laura komentáře u knih

Osud je jako žebřík, po kterém musíš krůček po krůčku šplhat, aby ses dostal tam, kam máš...

Ona si svou kariéru teprve buduje, on ji právě ukončil. Ona je prostořeká, on uzavřený a arogantní. Ona ho milovala (a teď ho nesnáší) a on...

Když člověku na něčem hodně záleží, dokáže cokoli.

Vtipné, čtivé a podmanivé. Osvěžující jako sprška jarního deště. Příběh o spletitých cestách osudu, o odvaze, lásce, přátelství a o fotbale. O slávě, promarněných snech, zradě i zklamání. O vytrvalosti, touze i o naději.

ÚŽA-ÚŽA-ÚŽASNÝÝÝ!!!

21 19.01.2024

Meziplanetární dobrodružství při kterém budete tajit dech. Cizí planety, cizí organismy, neznámé technologie, tajemství ukrytá napříč časem a zapadaná vrstvou prachu i stovkami let. Bájné civilizace i invazní rasy, které nemají s nikým slitování. A tým snů. Snad ;)

ALFA
DIPLOMATKA
VĚDKYNĚ
MECHANIK
VÁLEČNÍK
PILOTKA
TAJEMNÁ DÍVKA

Originální, vtipné, čtivé. Úžasný, dechberoucí příběh, nabitý emocemi i nečekanými zvraty, odlehčený humorem, který je mi blízký, a tak dobře vystavěný, že se nemáte kdy nudit. Pořád se něco děje, příběh má tempo a spád, nemáte čas se bát (ale stejně se bojíte), ani dýchat (ale jasně, že dýcháte).

Tahle porážka je vítězství...

Zábavné, napínavé, propletené nepřiznanými city i nově objevenou touhou po přátelství a místu, kam chcete patřit. Místy krásné, místy bolavé. Budete se smát a budete brečet (asi).
Jednotka 312 si vás podmaní. Budete jim fandit a budete si přát, aby to dobře dopadlo. Jenže někdy nám osud uštědří rány, které nečekáme - a o to víc bolí.

A nějak je to vlastně v pořádku.

Protože
vím,
že
mě
miluje
.

Jo, tohle bylo (jak už tu někdo napsal) božííí! Dobré tak, že hltáte stránku za stránkou a chcete vědět, jak tohle všechno dopadne. A zároveň nechcete, aby ta úžasná adrenalinová jízda skončila...

To my jsme Legie
My jsme jas
Navěky planoucí v noční čas...

SKVĚLÉ!!!

21 04.12.2023

Dvě časové linky, které nás zavedou do srdcí dvou zdánlivě rozdílných žen. Stoleté Jenny a třiadvacetileté Candice. Dvě přítelkyně. Dva životy.

Nemůžeme si vybrat, které části minulosti si ponecháme a které zahodíme...

Rok 1940, Wales

Mladá Jenny přijíždí s bratrem na welšský venkov, aby tady nalezli útočiště během náletů na Anglii. Najdou však víc než jen to.

Život každého člověka je řada porážek, vítězství, žalu a radosti... Musíme prožít všechno.

Příběh o mnoha podobách lásky, o touze, zradě a křehké naději. O těch nejtěžších rozhodnutích, o ztrátách, osamění i neskutečné odvaze. O krutosti, lžích i sobectví.
Příběh o jednom nenaplněném snu, zmařených nadějích, o žalu i touze po zapomění. O odvaze, pomstě a smrti. O mnoha podobách bolesti.

Co všechno ukrýváme v srdci? A co v krabičce vzpomínek? Dá se tam schovat všechna bolest, hořkost a zklamání, které nám život uštědřil? Můžeme tam uchovávat vzpomínky na lásku, něhu a krásu? Dá se tam zamknout vina i všechno, co jsme nikomu (ani sobě) zatím nepřiznali?

Co se stane, když tam nahlédneme?

Rok 2019, Anglie

Jenny slaví své sté narozeniny a po mnoha letech otevírá svou krabičku vzpomínek. Je načase vyrovnat se s minulostí...

Krásné!!!

21 11.04.2023

Nostalgický návrat do dětství... Tuhle knihu jsem četla v patnácti a téměř po 40 letech znovu - samozřejmě, že kdysi se mi líbila o moc víc, než teď. Styl, kterým je psaná, je už zastaralý, ale mě to bavilo. Vrátit se do doby, kdy nám bylo patnáct, kdy jsme snili, doufali, věřili, kdy jsme se bili za své sny.

Už pro tu vzpomínku si tahle kniha zaslouží pět hvězdiček...

21 06.09.2022

Dějově tenhle příběh předchází knihu Všemi dary obdarovaná...

Je to čtivé, krvavé, drsné, hladové... Svět mezi dvěma závorkami. Čas, který nemáme. Touha zachytit to, co nám uniká... Nemilosrdnost osudu - chcete - li.

Stephen je v jistém směru stejný jako Melanie. Stejný tím, jak přemýšlí. Co chce. Na čí straně stojí. Dítě (muž) který žije ve svém vlastním světě. Robot, který má to, co mnoha lidem v tomto příběhu chybělo - srdce...

Některé události týkající se proměny mi tam ale neseděly. V prvním případě mi neseděl čas. Prostě si nemyslím, že by se to dalo stihnout. Ale budiž. Potom ale neseděl zase ten konec, kde autor proměnu provedl tak rychle, jak potřeboval - a to by vzhledem k tomu, o čem psal několik desítek stránek předtím, nebylo možné.

Když od toho odhlédnu, zůstává příběh, ze kterého mrazí. Příběh, který není až tak nereálný a tím víc je děsivý. Lidé se prostě nikdy nepoučí. I když jim jde o holý život, budou bojovat především o moc...

Burcující, naléhavé a - marné... Bohužel.

Kdysi ještě existoval svět, který dával smysl...

21 08.05.2022

Trošku jiné než Měsíční kroniky, ale mně se to líbilo. Nejdřív jsem trošku plavala v ději, to, že každá postava měla dvě jména a jinou identitu (některá i víc) mi dalo řádně zabrat. Pořád jsem se vracela zpět a četla pasáže znovu, abych pochopila, kdo kde s kým a proč...

Ale nakonec všechno zapadlo do sebe a dávalo to smysl a já jsem knihu přečetla v podstatě za dva dny volna... Byla napínavá, překvapivá, lehce romantická, čtivá tak, že se od ní člověku vůbec nechtělo odcházet. To si říkáte: Ještě tuhle kapitolu a pak už... Ne, tak ještě tuhle... a tuhle... a tuhle...

Byla zkrátka návyková. A o tom dobré čtení je, ne? ;)

Bála jsem se o ně o všechny. Protože je jasné, že tohle dobře skončit zřejmě nemůže. A ten konec? Upřímně, já to nečekala. To byl pro mě šok - a to se mi moc často u knih nestává, aby mě něco takhle zaskočilo...

Každopádně jsem si několikrát říkala, jak z určité situace chce autorka vybruslit, aby postavy, jimž fandíte, neohrozila...

Renegáti nebo Anarchisté? Spravedlnost nebo pomsta? Láska nebo nenávist? To se v téhle knize ještě nedozvíte. Rozhodně ale stojí za přečtení - a ta obálka? Nádhernáááá!

21 05.04.2022

Řekněme, že existují lidé, kteří se velmi liší od běžné populace. Říká se jim lidé bez duše. Nemají svědomí. Nemají emoce. Nic neprožívají...

Námět dobrý. Ze života. Ale tak nějak od začátku hodně průhledný. Ničím mě to nepřekvapilo, jen mi to připomnělo člověka, kterého jsem znala - a přece jsem netušila, s kým mám tu čest celé dlouhé roky. Takže ano, je to možné. Děje se to. A vy nevěříte. Nechcete věřit. Bolí vás to. Trpíte.

Tihle lidé ale dokážou vytvořit dokonalou iluzi. Umějí vyvolat pocit, že vám velmi rozumí. Vypadá to, že jsou empatičtí - ale není to empatie. Je to jenom hra. Je to součást jejich plánu. Říká se jim psychopaté...

Rušily mě vstupy psychologa, jako by najednou někdo vytrhl z příběhu několik stránek a nahradil je jinými.

Druhý příběh formou emailů - to byl boj. Boj, abych dočetla. Chvílema jsem se přistihla, že ani nevnímám, že mě to nudí. Nicméně námět byl výborný. Jen to zpracování mi nesedlo. A pointa ničím nepřekvapila. Tohle tu bylo už mockrát, všichni to víme, a víme taky, jak to dopadá... Autorka mohla zvolit překvapivější závěr, nicméně to neudělala.

Třetí povídka se mi líbila nejvíc, i když způsob, jakým byla napsána, ve mě evokoval sprint. Rychle to odvyprávět, ať už to mám za sebou. Žádné emoce, žádné city. Jen holá fakta.

Z téhle povídky emoce kupodivu tryskaly. Škoda toho zrychleného tempa, toho jakoby deníkového záznamu, úsečných, téměř staccatových vět. Tahle povídka se mi přes to všechno líbila ze všech nejvíc. Snad i proto, že konec jsem neodhadla. Čekala jsem všechno, jen ne to, jak to nakonec dopadlo...

Po Vránách a Chirurgovi zklamání. U téhle knihy mi zkrátka nesedlo zpracování -způsob, jakým byly povídky podány.

21 05.12.2021

To, že nevidíš svoji budoucnost, neznamená, že neexistuje. Nemusíš vidět všechno jasně nebo vědět přesně, kam míříš, abys mohl jít dopředu. Prostě jdeš dál. A když tě budoucnost obklopí, tak víš, kde jsi, kam tě tvoje kroky dovedly...

Krásné. Příběh, který máte přečtený za pár hodin, ale ještě dlouho vám po něm zůstane hřejivý pocit v srdci a úsměv na rtech. Milé, vtipné, čtivé, co víc si přát? Snad jen aby takových příběhů bylo víc...

Ačkoli už dávno nejsem cílová skupina, tohle bylo fajn a Hadley jsem fandila. Smála jsem se, brečela, byla jsem nedočkavá (a zvědavá) a taky překvapená. Vlastně jsem měla pocit, že tam jsem s ní. A že s ní všechno prožívám. A ten pocit se mi vážně moc líbil.

21 24.11.2021

Když už na třetí straně brečíte, víte, že to bude nářez. A taky byl. Přesto mi tahle kniha tak úplně nedala to, co jsem od ní očekávala - asi díky zavádějící anotaci. Protože tohle není kniha o sourozenecké lásce. Není to příběh Abdulláha a Parí. Tohle je příběh mnoha tváří lásky. Takový kaleidoskop osudů, které se různě přeskupují, vytvářejí zajímavé obrazce a pak zase mizí, aniž byste se dozvěděli to, po čem prahnete...

A tak namísto odpovědí, které jsem očekávala, mi zůstalo spoustu nezodpovězených otázek. Jako by příběh neskončil. Jako by dál trval. Příběh utkaný z tenkých, neviditelných vláken, které dokáže narušit jediné fouknutí větru...

Bylo to zajímavé, bylo to bolavé. Bylo to kruté. A hory mi neodpověděly a asi nikdy neodpoví. I tak to ale bylo - krásné...

A ta obálka je nádherná. Abdulláh, sám s trýznivými vzpomínkami, a Parí, běžící za něčím, co jí v životě chybí...

Proč?

21 19.06.2021

O tom, že někdy je těžké prekročit svůj vlastní stín. Že minulost vás svírá jako okovy a nedovolí vám se vymanit a jít dál. Že přežít ještě neznamená, že žijete. Silný příběh, těžké téma, zpočátku adrenalinové tempo, které vás nutí číst a nepřestávat, ale...

Je tu bohužel to ale. V druhé polovině příběh ztratil tempo a zaživa ho sžíraly emoce. Výčitky. Svědomí. Vina. Smrt. Podkopává vám to nohy a vy padáte a padáte. Až se jednou nezvednete...

Na jednu stranu jsem to chápala. Když v sobě něco dusíte, jednou si to najde cestu ven. A už to potom nikdo nezastaví - ani vy.

Smutný, bolavý příběh, který je navzdory temnotě v něm čtivý tak, že ho nebudete chtít odložit... Co mě však zklamalo, byl konec. Ačkoli i to chápu. Některé otázky prostě mají zůstat nezodpovězeny...

21 03.05.2021

Události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou vás najednou...

Neskutečné. Originální. Čtivé. Vtipné. Místama morbidní. Dva různé světy, spousta různorodých, svérázných postav, naprosto skvělý anglický humor. Podlondýn je město nestvůr i světců, svět plný temných čar a kouzel, vrahů i andělů, krys a temných zákoutí... A když tam spadnete, cesta zpátky už neexistuje.

Už dlouho se mi nestalo, abych vůbec netušila, co mám od knihy čekat. Tajemné nikdykde vás spolkne, aniž si to uvědomíte, a až vás na konci vyplivne, stejně si budete myslet: Co to kruci bylo?

Vím jen, že to bylo skvělé. Že mě to bavilo. Že jsem se smála. Možná jsem se i trošku bála :) Že jsem byla překvapená (a ne jednou). Že nic nebylo předvídatelné. A že mi bylo líto, že už je konec...

A musím souhlasit, že záporácká dvojka pan Croup a pan Vandemar neměla chybu. Jejich dialogy byly skvěle groteskní a morbidně děsivé zároveň.

"Máš rád kočku?" zeptala se.
"Ano. Kočky jsou fajn."
Anastázie se ulehčeně usmála. "Stehýnko?" zeptala se. "Nebo prsíčka?"

21 09.04.2021

Námět úžasný. Se začátkem jsem se trošku prala, unikaly mi souvislosti. Pak to ovšem do sebe začne zapadat a před vámi ožívá příběh ženy, která vlastně celý život utíká. Před láskou, před smrtí, před sebou samou.

Kdysi možná uměla milovat. Uměla se radovat ze života. Uměla si život užít. Teď se z ní stala žena, kterou pohltila citová prázdnota, pohrdání, moc. Je slavná, ale vlastně ji to ani netěší. Je krásná, ale muži ji už nezajímají. Je bohatá - a přece jí chybí to, co je v životě nejdůležitější...

Nadčasové, k zamyšlení.

Byli by lidé šťastnější, kdyby tak dlouho žili?

Vy máte víc než my! Nekonečně víc! Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko. Vždyť ani nemůžete chtít víc...

A přesto stále chceme. Chceme víc a víc a víc - a pak nemáme ... nic :(

21 22.03.2021

Vtipné, hravé, milé, lehce romantické. Příběh vás pohltí a vy ani nevíte jak, a jste na konci. Velmi čtivé, napínavé, každá postava má něco do sebe a postupně se jednotlivé střípky příhod skládají do uvěřitelného, zajímavého příběhu...

Krásné! Moc se mi to líbilo. A to už dávno nejsem cílová skupina. Ale člověk prostě někdy takový příběh potřebuje.

Potřebuje snít...

21 28.11.2020

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém...

Nestárnoucí, nezapomenutelný citát, který otevírá dveře do úžasného, nadčasového příběhu tragické lásky, vášně, zrady, viny a odpuštění.

Příběh tvoří dvě dějové linky - mě bavila samozřejmě víc ta Annina. Zajímavá je však i linka Levina a Kitty, která příběh protíná, klikatí se jím, sem tam ho naruší, doplní nebo na chvíli odstrčí do pozadí...

Bavilo mě to od první strany. Tušila jsem, kam to spěje, ale i tak mě příběh na konci rozsekal.

Jsou muži, které milujeme. A jsou ti, kteří milují nás. Hrdí, nepřístupní, odmítaví a přesto hluboce nešťastní, bolaví a plní touhy po odpuštění, po přijetí. Ke konci jsem změnila názor na jednu z původně záporných postav. Člověk by neměl odsuzovat ty, do jejichž srdce nevidí.

Příběh nešťastné lásky, určené od první chvíle k zatracení. Příběh ženy, která šla za svým srdcem a neohlížela se na nikoho. Příběh muže, který z hrdosti ztratil to, na čem mu záleželo nejvíc.

Příběh, na který se nezapomíná. Tragický, bolavý, hluboce lidský, plný omylů, chyb, kruté bezohlednosti, ale i plný něhy, lásky a touhy po odpuštění...

21 23.11.2020

Smrt. Smrt je na začátku - a je i na konci. Smrt je všude kolem. Smrtí to začíná - a vlastně i končí. Je vaší přítelkyní, je tím, kdo to chápe. Je zároveň i tím, kdo přece jen někdy pochybuje. Je nemilosrdná, ale spravedlivá. Je všechno, čím my nejsme. Je... Prostě tady je.

Jedna z těch, na které se nezapomíná. I po letech mě mrazí neúprosnost osudu. Nemůžete mu utéct. I kdybyste chtěli. Nemůžete ho ošálit. A rozhodně ho nepřehádáte.

Až přijde, tak se mu prostě...

...odevzdáte...

21 23.11.2020

Srdcová kniha mého dětství a mého mládí. Jak já je milovala, jak jsem se o ně bála. Jak jsem si přála zažívat to s nimi a jak jsem si zároveň uvědomovala, že je mnohem lepší o tom číst, než to skutečně prožívat...

Jak ráda jsem se do tohohle příběhu vracela. A kdo taky ne? Vždyť to byl (možná stále je) nadčasový příběh, který musí uchvátit srdce každého, kdo jednou, i kdyby náhodou, otevře tuhle knihu. Nádherný příběh plný čisté, hluboké, oddané lásky, plný odvahy, plný odhodlání přežít. Příběh, kde v zájmu druhého nemyslíte na sebe. Kde bojujete, kde chráníte ty, na kterých vám záleží, kde není čas na strachy, jež by vám svazovaly ruce...

Kdo z dnešních náctiletých by něco takového dokázal? Ale Stašovi jsem to věřila. Tenkrát se ještě za lásku umíralo...

...a tu mu jednoho dne pan Rawlison položil obě ruce na ramena a hledě mu přímo do očí řekl s andělskou dobrotou: "Řekni, Stáňo, sám, jestli je na světě muž, kterému bych mohl svou lásku a svůj poklad svěřit s větší důvěrou?"

21 09.12.2019

Nádherná obálka, ze které mě mrazí... Útlý příběh, který vydá za tisíc slov...
"Znáte to, jak vyskočíte z jedoucího vlaku a nacisté po vás střílejí z kulometů..."
Ne, my to neznáme. My ani netušíme, jaké máme štěstí, že to neznáme.

"... ale každý si zaslouží v životě prožít alespoň něco dobrého. Já to své prožil. Víc než jednou..."

Když čtete Kdysi, nemyslíte si to. Ale Felix to vidí jinak. A to vás rozseká. Pohled malého dítěte na ty, kteří kdysi dávno také byli dětmi - jen na to už zapomněli...

"Copak to nechápeš?
Ne, já nechápu už vůbec nic."

Ani já to nechápu. A žádný normální člověk tohle chápat prostě nemůže. Je to čtivé, bolestné, bez příkras. Je to život očima dítěte, život, jaký byste svým dětem nepřáli. Je to život, jaký byste nechtěli prožít ani vy.

Ale i když je to drsný život, jsou okamžiky, které vám do srdce vypálí jizvy, protože prostě víte, že ačkoli je vám strašně, je vám zároveň i krásně...

"Tentokrát máme na výběr jen ze dvou možností... Ale aspoň si můžeme vybrat..."
Někdo nemá ani to.

... a někdy se přes slzy pousmějete nad ironií života.

"To je moje maminka a tatínek," oznamuje Zelda. "Jsou mrtví. Zabil je polský orloj."

V jednom okamžiku krátké, drsné stisknutí srdce bolestí a v tom dalším - úsměv...

Kdysi jsem na tuhle knihu náhodou narazila... Kdysi jsem si řekla: To si musím přečíst. A rozhodně nelituji, protože Kdysi za to stálo...

21 03.09.2019

Tak tohle mě dostalo. V polovině knihy mi poklesla čelist a vracela jsem se na začátek, jestli mi něco neuteklo. Geniálně vymyšlené, ovšem takhle týrat čtenáře... Já prostě nějak nedávám tyhle příběhy... Všechny takové komentáře typu: Proč neodešla, proč tak dlouho... Víte, nikdo si neumí představit, jak těžké to je. Nikdo, kdo to nezažil. Každý jen říká: Já bych tohle, já bych tamto... Ale skutečnost je jiná. Nemít žádný příjem, nemít zázemí, ale mít strach... Slyšet: Vždyť on je tak prima chlap, ty si to musíš vymýšlet... Prostě, tohle nikdo nemůže chápat lépe, než zase jen ten, kdo ví... Tahle kniha mě prostě rozmasakrovala...

21 08.02.2018

Je lepší nechat lásku, aby vás zlomila, než nikdy nepoznat její hloubku...

RUBY.
HART.
JAMESON.

ŽIVOT a SMRT.
PŘEDTÍM a POTOM.

Za každou ztrátou je zisk a za každým ziskem je ztráta. Je to součástí toho být člověk...

Jsou si souzeni od dětství. Pak ale Hart zemře. A Ruby zůstává...

...žal je nejhorší ze všech bolestí. Je konstantní. A nekonečný...

Příběh o jednom velkém přátelství a jedné velké lásce. Příběh o ztrátě, bolesti a osamění. O lodích, beruškách, hudbě, fotbalu a vzpomínkách.

Duše prostě nějak ví, že někde něco chybí...

Příběh o chvíli, kdy se čas zastaví. Kdy se sny rozplynou. Kdy se váš svět roztříští na kus a nic nezbyde - jen vy. A rána v duši, která se nikdy nezahojí...

Není žádné před ani potom. Jenom teď.

Osud je však nevyzpytatelný. A někdy dává druhé šance. Může Ruby věřit svému srdci? Může věřit Jamesonovi?

Láska nepotřebuje víc než jedno srdce...

Čtivé, snivé, bolavé i něžné. Příběh o smrti, o naději, o jednom padlém andělovi, psí věrnosti a nových šancích. KRÁSNÉ.

...v těch posledních vteřinách si přeju to, co si přejí všichni lidé... víc času...

Někdy je vždycky navěky...

20 04.11.2024

Příběh o počínající romantické lásce, citových zmatcích, omylech a hledání, o chybách, kterých se nedopouští jen děti, ale i rodiče, o jednom začátku léta, který nevypadal zrovna nadějně, ale přesto nakonec naději přinesl...

Příběh o přátelství, sourozenecké rivalitě, létu, vodě a slunci.

Čtivé, s přídechem něžné romantiky, spoustou smíchu, krásy a letního snění. Krásné, něžné a hooodně vtipné.

20 19.08.2024