len86
komentáře u knih

Prostě krásné, poetické, něžné, místy smutné čtení, co pohladí po duši. Nejhezčí komiks, který jsem zatím četla.


Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Dokonce jsem ji málem i odložila. (já hlupák!) Možná za to mohli ty popisy krajiny. Ale naštěstí jsem vytrvala. Odměnou mi byla spousta skvělého suchého anglického humoru. A jen mohu autorovi závidět schopnost líčit věci zcela běžné, ve vyprávění jiných možná i nudné, tak umě a s takovým vtipem.


První pokračování se mi líbilo o něco víc než to druhé. Příběh mě bavil, ráda jsem se znovu setkala s některými starými známými. Ale trochu kouzla to oproti původním knihám pro mě ztratilo. Asi mi chyběla bývalá jednotnost mušketýrů. Nebo jejich energie? Prostě už to nebylo tolik "Jeden za všecchny a všichni za jednoho".


Knihu jsem četla jako mladší, někdy na druhém stupni ZŠ. A pak asi ještě devětkrát. A dodnes do knihy nedokáži nahlédnout, aniž bych se znovu nezačetla. Ano, je to prostý dobrodružný příběh bez nějaké větší hloubky a přeshu a hlavní hrdinové se občas chovají pro nás dnes už trochu nepochopitelně. Ale tenhle příběh o přátelství prostě od prvního přečtení miluji.
P:S:: A žádný z filmů podle mě bohužel nedokázal ducha knihy zachytit.

Asi moje první Verneovka. Určitě ale moje nejoblíbenější. Poprvé jsem ji četla asi v 11. A pamatuji si, že u posledních dvou stránek jsem brečela. Ne že by text byl tak smutný, ale natolik mi bylo líto, že příběh už končí. Co říct víc :-)


Po vydání původních komiksů jsem šáhla ze zvědavosti, neboť knihu Mikulášovi patálie mám velice ráda a byla jsem zvědavá, jak to vlastně začínalo. A ejhle, příběhy, které mi přišli v knize skvěle vypointované, v komiksu fungují snad ještě lépe.


Za mě ještě lepší než předchozí Barva kouzel. Ráda jsem se znovu setkala s Mrakoplašem i Dvoukvítkem, kteří mi zde přišli oba nějak sympatičtější. Nové postavy mě také bavili. I celkově mi děj přišel zajímavější, zábavnější, čtivější. A u některých pasáží se prostě nešlo nesmát nahlas.


Mé první setkání se světem Zeměplochy. Četla jsem na doporučení. A dobře jsem udělala. Originální svět plný absurdity, absurdního humoru a s nemožnými hlavními hrdiny, s kterými skutečně strávit jeden den, nechá se člověk dobrovolně sežrat zavazadlem. Ale na druhou stranu, nelze je nemít rád a nefandit jim. Především Mrakoplašovi, i když je to takový flákač a srágotka.
