Lenka.Vílka komentáře u knih

(Dnes v bodech)
1. Knihu jsem si dala do svého osobního seznamu "Až bude v knihovně" hned v moment, kdy jsem četla poprvé anotaci zde na DK. Od té doby tam byla byla a teď ji čtu, protože už byla v knihovně.
2. Bod jedna je důvod, proč jsem po ní nepátrala v knihkupectví. Když to nevyjde, vrátím. Klasika. A zároveň velká chyba.
3. Na zadní straně je doporučení dvou autorů. Robert Bryndza a Rachel Abbott. Pokud mě znáte (čili čtete moje plácání o knihách pravidelně), znáte můj názor na oba autory zde zmiňované. (Pokud ano, posílám velké srdíčko a pusinky, jste zlatíčka!!!)
4. Logicky jsem kvůli bodu tři měla strach knihu otevřít. Ale udělala jsem to, nejsem žádnéj srábík. (Při nejhorším napíšu hodně ble koment. Tak vo co jde, ne?!)
5. Hned po pár stranách jsem zatrnula. Očividně detektivka 12+.
6. Zaujal mě totiž celý ten nápad s hadrovým panákem. Napadlo mě, že by to mohlo bejt drsný a šokující. A když ani jedno z toho, alespoň napínavé a překvapující.
7. Bod šest se nestal. Ani původní verze, ani ta alternativní.
8. Nalezení mrtvoli je ideální místo, aby se autor vyřádil. Je to prostor, kde může ukázat, jak je vrah zvrácený, že dostane i ostříleného barda, ale on se nedá, a bude to chtít vyřešit za každou cenu. Místo toho je popis mrtvoly stažen do odstavce. A celkově jsem byla zklamaná reakcí všem kolem. "Koukej, to je bomba, nemyslíš? Hustý!" A když už evidentně jde o něco vážnějšího, je to staženo na povrchní plkání, které ve mě nevyvolalo žádné emoce.
9. (Stále anotace). Ex hlavního hrdiny odvysílá seznam lidi, kteří jsou v ohrožení, který dostala. Jména a čas, kdy zemřou. Je reportérka a ex hlavního hrdiny, který je na seznamu taky. Což v hrdinovy nespustilo nic. Strach? Vztek? Udivení? Myslela jsem, že celou situaci bude sbor brát vážněji. Navíc, když jde teoreticky o jednoho z jejich. Cokoliv a byla bych ráda.
10. ZAČÁTEK SPOILERU Já to nejdřív pochopila tak (z anotace), že má vrah u sebe všechny ty lidi, uřezal jim části těl, a podle těch časů a jmen bude postupně zbytky těl pohazovat, aby si policie (a hlavně Wolf) pořádně vyžrali, že na to nepřišli dřív. A pan detektiv jako třešnička na dortu. Místo toho je to takhle. Vezmou prvního člověka, zavřou do vězení a čekají, co se stane. Překvapení!!! Umře. Ale proč ne. Je to teprve začátek knihy. Protože oni jedou podle seznamu a času. Až tak moc věří vrahovi, že podle něj taky pojede. Tak vezmou do vazby druhého člověka ze seznamu. A takhle se jede postupně. Kdo je teď na řadě? Za kým pojedeme? Místo toho, aby ve stejnou dobu sebrali všechny a někam schovali. KONEC SPOILERU
11. Knihu bych žařadila do kategorie "plážová literatura". Četla jsem u vody na sluníčku. Ale věděla jsem jedno. Že se nespálim. Protože to nebylo dostatečně napínavé, abych se začetla tak moc, že bych nevnímala čas a spálila se.
12. Ano, obal nelže. Očekávála jsem hodně. Nedočkala jsem se.
13. Chtěla jsem dát tři hvězdy, ale nakonec dám dvě. Tu jednu ze třech dám sama sobě. Za statečnost. Že jsem dočetla.

PS: SPOILER: Vzhledem ke konci mám problém si představit, o čem bude druhý díl. Nicméně přiznávám, že mě překvapilo, co na konci vyplave na povrch. Dost věcí, které jsem během čtení nechápala, to vysvětluje, ale posledních padesát stran zbytek knihy nezachránilo...

29 08.06.2018

Jak že to napsal Simmons o novelách tvářích se jako román? :D

Cyklus vlkodlaka je taková formátem roztáhlejší povídka, která obsahuje ilustrace, takže působí jako novela, a celé to vizuálně působí jako klasická kniha. Celé tohle vydání beru jako dárek pro čtenáře. Byť "tvrdé čtenářské jádro" má už samozřejmě načteno ze starého amatérského překladu. Ale teď konečně vychází tak, jak má. Jasný, někomu může vadit celý tohle všechno kolem, co knihu zbytečně natáhne a ona se ve výsledku tváří jako něco delšího. Ale mě to přišlo naopak milý. Jednotný vizuál způsobu přechodů mezi kapitolama měsíců, samotná kapitola měsíce, ilustrace. Jsem s tím v pohodě. Navíc ilustrace jsou fajn, takže pohoda. Proč zbytečně ramcat, že? :)

No, a jelikož teď technikálie máme už za sebou a jde se na příběh...

Cyklus vlkodlaka je vlastně docela fajn příběh, který sleduje...no, světě div se, cyklus vlkodlaka...a je to docela příjemná divočina. Postavy jsou fajn, styl vyprávění taky. Ten se nejdřív soustředí na jednotlivé postavy, kterou jsou ze začátku jenom sváča a nic víc, aby se to postupem přesunulo do ucelenějšího vedení, kdy už se s tím lidé rozhodnou něco dělat, ale taky zároveň se blíže podíváme na zoubek samotné bestii.

Takže jo, bylo to dobré. Nehodlám si stěžovat. Povídka s ilustracema vydaná jako kniha. Neuráží mě to, takže žádné falešné snižování hodnocení  ;)

28 19.03.2024

Bachmanovky jsou pro mě tak trochu jiná kategorie Kingovek. Očekávám od toho mnohem víc deprese. Protože Srovnáno se zemí v mojí hlavě bylo dlouho. A bylo mi dlouho smutno. Blaze jsem měla půjčeno z knihovny tehdy dávno, kdy jsem Mistra ještě tolik nežrala. Takže jsem moc ráda za nové vydání v paperbacku. Protože vím, jak u mě dopadla minulá Bachmanovka a Blaze je podobně laděná kniha. Došlo opět k nebezpečnému žmoulání skoro hraničící s poničením knihy?

Jo, rozhodně jo!

Problém je v tom, že když máte hlavní postavu tak neskutečně sympatickou (byť sympatie mají ze začátku spíše rovnítko ke slovu "lítost", z čehož se i přes ty všechny věci dál textem stane skutečná sympatie), tak je blbý mu nefandit, přestože dělá něco špatnýho. A především hloupýho. Což by bylo lepší před Blazem nezmiňovat. Nebo vám rozmáčkne hlavu jako zralý meloun. Udělá to nerad, ale když je někdo zlej a hnusnej, tak co jiného zbývá?!

Za mě úplně skvěle popsané to, jak to má někdo v hlavě "trochu pomíchané". A ty rozhovory s dávno mrtvým Georgem byly vážně moc fajn. Ale slova jsou málo, činy jsou víc. Je třeba dokončit plán, který spolu měli předtím. Unést malé dítě kvůli výkupnému...
Ale nic není nikdy takové, jak si to dva naplánují. Především, když z těch dvou zůstane už jenom jeden...

Skvělá a především hodně emotivní kniha, která na konci dopadla jako Srovnáno se zemí. Ať žije paperback! Ať žijou emoce! Třikrát hurá králi!

28 11.09.2023

(V druhé polovině možná trochu SPOJLEŘIM.)
Autorka píše hned na začátku:
"Mé knihy a hlavní postavy nejsou pro choulostivé publikum. Zvrhlý král je romance o středoškolském tyranovi, určená pro zralé mladé čtenáře, a obsahuje kontroverzní situace, které mohou někomu připadat urážlivé. V Aidenovi žádného hrdinu NENAJDETE. Pokud však toužíte po padouchovi, tak s chutí do toho a vítejte ve světě zvrhlého krále."

Hned na začátek: nejsem citlivka. Taky poznám rozdíl mezi hrdinou padouchem a debilem. Navíc nechápu, jak může někdo tvrdit, že "bully romance" je jeho oblíbený typ romance. Přijde mi, že tenhle úvod je v knize z jediného důvodu: aby čtenářky, kterým se to líbilo, mohli říkat, že tohle je jediný důvod, proč se kniha nelíbila druhým. Já osobně mám s tímhle subžanru problém, protože nedává smysl. Protože? Není nic víc romantičtějšího, než když se romantizuje špatný chování, je to část vzorce, takže vlastně norma a komu se to nelíbí, je divnej. Protože ještě ani nejsme na straně padesát, a už máme za sebou druhý škrceníčko během šikanování. A ještě nejsme ani na straně sto a už se rozjíždí něco jako pokus o fyzický mučení jako součást šikanování. Ale chlapci se z toho krev nahrnula z mozku do kalhot, takže vlastně předehra. Jsem to ale ťuňťa nechápavá! Takže ta romance je tedy v tom, že jedna strana si to nechá líbit, aby druhé straně udělala radost, aby postupně druhé straně docházelo, že uspokojení není v násilí a ponižování samotném, ale v časem, které spolu tráví, protože to začne být fajn.

"Ve starých čínských knihách o válce se říká, že pokud chcete někomu porozumět, je nejlepší podívat se na věci z jeho úhlu pohledu. Uvažovat stejně jako on. Tohle s Aidenem nikdy v životě neudělám. Zvrácení úchyláci si nezaslouží pochopení."

Ta holka mi byla vážně sympatická. Škoda, že si tenhle přístup neudržela až do konce knihy. Ale jak jsem se dozvídala víc informací, tak mi to začínalo být jedno. Protože ona je Elsa vlastně stejná jako Aiden. Jenom to nevíme hned od začátku. Ale to neznamená, že proto je budu vnímat jako normální a s myšlenkou "Kdo jsem, abych určovala, co je normální?" jako ubohou výmluvou.

Nechci soudit ostatní, co o nich vypovídá, že se jim tohle líbí. Jsem pouze šťastná, že vím, co vypovídá o mě, když se mi to nelíbí. Nemám ráda utlačovaní a sexuální zneužívání. Ale možná bych se na to dívala jinak, kdybych už od začátku věděla, že není důvod, aby mi bylo Elsy líto (teď nemyslím poslední stránky). Ale anotace se mě snažila přesvědčit, že mi jí líto být má. Včetně obálky, kde mám problém uvěřit, že tohle jsou postavy ze střední, ale chápu, že pravda by se asi špatně prodávala. A děj je ve výsledku stejně trapný jako jakákoliv jiná kniha v žánru a úplně nechápu, proč se to neodehrává o pár let později v životě postav. Přeci jen, chovají se, jako kdyby ve svých úchylárnách měli už deset patnáct let praxi. Zvláštní...

Závěrečné zjištění toho, proč se v knize všechno dělo bylo úplně stejně trapné jako třeba v After. A úplně stejně předvídatelné. Velký špatný. Potřebuju to nutně něčím vyrovnat!

("A není to nebezpečný?" ... "Kdyby to bylo nebezpečný, nebudou to zkoušet na studentskejch dobrovolníkách.")

Asi takhle. V týhle době je jasný, že každej ví, o čem je Žhářka, byť třeba ještě nečetl. Já si pamatuju, že jsem natajno koukala pozdě na film a nevěděla, co to jako je, a od koho to je. Nebyla to Žhářka, ale druhý díl. A moc se mi to líbilo. Takže základ mám a vím, a i přesto to bylo napínavý a čtení mě bavilo. A úplně stejně jako u knihy Srovnáno se zemí. Jak se mi četlo, může potvrdit kniha. Četla jsem paperback a na konci byl totálně vyžďímanej. Úplně stejně jako já  :)

("Když něco...udělám...budeš mě mít pořád rád?" ... "Charlie, já tě budu mít rád vždycky. Ať se stane, co chce.")

Žhářka se mi četla strašně moc dobře, protože je poměrně lehce napsaná a celou dobu jde z toho cítit, jak se Andy snaží, byť někde v sobě to prostě ví, že nemají šanci. Možná proto se s ním tolik lidí sžije. Každý má rád příběhy, kde jeden malej bojuje proti hodně nepřátelům, kteří jsou součástí něčeho velkého. Je někdo, kdo nemůže za to, co se kolem něj děje. Úplně stejně jako Charlie. Ta taky nemůže za to, kdo je. Prostě "se stala" následkem toho, co udělali jejím rodičům. A teď jí za to chtějí dostat jako kdyby to byla její vina? Nejdřív útěk a potom boj. Přeci jen, každý má rád i to, když se outsider postaví na odpor.

Poslední třetina, kdy děj trochu zpomalí, se mi četla špatně. Kvůli tomu, co tam bylo. Bů na vás! Přála jsem těm hajzlum jenom to nejhorší!

("Tak taková je dospělost? Tím se tam platí? Utrpením? Jestli je to tak, doufala, že zemře mladá.")

Proč je Žhářka tak dobrá kniha? Protože obsahuje to, byť je kniha skvělá tak, jak je napsaná, co nebylo v Carrie. Ten pohled zevnitř ven na někoho, kdo může udělat něco takového. A jak se k němu za to následně zachovají ostatní. Takže jo, není to nejnapínavější kniha pod sluncem...ale je neskutečně lidská. A nejde jinak, než Andymu a jeho dcerce fandit. Aby všechno překonali a o všechno a všechny se "postarali". Ale za jakou cenu? ...

No, nezbývá než se těšit na Ústav  :)

28 16.04.2022

Zpověď Dolores, která je hodně osobní a strašně moc mě zasáhla, byla v podání Kinga krásným psychologickým románem. A já to zbožnuju. A přes ty špatné věci...

A celé to její vyprávění mě tolik dostalo a já si Dolores oblíbila, že jsem v té fazi, kdy jsem se dozvěděla, co se všechno stalo, než jsme se "dostali ke studně", bylo by mi jedno, jestli to Dolores udělala znovu. O čemž jsem upřímně dost pochybovala...

Za mě navíc byl silný konec, kde se odkryjí všechny karty, třešničkou na už tak dobrym dortu. Moc děkuju :)

A komu bych knihu doporučila? Rozhodně tomu, kdo večer leží v posteli a říká si: "Jenom dočtu kapitolu a půjdu spát." Ten tuhle knihu bude zbožňovat! Muahaha!

To propojení s Geraldovo hrou bylo dobrý. Samozřejmě jsem o něm do doby čtení nevěděla. A jak jsem koukala na plány, které nevyšly, měla být ještě jedna kniha. No, nikdy nevíš, že...

Skvělý náhled do duše osudem zkoušené ženské, která se nedá, napsán Mistrem hororu, byť tohle je vážně drsný psychologický rozbor, ne žádný bu bu bu, děsivé je to o to víc.

28 03.03.2022

Tráva má skvělou obálku. Takovou něžnou a romantickou  :D  Na druhou stranu je to taková malá knížečka. Skoro do kabelky. Byť nevím, zda by se mi chtělo tohle číst v socce během cesty do práce. Ale jak je kniha rozměrově malá, možná by to nikdo ani nepostřehl. První co mě v návaznosti na to napadlo, že se mi kniha bude špatně během čtení držet. Že ani nejde pořádně otevřít. Ale ne, stačilo trochu rozlomit a bylo to dobrý. A bez zničení knihy. Takže za mě super. Z toho mám vždycky strach, že se stane, ale tady ok :)

Hned od začátku je příběh naprosto super. Bravurní odporné a zároveň dokonale pochopitelné. Jako milovník kytek (u mě částečná pracovní deformace) jsem si určité části textu užívala velice, převelice.

Kniha obsahuje spoustu dalších věcí. Ty tady vypisovat nebudu. Ale každá z nich potěší a pokud chcete vědět, co tam je, stránky vydavatele nebo na fb najdete poměrně snadno. Ale playlist jsem využila. Ne během čtení knihy, ale co jsem neznala, jsem si poslechla  ;)

Kniha se mi moc líbila. Ale to je asi zřejmý podle hodnocení...

28 12.11.2021

Dobře, uf!

Od autora jsem zatím četla jenom Strach. A když jsem se rozhodovala, zda z poličky nejdřív sáhnout po Tmě nebo Trhlině, šla jsem do Tmy kvůli počtu stran. A když jsem začala číst, hned po pár stranách jsem měla jasno. Tohle bude masakr i na menším prostoru.

Na druhou stranu, v knize je zpracován námět na povídku. A když vám potom na konci dojde pointa, řekněte si: "Každý druhý spisovatel by napsal na téma skvělou povídku o třiceti stranách." A taky už během čtení na dvacátédruhé oné teoretické povídky: "Už bude konec?".

Ale tohle? To si zasloužilo každou stránku. A asi je to prostě autorem, protože mě to jeho postupné hrabání bavilo číst. I když jsem si říkala, že za tím určitě bude možná něco úplně jiného. Bylo? Nebylo? V knize...

Proč je to tak napínavý, si samozřejmě nechám pro sebe. (Není to součástí anotace, ale na zadní straně knihy. Jenom to ... ehm... kazí štítek, který to stejně vykecá, ale já mám svědomí čistý a vo vo vo to jde.) A myslím, že ať už napíšu dál cokoliv, spoilerova bych.

Možná pokud na knihu nebudete mít čas a její čtení si rozložíte na delší čas, asi vás tolik nechytne. (Takže mám být za propršené dopoledne vlastně vděčná. Tak to jo...) Kniha má stran poměrně málo, větší písmena a já byla tak brutálně vtažená do děje, že jsem listovala jako smyslů zbavená...

Protože já ten prvek mám ráda. Když vypravěč občas promluví ke čtenáři. Když se nás tím jako kamarád snaží vtáhnout do děje. Ať tam jsme s ním. S kamarádem. Ať mu držíme palce. Ať máme chuť se za ním rozběhnout a pomoct mu. Ale znáte to, kámoši jsou občas ty nejhorší zrádci a lháři...

Takže chápu, že pokud se to někomu nelíbilo už od začátku, takže potom konec, kdy autor se čtenářem mluví trochu jako s debilem (jsme přeci kamarádi, proč ne?!), když to neprohlédnul hned na začátku, pro něj musela být poslední kapka! :D

A k pointě. Samozřejmě ji nevykecám, že :D ale...
Je to klasika, nebudeme si lhát. Jenže mě baví to, jak autor píše. Navíc mám ráda, když nevím stejně jako postava, zda zrovna tohle nebo jenom to předtím byla realita nebo je to jenom hlavě. Nebo když jsem se s hrdinou probudila ze snu, o kterém jsme si oba mysleli, že je to realita, pomyslně jsem autorovi mávla spokojením nad tím, jak to dobře napsal...

28 09.06.2021

Nebudu lhát, autora nemám ještě načteného. Dělám na tom ale, ok?

Jenže na tuhle sbírku jsem se moc těšila. Proč, sakra, lhát znovu? Chtěla jsem si přečíst Ve vysoké trávě. Povídka, jejíž adaptace je brutální výmaz a ani po několika shlédnutí, jsem nepobrala úplně všechno. A musím říct, že je to vážně šmakózní povídka i taková, jak byla napsaná. Ale popořadě.

Mám ráda, když i povídkové sbírky mají úvod. Ne nutně ale na padesát (nebo kolem) stran (ale stejně si to užijete, když je to váš oblíbený autor), ale alespoň něco. Taky mám ráda nějaké to slovo k jednotlivých povídkám. Tady je obojí. Navíc začátek poznámky i k úvodu samotnému mi udělal radost.

Moje komentáře k jednotlivým povídkám...hmm, kde by asi tak mohly být? Že by v Zajímavostech? V Diskusi? U Povídek? Hmm...jo, přesně tam!! To bude vono!!! Tam taky jejich hodnocení. A nějaký ty nadšený plky. No znáte to (teda mě), já jsem občas jak neřízená střela...

Mmch, moc se mi líbilo celkové zaměření povídek. Přestože některé jsou staršího data, většina z nich je pro sbírku Na plný plyn a dávají spolu dohromady smysl. A teď opět napíšu něco, čeho budu litovat, až sem komentáře vložim. Většina povídek mě silně zasáhla. Emočně. A ne primárně kvůli tomu, že jsem se bála nebo děsila. Ale kvůli tomu hluboko v sobě, co nemám potřebu ukazovat zrovna tady, veřejně.

Knize jsem vložila povídky. Jsou tam i anotace, tak na mě buďte hodní, napsat anotaci k povídce, je vážně těžký, když to odnikud neopisujete nebo nepřeložíte podle goodreads! Ale abych nezakecala to hlavní. Což je: logicky jsem kvůli tomu hledala na internetu originální názvy a kdy vyšlo poprvé. A musím říct, že mě zaujali informace, které jsem díky tomu dostala. Vypadá to, že se ohledně dalších adaptací máme ještě na co těšit nejenom ohledně tatíka a to je dobrá zpráva :)

Přestože jsem některé povídky hodnotila 4☆, tak průměrně a emocně jasných 5☆.

PS: slíbila jsem to, musím splnit slovo. Dokud mám dovolenou, posílám motýlky. Milion!!! :D :D :D ty víš!

28 06.10.2020

"Save Yourself - Stabbing Westward"

Jak napsat knihu, aby čtenáře zaujala hned od první kapitoly? No, jde to úplně snadno. Napište to úplně stejně jako Kristýna Sněgoňová napsala Krev pro rusalku...

Začnu tím, že mám slabost pro vyšetřovatele v né úplně normalním světě. Protože se tak zkloubí dvě moje neřesti. Detektivka a fantasy (sci-fi). A tady jsem toho dostala plnou měrou. Ale bohužel to většinou aurorky zabijou jakýmsi pokusem o romantiku a potom to skončí špatně. A já jsem potom...rozmrzelá.

A když je navíc většina postava značně nejednoznačná, chrochtám blahem. Ono to dilema, na co jsou rusalky dobré, je tady vtipně (leč předvídatelné, ale to mi fakt nevadilo) zakomponované. Takže hezky jazyk za zuby novej parťáku (parťačko), jinak jsme v hajzlu všichni. (Ale kdyby v tom bytě prostě zmačkl spoušť, jaksi žádná kniha není, že?)

("Chtěl jsem jen, abys mlčela." ... "Myslela jsem, že chceš vyřešit případ." ... " Do toho tobě nic není. Nejsi detektiv, jsi kurva." ... "Ty taky.")

No, a potom už jenom musíte doufat, jestli se to nezvrhne (čti: bude to jenom o sexu, který na daném místě nedává smysl) nebo kniha skončí tak dobře, jak začala (čti: nezmění se to v trapárnu pro náctky). Podle mého hodnocení jde poznat, jak to dopadlo :)

Krev pro rusalku je navíc dobře a vtipně napsané. A jelikož nemám ráda, když autor (v tomhle případě autorka, pardon, stále nemůžu pobrat, že kniha napsala baba a mě se to líbilo) už předem nadržuje jedné straně a na konci se teprve rozhodne, kdo je lepší, tady jsem byla spokojená. Jako čtenář jsem věděla, co se stalo a mohla se rozhodnout, zdá jsou špatný jenom ty, co vám bez mrknutí oka sní klidně i vaše malé dětičky nebo lidi, který je využili a teď drtí dál. Je potom možné dojít k nějaké rozumné dohodě?

Knihu se odvážím zařadit mezi jednu z nejzajímavějších prvotin, které jsem kdy četla, a moc ráda si od autorky přečtu další knihu ♡♡♡ Ano, i přes tu lehce překombinovanou poslední třetinu, která kvůli tomu, co všechno ohledně přítomnosti i minulosti vyleze na povrch, láká ke zvolnění a nechání si něčeho do druhého dílu. Ale tady se nezvolní ani na jednu větu. A osobně si nějak neumím představit, o čem by případné pokračování mohlo být. O drsném šerifovi jako na divokém západě, který chce dostat všechny ty, kteří ... přečtěte si to samy. Ok?

Sakra, málem mi to vypadlo. Všichni rozebírají Dominika a já to skoro vynechala?! Tak trochu nerozhodný trouba, ale myslím, že to na začátku bylo třeba. Kam chcete udělat "vývoj postavy dějem", když je všechno jasně daný už od začátku? Že...

PS: slíbila jsem to, musím splnit slovo. Dokud mám dovolenou, posílám motýlky. Milion!!! :D :D :D ty víš!

28 01.10.2020

"Memories Of Misery - Hawthorne Heights"

"Bacha na něj, Bety. Tenhle ti začne vyprávět o nějaké naší nebezpečné akci v přístavu a než ti dojde, že v Praze není moře, už se u tebe sprchuje."

Trochu odlehčení na začátek, než začne jít do tuhého.
Když váš bývalý parťák unese malého kluka, je přece hned jasné, co se děje. Že?
Vzhledem k tomu, jak a proč a kvůli komu odešel od policie. Že?
Ale vážně je to tak? Už jsem se u autora naučila, že v jeho knihách nejde až tak moc o zločin samotný. Ale je to o lidech, co je k tomu vedlo, o jejich příběhu. A jsem ráda, že autor nezvolil změnu stylu vyprávění jenom kvůli prvku překvapení. (Proto si nemyslím, že to je spoiler, je to prostě autorům styl.)

Přesto musím tentokrát bohužel napsat, že to není čistých 100%, ale spíš tak 95%.

28 24.03.2020

"Time Bomb - Hollywood Undead"

Nevím, co to se mnou poslední dobou je, ale mám nějaké špatné soustředění na delší knihy. A trvá to déle, než kvůli spuštění jarní alergie, která letos přišla už v "zimě". Takže přečíst si Srovnáno se zemí je výsledek pokusu oddálit knihu, která teď měla přijít na řadu, a která si možná ještě dlouho pospinká na poličce s tou ostatní haldou knih, které jsou sice na vip listu, ale zatím zároveň na waiting listu (Asi doufám, že tam ze zoufalství zhubne). Teď byl na řadě Ohnivý muž. Ale...první věta "komentáře". No, tak to alespoň zůstane v rodině. Ale čtení na dálku Svědectví se bojím. To nedopadne možná dobře. (Trochu osobní vzkaz, který pochopí pouze ten, komu je určen.)

(Teď mě něco napadlo. Možná kdybych se takhle nevypisovala v komentářích, možná bych neměla vybrané maximum písmenek na týden a bichle bych dala. Hmm! Nad tím se musím zamyslet!

Ale zase je tady ta druhá strana mince. Když se nebudu takhle vypisovat, budou mi ostatní věřit, že ty knihy vážně čtu? To už tady jednou bylo a prevence je prevence.

Prostě uzavřený kruh...)

Ohledně Kinga jsem stále nováček, ale už jsem zjistila jednu věc. Baví mě, když je děsivej. Vždyť je to korunovaný král hororu! Ale já ho mám raději v té druhé poloze. A tu představuje (mimo jiné i) Srovnáno se zemí. "Richard Bachman je moje temnější já." Temnota se vždy neschovává jenom v cákancích krve. Je v nás. A když jí dobře rozeberete, kolikrát je mnohem lepší. A už podle anotace bude tenhle boj s korporátním zlem mnohem děsivější než s tím zlem, co se "skrývá pod postelí". A s výsledkem předem daným, napadlo mě hned.

(Proto se mi moc líbí příspěvek uživatele opic 12. Ale pro rohatýho satanáše, za tečkou a čárkou se dělá mezera! Jinak bych snad i ten palec dala... :( ...)

Moc se mi líbí i úvod, který v prvním, původním, vydání knihy nevyšel (je psaný v roce 1996, kdy se rozhodl King Bachmana "oživit", ta konspirace se starou je nádherná), zajímalo by mě, jaký tedy byl ten v původním vydání, pokud byl, tehdy v roce 1981. U nás bohužel nikdy nevyšel :(

(Navíc se mi líbí, že sám King tuhle knihu dřív nesnášel, ale jak zestárnul, stala se jeho oblíbenou, společné s hlavní postavou. Čtenář od problémů uteče do knih. King přišel na to, kam utéct jako autor. Trochu mi vadí nějaké komentáře, kde čtenáři píšou, že "King to napsal xyz" a že se jim tvorba Bachmana moc nelíbí. Možná by stálo za to nastudovat si, kdy tak psal. A proč nepsal pod svým jménem. Stejně si myslím, že Stephen i Richard jsou jenom loutky. A všechno píše Tabitha! :D ...)

Bart stojí před volbou. Buď se vzdá bez boje nebo se všem alespoň pomstí, protože už není co vybojovat zpět. A přestože je kniha ze začátku taková nenápadná, pomalu to probublává, aby na konci všechno bouchlo, emočně i fyzicky. Nejdřív ztratí práci, ve vzduchu tiká bomba v podobě dne, kdy má přijít o dům. Takže mu toho už moc neubyde. Když přijde i o to poslední, co mu ještě zbylo, proč sakra ne?

Ještě bych se znovu a opakovaně kála. Dřív mi King neseděl v každé knize. Ale už jsem velká holka, co se nestydí říct: "Mýlila jsem se." a taky: "Dejte mi víc!" A v Bachman poloze, kdy nemáte čekat ani vteřinu pozitivního vyprávění, se mi líbí stále víc a víc.

Četla jsem nové vydání. A těžko se při pohledu na obálku neusmát. Jako všichni víme, kdo byl Richard Bachman, ale napsat tam Stephen King větším písmem než druhé jméno, je...doplňte si raději sami. Chápu, v době tohoto vydání je již Bachman mrtev, ale i tak...
Originální obálka je prostě dokonalá ;)

(No, a filmové adaptace se ujme sice pro mě neznámý režisér, ale produkovat budou lidé stojící za adaptací To. To by nemuselo být špatné.)

Už chápu, proč většina Kingovek u nás vychází jako hardcover. Můj paperback Srovnáno se zemí je vyždímaný stejně jako já po jeho dočtení.

28 01.03.2020

Tahle sbírka povídek je trochu jiná. Tedy, každá z nich je dobrá, ale měla jsem trochu problém s vyzněním sbírky jako celkem. Protože začátek byl vyloženě sranda a potom lup a najednou jedeme jenom na vážno.

Ale já tady hodnotím jednotlivé povídky. A ty se mi líbily. Pokud vás zajímá, co si o nic myslím, musíte kliknout do příslušné záložky.

28 08.02.2020

Do třetice všeho dobrého? U Pistolníka to rozhodně platí. Měla bych vysvětlit, já vím. Dvakrát předtím jsem prostě nedočetla. S radou: "Když přečteš první díl, dáš i zbytek, ten je totiž dost náročnej." jsem se do knihy pustila znovu. A teď to vyšlo!

Tahle kniha se čte zvláštně. Vlastně jsem se konečně začetla a musím přiznat jedno. Ano, King je mistr hororu, ale mě strašně moc vyhovuje i v jiných žánrech. A to Pistolník splňuje. Je to taková dost hodně specifická kniha. A řekla bych, že si dost hraje se čtenářem. Snové výjevy, pocit nevědomí reality. Asi fakt musíte mít náladu, naložení nebo možná i věk, aby jste na tu hru přistoupili.

(Už včera jsem usínala v hřejivém náručí Rolanda z Gileadu. Na dnešní večer jsem se tedy těšila. A věděla jsem, že neusnu, dokud nedočtu.)

Kdybych měla jenom spočítat momenty, kdy jsem byla byť jen trochu zmatená, prsty mojich rukou mi nebudou stačit. Ale vždy jsem se vymotala. Tedy až na konec. Ten křičí: "Dej sem další díl."

(Nelze nezmínit krásné ilustrace. Kdyby jich bylo víc, nestěžuji si, to je fakt, ale dobré. )

Co je podle mě na téhle knize nejsilnější? Že přečtete 200 stran a nevíte vlastně skoro nic. Je to takového povídkové vyprávění spojené cestou pistolníka za mužem v černém. A jo, naši společnou cestu jsem si užila. Přesto. Takový dobře napsaný prolog, že? V délce celé knihy...

Navíc mě moc bavilo, že dokud to autor až docela daleko v knize jemně nenaznačil, pořádně nevím, kde a kdy se děj odehrává. (Jelikož až teď čtu knihu, neměla jsem důvod vidět filmovou adaptaci, takže jsem netušila vůbec nic.) Je to minulost? Je to budoucnost? Je to nebe, peklo nebo očistec? Nebo si někdo dáchnul po obědě a tohle se mu zdá? Nebo zda je to celý vymyšlený svět, tak proč má tolik společného s naším? Jako tady ta nejistota byla celou dobu tak dobře stavěna, že bych Kingovi i věřila, kdyby se to odehrávalo na Marsu :D tak jsem na to velké knižní dobrodružství moc zvědavá.

(Chtěla jsem si přečíst Prokletí Salemu. Jen tak, ale čtení by přišlo na řadu před Temnou věží, přeci jen to není série, budu mít knihu hned za sebou, to byla moje myšlenka. A bylo mi doporučeno, zakomponování knihy mezi díly Temné věže. Takže dík, ty víš kdo.)

A Věž je stále blíž...

PS: četla jsem úplně první vydání. Takže bylo už značně ochmatané. Sedlo to. Protože jak jsem četla, furt jsem si knihu různě přebírala a osahávala. (Asi jsem divná, no.) Představa, že zrovna toto čtu ve čtečce je poměrně děsivá...

28 29.12.2019

Dveře do léta :) :) :)

Od Heinleina jsem si letos chtěla něco přečíst na 100%. Jenom jsem pořád nevěděla, čím začít. Co to bude, o tom nakonec rozhodla náhoda. Znáte ty večery, kdy sedíte před televizí, nevíte, na co se podívat, přestože v listu máte alepsoň třicet filmů a stejný počet  seriálů, ale nakonec váš večer skončí tak, že do listu přidáte dalších deset a stejně se kouknete na něco, co už jste viděli. Takhle já úplně náhodou narazila na adaptaci právě téhle knihy. A proč by náhoda (spíš to náhoda nebyla, Takahiro Miki teď bude mít na Netflixu nový film a Kento Jamazaki taky) nemohla z mé strany být braná jako znamení? Záleží na interpretaci. Jak moc to chcete. Tak jsem si "vybrala" právě Dveře do léta. A co k tomu říct? Bylo to vážně skvělý!!!

Kniha Dveře do léta mi neskutečně sedla. Celý ten příběh a co se tam stalo, bylo prostě úžasný. Zrada, cestování v čase, časová smyčka, "trochu jiná" milostná linka, technologie, chytrý řeči, filozofický zamyšlení. Tam bylo úplně všechno! A to všechno bylo vážně moc hezký. Taky moc fajnově napsaný. A teď myslím volbu slov a jak celý text vypadá, tohle mi sedlo. Začátek je navíc poměrně dost vtipný. Ale jak jde děj dál a všechno začíná být vážnější, ubývá humoru, ale to mi nevadilo, protože děj je zároveň napínavější. A předvším se všechno začíná hezky propojovat. Stačí prostě vědět, co v životě chcete, a za tím si jít.

Ale úplně nejvíc bylo číst si (to mám ráda vždycky) ty autorské představy budoucnosti. Protože ono to působí vždycky trochu jinak, když je řeč o době, která se v naší přítomnosti ještě nestala nebo když je evidentní, že my už tady v té době nebudeme. A když doba v knize předběhne naší už prožitou dobu. Navíc tady je fajn, že tady je to napsané tak nějak univerzálně, jako kdyby bylo jedno, kdy se kniha bude číst. Ta sci-fi část je vážně dobrá, všechny vynálezy s nápadem, do toho příjemné detektivní propletení. A potom ta část ohledně životní lásky. Mě to přišlo v pohodě. A nebudu sem psát dovětek: "Ale chápu, proč to někomu mohlo vadit.". Možná by to dneska už autorsky neprošlo, ale nejsem si jistá, zda zrovna v knize, kde i v šedesáti letech můžete vypadat na třicet, je podstatné zrovna tohle řešit. Navíc optikou dnešní doby, to někomu může zklesovat, což je totální kravina. A opravdu dobře se s tím pracuje v závěrečném "propočtu" :)

Tohle se moc povedlo a jsem ráda, že jsem knihu četla. Jsem zvědavá na adaptaci :)

27 01.05.2024

Do téhle knihy se mi moc nechtělo. Protože jsem věděla, že tohle je na delší dobu poslední kniha v sérii. A protože jsem čekala, že konec bude opět stát za to. Ale postupně...

Za mě jedno velké ano, přestože po přečtení anotace jsem byla trochu na vážkách...

Na jedné straně je tady vyšetřování vražd, kde je zajímavý důvod výběru obětí neznámého odstřelovače. A zároveň se znovu setkáváme s našimi starými známými...

Někde uprostřed je linka se Sebastianem, který má svojí praxi a spokojený život s Ursulou, ale dohání ho minulost v podobě jednoho ze svých pacientů...

A potom je tady Julia a Rasmus. Což byla vážně roztomilá linka. A je pravda, že mě hodně dostal ten rozhovor, jak to všechno bude vypadat v novinách. Mám ráda tyhle pohledy z druhé strany...

Všechno to zní tak jednoduše a předvídatelně, že? Jenže potom se v polovině knihy něco najde a to úplně znění dynamiku vyprávění. A do konce knihy to je jedna brutální jízda! Protože je asi jasné, proč má kniha zrovna tohle tempo a postup děje. Beru tenhle díl a následující jako uzavření především lidských příběhů. A že je uzavírání některých z nich dost, že...

Opět se mi četlo moc hezky. Nejenom proto, že mi moje oblíbené postavy už chyběli, ale protože autoři prostě umí. Přijde mi ale dost nefér stěžovat si u sedmého (!) dílu na strukturu, když takhle je série psaná celou dobu. Navíc tady je časový skok a je třeba všechno pobrat. Změny v životech postav jsou velké. A co si budeme, opět je to napsané tak, aby chování všech postav dávalo smysl, a já je chápala. Zároveň se nikam nepospíchá. Mám to tak moc ráda  :)

A ty dvě poslední strany?!?!

27 10.01.2023

"...chtěl bych vám splnit přání, slečno roztomilá jako víla. Jakékoliv. Cokoli si budete přát. Pokud si tedy vůbec něco přejete, samozřejmě."

Řekla bych, že Birthday Girl je z tohohle ilustrovaného cyklu nejčtivější. Ale zároveň mi přijde, že si v té své lehkosti poměrně dost hraje s myšlením čtenáře vzhledem k tomu, v jakém je rozložení. Je to jenom na vás...

V téhle knize je nejvíc ilustrací. Děkuji, moc děkuji :)

27 12.12.2022

Děti Duny je sice kniha plná intrik a politiky, vnitřního hloubání a pochybnostech (takže žádná změna), ale pro mě je to především příběh střetu starého s novým, příběh o změnách, příběh o zodpovědnosti. Což jde vidět na Letovi i Ghanimě, kteří mají přístup ke všem vědomostem i vzpomínkám těch před nimi, ale každý z nich se k tomu staví jinak. Stejně jako Alia, která je stále víc zahořklá a jedná podle toho. Na těhle třech postavách jde to všechno vidět úplně nejlépe. Stejně tak jako na Arrakisu, který už přestává být Dunou, ale ne všichni ví o následcích téhle "zelené změny". A nesmíme zapomenout na Kazatele, že...

("Když se snažíš slepým vysvětlit, co vidíš, máš tendenci zapomínat, že slepci mají v sobě vnitřní směřování podmíněné jejich slepotou. Jsou jako hrůzný stroj, pohybující se vlastní cestou...mohou tak snadno rozdrtit cokoli, co jim přijde do cesty.")

Teď se trochu propletu v ději zpátky...

Jak jsem slíbila (spíš sama sobě, pokud do třetí knihy najdu ta správná slova), tak je to tady. Ta jedna moje myšlenka ohledně Spasitele Duny. A právě to, proč si myslím, že Herbert pro jednu skupiny čtenářů vytvořil z druhého dílu buď brutální masterpiece nebo nudnou přehlídku čehosi.

Podle mě to záleží na tom, zda vám vadilo, že je to příběh jenom o Paulovi, byť autor má na dlani tolik postav. Ano, je to zakončení příběhu. Jeho příběhu. A tady je ten hlavní problém. Proč konec příběhu takhle? Stylem, že nevíme, co se stalo a víc se nedozvíme? Žije Paul nebo je mrtvý? Proč to je všechno jenom o něm a najednou po dvou dílech čtu Děti Duny, kde je najednou tolik aktérů se svýma linkama, ambicema a úmyslama? Mě přijde, že je druhý díl s tím třetím propojený až neskutečně mrazivě a na jeho konci mi došlo, že dává smysl přesně, jak je to je.

Moje teorii je tedy jasná: jde o to v jakém pořadí autor knihy napsal. Přeci jen, některé části trojky měl napsané před jedničkou. Jako kdyby vytvořil super svět, měl dobrý nápad, ale bál se, že to čtenářům bude málo k jeho pochopení. Tak napsal na to první dva díly. A já musím uznat, že přestože jsem Dunu chválila, skutečné kouzlo a skutečné srdce všeho jsem našla až ve Spasiteli Duny a po přečtení Dětí Duny se to srdce ještě zvětšilo. A přestože jsem právě dočetla neskutečně emotivní, poutavou a hloubavou knihu, druhý díl je u mě stále top.

Proto jsem psala, že pokud dvojka meh, můžete pokračovat třetím dílem. Ten je navíc označován za ještě lepší než první a ta všechna přiznávaná inspirace jiných pochází právě z něj. Ale zároveň bych nikoho nevinila, kdyby skončil po dvojce, protože víc nechce vědět a žít v té naději. Nebo jí vůbec nedočetl, ale bylo by chybou nepokračovat v trojce kvůli světu. Teď už to chápu mnohem víc a líp, než hned po jeho dočtení, kdy jsem byla naštvaná na ty, kterým se nelíbilo. Za těch pár měsíců jsem asi dospěla nebo co. No, spíš to "co". Už mi to v tý moje občas zabedněný palici dává smysl. Není to chyba vás, není to chyba autora, ale v očekávání, která máte. A ta možná byla v první knize pro někoho špatně uchopena.

Čímž se dostávám zpátky ke knize Děti Duny. A tomu, co se v ní postavám stalo, a je vám jasný, že co se stane dál, čeho budou dál chtít dosáhnout, čemu se pokusí zabránit, je prostě jenom neustále vrácení se a opakování chyb těch před nimi, byť si si zvolí jinou cestu. Proto je závěrečná konfrontace tou nejsilnější částí knihy. A proto je tak bolestivé, co řekne Ghanima o budoucnosti na konci knihy.

Z knihy jsem si opět odnesla ponaučení:
Nikonu nevěř. Sám sobě už vůbec ne!
Nesnaž se nic napravit, když druhý o to nestojí!

Děkuju, že jsem toho opět mohla být součástí. Děkuju.

27 06.07.2022

Nebudu lhát (to poslední dobou píšu do komentářů často, cítím, že začínám být trapná, pokusím se to napravit), dostala mě už anotace. Něco na ní v kombinaci s obálkou mě k sobě přitáhlo. Protože ta obálka je prostě dobrá. Dobře, že ji český vydavatel nezměnil. Je to takový krásný kompromis mezi trapnými obálkami na jedno brdo, které vydává třeba Baronet a přehnanými kolotoči, které se na své knihy se všemi těma reklama snaží natvat třeba Mystery Press. Tohle je krásný, čistý. Jenom tři barvy, doporučení od Joyce Carol Oates není větší než samotné jméno autora. (Stydím se, četla jsem od ní zatím jenom jednu knihu) Ano, to jsem už taky viděla. "Pro čtenáře knihy xyz." větším písmem než jméno autora. (Když jsem to viděla, udělalo se mi špatně.) Zadní strana jako filmový plakát je taky dobrá.

A jak jsem už dřív psala, strašidelný baráky nejsou moje topka, ale když se to dobře napíše, užiju si to. A tohle mě dostalo hned od prvních stránek.

Jenom varování. Pokud nejste na okecávání, asi tuhle knihu dost održkujete. Mě naopak hodně bavilo, jak autor tak strašně dlouho naznačuje, jenom třeba jednou větou. Potom odstavcem. Přidává. Buduje. Má na to přeci skoro 500 stran. Tak kam by měl jako pospíchat?! ;)

Protože mě ten nápad přišel buď jako dokonalá cesta k průšvihu nebo dokonalosti. Přeci jen, hlavní postavy jsou spisovatelé. A jeden z nich vyučuje to, co sám dělá. Tak by bylo dost trapný, kdyby sám autor nedodržel všechna zlatá pravidla, která ona postava na začátku v rámci své přednášky vyjmenuje. A pokud si někdo myslel, že kniha začne tím, že všichni stojí před barákem a řeknou: "Čau, tak jdeme dovnitř?" a hned na ně něco bafne, tak o tomhle žánru moc neví. Mě to naopak vážně bavilo. Seznámit se s postavama.

Ale k pointě. Oni spisovatelé jsou pozváni na místo a do podmínek, o kterých by oni samy klidně napsaly svojí další knihu. Protože pokud jste spisovatel, který hledá inspiraci v úplně všem, jak to tam zvládnete? Je to všechno jenom vaše představivost, která vytváří nový příběh? Nebo je to všechno skutečnost? Ale to přeci existuje jenom v knihách...

A každý z nich je jiný. Jako úplně jiný. Stereotypně jiný? Možná, ale i se stereotypy se dá pracovat tak, aby to čtenáři nevadilo. A každý z nich zažívá své problémy. Píše svoje knihy jinak. Mají svou minulost a svoje postupy. Ano, je to trochu klišé, ale mít čtyři berany v jednom baráku by vážně nebylo v pořádku. A zároveň to ukazuje, že jsou stále jenom lidi. Tak proč by nemohli být zároveň uvěznění ve stejném pekle jako jejich postavy? Protože potom by bylo zlo skutečné? Ne jenom na stránkách knih?

Navíc je to kniha strašně dobře napsaná. Já tam fakt byla. Nebála jsem se, abych se klepala strachy po dekou. Což stejně nebyl záměr autora. Ale pocity, přesně ty, které u tohohle žánru očekávám, se dostavily. Včetně mrazivek.

Věta knihy, která sedí i na současnou produkci knih:
"Tady nešlo o žádné mnohovrstvé příběhy, které si člověk musí vychutnat. Byly to laciné cukrovinky. A stejně jako v případě cukrovinek platí, že pokud jich spořádáte moc na jedno posezení, může se vám z nich udělat špatně."

Ale celkově tam padne spousta perel. Třeba o přístupu vydavatele. Dej nám jednu knihu ročně a je nám jedno, o čem bude. Co se stane, když autor zemře, a o velikosti písmen jmen na obálce. Taky je tam hodně o psaní obecně. A tohle mě bavilo.

Ta entita z anotace byla navíc fakt dobře pojatá. Jak se to projevovalo a co se dělo po odchodu z Kill Creeku. A celá pointa všeho. Tedy, tu už každý z nás někde už četl/viděl, ale jde o tu cestu. A ta byla vážně dobře napsaná  :)

A konec? Přesně tak, jak to mám ráda a jak to má být 

Jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. Sedlo mi její tempo, příběh, atmosféra, styl psaní, úplně všechno. A po dočtení chápu, proč má kniha tak nízké hodnocení. Protože si spousta lidí stále dává rovnítko mezi slova horor a potoky krve/slasher. Naštěstí je v tomhle žánru spousta přihrádek. Úplně stejně jako tvorba hrdinů v knize.

27 10.09.2021

Tak tohle byla hodně náročná kniha. A po jejím přečtení naprosto chápu, proč nesedla každému. Ani nemohla...
A navíc si myslím, že tohle je první kniha od autorky vyloženě pro mamči, ostatní byly pro všechny...

Takže Dilema. O čem to je doopravdy? (Nebudu se moc rozepisovat, protože to bych už spojleřila.) O následcích toho, že spolu lidi málo mluví. Neříkají si, co si doopravdy myslí a co mají na srdci. Buď lžou nebo říkají polopravdy a nepravdy v přesvědčení, že ty dvě poslední věci jsou něco jiného než lhaní.

Třeba proč je matka ráda, že její dcera nepřijde na oslavu jejích (pro ni) tak důležitých narozenin. Proč měl otec dřív tak divný vztah se svým synem. (Ta příhoda z legem byla jako z příručky pro magory.) Když je prezentován jako nejlepší otec a manžel na světě, ale to moc nekoresponduje s začátkem manželství a proč se nakonec vzali. (Myšlenky, zda se vůbec měli brát, byly docela krutý. Je mi jasný, že v té době se neměli ještě ani pořádně rádi. Ale o to víc by si toho měli teď vážit, ne?)

A jak to dál šlo, byla to jedna lež za druhou převlečená za keci kolem, ale stále lži. Protože děj se sice odehrává v jeden den, ale je tam spousta vzpomínek a tam se...překvapivě buď lže nebo neříká pravda nebo říká polopravda. Protože jak dlouho zvládnete lhát o věcech, které druhé jinak raní, než si uvědomíte, že lžete už vlastně o všem a celý váš život je jenom jedna velká díra plná lží, kdy už v tom ani neumíte poznat pravdu?

Nevim, jak ostatní, ale mě podobné věci už docela dost poslední dobou štvou. Zápletka založena na tom, že spolu lidi málo mluví, kde se potom nabalují události do obrovských rozměrů.

Zápletka založena na tom, že se kupí jedna magořina za druhou a potom to skočí tím, že buď byl někdo v komatu nebo je blázen, protože autor neví, jak dál, ale okecá to, že to tak celou dobu chtěl. Kdyby těch knih bylo jenom pár, ale teď to píše každej. A v tý svý touze po originálnosti je stále trapnější a nereálnější.

Tady to naštěstí bylo v rozumný, emotivní a lidský rovině, že se to klidně může stát. Ale sousedům který nemáte moc v lásce...

Paris má jediný štěstí, že jsem neobjektivní čtenář, který doufá, že objektivní čtenáře a jejich psychologii nikdy nerozumí, proto hodnotím, jak hodnotím. Ale teď bych na hodně dlouhý čas (sakra, ještě tam mám jeden podobný titul! Očekávám magořinu, lži.) dám od podobných knížek pauzu. Číst je, je strašně vyčerpávající...

..což u téhle knihy byla v první polovině vážně škoda. (Dovedu si přesně to samé představit jako novelu.) Protože posledních 100 stran jsem byla úplně stejně v hajzlu jako Adam. Ne protože bych chápala jeho emoce, ale protože to autorka napsala tak, abych chápala jeho emoce. Jestli se chce autorka vydat směrem podobných knih, budu jenom ráda. Jenom ať příště tolik netlačí na pilu a třeba se děj odehrává na delším časovém úseku...

27 18.07.2021