laura komentáře u knih

Když lidi umírají, často se poserou... (a o tom to je :)

Vítejte v Nikdynoci... V příběhu, kde neplatí žádná pravidla...

...v tom nejhlubším a nejtemnějším místě, kde naděje dětí a zármutek dospělých chřadne a uvadá a odlétá jako popel ve větru...

...kde se s vámi autor nemazlí... kde nikdy nevíte, co přijde, čím vás zaskočí, znejistí, šokuje.

Pro každý druh moci se musí něco obětovat. Všichni platíme nějakou cenu.

Příběh plný napětí, neočekávaných zvratů, krve, násilí, krutosti a intrik. Plný touhy po pomstě, odplaty, bojů, ale i humoru a přátelství v místě, kde na city příliš času nezbývá.

...a tam, v moři prázdných usmívajících se tváří, začali tančit...

Svět, který autor stvořil, je originální, úžasný, skvělý. Je temný, je nečitelný. Je plný nástrah, zla, ale i čistoty.

...každá vteřina krvácela do nekonečna...

Je mistrně vystavěný a to mě na tom bavilo. Každá postava, každá situace je skvěle vymyšlená, vzájemně se doplňují a nenápadně vás postrkují - tam někam. Vždycky, když už si myslíte, že víte, tak zjistíte, že vlastně nevíte vůbec nic :)

Ne všechno, co je mrtvé, opravdu zemřelo...

Je to čtivé, drsné, nepředvídatelné. Je to šílené. A přitom krásné.

Je to velká věc, sledovat člověka, jak sklouzne z nekonečného množství možností, které nabízí život, do konečnosti smrti...

Pro mě úžasný objev. Většina postav je nečitelná a to mě na tom baví. A stínový kocourek? Skvělé!

Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás...

24 04.01.2023

Když padla noc, do veleknihovny v Summerhillu dorazila smrt. Přijela v kočáře.

Originální, čtivé, vtipné, sarkastické, pohádkové, hravé. Svět veleknihoven, grimoárů, zlotvorů, čarodějů, strážců, démonů, i obyčejných lidí, který před vámi ožívá na stránkách knihy, vás bude bavit. Možná trošku předvídatelné, ale i tak krásné. Možná ne tak nabité zvraty, jak bych čekala, ale přitom pořád zajímavé. Romantika okořeněná špetkou ironie a humoru - za mě velké plus. Nathaniel mě bavil :) A Silas byl - prostě Silas...

Škoda toho epilogu. Bez něj by pro mě měl příběh větší váhu. Takhle je to prostě...

...pohádka ;)

A to chceme - nebo ne?

Nádherná obálka!!!

24 11.04.2022

Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů... Svět, který většina z nás (naštěstí) nezná. Který si neumíme představit. Kterému bychom možná neuvěřili, kdyby nebylo těch, kdo po letech konečně promluvili...

Syrová a drsná zpověď šestnáctiletého kluka, který se provinil jen tím, že byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě... Vykonstruovaný proces, falešné obvinění a život se vám zlomí ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte. Sníte o děvčatech, o trampování, o posezení u ohně, ale o tom se vám už může leda tak zdát - pokud vám ještě na sny zbyde síla.

Za rok se kolem tebe všechno změní. Přátelé, rodina, svět, který jsi znal. Za deset let se znovu narodíš a všechno se učíš znovu. Úplně všechno. Svět na tebe nečeká...

Krutost, brutalita, bezcitnost... Kam až je člověk schopný zajít v týrání druhého? Kdy člověk přestává být člověkem? 35 let po válce a vlastně se vůbec nic nezměnilo... Hrůza, bezbřehá bolest, bezmocnost, fyzické i psychické týrání, vraždy... U Hitlera to člověk čekal. Ale v době míru, v době, kdy jiní šťastně vyrůstali v nevědomosti a bezpečí...

...ve Vykmanově jsem si myslel, že jsem se propadl rovnou do pekla, že hlouběji už to nejde. Ale Minkovice mi ukázaly, že peklo, lidská zloba a beznaděj jsou bezedné...

O Minkovické věznici jsem do téhle chvíle nevěděla. O tom, co se tam dělo, také ne. Je hodně bolestné vědět, že nejvíc člověku dokáže ublížit zase jen člověk...

Tolik zničený životů, tolik zmařených nadějí, tolik bolesti, krutosti a syrové bezohlednosti...

...a Bůh mlčí...

24 19.04.2021

Nádherná kniha, ke které jsem se opakovaně vracela. Kolikrát jsem ji četla už bych nespočítala...

Příběh klikatící se ulicemi maloměsta, kde předsudky znamenaly víc než to, kým člověk doopravdy byl. A nemanželský původ se neodpouštěl.

Krásné a přesto bolavé. Smutné a přesto prodchnuté láskou, něhou, nadějemi, zklamáním i touhou. Touhou po ocenění, po přijmutí, po lásce, po životě. Růžena to neměla snadné ani jako dítě ani jako dospívající a už vůbec ne později, jako vdaná... Přesto se nevzdávala, bojovala, milovala...

Kouzlo těch stran ve mě zůstalo i po letech. Ať už knihu otevřu na jakémkoli místě, vím, že mě okamžitě pohltí a já se nechám unášet příběhem ženy, která byla možná šťastná a hodně nešťastná, přesto ale nikdy neztratila naději, že jednou to bude možná všechno jinak...

24 15.01.2021

Krásná kniha, která mi i po letech pevně uvízla v paměti a k níž se jednou (doufám) vrátím.

Příběh plný nadějí, lásky, bolesti a touhy, plný nástrah, bojů, intrik a zloby. Sága jednoho života, který by vydal za tisíc jiných. Život na té odvrácené straně světa, v dobách, kdy nebylo místo pro sny a prosté lidské touhy, kdy vítězila snaha život prostě přežít.

Přesto lidé bojovali, vítězili i prohrávali. Přesto dokázali získat víc, než bychom čekali, a dokázali i víc ztratit. Dokázali přežít věci, které si my představit nedovedeme. Všichni ti, kteří se ztratili v propadlišti času, mají můj obdiv, mou úctu, všem skládám tichou vzpomínku, protože netuším, jestli bych to na jejich místě dokázala já...

Oni to prostě nevzdávali. I když to bylo těžké, i když to bylo beznadějné. Bojovali za sebe, za druhé, za svou lásku, za vlast, za pravdu. A někdy i proto, že jim nic jiného nezbývalo.

Postavy v tomhle příběhu ožívají a vy je milujete. Pláčete pro ně, bolí vás srdce, když umírají. A věřte, že po dočtení se vám po mnohých z nich bude stýskat.

Jen ten konec, pro mě příliš zdlouhavý, to malinko kazí. Jinak, za mě, jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla.

24 06.12.2019

Četla jsem ve 20, ale kouzlo tohoto nevšedního (a přitom stále se opakujícího) příběhu ve mě zůstává pořád... Pro mě příběh čistoty a krásy, i když to tak možná každému nepřipadá. Příběh lásky, která klopýtala, dělala chyby, jež nešly napravit, mýlila se, bojovala s nedůvěrou, trpěla, umírala, ale hlavně: milovala.

Pojď ke mě, já to věděla, že dodnes mohou se dít divy.
Že jednou potkám anděla, a že ten anděl bude živý...

A tak, snad proto, že chci snít, i já věřím, že dodnes mohou se dít divy, a že vlastně ty anděly denně potkáváme, jen je prostě někdy nevidíme, že je míjíme na ulici, dotýkáme se jich pohledem, usmíváme se na ně, a když je potřeba, zjistíme, že vedle nás stojí...

Manon byla krásná, byla nevinná, byla možná trošku naivní, zhýčkaná, někdy snad i krutá, ale hlavně byla mladá a chtěla žít, tak moc chtěla žít...

Manon je můj osud, Manon je vše, co nepoznal jsem dosud, Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych...

... a tím je řečeno asi vše. Uplynulo víc jak 25 let, a já si ty verše stále pamatuji. Krásné, čisté, bolestné, tak krutě realistické, prostě - sám život...

Manon ach Manon, Manon z Arrasu,
Manon je moje umřít pro krásu...

24 04.05.2019

MLADÝ ŽELEZNIČÁŘSKÝ ELÉV MILOŠ HRMA.
VÝPRAVČÍ HUBIČKA a jeho razítka.
TELEGRAFISTKA ZDENIČKA SVATÁ.

Přednosta a jeho holubi.
Hraběnka Kinská a její koně.
A jedno zapadlé, maličké nádraží...

Ubitý praděd.
Dědova hlava uvízlá v tanku.

Máša.
...a jedno nepovedené milování...

A samozřejmě vlaky.
Ty obyčejné a ty ostře sledované.

Příběh, který jsem četla před více jak 30 lety (a moc toho ve mě nezanechal), a teď znovu. Je pořád stejně zmatený jako tehdy, vyprávění se mísí se vzpomínkami, jedna situace se vrší na druhou a v tom spletenci se čtenář opravdu těžce orientuje.

Přednosta křičící do světlíku - nebo na svou ženu.
Mladý železničář, který se pokusí zabít kvůli tomu, že není dost chlap.
Ten stejný mladý železničář, který v sobě najde dost odvahy, aby zničil ostře sledovaný transport výbušnin.

Bláznovství? Odvaha? Šílenství?

Zmatené, nepřehledné, mnohavrstevné, ale s jasným poselstvím: Válka je nesmyslná.

23 21.10.2024

Všechno, co děláme, má následky...

Zpočátku zašmodrchaná pavučina plná zvratů, která vás pohltí a dusí všudypřítomným strachem, hrůzou, mrazivým nebezpečím a nepředvídatelností. Kupí se napětí, kupí se mrtvoly...

Same, ach Same...

Překvapivé, famózní, drsné a šokující. Pochybnosti, lži, manipulace, dobro a zlo - labyrint, ve kterém se ztrácíte čím dál víc. Nakonec pochybujete o všem. Co bylo, co bude, co a hlavně KDO se za vším skrývá...

Intriky, lži, podvody, pomsta a bestialita. Příběh je nabitý zlem a zároveň touhou po odpuštění...

Otče, odpusť mi!

Chvílemi už to ale bylo prostě moc. Myslíte si, že víte a hned na další stránce zjistíte, že zase nic nevíte... :)

Brutální, skvělý počin, který nenechá nikoho v klidu, protože chcete vědět, jak tohle dopadne. Jenže ten konec?

Já vlastně nevím...

PROSTĚ MAZEC!

23 21.10.2024

Láska je zvláštní věc. Člověk si myslí, že ji prokoukl a že jí porozuměl, jen aby později zjistil, že pravou lásku jen letmo ochutnal...

ASTAROTH, korunní princ pekel, je pryč.
ZAYNE zůstal.

Je tak snadné zapomenout. A je to přitom tak těžké...

Layla netuší, komu má věřit. Ztrácí svou schopnost vidět duše a taky část sebe samé. Převládá v ní dobro - nebo zlo?

Příběh o ztrátě, bolesti, zradě i vášni. O pekelných jámách, ztracených duších, polibcích i zakázané lásce. Čtivý a překvapivý, plný nástrah, nebezpečí i nečekaných odhalení.

Bambi byla BOŽÍÍÍ!

Sarkastické hlášky, nevysvětlitelné události, pochybnosti, krutost i chtíč.

NEBE nebo PEKLO?
ŽIVOT nebo SMRT?

Úklady, nenávist, víra i křehká naděje. A jeden velmi nebezpečný démon...

23 02.04.2024

Každý z nás aspoň jednou v životě někoho miloval...

Jsou příběhy a PŘÍBĚHY. Ty, které vám něco dají. A něco ve vás zanechají. Které s vámi svým způsobem už navždy zůstanou. A tohle je jeden z nich.

Vesmír se roztříštil na miliony drobounkých, zlatě blikajících lucerniček, které ke mně pomalu, s neuvěřitelnou lehkostí padaly. Bože můj, viděla jsem někdy něco krásnějšího?

...já jsem se také roztříštila. Na milion střípků a v každém z nich je úžas. Bolest. Krása. Poznání. Viděla jsem kdy něco krásnějšího? Děsivějšího? Naléhavějšího?

Krásné. Vtipné. Dech beroucí. Bolavé. Pravdivé. Něžné.

Už jsme nechtěli mluvit. Nechtěli jsme přemýšlet o věcech, které nás děsí.
Chtěli jsme si prostě jen patřit...

Autorka má osobitý smysl pro humor, který mě baví. Je to nenápadné, nenásilné, ale nakonec vás stejně dostane :) Rozbije váš svět, změní úhel vašeho pohledu - a nic už nebude stejné.

Bůh má mnohem větší smysl pro humor, než bych se nadála...

Pořád nevím, jestli jsem víc dojatá nebo smutná. Jestli ve mě doznívá víc krása, nebo stesk. Tenhle příběh vlastně není JEN příběh. Je to život. Smrt. Bolest poznání. Naděje. Víra. Odvaha. Je to přijmutí toho, čím jsme. A kam směřujeme. Svět už nikdy nebude stejný. A nebe? Kde začíná? Kde končí? To už záleží na každém z nás...

Vždyť tohle je nebe.
Tohle je místo, kde končí lidské příběhy.
Kde vlastně všechny znovu začínají...

Kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo pochybuje. Kdo tápe. Kdo si klade otázky a nenalézá odpovědi. Neříkám, že tady je najde. Ale možná, jen možná, něco pochopíme. Protože...

...kolikrát za život potkáš toho pravého?

SKVĚLÉ!!!

23 14.09.2023

Všichni v sobě nosíme světlo i temnotu. Tu temnotu se snažíme před ostatními skrýt, protože se bojíme, že je tak od sebe odeženeme. Tvoje temnota mě ale neděsí, právě naopak, o to víc tě chci držet za ruku a být tvým světlem, dokud to své znovu nenajdeš...

Pomalu plynoucí příběh o přátelství, lásce, osamění, odvaze i touze.

V životě občas nastanou chvíle, kdy láska nestačí, a být silný znamená vidět to a učinit bolestné rozhodnutí...

Možná to bylo až moc sladké, ale spíš než to bych řekla, že to bylo hořkosladké. A takový život je. Hořký, bolavý, s jemným nádechem smutku a zároveň i se zábleskem naděje.

Co je snadné, nevydrží, a co vydrží, není snadné.

O vnitřní síle člověka, o neustálém boji se sebou samým, se svými strachy, o vyrovnávání se se ztrátami, o odvaze, lásce i prázdnotě duše, když ztrácíme ty, na nichž nám záleží...

Ale také o naději. O odhodlání postavit se smutku, bolesti i strachu. O světlu v nás.

A o dopisech. Protože těmi to začíná - i končí. Nakonec to bylo krásné. Jemné, bolavé, romantické, možná nepravděpodobné, ale i tak opravdové. Víc ptačích doktorů v našich životech.

Řekni kdy.
Kdy...

Úsměvné ;)

Obálka jako jedna z mála moc pěkná. Jen název bych zvolila jiný. Protože víc než hřích z tohohle příběhu čiší ta nedostižná láska, kterou hledáme, míjíme, nacházíme a nezřídka i ztrácíme.

A přitom je to to jediné, na čem v životě opravdu záleží...

23 18.10.2022

Příběh nesourodé skupiny lidí, které spojuje jeden padlý muž. Bývalý farář Gosta Berling je rozporuplná postava, kterou milujete, nenávidíte, litujete i nechápete, kterou možná pohrdáte a přesto ji obdivujete. Muž, který toho hodně ztratil a který pomalu ztrácí i sám sebe. V příběhu se rozvíjí odvěký boj dobra a zla, kdy hrdina balancuje na samém kraji propasti a nezřídka padá až na dno.

Drsný, místy až krutý příběh, plný snové představivosti, legend, mýtů i pověr, plný hluboké lidské lásky i odevzdanosti, plný zaslepenosti i odhodlání, krása míst, kde život začíná i končí...

Milovala jsem je všechny. Kavalíry, majorku z Ekeby, hraběnku Dohnovou, Marianu Sinclairovou i pyšnou Annu Stjärnhökovou bez nich by nevznikl Gosta Berling. Bez nich by nežil.

A tak, jednou za čas, otevírám tuhle knihu, na jejíž stránkách ožívá svět, tak dávno ztracený v propadlišti času, a přesto tak živý, tak skutečný...

23 22.06.2022

Nezáleží na tom, jak moc někoho milujete.
Stejně ho nakonec musíte nechat odejít...

Strašidelné, mrazivé, smutné. Nejistota, naděje, pochybnosti. A bolest. Co je horší - vědět, že milovaný člověk zemřel (a moci ho oplakat) nebo nevědět, doufat, nevzdávat se a trpět celý zbytek života marnými nadějemi?

Nevím. Nechci to vědět.

Příběh, který mě silně zasáhl. Příběh mnoha odstínů lásky, přátelství a pokory. A zároveň i příběh plný falše, přetvářky, úplatnosti a zvrácenosti. Co dokáže člověk udělat člověku...

Kde se v nás bere ta touha ubližovat, vraždit, mučit? Na začátku jsme přece všichni byli děti. Nevinné, naivní, bezmocné děti... A někde uvnitř nás ty děti stále jsou - neumřely. Jen mlčí.

Já tohle zkrátka nechápu. Jak s tím lidé dokážou žít? Dívat se každý den do zrcadla, vidět svou vlastní tvář - a vědět, čeho je schopná...

Na konci jsem bulela jako dítě. Dítě, které ve mě zatím neumřelo...

23 25.10.2021

Příběh o tom, jak snadné je člověka zlomit. Příběh o pochybnostech, bolesti, ztrátě, o krutosti, náhodách i neúprosnosti osudu. Příběh jedné velké lásky a smutku.

Svým způsobem zvrhlé, drsné a drásavé. Chvilkama si autor pohrává nejen s hlavním hrdinou, ale i se čtenářem. Kdo mluví pravdu? Kdo lže?

Spletité klubko polopravd a lží, zoufalá beznaděj i téměř neznatelná naděje, protože: Co když...?

A bolest, laviny bolesti, zalévající vás od hlavy až k patě. Tohle bylo jiné. Přesto napínavé, čtivé a návykové. A tentokrát David nehledal nikoho cizího. Hledal sám sebe...

Za mě hodně bolavé a emočně náročné. Přesto skvělé!

23 13.10.2021

Nevíš, kdo jsi...

Tak pravdivé, tak burcující... Klubko polopravd, lží, intrik - to vše vás vede do hlubin času, kde, pohřbené mnoha lety, spoustou bolesti, viny, křivdy, zášti i nespoutané vášně dříme tajemství. Jak moc známe sami sebe? Jak moc známe své nejbližší?

Za mě skvělé jako vždy. Čtivé, poutavé, napínavé, jako byste zvolna loupali cibuli. A pod každou vrstvou slupky jste nacházeli něco nového. Něco, co vás zaskočí, omráčí, udiví, překvapí - a zasáhne.

Čas toho spoustu bere - ale nezapomíná. A jednou to vše vychrlí jako sopka lávu - a pak už není úniku.

To, že zapomeneme neznamená, že jsme odpustili. A to, že odpustíme neznamená, že jsme zapomněli...

Bolavý příběh krutosti, zloby, vášně, nenávisti i lásky...

23 30.09.2021

Tak tohle byla bomba :) Moc se mi to líbilo!

Opět vtipné, čtivé, návykové. Ti dva mě neskutečně bavili.

"Děláš si srandu? Ty chceš se mnou na rande?"
"Že jo? Taky mě to překvapilo..."

Mělo to náboj, vášeň, vtip, jiskru. Skvělé dialogy a neotřelé hlavní hrdiny. Láska je vždycky risk... Ale pokud neriskujete, nikdy nic nezískáte. Někdy to bolí a někdy... Je to krásné ;)

Je to prostě RISK :)

23 03.01.2021

Zpověď vojáka na západní frontě. Když odcházeli, věřili. Když se vraceli domů, nevěřili už ničemu. Z lavic rovnou na bojiště, nic drsnějšího si pro ně osud připravit nemohl.

Někdo nedospěje nikdy, někdo dospěje z minuty na minutu. A někdo by si přál, aby dospět nemusel...

Syrové, kruté, nelítostné - stejně jako válka. Každému něco bere: Iluze, sny, otce, syny, budoucnost. Protože i když to přežijete, nejste už stejní. Nemůžete začít tam, kde jste skončili - jako by se vůbec nic nestalo.

Vichřice emocí, ale pro mě ne tak silné jako jiné autorovy romány...

23 23.11.2020

Nelze než dát plný počet hvězdiček, je to kniha, kterou jsem napoprvé vzdala asi na 80 stránce, ne a ne se začíst... A pravda je i to, že ten začátek mi moc nešel ani napodruhé.

Ale pak... Pak jsem se prostě zamilovala. Ambru milujete, nenávidíte, odsuzujete i chápete, je vášnivá, zlomyslná, pomstychtivá i zranitelná, je taková, jací vy nejste, ale možná byste chtěli být (a možná taky že ne), je prostě svá...

Tuhle knihu jsem četla určitě dvakrát, spíš ale třikrát a nikdy mě nepřestala bavit. Je naplněná dějovými zvraty, zaplněná životem tak pestrým, že se nemáte kdy nudit, je tam všechno: láska, nenávist, vášeň, bolest, strach, intriky, smrt, zlo - je tam prostě život sám...

23 27.02.2019

Tato autorka je mou srdcovou záležitostí už spoustu let. K jejím knihám se stále znovu vracím, čtu je dvakrát, třikrát i čtyřikrát, a zatím žádná se mi neomrzela. Jsou mezi nimi lepší a horší. Dvojí život patří k těm lepším, a pravda je, že při čtení tohoto příběhu mě bolelo srdce jako nikdy. Příběhy Diane Chamberlainové v sobě nesou mnoho bolesti - a zároveň mnoho lásky. Jak moc osamělí lidé jsou si každý uvědomí pouze ve chvílích veliké bolesti - protože nikdo vám nedokáže pomoct, jen vy sami. Když bolí srdce, nikdo neví líp jak vy, jak moc těžké je to vydržet - a usmívat se, žít, a pokračovat ve svém životě dál...

23 03.08.2017

JACK.
STELLA.
DAVID.

NADĚJNÉ VYHLÍDKY

...a magické datum 8. srpna...

Příběh o jednom osudovém setkání, o stejně tak osudové lásce, o manipulaci, lžích a lidech v bílých pláštích. O hřbitově, knihách, čokoládovém mléku, mrtvých i živých. Příběh o osamění, krutosti, přátelství a neúprosném osudu.

Jednoho dne potká jeden chlapec na hřbitově jednu dívku... A zamiluje se do ní...

Mysteriózní, temné, děsivé i zvrácené. Zároveň tak čtivé, vábivé a nepředvídatelné, že jsem docela dlouho vůbec nevěděla, o co tady jde. Postavy jsou uvěřitelné, živé a neodhadnutelné. Tohle mě moc bavilo!

...někde v utajení vyrůstá další chlapec, sám, všemi opuštěný, všemi zapomenutý...

Originální, fantastický příběh, který vás pohltí od první strany a vyplivne až na konci s nevyřčenou otázkou na rtech: skončilo to nebo to teprve všechno znovu začíná?

A pak jednoho dne do sebe všechno zapadne. Tři děti. Každé jiné. A přesto mají něco společného...

Něco mi docvaklo, něco ne. Chvílema jsem se skoro bála číst dál. A pak jsem zase nemohla přestat číst. Spousta otázek, jen málo odpovědí. Hlava plná domněnek. A srdce plné příběhu. A tak to má být.

...ještě dlouho na ně budu myslet.

JACK.
STELLA.

... a jejich NADĚJNÉ VYHLÍDKY. Možná. Snad.

David Pickford je krásný muž.

Šílené! A přesto DECHBEROUCÍ...

...i chvíle se může stát věčností, když to dovolíme...

22 30.09.2024