Legens komentáře u knih

Výborná přehledná monografie o našem malíři světové úrovně. Krásné reprodukce. Perfektně doplňuje monografii Jaromíra Neumanna.
V této knize mám jednu malou osobní radost. Je zde publikován na str. 88 maximálně pro knihu možný záběr na jeden z mých nejoblíbenějších obrazů vůbec - Smrt svatého Josefa od Petra Brandla. Najdete ho v Praze v kostele Panny Marie Vítězné na oltáři hned za Pražským Jezulátkem. Celý je v katalogovém svazku dvojknihy Jaromíra Neumanna na straně 608, na estetický dojem v knižní reprodukci je pochopitelně malý.

11.01.2024

Pod názvem Vejtažní naučení vyšly tyto komentáře k novozákonním biblickým textům, které jsou čteny o nedělních mších, jen v prvém vydání v roce 1740, další vydání již s názvem Postylla. Vyšlo to několikrát, komentuji vydání z roku 1756.
Člověk, který zná autora pouze z Jiráskova Temna (kde je mu zcela mylně připsáno autorství Písně o mukách pekelných), je vlastní literární tvorbou Antonína Koniáše překvapen. Je velmi mírná, krásně spojuje přesvědčivou argumentaci pro křesťanský katolicismus s vysokou estetickou hodnotou textu. Spisovatel jinověrcům nevyhrožuje, on s nimi velmi soucítí. Lituje je, protože svým životním zaměřením se odchýlili od víry, která vede ke spáse. A on chce aby spaseni byli. Pozdně barokní emotivita je zde podávána velmi jemně, vůbec ne bojovně. Dovolím si ukázku - z výkladu evangelia o nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě z třetí neděle po Třech králích:
" Ó jak veliká ztráta jest ztratiti Boha a s Bohem všecko, coby duši, coby tělu právě potěšitelné a prospěšné býti mohlo. Tak veliká škoda jest ztratiti Boha, jak veliká dobrota jest sám Bůh. Bůh jest nesmírná dobrota, ztratiti tedy Boha jest nevyslovitelná škoda. Kdo Boha nalezne, nalezne všecko, kdo Boha ztratí, ztratí všecko."

16.08.2023

Dovolím si upozornit na geniální esej "Vodník a Rusalka". Publikována je rovněž ve výboru s názvem "Kněz a baba".

16.08.2023

Invenito commentarium meum ad librum "Latina pro vysoké školy":
https://www.databazeknih.cz/knihy/latina-pro-vysoke-skoly-114993?orderBy=new

02.08.2023

S myšlenkou tohoto dialogu nesouhlasím, dovolím si zde napsat jakousi opoziční mikropovídku s názvem "Antisokrates".
Zemřelý Sokrates po své popravě přichází do světa idejí. Uvidí tam cosi jakoby tvaru člověka, ale s pravoúhlými rozměry, z nichž se končetiny, ústa, oči a hlava dají jen druhotně vytušit. Více než člověku je to podobné nalinkovanému formuláři. V čemsi, co by mohla být hlava se otevře obdélník a zazní neutrálním hlasem: "Sokrates, zemřel přesně dle zákona, toto je v pořádku, možno jít dál." Sokrates pocítí úder na hruď, všimne si a s potěšením pochopí, že je to otisk razítka. Takto uspokojen, že vyhověl ideji zákonů, které sám pomáhal vytvořit se změní v cosi pravoúhlého, a s ještě větším spokojením se usazuje na přesné místo v jemu vyhrazené kolonce. Vedle sebe uvidí jiné podobné jedince a všichni jsou spokojeni, že se ve světě idejí změnili ve vzorně vyplněný a zařazený formulář.
Když tak nějakou dobu správně zařazen ze svého usazeného místa pozoruje okolí, zjistí najednou, že ne všichni mají stejný tvar jako on. Vidí a cítí, že zároveň blízko i nekonečně daleko od něj jsou jiné bytosti lidských tvarů, smějí se, druží, zpívají, tančí, baví se o kráse, dobru, poslouchají hudbu, vedou různé rozhovory. Kupodivu se mu podaří je i oslovit:
"Co jste Vy vlastně zač, jak je to možné, že nejste zde se mnou a já s Vámi, vždyť přece je jasné, že jsem dodržel vše co je správné a je mi zde blaze. Vy žijete v nějakém hrozném omylu. Ano, vidím, že Vám chybí to razítko potvrzení idejí zákonů. Musíte s tím hned něco udělat, začněte s tím, že se postavíte támhle do fronty."
A ony bytosti se nezařazují do fronty před ideje zákonů, ale trochu ustoupí stranou a Sokrates uvidí krásného muže a ženu, kteří se šťastně usmívají na bytosti kolem sebe. Když tito dva uvidí Sokrata, nepřestávají se usmívat, Sokrates si ale všimne, že jejich úsměv se stává velmi smutný. Promluví oba dva:
"Sokrate, my jsme ideje přátelství a lásky, vůči kterým Ty tím, že jsi neposlechl Kritona a neprchl z vězení, ses těžce prohřešil. Nechceme Ti dávat život zde ve světě idejí bez naděje, ale i kdybychom chtěli sebevíce, nemůžeš se k nám dostat pokud zůstáváš rád a ochotně tam, kde jsi nyní. "
(Jako pokračování tohoto minipříběhu doporučuji knihu C. S. Lewise "Velký rozvod nebe a pekla".)

25.07.2023

Vynikající fakty nabitá monografie o skvělém člověku. Nezapomenu na dojem, který ve mně vyvolala informace, když jsem se v roce 2002 dozvěděl, že soustava jihočeských rybníků zadržela při tehdejší strašné povodni podstatně více vody, než celá vltavská kaskáda. A pokud byla skutečně pravda, že Jakub Krčín za to, co udělal svým současníkům skončil v pekle, tak vůbec nepochybuji o tom, že vděčnost lidí po letech 2002 a 2013 ho musela z těchto míst doslova vykopnout přímo do Nebe.

27.06.2023

Krásná reminiscence na mé dětství, byly to jedny z pohádek které mi byly v předškolním věku čteny. Ne všechny příběhy zde končí happyendem, spolu s Karafiátovými Broučky to bylo takové mé prvé seznámení s tím, že konec vyprávění může být i smutný (např. pohádka Stříbrný albatros). Přičemž ty smutné konce jsou zde podány jaksi šetrněji, než je tomu v Broučcích. Pod názvem Jak Honza pásl motýly se skrývá pěkná poučná pohádka o štěstí pracovitého člověka.

14.06.2023

Plný počet hvězd nedávám z čistě osobních důvodů - špionážní žánr nemusím. Komentář píši z důvodu zveřejnění jedné myšlenky, která mne při čtení napadla:
Kniha nemá ucelený příběh, to mi při jejím čtení vadilo, ale jen do té chvíle, než jsem si uvědomil, že právě proto, že to jsou jakési útržky různých situací, které dle aktuálního stavu a nápadu musel hlavní protagonista řešit, je s největší pravděpodobností kniha psána dle skutečných událostí. V běžném životě totiž přicházejí různé starosti, radosti, průšvihy, úspěchy jaksi jeden po druhém a vše je vlastně jakýmsi souhrnem dílčích příběhů. Tvůrce románu by vybral jeden příběh, příslušně ho dle pravidel psaní zkonstruoval a vygradoval. Tady ne. Ony recepty, pro které je kniha tak vychvalovaná, jsou zde jistě kvůli zaujetí milovníků dobrého jídla, ale hlavně proto, aby se knize dodalo jakési pojítko, které má dodat zdání jednoty.

30.05.2023

Obě povídky s kocourem Websterem pokládám za asi to nejlepší z humoristické literatury co jsem četl.

03.05.2023

Dostala se mi do rukou literatura, a pokud vím, jsou i internetové odkazy, že se nejedná o podvrhy, ale skutečně původní středověké texty. Básně jsem přečetl a dovolím si zde napsat můj názor, zejména proto, že jsem se seznámil ve srovnání s diskuzemi o autentičnosti RK a RZ s diskuzemi o autentičnosti autora jiného díla, a sice Slezských písní Petra Bezruče. Takže:
Nevím, zda je to nějakým "čuchem", ale poté, co jsem si přečetl jiná díla Vladimíra Vaška než Slezské písně, se ve mně jaksi spontánně utvrdil názor, že Vladimír Vašek je totožný s Petrem Bezručem, čili že Slezské písně skutečně napsal Vladimír Vašek.
V protikladu k tomu jsem po přečtení RK a RZ ve srovnání s jinou nepochybně středověkou literaturou, dospěl jaksi sám v přesvědčení, že RK a RZ jsou opravdu falza. Velmi mne potěšilo, že jsem se následně dověděl, že tento názor vyslovil již Josef Dobrovský, a to okamžitě poté, co byl s těmito básněmi seznámen.

10.04.2023

Kniha dává dobrý přehled o poměrech a dějinách církve v 16. století. Na postavě sv. Filipa Neriho autor dobře poukazuje na to, jak má probíhat skutečná reforma církve - kdo chce reformovat, musí reformovat především sám sebe a tím jaksi automaticky dává příklad ostatním, kteří ho následují a rovněž začínají sami od sebe. Takováto reforma je potom tichá, skromná, jaksi vnitřní, ale skutečně opravdová.

05.04.2023

(SPOILER) Dost dlouhá epická báseň, do které jsou vloženy jakoby samostatné příběhy jednotlivých postav. Určitá pohádkovost se zde překvapivě mění v jakousi politickou levicovou agitku, ale vydržte a čtěte dál. Ze zdatného revolucionáře, který zdánlivě myslí na prospěch chudých a utlačovaných se vyklube jeho skutečná podstata zločineckého prospěchářského gaunera. Je to až neuvěřitelné, že to vyšlo již v roce 1886, tedy v době, kdy ještě nikdo nemohl tušit, že takovíto gauneři o několik o několik desetiletí později a vlastně až dodnes budou hrát v chodu dějin stěžejní roli. Ta poslední rusalka, která dokázala celou záležitost v tomto příběhu jaksi vyřešit ale byla asi opravdu poslední, takže současní podobní jedinci už nemusí mít z podobného osudu obavy.

10.03.2023

Linguam latinam non nosco, sed disco. Discerem ex hoc libello pulcherrimo, sed discere non possum. Explanatio grammaticae etiam simplicissima est, non bona. Et ad discendum explanationem grammaticae optimam egeo. Itaque ex libro "Latinská morfologie" disco. Molestia est copia verborum. Sententiones quasi "Dimitte nobis debita nostra sicut et nos dimittimus debitoribus nostris." discere cupio. Ad eam rem libellus Kurs latiny pro samouky pro copia verborum optimus est. In futuro discam eum spero. Eo tempore pro explanatione grammaticae excellenti sententiones quasi "Interfectus est etiam fortissime pugnans Crastinus gladio adversum in os coniecto." legere et discere debeo. Commentarius meus ad librum "Latinská morfologie" hic scribitur:
https://www.databazeknih.cz/knihy/latinska-morfologie-225270?orderBy=new

24.02.2023

(SPOILER) Velmi dobře koncipovaná kniha, ve které poprvé vyšla čtyři na sebe navazující díla Jaroslava Durycha - viz výše uvedené základní informace. K tomu několik poznámek:
1. Celý cyklus vznikl po dlouhé pauze v literární činnosti, kterou autorovi doporučil na základě četby prvotin Otokar Březina. Tato pauza byla aktivní přípravou na tvorbu - viz esej Praxe mlčení z knihy Essaye (Kuncíř 1931).
2. Druhé dílo z vydané knihy "Jarmark života" bych ho přes jeho krátkost nazval románem - postavy zde procházejí vývojem.
3. Souhlasím s uživatelem fleurmilk, že z více vydání Durychových děl je třeba brát jako nejlepší prvé vydání. Román Na horách jsem četl nejprve z pozdějšího vydání a potom z prvého. Rozdíl je zřetelný a potvrzuje mi, že Jaroslav Durych uměl dobře psát, ale již napsané a znovu vydávané škrtáním pokazit. Orientačním srovnáním jsem zjistil, že zde komentované vydání z r. 1993 se s prvým téměř shoduje, jsou opraveny jen drobné nepřesnosti a gramatika. Takže román Na horách - jednoznačně ze zde uvedeného vydání z roku 1993.
4. Prvé vydání románu Jarmark života z roku 1916 je zvláštní, nečíslováním stránek jakoby napodobuje prvotisky, tím má snad naznačovat, že děj se odehrává v blíže neurčitém středověku. I zde ale dávám přednost vydání z komentované knihy z r. 1993, kde jsou očíslovány kapitoly a čtení je přehlednější. Detailní srovnání s prvým vydáním provedl uživatel fleurmilk (viz jeho komentář), osobně se mi nezdá, že by se celkový dojem (na rozdíl od románu "Na horách") od prvého vydání výrazněji lišil.
5. Obě závěrečné balady znám pouze z této knihy. Jejich prvá vydání jsou neadekvátně drahé bibliofilie. Za důležité pokládám to, že jak obě balady, tak román "Jarmark života" jsou velmi krátké a jejích případná neoriginalita stěží naruší perfektní vydání nejrozsáhlejší části knihy - románu "Na horách".
6. Knihu vhodně doplňují dvě dobové kritiky na román Na horách a Jarmark života a dvě statě Jaroslava Durycha o vzniku obou básnických balad. V úvodu se čtenář dozví hodně o Jaroslavu Durychovi obecně a o tom, co celý zde vydaný cyklus čtyř děl znamená pro kontext jeho díla. V závěru je možno obdržet dost podrobné informace o rozdílech mezi jednotlivými vydáními.
7. Shrnutí prvých šesti bodů: jedná se o velmi cenné vydání. Stojí za to vše číst pouze z této knihy. Neoddiskutovatelná výhoda - v antikvariátech je tato kniha běžná a doslova za babku.
8. Při začátku čtení obou románů zde poněkud zmatený čtenář (pro Durychova díla typické) nemusí čekat na druhé čtení kdy si již poznaný román vychutná, ale stačí přečíst v této knize obě vydané dobové kritiky a máme k dispozici jako slušnou berličku ke čtení tak akorát obsažný spoiler. Spoiler zde nevadí. Děj obou románů není prioritní záležitost. Důležité jsou myšlenky, které člověka napadají, mohou být u každého jiné. Uvedu zde některé moje dojmy.
9. Dle mého názoru stěžejním problémem všech hlavních postav (Krista, Kryštof Kominík, Jan Muzikant, vévoda, princ - z něj potom král, následně v Jarmarku života mladší syn Kristy) je větší či menší míra lpění na vlastních zájmech, což někde vyústí až v sobectví. A tato neochota odřeknout si, změnit smysl života, je nakonec příčinou toho, že tyto postavy končí špatně. Všimněte si, že pouze tři postavy - princ, vévoda a Krista - svou neschopností ustoupit a opojení mocí způsobili rozpoutání války. Jako čtenář jsem seznamován s pouze jejich osudy. To, že v této válce umírali jiní lidé, otcové, synové - o tom zde není zmínka, musí mne to jako čtenáře napadnout samotného. Trestem vévody je smrt, trestem Kristy osamění s odloučením od dětí a smrt. Krista opakovaně po porážce ve válce odmítá králem nabízené milosti. Proč? Nedovíme se. Z pýchy že by se musela králi podřídit? Strachem aby se král nemstil na jejích dětech? Trestem Kryštofa Kominíka, který se z důvodu nejvyšší středověké ctnosti - věrnosti (vévodovi a Kristě) dopouští zločinů (čímž je tato vrcholná středověká ctnost coby skutečná ctnost zpochybněna) je smrt. Jan Muzikant, který z touhy po životě v klauzuře odmítl nabízenou lásku ženy je zavražděn, přičemž Krista, která mu tuto lásku nabídla, náznakově Kryštofa k této vraždě ponoukne. Trestem prince (krále) po vítězné válce je osamělost - během války mu byly zabity děti. Jeho další osud se nedozvíme.
10. Biskup odebral obě děti Kristě a dal je do klauzury pravděpodobně proto, aby jim zachránil život. Vítězný král by je coby vévodovy zákonné dědice moci mohl kdykoliv pod nějakou záminkou zabít.
11. Vlastně jediné postavě probíhá život šťastně - pastýřce Pavle. Ta miluje Kryštofa, ten její lásku odmítá, tak si dokáže odříci, objeví se u ní autorem tolik oceňovaná vlastnost žen - obětavost. Vezme si muže, který ji miluje a je odměněna šťastným manželstvím s mateřstvím, které je spolu s jejím štěstím nádherně oslaveno její překrásnou básní před závěrem románu Na horách (v popsané knize na straně 279, tuto báseň, tento vrchol románu z mně nepochopitelných důvodů autor v dalších vydáních vyškrtl). Jako červ se ale vnucuje myšlenka - nevyrůstá toto Pavlino dítě zase pro nějakou další válku mezi nějakým dalším králem a vévodou?
12. Jakýmsi paradoxem je, že lidská dramata se odehrávají ve scenérii bohatě a osobitě popsané nádherné horské přírody. (Román je psán v době prvé světové války - dojmy z války v krásných Dolomitech?)
13. Smrt mladšího bratra z románu Jarmark života je reminiscencí na smrt Kryštofa Kominíka z románu Na horách - oba umírají na následek zranění způsobeného zvířetem.
14. Klauzuru staršího bratra, ve které on nakonec umírá, chápu jako dobrovolnou oběť pro uskutečnění svobodné vůle (i když zkázonosné) mladšího bratra a zároveň přijatý trest za to, že při tom, jak dopomáhal mladšímu bratrovi k útěku zabil strážce jejich vězení. Tím se liší od klauzury Jana Muzikanta, který se pro ni rozhoduje z důvodu seberealizace. Proto také smrt staršího bratra vyznívá příznivě.

21.02.2023

V této údajně oddechové autorově knize je nádherně popsáno setkání se strážným andělem. Stane se to tak, jak se to může stát komukoliv z nás. Zde se jedna postava chystá udělat ve své životě naprosto zničující krok. Krátce před tím, než k tomu má dojít, se s ní dá do hovoru člověk, který jí jakoby zcela náhodou přišel do cesty. Začne s ní mluvit o všedních věcech. Tento hovor tu postavu natolik přechýlí na jiné myšlenky, že ji to od onoho zoufalého činu odradí. Autor zde závěrem sám píše, že dotyčný člověk zastoupil strážného anděla, spíše bych řekl, že byl tímto andělem přímo veden.

10.02.2023

V dětství jsem z toho získal základní informace o biblických dějinách. Skvělé dodnes.

06.02.2023

Několik povídek jejichž společným tématem je souboj. Spisovatel uvádí, že s problematikou soubojů ho seznámil a uvedené historky mu sdělil člověk, který měl možnost se soubojů jako sekundant opakovaně zúčastnit. Vše je vylíčeno natolik věrohodně, že autor asi takovéhoto člověka skutečně poznal. Můj dojem je, že s největší pravděpodobností se opravdu jedná o skutečné příběhy a kniha tím má i historickou a informační hodnotu. V povídkách jsou vylíčeny různé souboje, kupodivu i se smířlivými konci, jedna povídka je dokonce mírně komická. Pouze v jednom příběhu je líčen skutečně dramatický souboj na život a na smrt.

04.02.2023

Viz můj komentář k prvému dílu, toto poznámku dávám k druhému dílu i k prezentaci obou dílů najednou:
https://www.databazeknih.cz/knihy/o-bozi-obci-i-29726

29.01.2023

Viz můj komentář k prvému dílu, toto poznámku dávám k druhému dílu i k prezentaci obou dílů najednou:
https://www.databazeknih.cz/knihy/o-bozi-obci-i-29726

29.01.2023

Následující komentář se týká obou dílů, vlastním vydání z roku 1950.
Přestože se tato kniha čte velmi obtížně, nemohu jí dát jiné, než nejvyšší hodnocení. Již způsob, jakým byla u nás vydána, je obdivuhodný. Její vydání v roce 1950 (!!!) bylo vpravdě mistrovským nakladatelským dílem Ladislava Kuncíře, doslova několik měsíců předtím, než ho ty bolševické s...ě poslaly spolu jinými autory, kteří představovali výkvět katolické intelektuální umělecké literární elity na dlouhá léta do kriminálu. Již proto jsem pokládal za nutnost sám pro sebe toto dílo přečíst, i když to bylo místy opravdu velmi obtížné. Nicméně během čtení jsem si text v knize podtrhával, takže pro orientaci v ní již mám vše k čtení napodruhé a vyhledávání snad slušně připravené. Něco z toho zde uvedu, ale opravdu jen něco, spoustu hodnot si sám pro sebe zde najde každý třeba v úplně jiných oblastech.
1. Autor napsal toto své nejobsáhlejší dílo jako obhajobu křesťanství v podmínkách, kdy hodně lidí obviňovalo křesťany z toho, že úpadek Římské říše a její postupný zánik je způsoben tím, že bylo zavedeno křesťanství a odpadlo se od starého náboženství. Vyvracení tohoto názoru se knihou (zejména její prvou částí) táhne jako červená niť.
2. V deváté a desáté kapitole páté knihy (od strany 246 po stranu 255 prvého dílu) najdeme odpovědi na věčné otázky křesťanů, které vedly i k církevním rozkolům - a sice, že existuje jak Boží předzvědění, tak svobodná lidská vůle. Zde si dovolím poznámku k překladu: Začátek posledního odstavce na str. 251 kde je v originálním textu "facit nec fit" přeloženo v knize: "Tedy příčinou věcí, která působí a nestává se, je Bůh...". Za lepší překlad pokládám: "Tedy příčinou věcí která působí a nevzniká, je Bůh..." Vhodnost tohoto překladu vyplyne z kontextu celého textu.
3. Na straně 581 ve 26. kapitole knihy 11 v prvém díle zjistíme, že slavná Descartesova věta "Dubito ergo cogito, cogito ergo sum." ("Pochybuji, tedy přemýšlím, přemýšlím, tedy jsem."), není ničím jiným, než shrnutím této kapitoly. Tedy nikoliv René Descartes, ale Aurelius Augustinus je autorem této myšlenky.
4. Osmá a devátá kapitola 14. knihy (v Kuncířově vydání z druhého dílu) od strany 20 po stranu 30 představuje velmi hodnotné srovnání způsobu myšlení pohanského Římana a věřícího křesťana. Pro mne osobně byly tyto dvě kapitoly jedním z nejhodnotnějších textů z celé knihy.

29.01.2023