leami komentáře u knih
Jako většina zde komentujících čtenářů jsem si ze začátku říkala, že to není možné, tolik debilů v jedné knížce. A ta Zara, no potěš. Ale jak to u Backmana mívám, nakonec jsem všechny měla ráda a chtěla o nich číst dál - jak to s nimi bylo potom, za rok, za dva, za deset. U některých knížek si ke konci čtu jen po kouscích, aby to ještě neskončilo. Tohle byl taky ten případ. Knížka, která zahřeje u srdce.
Tohle mě moc potěšilo. Smála jsem se a zároveň jsem spotřebovala hromadu kapesníků. Všechny postavy byly úžasné (samozřejmě kromě té fifleny se "sněhulí"). Nechtěla jsem, aby to skončilo, tak jsem ke konci četla po kousíčkách. Dávám všechny hvězdičky. A ještě pár navíc. Doma mám taky takového Oveho, musím mu poradit ty cedule.
Moc krásná knížka. Jen jsem začala číst, už jsem byla u konce. Cirkusové prostředí mě nikdy nelákalo, tak jsem knihu dost dlouho odkládala a nakonec ji četla jen z momentálního nedostatku jiného čtení. A teď jsem nadšená a hlavně dojatá. Dva příběhy jednoho muže, které se vzájemně prolínají. Stáří je nejsmutnější a nejopuštěnější částí lidského života a popis člověka, který se v téhle fázi nachází, byl hodně pravdivý. Držela jsem mu celou dobu palce.
Herriota člověk musí milovat. A všechny jeho knihy jsou tak krásné - veselé, dojemné a plné lásky.
Tak to byla jízda. Kniha nabitá informacemi od začátku do konce. Tak moc mě bavila. Myslela jsem si, že o zvířatech vím hodně. Zjistila jsem, že vím hodně málo. A každou chvíli jsem si říkala, jak asi ty vědce napadlo toto nebo tamto zkoumat a hlavně přijít na to, jak to funguje. S takovými lidmi musí být radost pracovat.
Tenhle tým snad nemá konkureci. Každou postavu musíte zbožňovat, i když Bábi Zlopočasnou bych občas pleskla. Moudrá kniha zabalená do úžasného humoru. Kolikrát jsem si při čtení řekla "jak to ten Terry ví"? Všechny knihy o těchhle čarodějkách mám přečtené několikrát.
Nádhera. Obyčejná slova složená do obyčejných vět. A přesto jsem chvílemi musela přestat číst, abych to vydýchala. Autor je geniální vypravěč.
Každý rok si sama pro sebe určuji knihu, která se mi líbila nejvíc. Je teprve leden a já mám vybráno.
Za mě 4*. Pár kousků bylo slabších, ale opravdu jen pár. A unešená jsem byla z povídky Ur - ta představa, že někde v jiném světě existují knihy vašich oblíbených autorů, které jste nikdy nečetli a které nikdo nezná a vy si je můžete koupit! Zasnila jsem se, přestala číst a přemýšlela, co bych s takovým "darem" udělala.
Dolores mám z Kingových knih nejraději. I jako film byla podařená. King vykreslil ženské hrdinky jako by sám byl žena. Život, práce, pomsta. Z těchto ingrediencí namíchal úžasný příběh.
Nakonec dávám 4*. Ale celou dobu se to ve mně mlelo - první třetina byla přecpaná testosteronem, nechápala jsem ty "chlapské" šarvátky, rvačky, závody. Četla jsem dále jen kvůli příběhu Penelope a taky přece proto, že je to Zusak. A jo, zase mě dostal. Zase jsem knihu končila s rolí papírových utěrek vedle sebe, všechno do sebe zapadlo jako skládanka a já si říkám: byli jste fajn, Dunbarovic kluci.
Falešné hráče mám od Frýbové nejraději. Humor, nevěra, vražda - vše zabalené do balíčku, který ukrátí několik večerů.
Tak tuhle knihu jsem brala jako pomstu od toho, kdo mi ji daroval. Příběh člověka, který je k ničemu a ještě o tom píše. Nemá peníze, podnik mu krachuje, tak odjede do světa a tam zmoudří. Spousta filozofických myšlenek a spousta prázdna. Jo, a pro zájemce samozřejmě trochu sexu. Dočetla jsem jen proto, že jsem doufala, že nakonec umře, protože co s ním...
Skvělé. Četla jsem téměř nepřetržitě, nemohla jsem se od těch zvláštních lidí odtrhnout. Matku jsem nesnášela, to její nepřetržité veselí a zároveň litování se a sobectví mi zvedalo tlak. Téměř fyzicky jsem cítila ten dům. Krásně popsané vztahy v rodině a jejich vývoj. Všem jsem fandila a zároveň se na ně někdy zlobila. Jediné, co jsem nechápala, bylo to, jak všichni odsoudili tátu za výběr partnerky - a přitom život matky s lesbickou přítelkyní přijali bez námitek.
První kniha od Kinga, kterou jsem četla. Četla a četla, nejedla, nepila a nekomunikovala s okolím. Bezva. I když nevím, jestli slovo "bezva" je to správné. Úžasné, hrozné, mrazivé. Jo, od té doby tohohle autora můžu.
Přečetla jsem to. Čtivé, to ano. Jen strašně moc nepravděpodobné. Parta lidí v utopickém světě. A nepoznají, že jejich přítelkyně je někdo jiný. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Ale teď, po nějaké době, si vlastně ani nepamatuji, kdo byl vrah a proč.
Tak třetí díl ani nebudu zkoušet. Jednička výborná, ve druhém dílu jsem se ztrácela. Všechny postavy se mi pletly, možná proto, že nebyly ničím jedinečné. Detektivy jsem ještě zvládla, ale oběti, jejich rodiče, možní podezřelí - ti všichni mi splývali. A ještě se pohybovali z místa na místo, nevěděla jsem, kde je kdo a vlastně proč. Jedním slovem chaos. Za mě zklamání.
Líbí se mi, že čím King starší, tím starší jsou jeho hrdinové. Ale jak tady někteří už píší, tohle bylo do poloviny fajn, "akční" část byla na mě trochu moc fantasy a závěr pěkný a dojemný. Kinga zbožňuju, ale Nespavost hodnotím na trojku. A myslím, že příběh chlapce, kterého měl Ralf zachránit, bude asi upoutávka na některou z příštích knih.
Tuhle knížku ne. Pořád jsem čekala, až se začne něco dít, a ono nic. Dvě ženské bez smyslu pro orientaci pořád dokola někam cestují a bloudí. Mám doma všechny ostatní knihy paní Frýbové, ale tuhle jsem si nenechala.
Ano, je to detektivka. Ale kromě detektivní zápletky jsem našla spoustu věcí, díky kterým se kniha četla sama. Život naprosto odlišný od toho našeho mě místy naplňoval úžasem. Bála jsem se, že to bude další kniha o týraných ženách v muslimském světě, ale není. Ženy jsou tam různé, tak jako na celém světě. Opravdu doporučuji. Druhou knihu autorky si seženu co nejdříve.