lena.o.knihach
komentáře u knih
Převorství u pomerančovníku
Samantha Shannon
Neskutečně dlouho jsem čekala na další knihu od Samanthy Shannonové. A páni! Řeknu vám, že takovou bichli fakt chcete číst a mít doma. Je krásná.
Na začátku mi trvalo, než jsem se v příběhu dokázala orientovat a ještě déle jsem musela čekat, než budu na 100 % vědět, kdo je kdo. Ale vyplatilo se. A s tímhle jsem i počítala (kdo četl Kostičas, tak určitě chápe), takže mi to ani nevadilo.
Shannonová toho má ještě hodně před sebou a klobouk dolů za to, že má na svém kontě v takovém věku už tolik úspěšných knih. Převorství u pomerančovníku je za mě lepší průměr a věřím, že s další knihou to bude ještě lepší. Zatím to není úplně ta epic fantasy, prvky young adult tam jsou, ale mně se to i tak líbilo a knihu vám doporučuji.
Holubice a had
Shelby Mahurin
Miluju to! Postavy, námět, zápletku, začátek, konec i prostředek. Náramně jsem se u toho bavila. Těšila jsem se na každé další škádlení mezi Lou a Reidem. Na každý další jejich rozhovor.
O této knize jsem věděla jediné. Je tam nějaká čarodějnice a lovec čarodějnic, tím pádem už z toho vyplývá romantická linka. To bylo všechno. A i tak mě to totálně dostalo. Jasně, najdete tam spoustu klišé a pro někoho to bude to samé dokola, ale mně se právě takové příběhy líbí. A když se chystám číst nějakou knížku, očekávám, že mě přesně takhle pobaví, že si to čtení budu přesně takhle užívat a zapomenu na chvilku na ten opravdový svět.
A jen tak pro zajímavost. Měla jsem v poznámkách u čtení napsáno Jiskra v popelu. A teď už si za boha nemůžu vzpomenout proč. Možná mi ji trochu připomínala? Netuším, ale měla bych ty poznámky psát trochu konkrétněji, když se na to tak dívám.
A ten nejlepší vzkaz na konec? Jděte do toho. Nebudete litovat. Užijte si to. Zapomeňte na realitu a na klišé. Holubice a had za to vážně stojí.
Hříšní světci
Emily A. Duncan
To jediné, co mi na knize vadilo... byla ta jména. Proč se musí hlavní hrdinka jmenovat Naděžda. Mně už jen to jméno přijde odpudivé (nelíbí se mi stejně jako moje jméno například) a co takhle Rašíd, Paridžán, Osťa a Kosťa. To mně z toho už rašilo. Ale ne, teď vážně.
Příběh to byl skvělý. Čekala jsem toho hodně, ale tohle ne. Kniha předčila má očekávání. Bavilo mě to od začátku až do konce. A teď mě možná ukamenujete, ale Malachiáš mě moc neokouzlil, ale na svou obranu říkám, že k tomu neměl daleko. Věřím, že si spoustu dívčích srdcí získal, ale já měla radši Serafina (aspoň ze začátku), na konci už byli oba dva téměř vyrovnaní a pak to skončilo. Takže se moc těším na pokračování a kdo ví? Možná ani nevydržím do překladu a troufnu si na to v angličtině.
Čtyři mrtvé královny
Astrid Scholte
Někdo by mohl říct, že tohle bylo tak dokonale promyšlené, až je to k nevíře, ale na mě toho bylo až příliš. Mně by se líbilo, kdyby to nebylo tolik komplikované.
Námět se mi líbil, postavy taky, ale podle mě jsem úplně zbytečně četla kapitoly královen, když už z názvu vím, že se toho “šťastně až navěky” nedožijou.
Bylo to fajn, ale ten svět se dal využít mnohem lépe. A kdepak já jsem tohle jen slyšela. Nedávno jsem tenhle problém řešila i v recenzi na Bouřnou vránu, tam by to podle mého šlo taky vymyslet líp. Teď se chystám číst Holubici a hada. Doufám, že tam tohle řešit nebudu.
Dva tajemství neudrží
Karen M. McManus
Na místo plné záhadných zmizení a nevyřešených vražd přijedou dva teenageři a voila - vše se samým zázrakem (díky dvěma novým středoškolákům) vyřeší. Holt to tak už v knihách bývá - policie je neschopná a jedna, detektivkami posedlá, puberťačka vyřeší najednou všechno.
Dva tajemství neudrží je pro fanoušky Riverdale, aspoň tak to stojí v knize. S tím jen souhlasím, ale ačkoli se mi zápletka a rozuzlení líbilo, je tu jedna věc, před kterou vás musím varovat. Dáme si příklad, jo? Máte Riverdale (viděla jsem jen 1. sérii, takže jsou mé znalosti seriálu trochu omezené, ale to teď vůbec nevadí) a čtyři hlavní postavy. Dvě holky a dva kluky. To už jsou dohromady 4 jména, no skvěle Léňo. Hlavní hrdinové mají sourozence a rodiny, to už máme do počtu další jména. Jsou to středoškoláci, takže tu máme další kamarády a spolužáky, učitele a nějakou tu namyšlenou smetánku. Víte, kolik to je jmen? Aha, už to ani nespočítáte, co? No a to je přesně ten problém. Je tam spoustu jmen. A v první polovině knihy jsem někdy tápala, kdo je kdo.
Takže, pokud chcete číst tuhle knihu, plně se soustřeďte na jména. A ještě takovej bonus. Hlavní postavy - dvojčata - oslovují svou matku jménem, né "mami". Ale jinak se to dá zvládnout.
Doufám, že vás tohle neodradilo a jste na knihu zvědaví. Protože mně se líbila. Dokonce víc než autorčina předchozí kniha Jeden z nás lže.
Bouřná vrána
Kalyn Josephson
Víme, že vrány, havrani, krkavci a další černí opeřenci jsou klišé, ale mně to vůbec nevadí. Naopak jen vítám další originální příběhy a náměty, kde tito ptáci hrají nějakou roli. A Bouřná vrána mi jako originál na první pohled opravdu připadala, jenže pak jsem ji začala číst.
Líbí se mi představa, kde jsou vrány několikanásobně větší a pomáhají lidem v zemědělství, ovlivňují počasí atd., ale proč ty chudinky museli na prvních stranách hned zabít a zničit tak i slibně vypadající knihu?
Já bych to vymyslela jinak. Vrány by stále existovaly a pomáhaly by lidem, princezna by se chtěla stát jednou z jezdkyň, ale samozřejmě je to princezna a ta se nemůže vystavovat takovému nebezpečí, a tak potají s nějakým fešákem/fešandou (to musí být) trénuje létání na vráně, zemi hrozí válka a bůhvíco ještě. Prostě si myslím, že by to šlo vymyslet lépe i s vránami.
Jinak se mi ale četla dobře, ale je to jen průměrná fantasy, která ničím nevyniká. Tak třeba další díl?
Boží hrob
Jay Kristoff
Líbilo se mi to víc než Nikdynoc, ale ačkoli tam bylo plno převratů a akce, tak si přeci jenom nechávám tu jednu hvězdičku na velké finále. A z toho budu teprve úplně paf! Aspoň doufám.
Zpětně si tak říkám, že jsme v příběhu sice zažili plno krutých a nemilosrdných vražd, ale... je tam jedno velké ALE. Když bych vám to řekla, byl by to spoiler, takže mlčím. Přečtěte si to. Nebuďte ale vždycky smutní, když vám náhodou oblíbenou postavu vykuchají. Třeba se to ještě nějak vyvrbí...????
Protivníci
Marissa Meyer
Tohle byla naprostá pecka! Potřebuju další díl! Neskutečně moc mě to bavilo. Přečetla jsem ji strašně rychle a pane bože, jak se mám teď pustit do další knihy?
Bylo to tak napínavé a strašně dobře promyšlené. Ani na chvilku jsem se nenudila. Bylo to čtivé, plné překvapení a akce. Nechyběla ani ta správná dávka romantiky, nebylo ji moc, ale ani příliš.
Krásky
Dhonielle Clayton
Co všechno jsou lidé schopni obětovat pro krásu? Byli by ochotni i zabít, aby nikdo nebyl krásnější?
Jedno musím knize přiznat. Dnes se už těžko hledá originální námět, který není nikde jinde vidět. Myslím si, že Krásky originální jsou. Alespoň já podobný příběh zatím nečetla.
Je fakt, že více postav se mi v příběhu spíš nelíbilo, ale kupodivu se to četlo samo. I přes ty velmi časté popisy mi stránky ubíhaly. Tolik barevných odstínů pleti, vlasů, neskutečně moc krásných rób.. klobouk dolů před bujnou fantazií autorky.
A jako milovník romantiky v knihách mi tady ani nevadilo, že nedostala svůj prostor. Za mě vám Krásky určitě doporučuji.
Zlodějská přísaha
Mary E. Pearson
Na druhý díl Zlodějského tance jsem se těšila, jelikož je to zároveň i finální díl duologie. Neuškodí si občas přečíst krátké série, kde je minimální šance, že by se nějaký díl stal vycpávkovým nebo zbytečným jako tomu bylo u Kronik Pozůstalých.
Z předchozí trilogie jsem měla možnost autorku dostatečně poznat, abych věděla, jak Zlodějská přísaha dopadne. A dopadla přesně tak, jak jsem už od začátku věděla, že dopadne. Žádné překvápko se nekonalo.
A to byl hlavní důvod, proč jsem nedala plný počet bodů. Dokonce i na můj vkus byla Zlodějská přísaha na konci až moc přeslazená. A to už je co říct.
MENŠÍ SPOILER
Kdyby náhodou někdo umřel nebo by se nedej bože nedali dohromady, tak bychom to asi nepřežili, co. Vždyť nám není deset. Mohlo se tam něco trochu nečekaného stát přece...
Píseň zimy
S. Jae-Jones
Jedná se o převyprávění pohádky o Králi duchů. Já se přiznám, že originální příběh neznám, ale tenhle retelling se mi moc líbil a hned vám povím proč.
Autorka píše tak úžasným stylem, že jsem do něj už od začátku totálně zamilovala. Je to tak poeticky a pohádkově napsané a já si užívala každé slovo, každou větu, odstavec i stranu. Na druhou stranu zase chápu, že právě ten styl psaní může být problémem pro ostatní čtenáře.
Strašně moc se mi líbila postava Krále duchů. Myslím si, že jeho všechny podoby i tajemnost autorka vystihla dokonale. Ostatní postavy ale nezaostávaly. I s nimi si Jae-Jonesová dokázala vyhrát a každá byla jedinečná.
Plný počet hvězdiček jsem nedala, protože mohla být kniha trochu kratší. Někdy to přeci jenom bylo příliš natahované, i přes ten boží styl psaní.
Gerda: Příběh moře a odvahy
Adrián Macho
Nádherné ilustrace mě nepřekvapily, ty jsem přesně tak dokonalé očekávala. Zklamal mě ale ten příběh. Nevadilo mi, že byl krátký, ale hlavně byl o ničem.
V jedničce se autor zabýval důležitými tématy, ale z tohoto dílu jsem si vůbec nic neodnesla.
Kdybych tě našla
Ava Dellaira
Do knihy jsem šla hlavně kvůli Jennifer Nivenové, pro kterou je to mimořádně výjimečný příběh. A také kvůli obálce.
Prolínají se zde dvě dějové linie. Jedna se odehrává v současnosti, kdy se sedmnáctiletá Angie snaží najít svého otce. Druhou linku vypráví její matka. Ta se odehrává v minulosti, kdy je ve věku Angie.
Mimořádný příběh to opravdu je, ale zas tak výjimečný není. První láska, hledání pravdy, nalezení sebe samotné... to jsou témata, která se vyskytují v mnoha jiných knihách. Přesto knihu hodnotím kladně, protože se mi líbil styl psaní a postavy si mě získaly. A co si budeme povídat... klišoidní věci mi nevadí.
Gerda: Příběh velryby
Adrián Macho
Gerda je tak roztomilá velryba. Ilustrace v celé knize jsou nádherné a já se na každé straně rozplývala.
Ani mi nevadilo, že byl příběh trochu rychle odbitý. Děti by asi u knihy stejně tak dlouho nevydržely, kdyby byl text rozsáhlejší.
Jako pohádka na dobrou noc je to ale trochu neprakticky obrovská kniha. Ale na jednu stranu to chápu, je to přece o velrybě, musí být obrovská. Ale na druhou stranu se s ní hůř manipuluje. A teď si vemte, že by byla ještě silná. Díkybohu za tak tenoučký příběh.
Americký roadtrip
Patrick Flores-Scott
Víte, co jsem od Amerického roadtripu čekala? Já, hloupá, si nepřečetla anotaci a myslela jsem si, že mě čeká jízda napříč Amerikou. Autem jsme tam teda trochu popojížděli, ale řešila se tam mnohem důležitější témata.
Jak se z povaleče stane jedničkář? Těžko a Teovi jsem jeho proměnu vůbec nevěřila.
Může voják zas fungovat normálně, aniž by se bál hlasitých ran? Linka Mannyho pro mě byla ze všech nejzajímavější, ale hlavní hrdinou tady byl Teo, takže jeho starší bratr příběhem jen tak proplouval a autorka na něj upozornila jen tehdy, když se ozvaly hlasy z Iráku.
Do třetice všeho dobrého, figurovala v knize ještě jejich sestra Xochitl. A já jsem měla po celou dobu problém s jejím jménem. Vůbec mi to nešlo přes pusu a pokaždé jsem to četla jen jako Xo.
Nebylo to špatný, ale čekala jsem od toho něco jiného. Překvapivě se mi to četlo ale skvěle, kniha rychle ubíhala a až na Teovu nedůvěryhodnou proměnu to bylo vlastně fajn.
Prokletý sníh
Barbora Žampachová
Řekněte mi, když se rozhoduju, co budu číst dál, proč dám přednost českému autorovi. Vždyť moc dobře vím, že tady u nás můžu číst jen Kateřinu Petrusovou, Petru Stehlíkovou a Zuzanu Strachotovou. Ale ne, já prostě musím doufat, že najdu další české jméno, které bych mohla přidat na seznam.
Na začátku Prokletého sněhu jsem si říkala, jak lehce se to čte, to bylo fajn, jenže pak to začalo. Autorka na mě vybalila tolik jmen, že jsem se v nich neorientovala. Doteď si pamatuju jen jméno hlavní hrdinky (Tara), ale žádné jiné.
Nicméně se mi to i přes všechen ten guláš dobře četlo. Pak jsem si ale uvědomila další problém. Žádná z těch postav mi nepřirostla k srdci, protože to pro mě byla jen jména na papíře. Ať si jde Tara sem nebo tam, nic se jí nestane, jsou to jen čtyři vytisknutá písmena.
Musela jsem si gratulovat, že jsem došla až na konec a ten byl na můj vkus zbytečně natahovaný. Já už jsem s posledními stranami přemýšlela, do jaké knihy se pustím dál. A tak by to asi být nemělo.
Renegáti
Marissa Meyer
Určitě knihu nezavrhujte, pokud nemáte moc v lásce superhrdiny - stejně jako já. Prostě tu bandu (Captain America, Thor, Hulk, Spiderman atd.) moc nemusím. Ale tihle Renegáti, to je úplně jiné kafe. Superhrdinové a superpadouši jsou úplně na jiném levelu, než jaká jsou již výše zmíněná jména.
Postavy nemají jen tak obyčejné schopnosti, ale dokonce superschopnosti. Zkrátka, všechno v knize je super.
Klobou dolů, že měla Marissa Meyerová odvahu jít od retellingů pohádek do něčeho takového. Ještě jsem od autorky nečetla Bez srdce, ale vůbec se nebojím toho, že by se mi to nelíbilo.
Tisíc dokonalých tónů - Když se vášeň změní v posedlost
C.G. Drews
Panebože. Tohle mi neskutečně sedlo. Bylo to naprosto úžasné čtení. I když jsem na konci zrovna já nebrečela, tak se vsadím, že vy byste to nevydrželi.
Já zbožňuju hru na klavír a od 1. třídy na základní škole mě ta láska ještě neopustila. A tenhle příběh pro mě znamenal o to víc, poněvadž já jsem si to hraní vždycky užívala, hrála jsem pro radost, ale to, čím si v knize prochází Beck... to mě postupem času úplně odrovnalo.
Teď jen sedím u psaní této recenze a myslím jen na to, že na tom snad nikde na světě není někdo stejně jako Beck. Že každého to hraní na klavír baví a že není fyzicky i psychicky trestaný za špatný tón.
Cilčina cesta
Heather Morris
Líbilo se mi to stejně jako Tatér z Osvětimi.
Autorka píše tak jednoduchým a lehkým stylem, že musím přiznat, že jsem knihu vnímala víc jako oddechové čtení než nějaké náročnější. A to je co říct vzhledem k době, v jaké se Cilčina cesta odehrává.
U knih z takového období si představuji, že ji budu prožívat trochu více. Každopádně bych ji doporučila všem, kteří si rádi přečtou dojemné příběh o tom, jak těžké to bylo po skončení 2. světové války.
Láskou ji nespoutáš
Atticus (p)
Jestli je tohle moderní poezie, tak já jsem německá královna.
Ale vážně, tohle mělo zůstat jen na instagramu.
