. Já si tu adrenalinovou, napětím a zvraty nabitou jízdu vážně užila.

Byl to zkrátka neuvěřitelně čtivý, napínavý příběh, kde doufáte, že to dobře dopadne, ale jistí si tak úplně být nemůžete. Hlavní hrdince jsem fandila. Bála jsem se o ni. A ano, někdy jsem ani já moc nevěřila, že by byla schopná za pouhé dva dny tak razantní proměny.

Ale co. Člověk zkrátka někdy potřebuje věřit na pohádky, ne? ;)

10 19.05.2020

Tak trochu jinak život očima krátkých vzkazů na lednici... Mrazí mě kdykoli tu knihu vezmu do ruky a nazdařbůh otevřu na jakékoli stránce... Příběh, který se děje někde možná právě teď, který se stal už mnohokrát a ještě mockrát se stane. Přesto ve vás něco zanechá, něco vám sebere, zaryje se pod kůži a uvízne tam už napořád...

Přečteno za odpoledne. Brečela jsem jako želva.

Jako by mi něco tisklo krk a já se nemohla pořádně nadechnout. Tahle útlá knížečka je nářez pro vaši duši - a budete na ni ještě dlouho vzpomínat...

Čas letí nejvíc ve chvílích, kdy toužíme, aby zůstal stát...

10 15.05.2020

Krásný název a nádherná, úžasná obálka... Tak moc jsem se těšila, až si ten příběh přečtu...

Asi jsem čekala něco jiného. Pro mě příliš kostrbaté, skoky v ději, které mě mátly, časové smyčky, které děj nelogicky zamotávaly a shluk postav, ve kterých se zpočátku těžce orientujete... Potom to nakonec začalo dávat smysl a některé části mě dokázaly chytit za srdce - ale ne tak moc, jak bych předpokládala...

Do čtení jsem se skoro musela nutit. Očekávala jsem pohádkově laděný příběh s nádechem tajemna, kouzel a čar, takové to něžné pohlazení po duši, ale svět v této knize se mi zdál nedotažený do konce, něco tomu prostě chybělo a celá ta mozaika podivuhodných osudů, jen tak ledabyle načrtnutých, se rozsypala, vítr je rozfoukal - a jestli něco zbylo, je to dávno pryč...

Za mě zklamání. Tři hvězdičky jen kvůli obálce, názvu a příslibu, který tahle kniha slibovala - ale nakonec ho nesplnila...

10 07.05.2020

Tuhle knihu jsem četla před mnoha lety - ale pořád si vzpomínám. Byla skvělá. Byla syrová a bolestně obnažená. Byla bolavá, krutá a drsná tak, jak drsný v té době život byl.

A vy to čtete a téměř nedýcháte, protože tohle neznáte. Neumíte si představit, jaké to bylo. Jak těžké bylo v té době žít, jak těžké bylo být ženou, bojovat za své sny, naděje, za lásku...

Přes všechny krutosti té doby, přes hrůzu, bolest, nespravedlnost, přes neúprosnost osudu je však ten příběh krásný. Uchvátí vás, strhne vás, poznamená. A nikdy na něj nezapomenete.

Stejně jako já.

10 01.04.2020

Příběh, který se nečte snadno a přitom jste na konci ani nevíte jak. Přesto mě to, kam všechno směřovalo, ničím nepřekvapilo, jako by se ten počáteční závan napětí kamsi vytratil...

Tak nějak se dalo předpokládat, kam to povede, co se stane, jak to celé skončí. A možná pro tu předvídavost řadím k průměru. Přesto bych knihu doporučila všem, komu se zdá jejich život složitý. Každému, kdo si dost neváží toho, co má.

Každému, kdo si myslí, že se má špatně a chtěl by se mít líp. Protože nikdy nevíte, co se skrývá za rohem, kdo v sobě dusí bolesti a odříkání, kdo za nehybnou tváří tají bolavé šrámy na duši...

Takže možná jen, nebuďme tak nevšímaví ke svému okolí. I ten, kdo pomoc naoko odmítá, o ni vlastně neslyšně prosí...

10 22.03.2020

Tak jsem přežila Šváby :)

Prokousávala jsem se tím příběhem měsíc a ptala se sama sebe, proč raději nehodím flintu do žita a nejdu od toho... Na druhou stranu nutno podotknout, že jsem s Harrym strávila pouhých pět večerů a bylo po všem. To mezitím byl jen čas, kdy jsem se ke čtení nedostala, čas, kdy jsem od knihy utíkala k jiným věcem, protože mi nepřipadala natolik lákavá, abych to dělala naopak...

Bylo to lepší než Netopýr, to rozhodně. Druhá polovina knihy mi konečně naznačila, že jsem nejspíš udělala dobře, když to s panem Nesbo nevzdávám ;) No a ten konec - tak to byl masakr...

Přesto knihu neodkládám s pocitem, wow, to bylo něco, spíš s úlevou - uff, je to za mnou, konečně dočteno. Co to o mě vypovídá? Co to vypovídá o knize?

Že zas až takový dojem na mě neudělala...

Každopádně, ačkoli několikrát na vážkách, dávám šanci ještě Července...

10 27.02.2020

A tohle se mi naopak líbilo moc. Jemný, něžný příběh očima malého dítěte, který nám otevírá oči, který nám ukazuje, jak křehká dokáže být dětská duše, jak křehký je dětský svět a jak snadno se může stabilita v tomhle světě narušit.

Přečteno za jediný den, den plný nadčasové krásy, něžnosti, plný dětské nevinnosti, plný pochopení i skrytých obav, protože my, dospělí, už víme, že život nebere ohledy na nikoho, ani na křehkou, dětskou duši...

10 17.01.2020

Moje úplně první knížka, kterou jsem kdy dostala. Dostala jsem v 1 třídě od Ježíška a během vánočních prázdnin jsem ji celou přečetla a to zřejmě předurčilo směr, kterým jsem se pak ubírala celý život. Láska ke knihám, k příběhům, ke světu, schovaném za spoustou, spoustou slov, myšlenek, tam, kde se můžete schovat, když je vám smutno a kde se cítíte v bezpečí. Kde je vám příjemně a nikdy tam nejste sami.

Kouzelníkova zahrada je pro mě knihou plnou vzpomínek na spoustu krásných pohádek o strašné chumelenici, o chytré princezně Jeleně, o princezně Sasance a smutném rytíři, o Modrém balónku a spoustě dalších. Tu knihu jsem četla tolikrát, že už bych to nespočítala. A pořád ještě ji mám. Naposledy jsem si ji z nostalgie přečetla před pár lety a zjistila jsem, že pohádky nestárnou - a já tím pádem asi také ne, když se mi stále líbí ;)

10 10.12.2019

Dobře, tak za 3 ;) Ale uvažovala jsem, že dám i méně...

Tuhle knihu jsem odkládala skoro tři roky, než jsem se odhodlala začít ji číst. A jak už někdo pode mnou napsal, četla se zle. Ztrácela jsem se v tom nepřehledném klubku slov jako se moucha ztrácí v pavučině, topila jsem se v informacích, a tak moc se mi ke knize nechtělo vracet. Jenže jsem si pořád říkala - přece to nevzdám...

Příběh sám o sobě je vynikající, což o to. Nápad je skvělý. Ale forma člověka zkrátka nakonec utopí... A znovu musím podotknout co mnozí přede mnou: Někdy je více spíše méně...

Prostě: Ten nekonečný proud slov, ve kterém čtenář uvízne, vás nakonec umlátí a vy jste rádi, že se konečně, konečně!, doplácáte ke břehu (ke konci) a můžete to všechno nechat za sebou. Měla bych mít takový pocit po dočtení knihy? Myslím, že ne.

Hm, a jak to tedy nakonec dopadlo? Fakt jsem se v tom bludišti myšlenek, náznaků, dedukcí a protimluv ztratila. Já prostě nevím.

A záleží na tom?

Záleží především na Briony a jejím "pokání"... ale - je tu zkrátka to naše ale. Ale, které vzbuzuje další otázky, na něž mi zřejmě nikdo neodpoví.

Každopádně autora na jedné straně obdivuji (ono popsat situaci, která se dá říct třemi větami na třech stranách je vážně umění - bez ironie) a na té druhé tak úplně nechápu...

10 17.10.2019

Tak jsem si cca po dvou a půl letech dala repete téhle úžasné knížky, protože Linda Howard patří mezi autorky, k jejímž knihám se nejspíš budu často a ráda vracet - a tahle není výjimkou. Vtipná, napínavá, romantikou jiskřící, neustálé střety hlavních postav, jejich naschvály, boje, slovní přestřelky, jo, to mě vážně moc bavilo :) Jenner neměla chybu a Cael, hm, dala bych si říct :) Příběh je neotřelý, přesně takový, jak už to Linda Howard umí, ač pokaždé z jiného soudku, vždycky dokáže zaujmout a udržet naši pozornost až do konce. A že tentokrát je ten konec vážně hodně akční a bouřilivý...

10 31.01.2019

Dlouho jsem váhala, zda dát pět hvězdiček, protože od Nory Roberts si takové hodnocení zaslouží jiné, mnohem napínavější knihy, jako např. Útes, Zlodějka, Kde končí řeka, Poslední přípitek aj. Ale nakonec jsem prostě musela - už pro hravost tohoto dílu (Vzal jsem si tvoje boty jako rukojmí....) a pro jiskření mezi hlavními hrdiny, které už jsme mohli zaznamenat v předchozích dvou dílech. Prostě, tenhle díl mě bavil ze všech nejvíc - kdo by se nezamiloval do Dela? :)

10 29.11.2018