Lenka.Vílka komentáře u knih

Kniha začíná jako klasická "dickovina", ano, malé "d" je schválně, použijte slovník :O tedy ne, že bych měla načteno od autora tolik knih. Ale zatím pro mě všechny začali stejně. První stránky jsem vždycky strašně zmatená a špatně se v nich orientuju, ale až po chvíli se to srovná, a já lituju, že to už skončilo. Navíc mi docela dlouho trvalo, než jsem přeskočila na výhybku slovenštiny, ale potom to byla brutální jízda.

Bavila mě ta paranoia, skvěle napsané rozdvojení, celá ta psycho část byla naprosto skvěle zpracovaná a za vsuvky, které odlehčují jsou i vtipné, za ně jsem byla ráda. Což je zároveň můj hlavní problém. Místy to na mě bylo možná i trochu dlouhý a možná by příběhu slušelo míň stránek nebo to napsat jako povídku. Ale napsal to tak, jak napsal ;)

Jsem jediná, komu přijde, že ta anotace od Arga toho čtenáři vykecá mnohem víc, než je příjemné? (Když dopředu nic nevíte a nikdo vám ani nic nevykecá?)

Nikdy mi napsat komentář nedalo takhle zabrat, jako právě k Temnému obrazu...

PS: docela mě pobavily rozdílné přístupy k překladu pojmu "Substance D" českého a slovenského vydání...a nejsem si jistá, zda se český úplně povedl :/

24 29.04.2021

Tuhle sbírku jsem si vybrala záměrně. Je v ní totiž několik autorů, které bych si ráda přečetla. Navíc sbírku otevírá autorka, na kterou si zoubky brousím už delší dobu. A uzavírá jí autorka, od které jsem měla vážně velká očekávání, a jsem proto ráda, že mi její kniha leží v hromádce na čtení. A upřímně mohu poznamenat: "To nejlepší na začátku i na konci." A z pera ženských autorek ;)

Jediné, co mě mrzí je absence medailonků jednotlivých autorů. Nebo doslov sestavovatele/překladatele. Beru to jako slušnost. Navíc když se jedná o knihu, která vyšla úplně stejně tak, jak vyšla v roce 1967 poprvé. To tam tedy taky tehdy nebyly?!

Bavil mě výběr povídek, které k sobě seděly, leč ne vždy sedly mě. Navíc se mi po dlouhé době stalo, že za skoro každou povídkou jsem našla buď svůj příběh nebo nebo něco jiného, co mě zaujalo, a tím pro mě byla povídka ještě větší zážitek.

Moje hodnocení je tedy u jednotlivých povídek. A vždy nějaký komentář.

Tentokrát jsem se rozhodla hodnotit knihu hvězdami jako celek, byť to tak obvykle nedělám. Protože celkový pocit z knihy na základě výběru povídek mi seděl. Povídky seděly k sobě. A přestože se mi každá nelíbila na pět hvězd, vždycky jsem si něco našla. A to se mi hodně líbilo. Jedná se tedy o hodně komplexní výběr, který tvoří skvělou knihu. Z toho důvodu musím tedy knihu hodnotit i z tohohle úhlu. Hvězdu ubírám z důvodu z druhého odstavce. Tj absence doslovu sestavovatele/překladatele a medailonků autorů.

24 28.02.2021

Hned na začátku se přiznám. Ještě jsem nečetla Gaimanovu předlohu. A ještě jsem ani neviděla film. Ale viděla jsem Simpsonovi, kde byl námět v čarodějnickém dílu! :)

(Pak zavřela dveře a položila klíč zpět na rám kuchyňských dveří. "Nezamkla jsi." ... "Proč bych to dělala? ... Vždyť nikam nevedou.")

Mě osobně přijde, že hodně autorů je fascinováno právě touhle věci. Dveře. Klíče. Co je za nimi. Co se děje kolem nich. Určitě by se o tom dala najít nějaká zajímavá studie. Ale i mě to přijde fascinující :)

Koralína je normální puboška, takže se na novém místě nudí. A nalezení dveří do druhého světa považuje za dobrou věc. Vážně? Vždyť oni mají místo očí knoflíky! Takže znovu. Vážně?!

Proložit touhle knihou seriál WandaVision se ukázalo jako naprosto geniální. ("Proč tady ten les končí?" ... "Dál už to tadruhá matka nevytvořila.") Čili to bylo dojemné nadvakrát.

S Koralínou to byla dobrodružná cesta domů. Taky o nalezení odvahy (hned jsem si vzpomněla na Labyrint) a všech důležitých věcí.

Kresba je navíc úžasná. Russell umí, takže jako vždy u něj :)

24 22.02.2021

Základní fakta:
Mám sice instagram, ale nemám tucha, kdo je autorka, protože nejsem žádná "instagirl", jenom to dělám pro sebe. Abych nezapomněla. A baví mě fotit.

Díky komentářům zde vím, pro koho autorka knihy pracuje, jinak bych neměla tušení.

Čili dává smysl, proč zde měla kniha tři dny po vydání víc komentářů než největší světové bestsellery. Zaujalo mě z toho důvodu hodnocení knihy. Všechna nadšená hodnocení jsem tedy očekávala od kamarádů a dalších "instagirls". (Pokud to používám špatně, sorry, už mi není šestnáct.)

Mám trochu problém s komentáři uživatelů (ek), kteří používají při popisu knihy a žánru anglické výrazy, které asi znají všichni z goodreads a instagramu, ale já jsem česká holka, angličtinu používám, když vyjde moje oblíbené album, abych věděla, o co tam tam jde...

Nečetla jsem původní povídku, ze které kniha vychází, protože je mi víc než...pst, bez komentáře :D

***

Tenhle komentář je tedy z pohledu někoho, kdo to má už trochu srovnané, ale to není důvod, proč jsem knize dala špatné hodnocení.

Beru to tak, že je kniha určená pro mladší čtenáře. Autorka s nimi pracuje, tak ví, co chtějí. Hromadu klišé? Ano, přesně tak. Problém je tedy už v anotaci. Když je anotace: "Holka, co šílí po svém kamarádovi, ale zároveň jí vytáčí jinej", tak každá rozumná duše ví, jak to skončí. (No, a taky jsem se to dočetla v komentářích, protože ne všechny jsou označeny spoilerem. Což chápu. Protože to není vlastně spoiler.) A je jedno, kolik člověk má načteno. Rozhodla jsem se tohle všechno vymazat ze své hlavy a přečíst, co mám v ruce. No...

Mám asi problém s tímhle konkrétním přístupem k vedení knih. Myslím, že těch klišé a stereotypů máme ze zahraniční literatury až až. (Protože ty všechny myšlenky máme právě odtamtud. Plus různý seriály.)

Autorka to napsala a zasadila asi do nějakýho fiktivního americkýho městečka. Protože tam jsou studenti klasicky rozdělený, samozřejmě top jsou holka s gelovejma nehtama, co na sebe chrsrnou peroxid a fotbalisti (nebo tady měli basket? Chápete? Je to tak zaměnitelné, že už ani nevím, a pro děj naprosto nepodstatné.) a co si pamatuju, v každém podobném dílku je táborák skoro na stejné úrovni společenské důležitosti jako ples (kde když nemáš kluka, tak jsi tááák trááápnááá). Ano, mám problém s tímhle nepřírozeně zvráceným přístupem. Za co se stydí? Česká realita není dost dobrá? Asi proto na mě kniha působila jako špatně napsaná hlavní linka jedné série 90210.

A možná mi prostě jenom vadí, že omlouvat se přes telefon je dnes běžná věc i v případě, že ten druhý bydlí ve vedlejším domě. Prostě jsem generace, kdy se v dešti klepalo na dveře a čekalo na verandě, dokud se neotevřou. Což je autorka nejspíš taky, ale píše to pro někoho jiného, než jsem já, to je fakt, ale zase mi to přijde strašně smutný :(

PS: já čtu poděkování vždy. Myslím, že to tak má hodně lidí. Pokud si autorka dělala nějaký průzkum, na mě evidentně zapomněla :(
Ale bylo to hezky ujetý,"...pokud si náhodou myslíte, že je (ta kniha trapná, kontext předchozí věty), tak si to užijte sami pro sebe a neříkejte mi to, děkuju pěkně a uctivě..." z poděkování v knize. Oukej...doufám, že to byl pokus o humor, jinak docela trapný...

"What Have You Done? - Within Temptation"

Začnu svůj komentář něčím, co mě překvapilo. Kniha má dvě linky. Jedna v přítomnosti a druhá v minulosti. Jenže obě vypráví Finn. Což je právě ta ošimetná část. Obě vypráví on.

Vypráví to v přítomnosti, tak minulosti, jak se s Laylou seznámili. Čili, on by si teoreticky mohl vymýšlet. A vy mu to buď budete věřit nebo ho budete podezírat. Protože občas nahodí něco, co jako podezřelé vážně vypadá. Přeci jen, teď je zasnoubený se sestrou Layly. A budete se těšit, až se vyprávění změní. Což se děje vždy, to není nic vykecaného.

Podobné knihy mají všechny podobné scénáře. A teď se píšou, jak na rychlém pásu, ale B. A. Paris, mě vždycky něčím dostane, byť V pasti lží mi nepadlo do vkusu. A tady tomu nebylo výjimkou.

Co se stalo na tom odpočívadle? Co se stalo předtím, než tam zastavili? A pokud je to Layla, proč se připomíná takhle? A pokud to není Layla, proč...no, proč se kdokoliv připomíná takhle?

"Někdy, když spí vedle mě, přemýšlím, jaké by to bylo, dát ji polštář na obličej a zlehka ho přimáčknout."

A jak jde kniha dál, vzpomínky se roubují na fakta z přítomnosti, a celý to začíná dávat alespoň nějaký smyls.

Přiznám se, asi v polovině mě napadla jedna teorie. Ale říkala, jsem si, že to je blbost. Že to by přece poznal, ne?! Evidentně nepoznal a mě se teorie potvrdila. Zrovna ta nejmíň pravděpodobná jako skutečnost. Protože poslední věta knihy? Joooo...

Po zklamání z druhé knihy autorky, která u nás vyšla, mi "Přiveď mě zpátky", udělala radost. Hodně. Prostě ty konce, no, ty jí jdou dobře...

SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER
Kniha mi připomněla mojí oblíbenou televizní hlášku:
"I'm not crazy. I just have another consciousness in my brain."
Asi bych si měla dát menší opáčko :D
SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER

24 13.09.2020

Přesně tuhle knihu jsem potřebovala!

Islandští autoři mi sedí, hlavně když se vykecávají a nikam nepospíchají. A tady bylo obojí. Ještě ani nedostudovaný Ari dostane nabídku práce a hned jí přijme. Na místo, kde se vlastně nic neděje. Ani ty pokuty za rychlost se tady nedávají. Každý zná každého. Dokud se nestane vražda. Tam, kde se vůbec nic neděje.

Kniha se (samozřejmě, jak tady jinak) odehrává ve dvou linkách a tedy dvou časech. Možná píšu "jak tedy jinak", ale to není výtka. Toto vyprávění mám ráda. Pokaždé. Když se to autorovi povede a nezaplete se do své vlastní konstrukce.

Všechny postavy mi byly sympatické a ráda si přečtu další díl (přestože vydávání různých sérii u odlišných vydavatelů ve stejnou dobu jsem prostě nepobrala). No, a protože není nic horšího než na první pohled dokonalá komunita, tohle jsem si užila...

Pokud hledáte krvák, kde mrtvoly padají jako mouchy a kde hlavní hrdina nejdřív tasí pěsti a teprve potom se ptá, není to kniha pro vás. Nebo jo, ale potom nesmíte být překvapení, že "se tam nic nedělo", "byla to nuda" a podobné věci. Tady se toho o lidech dozvíte fakt hodně. Což mi právě v těch některých rychlých krvácích bohužel chybí..

Obálka je nádherná. Mrzí mě akorát, že jsem nečetla v zimě (i když...dnes ráno byla na verandě solidní zima, takže se do té atmosféry kniha a kafe do druhé ruky hodilo, jenom ten sníh chyběl). Jenom mi vadilo zbytečně velké písmo. Asi aby se kniha dostala na tři sta stran, což se v kombinaci s krátkými kapitolami skutečně povedlo.

PS: u mé první čtené knihy od autora jsem psala, že mi něco chybí k pěti hvězdám. A tady jsem to dostala všechno :) a už se moc těším na další autorům kousek Komunita.

24 11.09.2020

"Narcissistic Cannibal - Korn"

Další Goffa.

Tentokráte ale trochu jinak. A jasně, přestože většina lidí si asi řekne: "Může si za to sám, že to tak dopadlo a skončilo.", háček je v tom, jak je celá postava Adama a jeho příběh napsaný. Je to napsaný tak jak to je. Aby jste si udělali názor samy ze všech důkazů, ne pouze ze základních faktů, které ho většinově automaticky odsoudí. Ale, bacha! Žádnej stockholm po dočtení. Jenom v ruce držím knihu, kde se mi autor nesnaží vnutit černou nebo bílou. To je mi víc než sympatický. Plus dokonale promíchané časové roviny. Což je asi věc, na kterou když si zvyknete, už to potom při čtení ani nevnímáte (a u autora prostě očekáváte).

Kniha není ale detektivka. Je to spíš takový psycholoický rozbor. Přeci je jen Adam už ve vězení. Teď se jenom dobrat všeho, co tomu předcházelo.

Dobře napsáno, opět perfektní výběr slov, situací, prostě bych se už opakovala. (Napravím restík a dám autora do oblíbených.) Autor mi sedl úplně ve všem, takže tady problém nemám. Navíc téma...opět víc než aktuální.

24 19.03.2020

Vážně, ale vážně bych chtěla být ten, kdo píše anotace téhle serii. Vždy jedna pojatá lépe než ta druhá!

Tenhle případ se mi líbil, protože byl o vážném tématu. Mnohem víc, než si dost lidí uvědomuje. Připouští.

Takže je vyprávění rozděleno na dvě linky. Jedná sleduje Mika, který pátrá po svém kamarádovi z dětství. Druhá sleduje jiného policistu, který řeší, co je pravda na tom, co mu jeden zavřenej řekl o videích, kde dochází k mlácení bezdomovců. A potom "plaváček" z anotace.

No, a vy musíte číst a číst. Protože chce znát pravdu. Pro jakou z možných variant se autor rozhodl. Ať se nevypisuju, napíšu tohle: pokud vás ty možné varianty hned nenapadnou, přečetli jste málo podobných knih. (Což nelze brát jako výtku knihy. A taky to nečiním.) Prostě se mi líbí, že tady nejsou věci zbytečně komplikované a překombinované. Na tom počtu stránek by to působilo stejně zvláštně.

Za mě další dobrá kniha ze série, kterou ráda čtu.

24 25.02.2020

"Dragula - Rob Zombie"

Tenhle komiks mě moc bavil. Kort když si dáte dohromady informace ohledně propojení Mignola, Coppolův film a původní kniha.

Protože děj je napínavý, strašidelný a totálně úžasný. Znáte to, prostě klasika. Jenom...jak je všechno zrychlené, nebyl tam čas na postavy a emoce. To je trošku škoda.

Kresba je krásná, tak jak jí můžete dostat jenom od Mignoly. A moc se mi líbily ty krvavé barevné přechody.

Tuhle knihu jsem dostala k Vánocům od jednoho místního uživatele. Dík. Moc :)

24 21.02.2020

"Welcome To The Bottom - Vertical Horizon"

Stydím se, že napoprvé se mi kniha líbila pouze průměrně. Tak moc, moc moc :(

První díl je naprosto super. A nejde jenom o děj samotný. Jde i o jeho způsob vypravování. Všechno odstartuje vraždou, která vám nedává smysl. Ale jak jde děj dál, pomalu se dozvídáme sice věci na "aha", "jo takhle" a taky "ale vždyť", aby jste se na konci sice zdálo, že něco víte, ale bacha, víc nového vám zamotá hlavu. Ale v tomhle případě mi to nevadilo. Protože konec byl vážně drsnej, krutej a napínavej. A na konci knihy m vám v hlavě zbydou akorát další otázky. Ale ne tím drsným způsobem, že chcete knihou praštit o stěnu. Jenom mi něco začalo vrtat hlavou a na konci si řekla: "Cože?", ale byl to napsané dobře. A s příslibem, že další díly budou ještě větší pecka. Protože děj prvního dílu víc než odpovídá názvu knihy. Jsme teprve přivítáni. A po úvodu začne jízda!

Kresba je vážně dobrá. Naprosto dokresluje styl příběhu a není vlézavá. Navíc když Bóďa udělal ten svůj kukuč, dostal mě hned na začátku knihy. Navíc ten jeho komiks :D zlatíčko!

24 10.02.2020

Napsat komentář k téhle knize je těžké ale i zároveň snadné.

Můžu napsat, že s tím co Tabery píše, souhlasím. Jinak bych se do knihy nepouštěla. Prostě bych napsala nějaký urážející komentář do diskuze.

Mohu napsat, že je to dobře strukturovaná kniha. Všechno je dobře prokládané, aby v tom měl čtenář pořádek. A jo, většinu věcí znáte, ale tady je to dobře a přehledně dané, že i když by jste neměli přehled, tak vám kniha pomůže ho získat. A moc dobře chápu, proč má takový záběr. Hlavně do minulosti, kde ideál nebyl sprosté slovo a lidé se nestyděli za to, že chtějí pomoct své zemi. Aby z knihy nesálala taková deprese, kdyby se rozebírala jenom současnost, kdy jde jenom o "nebát se a nakrást".

A zároveň je vidět, kam se posunula společnost. A jelikož se často říká, že politika akorát odráží normální lidi, asi bych měla zalézt někam do lesů. Ať se tím necítím dotčena.

Já ty dva, co jsou momentálně nejvýš, nevolila. Přesto to neberu jako prohru svou, ale celého státu s tím, že dost lidí si myslí, že když zavřou oči, tak realita zmizí jenom proto, že jí nevidí. Ale takhle to nefunguje :(

(Ovšem, co mě štve jako u všech podobných knih. Mám raději poznámky a zdroj s čísly hned na té zmíněné stránce, ne všechno v seznamu na konci knihy.)

24 31.07.2019

Takže, další povídky Kinga.

Dnes v trochu zúženém formátu. Povídky Nadaný žák a Tělo jsem už četla v Nadaném žákovi, takže dnes budu hodnotit v téhle knize jenom povídky Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a Dýchací metoda. Jako vždy komentář k povídkám a jejich hodnocení u jednotlivých povídek, ne tady u knihy. Hodnocení průměrem těch dvou povídek je 4,5. Nu což, prdni tam pětku, Božka, už jenom kvůli "vykoupení"!

Četla jsem vydání z roku 2014 a jsem za to ráda. Má hezčí obálku.

24 29.06.2019

Takže, děti, teď si řekneme, proč je lepší, když neposloucháte rady svých rodičů. V práci se moc nesnažte. Hlavně, když děláte u policie. Potom se může stát, že vás jako odměnu za odvedenou práci, aby jste si odpočinuli, pošlou někam, kde najdete mrtvolu. I když v případě Kim to může být i proto, aby chvíli neprudila, což se povedlo, když další vražda. (Chi chi chi.) Ze které se vyklube práce sériového vraha. Prostě další den v práci.


ZAČÁTEK MOŽNÉHO SPOILERU
Ze začátku mě fakt pobavilo, jak nám stále autorka různýma slovíčkama a větama podsouvá Boba. Jestli se čtenář chytí. Třeba to bude mít něco společného s případem. Možná to nic společného mít nebude. Možná to bude jenom paralelní vyšetřování. A možná...
S napětím jsem čekala, co z toho vzejde. To mě baví :)
KONEC MOŽNÉHO SPOILERU


Takže jsem ráda, že se mohu vrátit k obvyklému hodnocení téhle série (příběh minulého dílu mi prostě nesedl) pěti hvězd. Otevřený hrob si to zaslouží. Už jenom kvůli tomu "proč to všechno". Drsné, kruté, zatraceně dobře napsané.

24 08.06.2019

("Runaway Train - Oleander")

Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli seriálu a své snaze vždy nejdřív číst předlohu. Podle komentářů se jedná průměrnou knihu. Tak uvidíme. Já moc nemusím příběhy přímo ze soudní síně. Tak jsem doufala, že to bude v  menším, tedy pro mě strávitelnějším poměru nebo stravitelnějším popisu. A těch horních deset tisíc junior taky není téma pro mě. Hele, jdu do knihy skoro se samými negativy, co?

Přečteno.

("Státní zástupkyně by se měla naučit vyjadřovat úsporněji. Neřekla jedinou větu dost krátkou na to, aby se dala napsat ma twitter.")

Hmm. Úvod je vážně dlouhý a táhlý. Když ta holka se neskutečně vykecává! Furt a dlouho (psáno v první osobě). Všechno rozebírá podledem hysterky, která nic nechápe, je zmatená a jak skáče z jedné vzpomínky do druhé, mátlo to i mě. Ale zároveň jako od vážně moc chytrý holky ("chytrý bohatý holky"), která se jenom omylem ocitla na špatném místě. Prostě je to psané tak, že se chcete dozvědět pravdu. Ale nečekejte na první stránce: "Udělala jsem to a takhle to bylo.", ani "Neudělala jsem to, nechápu, proč se mi to všechno děje.". Na pravdu si musíte počkat. Jo, ze začátku jsem se tím trochu kousala, ale potom jsem se začetla. Mám z toho bohužel i to, že tahle děcka vážně nikdy nepochopím. Že ani nechci. Vážně může pocit toho, že si můžete dovolit všechno ke všem, a potom když vám to někdo vezme, vyústit až v tohle všechno?

S Mayou jsem měla problém. Kniha je psaná tak, že textu toho bohatýho fracka prostě věříte. Tak moc, až jí to přejete. Jako kdyby z toho byla jenom další sranda, která se budu moct rozebírat na sociální síti. Jen si trp, ty mrcho. Ale stejně vám hlavě bude blikat, jestli to není jenom obranný mechanismus. Jestli to nebylo jinak. Dostala jsem tolik proměnných, že jsem pravdu asi přehlédla. Proto mě konec tolik šokoval? Pro mě je to prostě jiný svět...navíc je Maya trochu v jiné cenové kategorii (mimochodem výrazu v uvozovkách si vážně užijete hodně!), takže má právníky, kteří by zvládli z černé udělat bílou, takže tak.

Navíc je všechno v Mayi režii jako vypravěče. Dobře provedená manipulace se čtenářem. Chápu tedy, že to dostalo jakousi cenu uvedenou na obalu knihy. Jenom nechápu kategorii. Tohle byl spíš psychologický román. Nebo takhlenc. Mělo to k němu blíž než krimi. (Protože se to odehrává v soudní síni a jsou tam mrtví?) Pokud jste tedy zároveň schopní ustát trochu toho dívčího dramatu, bude se vám kniha líbit. Přesto na otázku: "Co to čteš?", jsem automaticky odpověděla: "Detektivku." Buď jsem to nechtěla komplikovat nebo moje podvědomá odpověď ohledně žánru. Je to prostě "kniha". Žánr si domyslete samy. Pravděpodobně to zvládnete jenom po dočtení. Dřív určitě ne. Nebo ani potom (jako třeba já).

Autorka si vybrala jednoznačně zajímavé téma. Protože jako normální člověk vidíte ve zprávách jenom náhledky podobných činů. Nikdy nevidíte, co bylo předtím. Natož, co následovalo potom. Možná proto, že to lidi moc nezajímá. Hlavně aby do večerních zpráv dobře natočit ty, kteří přežili. Navíc mě bavilo, jak bylo zakomponované to téma Švédi/cizáci, protože oni na první pohled působí jako, jak jsou s tím ok. To možná jo, ale jenom ty chudý. A málo informovaný.



ZAČÁTEK TEORETICKÉHO SPOILERU "Já tě budu milovat, když to nikdo jiný nedokáže. Slibuju. Už tě nikdy nenechám samotného."...Tohle je výsledek psychického vydírání né lásky. Jak bys ho mohla opustit, když tě tolik potřebuje, poté co si to sám posral, protože se choval jako nezodpovědnej zbohatlickej feťáckej fracek? A v tomhle překrouceném paradoxu jsou všichni proti němu? Kdo je viník? O mrtvých jenom dobře, říká se. Tak to by se v knize lhalo ještě víc než tomu tak je. Katalizátor je pryč a ostatní musí čelit následkům?
Nebudu komentovat skoro konec knihy, kde se Maya (několikrát) obrátí vyprávěním na čtenáře. To mě změnilo z pozice účastníka na pozorovatele. Jako pojistka (asi), kdybych doteď pozorovatelem nebyla, ale účastník všeho. Protože v té třídě všichni neumřeli. Protože nám bude poskytnuta i ta druhá verze toho, co se stalo. Kromě té, kterou nás celou dobu krmila Maya. Tak si vyberte. Zelená nebo červená? A je to těžká volba? Nebo snadná? Nebo záleží na tom, kdo vám to nabídne?
KONEC TEORETICKÉHO SPOILERU



Jo, a ve vězení je to vlastně fajn. Alespoň neprudí máti s tatíkem (trapní exoti, nechci bejt jako voni!). No, byla jsem zvědavá na její pocity, pokud se dostane do "skutečného vězení".

Za mě: kouknu na seriál a taky "Bang, bang, seš mrtvej!", nějak mě chytla z toho všeho depka.

24 04.06.2019

Příběh o ztrátách způsobených získáváním a získáních způsobených ztrátami. Jinak knihu popsat nezvládnu. Celá myšlenka je dokonalá a dává smysl a naprosto chápu čtenářskou fascinaci i po tolika letech (věděla jsem, o co tam zhruba jde, ale s příběhem mám v téhle formě premiéru). Chápu, proč to je tak čtená kniha, ale...přestože jsem v ruce nedržela žádný bichlový materiál, v určitých momentech se nudila. Dost věcí se mi tam zdálo zbytečných, a kam bych se ráda podívala, autor přeskočil. To mě pouze utvrdilo v myšlence, že jsem si nejdřív měla přečíst původní povídku. No co, tak nakonec až potom. Třeba se sem vrátím a přidám hvězdu. Zatím čtyři, protože pět s klidným svědomím dát nemohu.

24 02.02.2018

Wau! Já jsem se zase nasmála! Jako vždy s Backmanem.
Úvodní pasáž mě navnadila. Hned jsem si vzpomněla, jak se mnou byla mamka jednou na sociálce. Hodně podobné. A o tom knihy autora jsou. Trochu natažené, ale ze života. Každý si najde nějakou pasáž, ve které se najde nebo někoho, koho zná. A potom to jelo dál. Já ten fotbal taky moc nemusím, ale jako výtku to nebudu dávat, je to v anotaci. Takže berte nebo nechte být.

24 28.12.2017

Kniha Košík plný hlav obsahuje příběh, který je hodně věcí, jenom ne jednoduchým vyprávěním o magické sekeře a sekání hlav. Je to především příběh o tom, že v tomhle světě se můžete spolehnout jenom na sebe. Protože jenom sebe znáte nejlépe. Druhé skutečně ne. A že se vaší novou kámoškou stane krásná vikinská sekera? To už je jenom bonus. Tak si navlékněte žluté pláštěnky, do ruky vemte košík s hlavama darebáků a nezapomeňte na sekeru. Noc ještě nekončí a určitě je tam místo i pro někoho dalšího...

Košík plný hlav je i přes to dost nepříjemný téma neskutečně zábavná kniha. Navíc mě bavilo, že jsem si hned několikrát myslela, že vím, jak na tom dějově jako čtenář jsem. Ale ne, vždycky mě Hill převezl. Tady vážně není nic takové, jak se na první pohled zdá. Celá kniha je poměrně dost násilná a naplňující nepříjemnými pocity. Ale zároveň neskutečně vtipná. Protože jestli něco Joe Hill (mimo všechny ty ostatní věci) tak to je: napasovat černý humor úplně všude. Ano, je to klasická "hilovština". A já dostala přesně to, co jsem očekávala.

Hlavní hrdinku June jsem si oblíbila hned. Je to přesně ten typ lehce přidrzlý holky, která na jednu stranu využívá toho, jak vypadá. Ale když jí na někom skutečně záleží, udělá všechno, co je v jejích silách, aby mu pomohla. Proto mě moc bavilo, jak se postupně měnila, když si z nich zkládala mozaiku informací během celého příběhu. A jak se zachovala v rámci svého morálního kompasu, když už znala všechny informace.
S ostatními postavami se sice moc neseznámíme, ale zase to někteří z nich mají dost dost dobré hlášky. Kdo by to řekl, že hlava, která školní useknutá v košíku překrytá americkou vlajkou, může být tak trefná argumenty!

Stačí pouze obálka. Už jen ta úplně křičí: "Jenom se do mě podívej a koukni, co schovávám za další dobrůtky! Odkryj košíček a koukni se dovnitř!". A jak vypadá to, co spolu upekli Joe Hill a Leomacs? Naprosto skvěle. Děj knihy se odehrává v roce 1983. A je fajn dívat se na kresbu, která není žádná ultra moderní ani žádným způsobem experimentální. Prostě skoro jako kdyby odpovídala své době. A to je strašně osvěžující. Všechno správně sedí. Je to temné a neučesané. Možná proto předěly kapitol působí jako z jiného světa a o to víc mě bavily. Že je pod přebalem jiná kresba beru už jako jasnou součást Black Labelu. A tady je hodně povedená.

Po přečtení jsem o tomhle přemýšlela vlastně docela dlouho. Dějově je Košík plný hlav sice zkratkový, ale úderný. S naprosto skvěle zpracovaným nápadem a prďáckou pointou. A pokud se na konci s June nerozesmějete na celé kolo, asi pro vás není nejenom tahle kniha, ale ani celá tvorba Joe Hilla. Pokud máte rádi svěží horory (přesto s lehkým odérem krve), tohle si užijete. Vlastně bych se nebála tuhle knihu půjčit k přečtení tomu, kdo ještě nečetl žádný komiks. S velkou pravděpodobností bych jí nikdy nedostala zpátky. Ale každá další dušička v týmu je vítána s otevřenou náručí...

Bez váhání dávám všech deset useknutých hlav z deseti, protože tahle kniha si to zaslouží. Už jenom kvůli tomu, jak mě příběh pohltil, pobavil a dostal. A upřímně doufám, že u nás vyjdou další knihy z Hill House Comics. My si to zasloužíme!

23 19.06.2023

Občas je cesta za pomstou jediná možnost jak skutečně poznat sám sebe...

Rikt je typický pubertální syn svého skřetího taťky a mamky. Netrpělý, nedočkavý, odmlouvá, hledá zkratky v životě, které neexistují, ale zároveň chce všechno vědět, nejlépe hned teď a být všeho součástí. Jenže když jeho rodiče zabije lidský lovec, Rykt se rozhodne pro cestu pomsty. Bude to Riktův konec nebo konečně najde sám sebe?

Skřet začíná nenápadně a je těžké uvěřit, že by to Rikt mohl zvládnout. Eric Grissom se totiž rozhodl jít standardní cestou, kterou zná každý, kdo má za sebou už nějaký klasický příběh. Prr, na tom já nevidím nic špatného. Právě naopak. Co je svět světem a dokud bude stát a my s ním, nikdo nic lépe funkčního nevymyslí. Protože tím se příběh automaticky nestává předvídatelný. Pro mě je naopak mnohem víc napínavější a byla bych zklamaná, kdyby některé fragmenty byly vynechané.

Zamilovala jsem se hned při pohledu na první okno. Will Perkins odvedl skvělou práci. Všechno v knize je díky jeho práci perfektní. A to je jenom začátek. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou kresbu podtrženou krásnýma barvama, které se do příběhu víc než hodily. Byla jsem okouzlena. Navíc je fajn, jak vypadá kniha jako věc celkově. Kresba na obálce je nádherná. Správně tajemná a navnadí na celý příběh. Jenže ona je krásná i pod přebalem a na vnitřních deskách. Vzhledem k tomu, že kniha původně vyšla jako paperback, palec nahoru směrem k vydavateli.

Skřet je epický příběh, který mě dostal svou atmosférou. Mám obecně podobné knihy moc ráda. Takže pokud se rádi ztrácíte v magii tajemného lesa a zároveň samy v sobě, je tahle kniha přesně pro vás.

23 01.12.2022

Na tuhle knihu jsem se fakt hodně těšila. Věděla jsem, že se mi bude líbit, říkejme tomu vnitřní tušení, ale když jsem viděla ukázku, bylo to potvrzení. A po přečtení není nic, co bych knize vytkla.

Příběh nesmrtelného válečníka, který touží najít smrtelnost může znít na první pohled jako něco, co tady bylo už tisíckrát předtím. Jenže tohle můžu říct o každé druhé knize, která vyjde. Rozdíl je v tom, že mě bavilo, jak je příběh vyprávěný. To tomu dodalo hodně. Logicky chybí pocit strachu o hlavního hrdinu, ale zároveň je to napínavé. A postupně se odhaluje to, že nesmrtelnost není jenom dobrá věc, ale má i svoje stinné stránky. A že to není jenom o zabíjení. Vážně jsem byla na dost místech i dojatá.

("Jsem jen zbraň?" ... "Jsi dar?" ... "Modlila jsem se k bohům...a oni mi tě dali." ... "A za co jsi se modlila, matko? Za syna...nebo za unute?"
Pozn.: co je "unute" zjistíte v knize  ;) )

Příběh je super, ale kapitolou sama o sobě je kresba. Ta je skvělá. Ano, je tam dost krvavých, až skoro i nechutných pohledů. Ale kresba samotná a použití barev je hodně povedený. Tolik detailů na střeva, páteře, mozky a utržený hlavy jsem v jedné knize ještě neviděla!

Fakt super, jenom to mohlo být delší...

23 21.10.2022

A mám za sebou další skvělou sbírku, která pracuje s prvkem "čtenáři domysli si sám". A já to žeru!!! Ano, asi jsem divná, jelikož si to chybně nezaměňuju s "nenapsal pointu" nebo "nechtěla se mu vymýšlet pointa?", protože...no, to je ta pointa. A já chápu, že to nemusí každému sednout v románu (mě taky pokaždé ne), ale tohle jsou povídky. Povídky, které stojí na představosti čtenáře úplně stejně jako na představosti jejich autora. A Hill si rád hraje a má spoustu fantazie.

Hrdiny povídek spojuje to, čím se vyznačují a jací jsou. Takové ty ztracené duše naší společnosti, kteří jsou zmatení, často nedocenění. Takže je snadné je pochopit, sžít se s nimi. Přeci jen, co si budeme, kdyby vás to nebralo, tak nečtete Joe Hilla, že...
(Nebo ho čtěte, protože máte pocit, že musíte kvůli jeho taťkovi, a vadí vám, že není jako on. To je ale šok, že není jako on!)
Žánrově je kniha strašně moc rozmanitá, to může někoho odradit, ale já nejsem žádnej srab. Ne, ne! Ale i tak mě překvapilo, že v tom lze udržet tu červenou nit a dovést mě svými příběhy až na konec knihy.

Autora jsem začala číst později, takže jsem se k téhle knize dostala též trochu později. Až když byl Bobby rozebraný a já si tedy počkala na Telefon. Povídky mám ráda a od Hilla taky moc. Sice mi tady pár věcí úplně nesedlo, ale já mu to odpustím! Z lásky. Nebo z nějakého jiného směšného citu, který ve mě jako vetřelec přebývá...

Nejvíc se mi libily, nebo spíš se hodí slovo zasáhly, povídky: Pop Art, Abrahamovi synové a Poslední dech. Ale zbytek byl též dokonalý. Což je vidět z mého hodnocení povídek  :)

Jo, a ta tisková chyba, která je v knize? Úplná maličkost, které by si podle mě normální čtenář nevšiml (nebo jo, ale ignoroval jí). Ale přišlo mi od vydavatele milé, že se za to omluvil  :)

23 19.07.2022