laura komentáře u knih
Není už to ta stará dobrá Lisa, ale i tak mě tahle kniha zase bavila... Spíš duchařina než thriller, protože vražd se víceméně nedočkáte (tu de facto nedořešenou, ke které došlo vlastně spíš omylem, nepočítám), ale i tak se slabší kusy budou bát.
Duchové, spousta neodhalených tajemství, rozmotávání spletitých klubek minulosti a nečekaná odhalení - to vše nabízí tento román. K tomu jeden strašidelný, rozpadající se viktoriánský dům se spoustou kleteb, zašifrovaných vzkazů, záhad, starých sklepů a míst, kam byste v noci vážně sami jít nechtěli - a máte příběh s troškou hororového napětí.
Takže, kdo se rád bojí a má rád záhady (ty současné i ty, zapadlé v dávné minulosti), vrhněte se na ni. Mě to bavilo, i když těch téměř 600 stran je skoro jako vylézt na Mont Everest :) Když tam konečně jste, nevěříte tomu, ale jste rádi, že jste to nevzdali.
Dobrá, je prostě dobrá. Nejen kniha, ale i autorka. Jsem ráda, že se příběhy hlavních postav prolínají a co nebylo řečeno v jedné knize, se (někdy) dořeší v další. Kristi konečně dospěla. Z rozmazlené náctileté slečny v Chladné krvi se stala mladá žena, která jde tvrdě za svým - i za cenu ohrožení vlastního života.
Upřímně, po tom, co prožila, tak úplně nechápu, že do toho šla znovu. Já bych si nejspíš někde pod postelí lízala rány a bála se vystrčit byť jen nos ;)
Ale co už, nebýt Kristi taková, jaká je, nebylo by co číst. Každopádně i tahle kniha patří k těm nejlepším. Atmosféra vás uchvátí, pohltí a nepustí do poslední stránky. A vy se bojíte. Bojíte se jako nikdy, protože stát se může vážně všechno...
Neukamenujte mě ;) Ale i když se to dobře četlo (a hodně jsem se smála), nebylo to zkrátka tak dobré jako předchozí díl. Něco tomu prostě chybělo...
Zatímco v Návrhu jsem postavám jejich příběh věřila a fakt mě bavil, tady to tak nějak vyznívalo do ztracena a přistihla jsem se, že nedočkavě koukám, kolik že stran ještě zbývá do konce - a to by se u vážně dobrých knih nemělo stát ;)
A nezachránil to ani Logan, i když jsem ho nemohla nemilovat, ani Grace, i když byla vážně skvělá... Tenhle díl prostě na tu nej příčku nedosáhl - alespoň za mě...
Pokaždé se rozmýšlím, jestli je to na plný počet, nebo ne, protože vždycky jako by něco málo chybělo k tomu, abych si řekla wow, to byla ale jízda. Přesto jde vždycky o silný příběh, který mě nakonec uchvátí, pohltí, děsí, a nutí číst pořád dál a dál... A tenhle díl byl nejspíš nejděsivější ze všech, co se týče tajemna, duchů, neviditelného zla. Tady jsem se opravdu chvílemi bála, a nikdo by mě na ta místa nejspíš nedostal. Krollův hřbitov, bludiště, opuštěný dům s tajemnou temnou komorou - takové kulisy a hororový příběh máte jako vyšitý :) Takže jo, nakonec si myslím, že to na těch pět hvězdiček je, i když jsem tušila, kdo za vším je, ale to napětí a temné atmosféře tohoto příběhu neubírá na přitažlivosti...
...i druhý díl mě pohltil a nepustil do poslední stránky... Příběh Červené karkulky a Vlka neměl chybu, moc mě baví nenápadná pohádková linka (unesená babička, vlkův neuhasitelný hlad aj.) a navíc to mělo spád, napětím to přímo jiskřilo a občas jsem se přistihla, jak nedočkavě obracím stránky dál, abych věděla, jestli to dopadne aspoň nějak snesitelně pro všechny postavy... Bohužel, ne všichni se toho šťastné konce dočkají, protože přece jen, tohle není pohádka... Už se těším na další díl...
... jo, tak tohle je překvapení, které jsem od téhle knihy vůbec nečekala. Adrenalinová jízda na schématu Popelky, která sebou nese překvapivé zvraty a touhu vědět, jak to bude dál. Nápad s plesem mě pobavil, na rozdíl od klasické pohádky tady Cinder prince příliš neokouzlí... Ale to byl asi záměr. Prostě, už se těším na další díl a jsem moc zvědavá, co se z toho vyklube... Ačkoli odhalení na konci je předvídatelné, stejně se mi to líbilo :)
Ze všech tří knih této autorky asi nejslabší, ale může to být i tím, že jsem ji četla nejdéle (pro nedostatek času)... Nicméně příběh byl čtivý, napínavý, ale ničím extra překvapivý, konec jsem tak nějak předpokládala, což knize ubralo na poutavosti, i když to, co dořešeno nebylo - to mě nutí k zamyšlení a smutku. Jak moc se lze v lidech splést? Jak moc známe ty, kteří jsou našemu srdci nejbližší? A jak moc známe sami sebe?
Dala bych 5 hvězdiček, ale po dočtení knihy Zapomenuté dítě nemůžu. Protože tahle prostě nebyla tak dobrá, abych jim dala stejné hodnocení. Byla napínavá, překvapivá, ale v podstatě nedostála očekávání, které jsem měla po přečtení anotace. A jo, ta je hodně zavádějící a slibuje něco, čeho se nedočkáte. I tak se kniha četla dobře, ale něco jako by jí chybělo. Nebylo to zkrátka to, co jsem čekala... A po dočtení Zapomenutého dítěte už vím, co to bylo. Byl to příběh. Hluboký, lidský, který jsem tady přece jen maličko postrádala...
Na Bodyguarda nemá, ale i tak si zaslouží pět hvězdiček. Autorka umí psát napínavě, vtipně a i když tušíte, jak příběh skončí, stejně vám to nedá. Jericho a jeho sarkastické poznámky mě dostávaly do kolen, a děj kolem natáčení filmu mě opravdu bavil. Herci ukázaní i z té jiné, lidské stránky, city, které může kdokoli znehodnotit, všechno to, co skrýváte, ale skrýt nemůžete, všechna bolest, kterou ani sebelepší herec prostě neutají. Život, o jakém možná sní mnohý z nás, ale ve své podstatě bychom o něj vlastně nestáli. Kdo z těch slavných je skutečně, nefalšovaně šťastný?
Tahle kniha si pět hvězdiček určitě zaslouží. Od prvních stránek mě upoutala a celou dobu jsem si říkala, jak tohle dopadne... Zpočátku fandíte Sarah a nesnášíte Amelii, pak najednou zjišťujete, že je všechno maličko jinak... Mohlo by se zdát, že je příběh předem daný, ale ne, dost věcí vás překvapí. Intriky, zášť, nenávist, láska, bolest, najednou vidíte, že každý člověk má dvě tváře. Kterou si vyberete? Rozhodování není snadné, i když s ubývajícími stránkami jsem už měla jasno... Jak člověk změní jediná situace, jak změní jeho pohled na svět, jistoty, hodnoty, které uznával... Jak moc jiní jsme, když do nás nikdo nevidí a jak se měníme, když se chceme zalíbit... Ano, tenhle příběh mě prostě uchvátil. Zatím nejlepší kniha od E. Haran...
Tak tenhle díl byl z celé série nejlepší - a nejpřekvapivější. Opravdu mě to bavilo, zhltla jsem knihu za dva dny (ale v podstatě za den, protože ten druhý jsem už jen dočítala konec :) Škoda, že nejsou přeložené další díly série, jak jsem se dočetla níže. Protože si myslím, že Sebastian jednoho dne zjistí, že nic není takové, jak to vypadá (třeba jeho otec)... Takže... Kdo ví? Má možná pořád ještě naději...
Tak jooo, byla to jízda... Přečteno během dvou dní. Dala bych hvězdiček i víc, ale vzhledem ke srovnání s ostatními knihami této autorky (a nejen jí) dávám jen tři, protože TOP kniha to zase úplně nebyla. Ale Sebastian si mě získal a hlavně mě bavil. Zejména jeho ironický humor :)
Tenhle příběh mě hodně šokoval, i když jsem na ten šok byla připravená, protože jsem tak trošku tušila... Jenže i tak člověka zaskočí bída lidské bolesti, trápení a hlavně viny. Viny tak obrovské, že vám nedá spát, dusí vás, nutí vás vracet se do minulosti a hlavně vás rozežírá zaživa. Každý má ve svém svědomí nějakou tu vinu. Ať už menší či větší, je tam. A její stín na nás nikdy nepřestane padat, ať už chceme zapomenout nebo ne. Člověk chybuje, ale měl by si uvědomit, že některé chyby nejdou odčinit. Nikdy totiž nepřijde žádné "kdyby"... Čas nejde vrátit, nejde změnit to, co už se stalo... Záhada zadního pokoje je úchvatný příběh o jednom takovém "kdyby"... A i když vás bude bolet srdce, i když vám bude krvácet, stejně si ten příběh zamilujete jako já...
Název nic moc, spíš odradí... Obálka taky neupoutá... Ale ten příběh! Ten mě tedy chytil za srdce... Ano, člověk tušil, jak to skončí, ale bylo to nabité vášní, napětím a láskou až do konce... Mé VIP knihy od této autorky: Šepot nebes a Půlnoční zpověď to nepřekonalo, ale řekla bych, že jim slušně šlape na paty... Prostě, objevila jsem další úžasnou autorku, která zatím chybí v mé knihovničce, ale nejspíš se to brzy změní...
Jedna z těch vtipnějších, co tahle autorka napsala. Když nic jiného, upřímně se zasmějete. A to Simona Monyová umí - pobavit.
Skvělá kniha, ale u 1. dílu jsem se nasmála víc. Ačkoli: "Nějak začínám ztrácet rozum..." - "Ztrať ho později, Christophere..." mě dost odrovnalo :) Tahle autorka umí skvěle pobavit i u příběhu, u kterého konec tak nějak předpokládáte od samého začátku... Bude se mi po jejích knihách stýskat - momentálně se už můžu těšit jen na ty, co právě vycházejí a vyjdou...
Patří ke dvěma knihám této autorky, ke kterým se stále dokola vracím (ta druhá je Letní vzplanutí) - a svým způsobem k sobě vlastně ty příběhy i patří, protože každý vypráví o jedné ze tří kamarádek. Nestálo by za uvážení napsat příběh o té třetí, která jaksi zůstala v zapomnění? Moc mě bavila i napotřetí, a věřím, že ji do ruky vezmu po určité době znovu...
Dlouho jsem váhala s hodnocením. Opět čtivé, ale příběh tak trošku postavený na vodě. V podstatě nic, co by vás chytlo za srdce. Bez emocí, ploché, nereálné. Člověk jim nějak nevěří ani tu lásku. Zápletka veskrze žádná (a ten konec? Jen zoufalý pokus o napětí, který stejně tak zoufale selhal...)
Jako by vám z nebe padaly jen samé dobré karty, a když už spadne jedna špatná, nebe se vám za to ještě omluví... Takhle to v životě nefunguje, bohužel...
Už si to téměř po těch letech nepamatuji, ale vím, že mě to mile překvapilo, že se mi to líbilo. Nepatří k těm nezapomenutelným, na které si vzpomínáte ještě po letech, ale patří k těm, o kterých si pomyslíte: Jo, to bylo celkem fajn...