laurs
komentáře u knih
Deset malých černoušků
Agatha Christie
No páni.
Tady jsem vážně vděčná za čtenářskou výzvu, která mě přivedla k tomu se do Agathy Christie pustit. Nádherná detektivka, kde vyšetřování probíhá vlastně především na základě rozhovorů několika perfektně vymyšlených postav.
Možná jsem doufala v malinko jiný konec, ale rozhodně nejsem zklamaná.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Neskutečně zajímavá alegorická povídka či novela. George Orwell nijak napřímo neříká, že režim, který zvířata nastolila, je špatný. Tyto obecné, dá se říct poměrně objektivní popisy farmy a různých propagandistických prostředků dodávají povídce na směšnosti a ironii. Nejvíce děsivé jsou postavy ovcí (v povídce, i v reálném životě).
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Na to, jak pomalý rozjezd kniha měla, jsem si ji nakonec užila velmi. Jak říká již anotace, opravdu není o rasismu, a tak i když je skvělé a přínosné o rasové segregaci ve Spojených státech něco vědět, ke čtení a užití této knihy to potřeba není. Tenkrát měla kniha úspěch nejspíše pro svoji odvahu, dnes musí mít pro to, jak nadčasová je.
,,Udělali to už dřív a udělali to dnes a udělají to zase, a když to udělají – pláčou, jak se zdá jenom děti.“
,,Mít u sebe zbraň znamená říkat si o to, aby tě někdo zastřelil.“
Takže ať už je to případ mladíka jménem Ahmaud Arbery nebo často probíraná regulace zbraní, v této knize je o těchto problémech řeč. Co se mi ale líbí, je, že na to během čtení nemyslíte. To si spíš užíváte roztomilost Čipery a jejího bratra a velkorysost jejich otce Atika. Po dočtení se těmto myšlenkám ale nevyhnete.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Já román sama sobě prezentuji jako příběh o zdánlivém štěstí v podobě večírků, alkoholu, hudby, peněz, nádherného majetku a bezstarostnosti. Říkám zdánlivé, protože vlastně přemýšlím nad tím, jestli některá z postav prožívá nějaké dlouhodobější, udržitelnější štěstí. A mezi tímto životním stylem se postavám daří/nedaří milovat. Za mě je to kniha, která pomocí příběhu o nešťastné lásce poukazuje na špinavost tehdejších zvyků. Pohybujeme se mezi bohatými, arogantními, na svou rasu nezdravě hrdými lidmi, co sice žijí nějakým možná záviděníhodným životem, na druhou stranu jim ale chybí páteř. A pak poznáváme Gatsbyho - člověka, který si už kdysi vytvořil představu o sobě samém a svých úspěších. A který musí být zároveň našim srdcím blíž. Jako jediný totiž dělá i něco jiného, než že chlastá a oslavuje a jeho činy a přemýšlení mají i hlubší význam (ač v podobě posedlosti Daisy). Všichni, i ti, co knihu nečetli, konec znají. A asi stačí jen říct, že kniha samotná vyvolává nechutné a odpudivé pocity… no… k lidem. A je to právě ono, co je na knize skvělé.
A uzřela oslice anděla
Nick Cave
V životě jsem nepoznala špinavější místo, než je údolí Ukulore. Nemyslím, že je to čtení na třetí hodinu odpolední, když svítí slunce a vy máte zrovna trochu času. Spíš je potřeba se před tím trochu opít, zapřemýšlet nad něčím, co vás právě tíží a co vás dělá nešťastným. Pak se teprve pusťte do čtení. Budete chtít brečet, budete znechucení, možná to s váma sekne :D
To asi trochu přeháním, ale skutečně mám dojem, že se dočkáte scén nebo frází, které se vás hodně dotknou (jako třeba ještě nikdy žádná kniha) a v puse vám zůstane taková ta hořká chuť.
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Tuto knihu mám například já konkrétně v povinné četbě a mám za to, že je to tak dobře. Každému, komu taková ta těžká klasika zkrátka nejde, bych mohla tento kousek jedině doporučit.
Kdo už trochu Hercula Poirota zná (třeba i ze seriálu nebo z filmů), ví moc dobře, jak vyšetřuje a také si dokáže s poměrně velkou přesností tipnout, kdo za celým zločinem stojí. To se podařilo i mně, ale nevadí mi to. Užívala jsem si celou plavbu společně se všemi postavami.
Velkým tématem této knihy je toxická láska a jak moc nebezpečná může být. Je to neuvěřitelně geniálně uchopeno. Agatha Christie nemusí po lopatě vysvětlovat v čem ta toxicita tkví, a přesto… to všichni pochopíme. Možná se pousmějeme, nebo nám bude špatně od žaludku, nebo nám bude některých postav hodně líto.
Cizinec přichází
Mika Waltari
Tahle kniha mi poskytla až téměř duchovní zážitek. Jde o to, že všem se nám někdy zamotá hlava a chceme si najít nějakou cestu, jak si vysvětlit věci nebo jak pochopit něco o sobě. Jsou lidé, co proto chodí do kostela nebo na jógu, vytváří přívěsky z kamenů, vykládají karty, čtou Čtyři dohody nebo se upínají na vědu. A všechno tohle je v pořádku, dokud, jak říkám, si prostřednictvím těchto metod nějak poradíme se životem. Pro mě byla tahle kniha velká lekce. Těžko říct, proč. Možná to bylo dokonale popsanými motivacemi a vývoji postav nebo těžkým a smutným koncem, který ale mně dával ohromný smysl. Tato krátká novela, ač téměř bez děje, umí vtáhnout a nepustit. Rozhodně nejlepší kniha, co jsem zatím v tomto roce četla.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Žádná z postav není příliš příjemná. Pokud zrovna nehovoří arogantní cynik, hovoří hloupý a lehce zmanipulovatelný Dorian nebo až příliš naivně romantický malíř. Není to mínus knihy, spíše způsob, jakým se Oscar Wilde rozhodl psát. A funguje to. Ačkoliv mi ze čtení občas nebylo moc dobře, vlastně mě ta zkaženost hrozně bavila.
Pohyblivý svátek
Ernest Hemingway
Jedná se o sbírku povídek z toho nejkrásnějšího a svým způsobem nejsmutnějšího prostředí na světě. Poválečná dekadentní Paříž, kde pije ztracená generace. Texty jsou vtipné v momentech, kdy největší americký spisovatel ukazuje druhému své přirození. Jsou nechutné, jsou smutné, jsou prostě geniální.
Za mě je dobré na tuto knihu stále pohlížet jako na fikci. Hemingway je osoba jako každá jiná a své zážitky hodnotil jen a jen subjektivně. Zcela jistě totiž nebyl každý umělec pouze takový, jakého ho vylíčil on.
Vždycky, když jsem dopsal nějakou povídku, cítil jsem prázdnotu, smutek a štěstí zároveň jako po milování.
A nebojte, pane Hemingway, mám to stejně, když dočtu nějakou knihu z vaší doby.
Příběhy Pata Hobbyho
Francis Scott Fitzgerald
Pozoruhodná to kniha.
Když jsem (a už je to dávno) poprvé vzala do ruky Starce a moře, jediné, co jsem z toho byla schopna vytáhnout je to, že je to prostě o starém rybářovi, co už svými metodami nestačí mladým. Tato sbírka povídek má podle mě velmi podobný motiv. Pat Hobby lpí na své slavné minulosti a na dobách němého filmu. Ale situace už je jiná. Ač povídky jednotlivě jsou relativně humorné, sbírka celkově (i se znalostí Fitzgeraldova života a jiných jeho děl) působí neskutečně smutně.
Jako Gatsby začínal nově poznaným štěstím Nicka a objevováním krás New Yorku v podobě večírků, bezstarostného mladí a bohatství a končil pohřbem Gatsbyho, na který se nikdo z jeho "přátel" nedostavil, tady F. Scott úplně přeskočil tu část, kdy se má hrdina dobře a rovnou pociťujete zoufalství někoho, kdo už dávno nežije ten velkolepý americký sen.
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Pominu fakt, že hlavní postava (bohužel i samotný autor) jsou pro mě poměrně otravné bytosti a zkusím říct, co se mi líbilo: zážitky a příběhy ostatních alkoholiků a nakonec možná i to, jak byla celá kniha koncipovaná. Po nějaké době se mi zprotivilo mluvení o onom černém draku, kterého je v knize opravdu více než dostatek. Nicméně chápu, že pro autora je důležité o něm pro sebe psát, aby si ho neustále připomínal. Až jsem se vlastně musela dopracovat k tomu, že knihu nemůžu číst klasicky, ale tak jak je psáno: jako zápisky z léčebny. A až pak se mi kniha začala líbit. Něco od tohoto autora nejspíše ještě přečtu. Plus bych všem chtěla doporučit film – stojí za to. (A za mě je lepší než kniha)
Kytice / Máj
Karel Jaromír Erben
Nevím, jak moc je to běžné, ale daleko více se mi líbil Máj. Děj samozřejmě odpovídá literárnímu směru, který byl v té době populární. Jedinec vymykající se společenským standardům tehdejších let. Loupežník, vrah, popraven, poutník chodící po jeho ostatcích. Romantická klasika. Upřímně jak velký důraz je ale vlastně kladen na samotný děj? Žádný. Protože je slabý. Mě zaujalo střídání rytmu ve zpěvech a mezizpěvech. Toto střídání dokresluje atmosféru a dělá tak celou báseň rozmanitější, čtivější a celkově zajímavější. Díky formě (díky geniální formě Máje) mi dává smysl, proč je v povinné četbě.
Erben napsal hodně zajímavou věc. Na mnoha internetových zdrojích je napsáno, že se v básních jedná o tresty za některé činy postav. Opravdu provedly postavy vždy něco až tak špatného, aby musel přijít tak krutý trest?
Šťastný princ a jiné příběhy
Oscar Wilde
Oscar Wilde si mě jako dítě získal Strašidlem Cantervillským a na škole románem Obraz Doriana Graye. Za mě to na plné čáře vyhrávají příběhy Slavík a růže a Oddaný přítel. Moje přemýšlení a bloumání nad těmito dekadentními pohádkami mě vlastně donutilo myslet si, že to rozhodně není čtení pro mladší a rozhodně ne čtení před spaním.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Každý máme někdy náladu si u knihy opravdu jen odpočinout. Neřešit, kdo je vrahem nebo jak to celé dopadne. Kavárna v Kodani je jedno obrovské klišé už od svého počátku. Asi je dobré to na začátku knihy prostě přijmout a číst s nadhledem. Pokud se vám to podaří, budete jistě spokojeni. Ne ohromeni, ale spokojeni.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Ať už ve škole nebo i různě po internetu jsem zaznamenala určitou kritiku této knihy. Rozumím argumentům (krátké, občas hloupé dialogy neodpovídající věku postav, hodně jednoduchý děj) a vlastně souhlasím. Ne vždy ovšem musí být kniha komplikovaná a mít hlubší přesah. Ráda bych se jí trochu zastala. Absolutně krásné jsou části knihy o bratrovi Petra. Za mě přesně, ale nenuceně, vykreslují ten pojem ztracená generace. Zároveň je strašné příjemné přečíst si knihu o lásce, ve které nefiguruje pohledný šéf, bičíky a všemožné podivnosti, které se v dnešní době píší, a které ženy v dnešní době tak přitahují.
Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
V příběhu neočekávejte klasické schéma typu expozice – zápletka – vyvrcholení – katarze. Autor umístil poněkud nezajímavou a všední postavu do prostoru berlínského metra a tam ji nechal odžít nějaké vtipné situace či vyslechnout historky od místních. Obvykle takové knihy nečtu, ale tohle mě zaujalo a bavilo hodně. Jazykově je ta kniha za mě hodně dobře napsaná, protože dodává příběhům na autentičnosti. Určitě doporučuji všem.
Stařec a moře
Ernest Hemingway
Kniha je ve zkratce o tom, jak stařec loví a zápasí s obrovskou rybou, která by mu mohla po neúspěšných čtyřiaosmdesáti dnech bez úlovku přinést uznání ostatních rybářů a uznání své.
Když jsem tuto knihu četla jako mladší, nedokázala jsem se ztotožnit se starcem a jeho motivacemi jet na moře riskovat život kvůli rybě (nebo uznání).
Dneska už celý příběh a myšlenku vnímám také trochu jinak. Nicméně mi podle mě stále chybí ta zkušenost člověka, který už nestačí mladším, ale nechce si to přiznat.
Knihu nechci vykládat skrze Hemingwaye a jeho život, ale domnívám se, že on sám po několika svých zraněních a vzhledem ke svému věku na sklonku život věděl o tom, že některé věci už dělat nemůže a tenhle příběh se jeví jako vhodný způsob, jak se s tímto faktem vyrovnat.
Metoda ledovce je za mě v téhle knize ideální. Rybář přemýšlí nad rybou a baseballem a zdá se mu o lvech. Víc vědět nepotřebujeme, abychom si k rybáři vybudovali vztah. Víc tam totiž za mě není.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Já asi nikdy pořádně neocením to, jak Simon Mawer píše. Nápad skvělý, docela i popisy a dialogy. Ona to vlastně není špatná kniha, ale.. Přemíra sexu, kterému se někdy autor snaží vtisknout nějaký hlubší smysl (ale spíše to bývá komické). Přemíra nevěry – a tady chci něco říct: buďto je každý muž opravdu hovado anebo pan Mawer zkrátka nechtěl zpracovávat nějaké větší motivace k nevěře mužů. Ať tak či tak, moc jsem to nepochopila a nelíbilo se mi to.
Směšné lásky
Milan Kundera
Nenávidím všechny muže, kteří v povídkách vystupovali. Pokud to byl autorův záměr, pak říkám, že je génius. Pokud ne a na svět, vztahy, sex a ženy skutečně pohlíží takto, je mi z toho zle. To ovšem nic nemění na tom, že je génius.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
(SPOILER) Možná, že pro některé knihy už v dnešní době není prostor. Absolutně jsem zapomněla, co mi na tom hnusu, který Kundera plodí, kdysi přišlo geniální. Je to strašně levné a úchylné psaní a my máme pocit, že je v pohodě nad tím takhle přemýšlet a schvalovat to, protože on je génius, my to nechápeme a vůbec.. smrt autora a nezatahujme ho do toho, co píše. Absolutně tahle kniha není o lásce. No, nicméně je o nesnesitelné lehkosti bytí. Akorát, že každý, pro koho se lehké bytí stane nesnesitelné, je v knize potrestán smrtí. Přežít se dá jen kurvením a utíkáním.
Pokud si chování mužů s nechutně ošoupanýma pérama interpretujeme tak, že si z nich Kundera utahuje, protože jsou to pseudointelektuální hlupáci, pak jsme schopni to dneska dočíst.
