Lenka.Vílka komentáře u knih

Tak tohle byla síla!

Příběh Terezy byl dojemný, drsný a dost bolel. Protože co začalo jako zaplácnutí odpoledního času jedné malé holčičky, skončilo drsným poznáním a velkou ztrátou. Sice je příběh strašně přímočarý a kvůli tomu by někdo dal o hvězdu míň, mě to vážně dostalo po emoční stránce, takže je hodnocení tedy jasné  :)

13 10.02.2023

Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto.

Tohle auto by ani nemělo jezdit. Tohle vůbec nedávalo smysl. Nedávalo to smysl v roce 1979 a nedává to smysl ani v přítomnosti.

Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto.

Rozhodně mám ráda tenhle styl vedení příběhu, kdy se něco stalo v minulosti, co někdo vypráví v přítomnosti a tam poté bude pokračovat děj dál s hrdinou ovlivněným oněmi informacemi. Protože, co je tohle autíčko zač je hodně zajímavé. A vyprávění z minulosti je strašně moc napínavé.

Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto.

A potom je tady Ned. Syn policisty, který před rokem zemřel. Ned, kterého mají všichni rádi. Ned, který se právě dozvěděl důležitou část minulosti, které byl součástí i jeho táta. Minulosti plné příšer, jiných dimenzí a smrti. Jenom mě trochu překvapil poměr sil příběhu minulosti a přítomnosti. Ale ono to do sebe na konci zapadlo. A proto se mi moc se líbilo sdělení, které má kniha přenést jejímu čtenáři.

Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto.

Příběh knihy Z Buicku 8 nikam nepospíchá. S tím nemám žádný problém, jenom jsem byla zvědavá, jak půjde příběh, když má kniha lehce přes 300 stran. Protože tahle kniha mizí rychle z toho důvodu, jaký je vybraný styl psaní, a v návaznosti na to tedy i trochu jiné pohledy vyprávění.

Bylo jednou jedno auto, které nebylo obyčejné auto. A Stephen King mi doručil další skvělou knihu :)

4,5/5

15 08.02.2023

Přichází Zatracení! Doplnění příběhu Město hříchu. Ano, tahle kniha obsahuje všechno, na co jste se báli zeptat, proč v příběhu není. Sice úplně nechápu, proč nevyšly knihy obráceně, když v té minulé se Cates loučil a předával pochodeň. Nu což, štěká pes. Jaký to bylo? No, překvapivě dobrý!

A to netvrdím jenom proto, že Batse je tam zase opravdu hodně. Ale je to fajn pohled z druhé strany. Takže Synové půlnoci. Ne, Elso, neber si to osobně. A tahle zajímavé partička se rozhodne pomoct a především Johnny, kterej jak slyší jméno Mefisto, je v ohni ještě víc.

Ale žerty stranou, protože Zatracení je strašně dobře napsaný. Je to logicky vedený příběh. Taky akční, vtipný a skvěle nakreslený. A kdo ví, zda jsem si ho neužila možná o trochu víc než Město hříchu...

16 29.01.2023

Když jsem četla poprvé, byla jsem zmatená. Ale teď už mám v ruce i Zatracení. A můžu si to přečíst hned za sebou :)

Město hříchu je super zábavný, napínavý a akční závěr, který mě bavilo číst. Na začátku na zase připomenou věci, protože to je fakt třeba. A potom to byla příjemná jízda. Doslova pekelná.

Fajn byly jak všechny pekelný blblůstky, tak všichni kamarádi, kteří přišli Strangovi pomoct. A přej že žádný nemá! Stejně tak jako jeho mučení a všechny ty eskapády.

Spokojená jsem byla i s kresbou. A jsem zvědavá, jak mi Zatracení doplní chybějící střípky příběhu  :)

14 28.01.2023

Tak tohle byla hodně zvláštní kniha. Ale tak neskutečně dobrá!

Asi takhle. Po pár stránkách jsem měla první scénář ohledně toho, o co jde. Potom jsem měla ještě druhý po delší době čtení. Jo, a potom jsem měla ještě jeden. Za polovinou knihy. A mě v ten moment došlo, jak je logické, že právě tuhle knihu se rozhodli filmaři zadaptovat. A jak to asi bude těžký kvůli druhé polovině. Ale postupně.

Jeden by si řekl, že co může být náročný na tom, co se chystá. Jet po pár měsících (doslova) vztahu za rodiči svého přítele, když je první myšlenka dívky v knize "Asi to skončím.". Ano, to není dobrý start cesty. Protože než dojedeme k rodičům, čeká nás dlouhá cesta.

A právě na té cestě se rozhodne, jestli vás kniha bude bavit nebo ne. Protože tam se odehrává dost zvláštní konverzace na otázku: "Proč jsou tyhle dva vůbec spolu?!". Pokud v téhle části přestanete číst, bude to velká chyba. Protože všechny ty řeči jsou potom moc důležité...

Už tady nechci psát víc, abych něco nevykecala. Tohle je typ knihy, kde čím méně před čtením víte, tím víc si jí užijete. Ale zároveň to není kniha, kde budete 200 stran číst něco, co nedává smysl a potom vám to bude někdo na 30 stranám na konci vysvětlovat. Ne! Tady se nemusí nic vysvětlovat. Když přijde ta pasáž, tak vám to docvakne hned, protože si vzpomenete na ty věci předtím. A je to tam. Autor totiž odvedl dobrou práci. Za což jsem ho adekvátně obdařila pěti hvězdami.

Asi to skončím moc doporučuji. Navíc je to fakt krásně napsané. Autorův styl mi moc sednul a celé se mi to četlo dobře. Navíc dokázal skvěle vysvětlit, co chtěl sdělit. Byla jsem vtažená na 100%. Před koncem jsem si musela dát přestávku, abych si konec víc vychutnala. A otáčela jednu stránku za druhou. Prostě skvělé!

Hodně povedená kniha. Krásná obálka, mimochodem. Moc se těším na adaptaci a na autorovu další knihu Sok.

19 26.01.2023

("Oba můžeme zítra klidně umřít. V tom jsme stejní.")

Tohle bylo vážně, vážně, vážně skvělé!

Příběh dívky, která umírá a chlapce, který je pro všechny neviditelný. Předvídatelný? No, i když jsem se hned na první stránce dozvěděla, že ona umřela, obsolutně vůbec ne. A je pravda, že možná kniha klame tělem, ale je to moc krásný příbeh o dvou mladých lidech, z nichž jeden ví, že ho nic v budoucnu nečeká a ten druhý se neodváží pomyslet na to, že by ho něco mohlo čekat.

Hlavní hrdina byl fajn. A je nefér mu vyčítat, že jeho přeměna byla pomalá. Vždyť ten kluk byl doposud sám. Bez kamarádů, doma odtažitý a jediný místo, kde se cítil dobře byly knihy. Byť jsem trochu znejistěla, když řekl, že je jeho nejoblíbenější autor Osamu Dazai. Tak je asi jasný, že svůj svět neobrátí ze dne na den jenom proto, že se s ním začne bavit oblíbená holka. Tohle není americký film! Vždyť on se s ní ze začátku ani bavit nechce. A moc se mi líbilo, jak příběhem postupně prostupovalo to, jak ho oslovují spolužáci, když já čtenář jeho jméno neznám. (Teda ta konverzace, když se to dozvěděla Sakura byla vtipná.) Prostě se tak vidí. Netřeba, aby mě znali, já to taky od nich nepotřebuju. Ale když byl připravený to říct...jo, to byla ta cílová rovina knihy, kdy jsem už byla úplně v háji. Proč lhát? U téhle knihy by neměl lhát nikdo...

Sakura. Ta, která už jenom svým jménem evokuje tolik věcí. Naši ulicí se táhne z obou stran sakurová alej. A já se na to každý rok těším. Každý rok se těším na tu chvilku, kdy stromy vykvetou ve své celé kráse, protože pohledem z kopce vidím úplně všechno. Celou tu krásu, ale taky pomíjivost. Protože ty stromy strašně rychle opadají. A přestože odešly tak rychle, jediná vzpomínka na ně je to, co leží na zemi. Je to věc, která je rychle pryč, ale ta vzpomínka, ta je tam napořád. Takže Sakura byla neřízená střela. Která pomáhala svému novému kamarádovi poznat všechny ty nové věci a chápat ty, které do té doby nepoznal. A byla to moc hezká cesta. Přestože je všem jasné, že slzy se nejlépe skryjí za smíchem...

(Tu citaci na začátku komentáře jsem si vybrala hned ze začátku knihy, když jsem se k ní dostala čtením. Ale ke konci mi to přišlo trochu ironický. Vzhledem k tomu, jak to se Sakurou dopadlo.)

Ráda bych poznamenala, že já už tady dávno nejsem ve věku hrdinů a jejich trápení jsou mimo můj svět, i tak jsem si knihu užila. Přeci jen, tak se podle mě pozná dobrý autor. Když to i tak pochopíte, poberete a potom absorbujete. Tomu se říká správná literatura. A je jedno jaká její forma...

Tohle se mi moc líbí, dojalo, bylo to krásný a všechno bylo prostě top. A to jak se hraje s názvem knihy v ději, to bylo prostě perfektní. Srdíčko :)

18 25.01.2023

Tak tohle bylo mnohem lepší než jednička!

Už to dějově začíná být mnohem zajímavější a komplexnější. Protože změna minulosti ovlivňuje přítomnost a je najednou třeba zachránit mnohem víc lidí, než si Takemiči myslela na začátku.

V druhém díle jsem se hned několikrát upřímně zasmála, byla pobavena a taky i byla překvapena z dost věcí. Jsem ráda, že i přes tu potrhlost je děj zároveň i seriózní. To by mě po přečteno jedničky nenapadlo. Jo, jo, tohle se povedlo :)

První díl byl lízaná čtyřka, tohle je trochu víc než čtyřka.

13 24.01.2023

Ta anotace zněla tak skvěle! A taky to nebylo špatný. Jenom mi něco chybělo...

Příběh je fajn. Takemiči je jasnej loser, takže není žádná překážka v tom, aby se s ním čtenář sžil. Kdo to má ve svém životě jinak, že? Možná proto je trochu škoda, že jsem se o tom nedozvěděla víc. Možná dál? Uvidíme.

Ale celá ta myšlenka je moc fajn a ok. Gang zabije holku, kterou dřív Takemiči znal a na škole spolu chodili. A jak tomu lze zabránit? No, dvanáct let zpátky skokem v čase. První skok byl vážně povedený a pobavil a celé to "já jsem zase cucák z osmičky" funguje perfektně. Tam jsem se hodně bavila. Protože jsem chtěla vědět, co se stalo, že Takemiči je v přítomnosti tam, kde je. Jenže potom se to za mě trochu začne kazit.

Přijdou ty týpci, co si myslí, že jsou víc. A jestli něco nesnáším víc, tak je to tohle. Šikanátoři a ty, co si myslí, že jsou víc. Takové ty manýry jako z šablony bohatých děcek na soukromé škole. Třeba když přijdou do třídy, tak učitel mlčí, když si někoho vytáhnou na chodbu. To stačí pro představu. Tak uvidíme, kam se příběh posune...protože zatím se jenom mlátí nebo se dohadují na tom, kdy se znovu zmlátí...

Ale jo, zatím to je příběhově průměrné, ale krásně a čistě nakreslené. Přečtu si dvojku a uvidí se, co bude dál  :)

12 23.01.2023

Tak tady jsem byla už trochu mimo...

...protože je fajn zjistit minulost Leslie, ale celkově to vyznělo tak nijak. Úplně stejně jako celé finále.

Prostě moc rychlý, plochý a bez špetky emocí :(

2,5/5

15 22.01.2023

Druhý díl Proti přírodě je takový průměr ohledně děje, ale zároveň je v něm strašně moc informací. A vlastně se celý děj stáhnul na dvě hlavní věci. No, a potom byl konec...

Líbilo se mi, že se dostaneme k minulosti, jakou má souvislost s přítomností a že vlastně skoro každý odhalí, kdo je a co mu jde, aby se děj připravil na parádní finále. Nebo prostě jenom na finále. Uvidíme...

Ale je celé takové neuspokojivé. Škoda  :(

3,5/5

16 22.01.2023

Druhý díl série je akční. Jako hodně akční a víc tam toho není, protože dělá přípravu na další díl. A jo, ten konec je hodně napínavý!

První větší akční sekvence je s Avengers a druhá s Creelem. A potom na víc už není čas. Což je oproti prvnímu dílu změna a je to velká škoda...

Přesto musím říct, že hlavně druhá polovina je vážně drsná a temně nakreslená. Ale je to pryč strašně rychle :(

15 21.01.2023

Velmi hezký a povedený start nové série!

O ději se mi bude asi psát špatně, protože je hodně epizodní. Každá část je trochu jiná, ale potom na konci začne dávát smysl, a já způsob vyprávění ocenila ještě víc.

A vůbec mi nevadí, že nevím, jak se Hulk vrátil. Asi by mi k tomu pomohlo Tajné impérium, které mám doma, ale to ještě neuzrálo. Takže stačil jenom takový rychlý přehled, který na začátku knihy je. A bylo to ok :)

Bavil mě příběh, užila jsem si kresbu. Protože místy je to docela drsný vyprávění, aby to rozbil příjemně lehký humor. Kresba je taky dost temnější, až na ty momenty, kdy je strašně hravá. Tohle mě moc bavilo.

Můj první jenom Hulk komiks. Jsem spokojená  :)

16 21.01.2023

("Po pravdě řečeno jsi jen polapil laimu. My jsme to dokončili." ... "Po pravdě řečeno ti mohu rozpárat hrdlo a čas se postará o zbytek." ... "No...no...klídek...byl to jenom žert!")

Tak tenhle díl byl prostě magický!
Konec práce by měl být konec práce, že? Jenže tady se to nestane. Tady je to teprve začátek, a rozjede se příběh, který mě tedy hodně překvapil. Jak se to všechno hezky promíchalo, co?

Kresba je kapitola sama pro sebe. Protože já většinu času jenom koukala na knihu před sebou a teprve potom jsem se dala do čtení. Hezky si to vychutnat. A k příběhu se to moc hodilo.

Nářek čarodějnice je vážně skvělé čtení  :)

16 20.01.2023

Začátek druhého dílu byl hezky akční a pořádně tajemný, jak naznačil konec jedničky. Mě tohle akční klišé začátku dílů sice baví, ale taky je strašně předvídatelné. Protože potom je samozřejmé, co se dál stane. A taky se to stalo, ale pst ;) prostě tohle je hodně akční díl a díky tomu to bylo zábavné. Ale to je tak nějak všechno. Tohle jsem čekala lepší. Škoda  :(

15 18.01.2023

Je to tak půl roku, o co jsem držela v ruce Město hříchu, a byla jsem z děje trochu zmatená. Tahle věta bude ještě dál důležitá. To: Byla jsem trochu zmatená. A přestala jsem číst a řekla jsem si, že počkám na Zatracení. A víte, co se stalo? Do ruky se mi dřív dostaly knihy Napříč vesmírem a Úhrada. A já hned, že si to přečtu postupně. Ale vtipný je, že tohle píše dost čtenářů na začátku úplně každého dílu. Byl/a jsem trochu zmatený/á. A já si řekla, že se na to vyprdnu. Takže jdu na Napříč vesmírem a Úhrada. Počítám s tím, že budu trochu zmatená? Jo, ale ne z toho důvodu, že jsem nečetla Město hříchu a Zatracení. Ale popojedeme, když to tak po sobě čtu, začínám u toho usínat...

Stephen je opět bez magie. A chce jí získat zpátky. A kdo mu k tomu pomůže? Tony Stark. Takže se Stephen ocitne ve vesmíru, kde si ve vězení najde novou kamarádku. A teď ta věta, no. Byla jsem trochu zmatená. Proč je to takový rychlý? To dobrodružství s novou kámoškou, artefakty a to všechno. To mě truchu mrzelo. Protože děj zpomalí až když dvojka narazí na skrulli, jelikož mají něco, z čeho Stephena svrbí prstíčky...a potom zase šup sem a šup tam. Bylo to takové zmatené a vůbec nevím, zda se mi to líbilo. Ale konec byl napínavý, takže jsem zvědavá, co bude dál...

Nelíbilo se mi, co řekl Tony, aby Stephen letěl do vesmíru. A nelíbilo se mi, že to zabralo. No, ale jak bychom se tam jinak dostali, že? :O

14 18.01.2023

A je to tady. Další povídková sbírka od Nesba. A opět jsem se moc bavila. Ne, nezastávám názor, že povídky ve sbírce musí mít nějaký společný motiv nebo motivový postup. Když to mají, ocením to. Když to nemají, nepropadám panice a užívám si, co dostanu. A tady bylo všechno povedený  :)

U povídek mám komentáře, takže tady jenom rychle:
Krysí ostrov: Typický a klasický Nesbø!

Skartovačka: Co kdyby jste objevili lék na stárnutí?

Cikády: Povedená povídka se sci-fi nádechem :)

Sérum: Občas je naděj to poslední...

Černý jezdec: Napínavé šachy o lidský život.

Bylo to super :)

19 16.01.2023

Do téhle knihy se mi moc nechtělo. Protože jsem věděla, že tohle je na delší dobu poslední kniha v sérii. A protože jsem čekala, že konec bude opět stát za to. Ale postupně...

Za mě jedno velké ano, přestože po přečtení anotace jsem byla trochu na vážkách...

Na jedné straně je tady vyšetřování vražd, kde je zajímavý důvod výběru obětí neznámého odstřelovače. A zároveň se znovu setkáváme s našimi starými známými...

Někde uprostřed je linka se Sebastianem, který má svojí praxi a spokojený život s Ursulou, ale dohání ho minulost v podobě jednoho ze svých pacientů...

A potom je tady Julia a Rasmus. Což byla vážně roztomilá linka. A je pravda, že mě hodně dostal ten rozhovor, jak to všechno bude vypadat v novinách. Mám ráda tyhle pohledy z druhé strany...

Všechno to zní tak jednoduše a předvídatelně, že? Jenže potom se v polovině knihy něco najde a to úplně znění dynamiku vyprávění. A do konce knihy to je jedna brutální jízda! Protože je asi jasné, proč má kniha zrovna tohle tempo a postup děje. Beru tenhle díl a následující jako uzavření především lidských příběhů. A že je uzavírání některých z nich dost, že...

Opět se mi četlo moc hezky. Nejenom proto, že mi moje oblíbené postavy už chyběli, ale protože autoři prostě umí. Přijde mi ale dost nefér stěžovat si u sedmého (!) dílu na strukturu, když takhle je série psaná celou dobu. Navíc tady je časový skok a je třeba všechno pobrat. Změny v životech postav jsou velké. A co si budeme, opět je to napsané tak, aby chování všech postav dávalo smysl, a já je chápala. Zároveň se nikam nepospíchá. Mám to tak moc ráda  :)

A ty dvě poslední strany?!?!

27 10.01.2023

(SPOILER) Část druhá kvůli omezení znaků komentářů ke knihám...

A taky i tady je SPOILER, já se neprosila o to, abych to měla na dvě části...

A teď něco, co jsem nepobrala: i přes to, co se stalo, si Miles řekl, že se nikdy znovu nezamiluje, to nedává smysl. Protože on nebyl ten, kdo to vzdal. Byla to Rachel. Ona to vzdala, to ona utekla a její rozhodnutí ovlivnilo Milese na strašně dlouho. Nebyla to jeho vina, ale ona ho svým chováním a následným vzdáním se vlastně vmanipulovala do myšlenky, že je všechno jeho vina. Nejhorší na tom je to, že jsem si hned myslela, že Rachel už někoho má, je šťastná a má nový život...hmm, a jak jsem četla dál, přesně tohle tam bylo...a celá ta pasáž doma u Rachel působila směšně a hloupě. A mě bylo jasný, že konec bude trapný A byl. A já měla problém s tím, že hned běžel za Tate. (Tohle mi vadilo i u Možná jednou) Nedal jí chvíli oddechnout, rozmyslet si, zda je tohle, co ona doopravdy chce. Ne, sobecky za ní běžel, protože věděl, že ona s ním bude a bude trpělivě čekat. Protože tím, že jí řekni pravdu, tím se nenaučí znovu chodit. Tím jenom udělá první krok. Ale na druhou stranu, bude moct Tate pokračovat ve svý misi, takže jsou spokojený všichni...Především Miles, protože začal opět myšlenky zarovnávat na střed stránky. A mě napadlo jenom: Nová obsese.

Touhle knihou ve mě asi zemřel romantik na nějakou dobu. Minimálně do té doby, než si přečtu něco, co napsal chlap. Protože zvolené téma není špatné. Jenom je to napsané a uchopené tak špatně, jednoduše a povrchně. A tím stylem, kterým Colleen píše svoje knihy. Tím, který je universální pro všechny čtenáře, protože není nijak náročný. A pokaždé to má tak akorát stran. Není to po tolika knihách málo, když je to furt to stejný dokola? A druhý problém je ten, že ve mě kniha nezamechala vůbec žádnou emoci. Já jsem na konci necejtila vůbec nic. Což je strašně paradoxní, protože já jsem strašně emotivní čtenář. Ale tady nic. Bylo to 300 stran čehosi, co znamenalo nic. Prostě nic...

(SPOILER) Část první kvůli omezení znaků komentářů ke knihám...

Autorku mám jinak ráda, takže píšu jenom svůj názor na knihu. Já váš taky respektuji. Tak respektujte i vy můj. Přečetla jsem, napsala jsem. Stejně jako vy ostatní. Děkuji.

Ú, to je tak sexy úvod do děje! Prostě najdu před dveřmi cizího ožralýho chlapa, který ráno nemá tušení, co v noci dělal, včetně toho, že se při pohledu na mě děsí, jestli se mnou náhodou nespal, a já bych měla být ostražitá druhý den ráno, přestože už vím, kdo to je, ale furt to je cizí chlap, teď už jenom s kocovinou, ale ne, lepší je myslet si, jak je sexy.
(Proč jsem si hned vzpomněla na knihu Pokud zůstaneš? To byla taky dobrá komedie hned na začátku. Pamatujete? Ten začátek v autě? To bylo co?)

Ale postupně a pořádně. Při pohledu na moje hodnocení autorky knih, já jí měla ráda. Když jsem byla mladá a hloupá. Tohle sem píšu hlavně proto, abych měla nárok na špatné hodnocení knihy. Přeci jen, komu se dnes něco nelíbí, tak je hater, byť význam toho slova je úplně jiný. A kdo autorku zbožňuje, ten nebude chápat, proč jsem to teda dočetla a kazím hodnocení. Myslíte si, že mě to taky neštve?

Samozřejmě přijdou SPOILERY.

Hned od začátku jsem byla zmatená, co čtu za knihu. Tedy, když vezmu v potaz to seznámení, další děj je hned ráno poté. Já jsem asi trochu míň senzitivní osoba, protože popis Milese stojí za to. Řekli si dvě věty, ale ona už ví třeba tohle: "Jeho osobnost kolísala mezi srdečností a bezohlednou lhostejností, takže jsem nemohla přijít na to, jestli se mi líbí, nebo ne.". Ok? To lze poznat tak rychle osobnost? Omlouvám se, moje chyba. Čím je ten druhý víc sexy, tím se doba na toto zjištění snižuje. Třeba na půl hodiny a dvě věty...i když, vona ta druhá linka je taky dobrej matroš, co?

Takže, druhá linka je v minulosti, kde se setkáváme s Rachel. Což je holka, jejíž jméno Miles rád v přítomnosti říká, když se nacamrá. A kdo je Rachel? Holka, do který se Miles zakouká. Ale teď přijde to zajímavý. Jeho táta si přivede domu novou paní a tadá! Kdo je její dcera? Rachel!

Ale zpět k tomu, jak je to napsaný. Rachel je holka, do který se Miles zakouká tak moc, že opisy toho, jak moc jí chce, musejí být stejně jako celá minulost, zarovnané na střed. Pointa toho? No, spaste svoje duše :D A jak je to celý psaný? Jako kdyby sériový vrah rád ve volném čase básnil...

No, a tady je ten problém. Kniha má necelých 300 stran, to zarovnání na střed taky dost přidá. Já jsem na straně 39 a bojím se toho, co nastane. Že budu v rychlíku sledovat, jak se Miles v minulosti zamiloval do Rachel, jak se stalo něco špatnýho, a jak Tate v přítomnosti udělá něco magického, aby se Miles srovnal. Přestože já se jako čtenář na straně 78 dozvím, že od té doby byl Miles sám. Jako úplně. Přesto pár týdnů poté (a dost z toho se neviděli) vyjede po Tate, na to jí poví, že mu nemá dovolit to znovu udělat, což akorát způsobí zvědavost (vždyť je holka! To ví i dvanáctka, která už četla Stmívání, co s holkou tahle věta udělá!), a o to víc to ona nemá v plánu dodržet, aby se spolu ještě ten samý den domluvili, že pokud on nechce lásku, tak ok, budeme spolu spát. Což je ok. Ale mám přesto všetečnou otázku: Proč zrovna ona po šesti letech? Vždyť já jako čtenář o ní nic nevim. Tak kolik víc toho může vědět on. Ale zpět k těm necelým 300 stranám. Není to nějak málo stran? Stihnu pochopit postavy? V obou linkách? A to nejdůležitější, čeho se bojím nejvíc. Bude tam fakt děj nebo to bude jenom slepenec z klišé momentů, který vedou k sexu a cringe hlášek a to všechno jenom jako z rychlíku?

Ano, přesně. Já neměla možnost si oblíbit nikoho, protože na to prostě nebyl čas. Nešlo se do postav dostatečně hluboko. Já vlastně nevěděla vůbec nic. Kromě toho, že...holka se má cítit provinile kvůli tomu, jak na ní kouká "někdo" s výhodama (jak sám Miles řekl, kámoši předtím nebyli), když jí přijde kamarád (co já vím, jestli je to kamarád skutečný, protože mi je pouze v ten okamžik řečeno, odkud se znají, a není mi to už předtím ukázáno, protože kniha neobsahuje žádný děj třeba od Tate z práce, ze školy, nebo že má jakýkoliv života mimo bublinu) na návštěvu. Což je jeden ze součástí onoho slepence z klišé momentů, který vedou k sexu. A já jsem...
Fakt.
Jako.
Fakt.
Šíleně.
Moc.
Unavená.
(Jo, tohle knihu taky dost natahuje.)

Pokud máte rádi Colleen Hoover, tohle ignorujte. Ale já chci přečíst ty knihy, který mám doma, než se jich zbavim. Takže tohle bohužel není poslední zastávka vlaku hrůzy...

Knihu rozhodně nepovažuju za romanci. Jako romance selhává jak v minulosti, kde není možnost uvěřit, že se mají rádi. A bála jsem se, že tomu nevěřím od momentu, kdy (a především jak) Miles poprvé komentuje Rachel. A ono to fakt nepřišlo. Rychlé, zmatené, na konci smutné, ale kvůli tomu patetické kvůli přítomnosti, protože ani tam to není romance. Protože pokud to má být romance, tak bych potřebovala nějaké náznaky, že tam ta love je, ale on se chová jak se chová právě kvůli minulosti, ale nedává obecně smysl, co je na Tate jiné. A když jsem se to dozvěděla, ne to, co mě jako čtenáře napadlo jako první, tak jsem to vůbec nepochopila.

A mám nepříjemný pocit, že kdyby byl hlavní postava Miles a Tate svou část vůbec nevyprávěla, tak by kniha byla čtenářsky snesitelnější. Možná by to děj nevylepšilo, ale v knize by to dávalo větší smysl a vyhla bych se těm otravným myšlenkám Tate.

Zámek a klíč je skvělá série. A tenhle dodatkový díl je strašně fajn. Tedy, až na ty špatné věci. Ale chápeme se. Povedlo se. Bavila jsem se, střídaly se mi emoce. Takhle to má vypadat :)

Ke každému z příběhů jsem napsala kratší komentář :)

PS: samozřejmě mám klasickou obálku. Nepřislo mi...přirozené...pořizovat si tu speciální se Sandmanem...

19 06.01.2023