Lemonie komentáře u knih
Kniha o knihách - co víc si může knihomol jako já přát :D.
Ačkoli jsem věděla jak to dopadne (fakt díky pančelko!), stejně jsem po přečtení málem vzteky házela knihu do kouta :D
Větší slátaninu jsem už dlouho nečetla. Kníže temnot? Seňor špičatý? WTF? :D
Celé to na mě působí, jako by autorka usnula při čtení Stmívání a ráno z toho vzešlo tohle.
Člověk se z toho nic nového nedozví, navíc to nemělo hlavu ani patu, ale bavila jsem se dobře :-). Lemony Snicket je buď blázen nebo génius :D.
Když jsem se dozvěděla, že chystaný seriál je podle knižní předlohy, okamžitě jsem si ji musela sehnat. Kniha je neuvěřitelně čtivá, takže jsem ji zdolala během pár dní. Líbilo se mi hlavně, že se to rozjelo celkem brzy, což u takhle rozsáhlých děl nebývá pravidlem. I když nejsem zrovna fanoušek ich formy, tady mi to kupodivu nevadilo a hlavní postava Claire mi docela přirostla k srdci. Myslím ale, že mírné osekání milostných scén na úkor těch akčnějších by vůbec neškodilo.
Největší zápor téhle knihy je ale jednoznačně překlad, respektive asi jeho (neexistující) korekce. Tolik chyb a překlepů jsem v knize snad v životě neviděla. Uvozovky sem, uvozovky tam - přímá řeč přece musí začít i SKONČIT. Mít knihu koupenou a ne z knihovny, tak snad chci vrátit peníze. Je mi líto, že strhávám hvězdičku za něco, za co autorka vůbec nemůže, ale prostě mi to strašně pokazilo dojem. Pokud máte možnost číst knihu v jiné verzi, rozhodně ji využijte.
Začátek trochu rozvláčný, ale postupně to nabíralo na obrátkách až do strhujícího konce.
Tahle knížka pro mě byla neskutečným utrpením. Sotva jsem se prokousala do konce.. Ale nechápejte mě špatně. Vážně se mi líbil ten nápad. Ale stačilo by mi to popsat na 20 stránek a nepřišla bych si ochuzená :-).
Lituju, že když jsem tehdy byla v knihkupectví a vybírala si knížku od téhle autorky, tak jsem si nevybrala tuhle. Její nejlepší knížka. Jednoznačně..
Ještě se mi asi nestalo, abych se s nějakou knížkou dokázala tolik ztotožnit.
Nejsem si jistá, jestli na své samotě nic měnit nechtějí (jak říká misssicccka). Spíš si myslím, že jejich samota je volba zprvu a pak už na ní dost dobře nic změnit nemohou.
Vzhledem k časové tísni (1 den) jsem musela některé stránky přeskočit, ale i tak na mě knížka silně zapůsobila. Uvažuju, že si ji pořídím do své sbírky.
Před 8 lety jsem tuto knížku považovala za úplně splantanou. Teď, když jsem si ji přečetla podruhé už to nebyl tak děsný zážitek, pár věcí zapadlo na své místo, ale pořád mi nějak srdéčko neplesá blahem.
Bylo to úplně jiné než jsem čekala. Žádná sebelítost, pouze holé vylíčení reality. Měla jsem to štěstí a ocitla jsem se na jedné přednášce paní Fantlové a musím říct, že je to vskutku obdivuhodná žena.
Prvních 50 stran mi styl psaní přišel kouzelný. Dalších 300 jsem ho naopak proklínala. Chvílemi jsem se nemohla vůbec zorientovat.
A nedivím se, že autorovi bylo místy zle. Mně také..
V naší rodině jsme se vždycky vyhýbali Austenové jako čert kříži a proto mě překvapilo, že se mi Pýcha a předsudek nakonec vážně líbila. Hned při následující návštěvě knihovny jsem si půjčila další Austenku :-).
"Já mužné srdce ještě nemám,
sám v těžké své hodině;
a proto nevěřím."
Z trilogie Moira jsem byla nadšená. Autor si ale nasadil moc vysokou laťku a touhle volně navazující sérií ji rozhodně nedokázal přeskočit..
Nevím, jak z té jedné kapitoly v knížce vyždímali děj na dvouhodinový film :D.
Bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala, ale docela se mi to i líbilo :-). Pokud nic jiného, tak tahle žena rozhodně měla zajímavý život.
Oddychovka, ale nasmála jsem se. Řekla bych, že zatím nejvtipnější díl.
"Měla jsem dvě možnosti. Rozvíjet dál báchorku o 'něčem spadlém do oka', nebo říct pravdu. Ajajaj, říct pravdu neznělo zrovna lákavě. Takže raději báchorku s okem.
'Jen si nevymýšlej žádné báchorky,' varoval mě předem Sven."