Lenka.Vílka
komentáře u knih
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Hmm, jak se postavit ke komentáři téhle knihy...
Asi bych s tím potřebovala pomoct...
Protože tenhle příběh je vážně moc fajn. Ale postupně...
To si tak žijete svůj život a je to vlastně ok. Každý má svoje "ok" a prostě to tak nějak je. Tedy do té doby než zjistíte, že druhý den umřete. Ale ďábel má řešení. Až na to, že řešení má dost velký háček a to věci trochu komplikuje. Najednou se ukáže, že nic není tak jednoduché: život, žití, smrt, umírání, zmizelé věci, mizení. Ale co když se ukáže, že najednou na tomhle světě chcete zůstat o trochu déle? A co když se ukáže, že cena za to v rámci mizení věcí je až moc velká? Přeci jen, na začátku se to zdálo jako poměrně jednoduchá věc, která sice byla zkomplikovaná tím háčkem, ale stále ne emocemi a vzpomínkami. To až později a celé by se to zkomplikovalo...
Je to tady už zmíněno, taky nechápu nízké hodnocení. Základ je asi nebrat tuhle knihu jako žánrovku, kterou budete rozebírat až do posledního šroubečku, a zkoumat následky mizení věcí ve světě celkově. Je to prostě o tom, jak se to celé odráží v hlavním hrdinovi. O tom ta kniha je. Ostatně, je to jenom taková hubená knížečka. Například ani v knize Ostrov ztraceným vzpomínek, kde to sice funguje na jiném principu, ale je to trochu podobné, byť je kniha mnohem vážnější, taky nejdete drsně za principem a následky, a když není mechanika mizení a následky na 100% levelu vysvětlení a logiky, tak kvůli tomu taky nesnížíte hodnocení. Když je pointa jinde. S touhle knihou je to podobně.
A teď šup na filmovou adaptaci :)
Koupel
Tacuki Fudžimoto (p)
Emoční šleha do všech stěn místnosti, ve který to budete číst. Řešením ale není jít ven...
Koupel začne fajnově. Je to vtipný, odlehčený. Asi ten nejvíc super trip za letošní rok. A řekla bych, že konkurence byla veliká. A jakmile se stane něco takovýho, tak je průšvih na cestě. Protože potom se to zase přehoupne a přehodí výhybku směrem, který začíná už být vážně dost náročný. Žádný blbnutí Dendžiho s Power, protože už se pomalu dává dohromady. Ne, tady se přejde do dost drsný vysoký hry, která je ukončená, jak je ukončená. A jak je to napsaný, to mě opravdu moc bavilo. Teda, bavilo, víme, jak to myslím ... bylo to další na emoční stěnu, kterou tenhle díl vyvolal. Tohle bylo opravdu speciální. Sakra, takhle ne, přece nejsem žádnej měkota :D
Ale jo, vážně moc moc povedené. Srdíčko.
Kaidžú č. 8 (6)
Naoja Macumoto
Celý tenhle díl je vlastně jedna velká mlátička rozdělená na dvě hlavní hřiště. A na obou je to zajímavé. Tedy, na jednom o trochu zajímavější. Protože se dozvíme zajímavé věci z minulosti. A jo, to je podané dobře. Vždycky mě baví právě to vzpomínání během bitvy, během kterého dojde k uvědomění věcí a rozhodnutí se o tom, co bude následovat. Vlastně je jedno, kolikrát to čtu nebo vidim, mám to prostě ráda. A rady to je podané moc fajnově. Jenom to kvůli tomu uteče moc rychle a nezbývá nic jiného než si počkat zase tři měsíce na pokračování...
Ocelový alchymista 27
Hiromu Arakawa (p)
Nechci se jinak zvlášť rozepisovat, protože není třeba. Máme tady konec a je to ve velkém stylu. Každý asi zná ten pocit, když se dostane na konec série po delší době, tak je to vždycky jiný pocit, než když je to něco kratšího. Navíc ... dojít na konec s právě touhle bandou bylo moc příjemný :)
Noční dům
Jo Nesbø
Noční dům.
Nový Nesbø.
Nová pecka.
Nová velká pecka.
Pokud na tu hru přistoupíte.
Pokud vás nenaprdne, když vám dojde, o co tady jde.
Pokud jste to ochotný akceptovat.
Noční dům začíná jako klasický thrillerohoror pro trochu mladší čtenáře. A to mi vůbec nevadilo, protože napsané to je vážně dobře. Protože Richard působí jako fajn kluk, který se bohužel dostal do špatné situace. A ta situace se prohlubuje. Protože se začnou dít věci, které nedávají smysl, a logicky mu pravdu nikdo nevěří. (O tom se tak blbě píše, abych nikomu nezkazila zážitek!!!!!) Co se všechno stane, jak je to předložené ... je tam spousta mezer. Takže prostor na pochyby a domýšlení si věcí. Jenže potom přijde druhá část a potom třetí část. A mě napadlo jediný: Kdyby to napsala spisovatelka, tak to čtenáři přijmou o dost vlídněji, než když ten samý text napíše spisovatel, zrovna tady Nesbø.
Takže jo, Noční dům se moc povedl a já byla moc spokojená. Se vším, s pointou, s vyprávěním, s vyzněním. Jo, bylo to mňam :)
Ti silní
ONE (p)
Zajímavě pojatý díl. A nejenom proto, že byl Saitana tak trochu mimo hlavní děj. Protože obě ty linky, do kterých se nakonec příběh rozdělil byly moc fajn a vlastně spolu měly společného mnohem víc, než se na první pohled mohlo původně zdát.
Takže po velkém masakru, zbylo málo hrdinů, kteří by mohli pomoct. Což je velký dilema pro Genose. Když půjde ven pomoct se situací, neuvidí Mistra v akci v aréně. A to by bylo velký špatný! Zatímco v aréně se taky dějí dost zajímavé věci a líbilo se mi, co bylo řečeno o hrdinech a síle. To se právě do těch dvou linek moc hodilo a bylo k zamyšlení se. Jasný, stále tady je hodně "jednou ranou" a dost jsem se nasmalá, ale vážně to bylo i k zamyšlení. Takže tady super.
No, a vzhledem k tomu, co je tady vytaženo za informaci ohledně příšer, tak se vážně těším (opět) na další díl :)
Ocelový alchymista 26
Hiromu Arakawa (p)
Tak se nám to zazadržitelně valí směr finále. A je to prostě stále pecka. Byť tentokrát s dost zamýšleným přesahem. Což je sice fajn. A přestože se říká, že síla slov je silnější než pěstí ... tady rozhodně ne :)
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka)
Jacek Rembiś
Komiksové zpracování dvou zaklínačských povídek. A jak se to povedlo?
Zrnko pravdy: 5/5
Naprosto skvělý příběh, který je dobrý už ve svém základu, takže bylo snadné si to užít. Navíc kresba moc fajn :)
Menší zlo: 4/5
Hodnocení mě mrzí, ale prostě to jinak nešlo. Od druhé poloviny se děj prostě opakuje a točí se dokola. Ale konec to naštěstí dostatečně vynahrazuje :)
Ale abych to nějak shrnula. Přestože výsledek adaptace jde za stejným autorem, kresba jde pokaždé za jiným autorem a jde to znám. Nijak výrazně jako na "wau" a "dík", jenom jde poznat rozdíl. A k tomu, abych si menší zlo užila míň, tohle taky pomohlo. Ale jo, na jedno přečtení ok materiál.
Takopího prvotní hřích 2
Taizan5
Tahle kniha je ideálním zakončením něčeho hodně smutného, co předělá v něco hezkého. A samozřejmě s fajn závěrečným sdělením. Jestli je cesta moc krkolomná, nechám každému na rozhodnoutí, ale mě tam sedělo úplně všechno. Jak jinak by došlo k tomu, aby všechno skončilo tak, jak to skončilo? První kniha je možná dost brutální právě kvůli tomu, co postavy dělají. Ale druhá kniha, když dojde k tomu veškerému odhalení, je mnohem brutálnější. Kvůli tomu, co postavy říkají. Přičemž tam je tam je jaksi pointa celého příběhu. A potom už jde jenom o to, zda se cesta k pointě líbila nebo nelíbila. Mě přišla logická. Protože jak se ukáže, tady jsou všichni oběti toho všeho. Vzájemně se ovlivňující a nic tedy není vina víc jednoho než toho druhého. Proto je druhý díl za mě ještě o trochu silnější a dává naprostý smysl.
Zapadající slunce
Osamu Dazai (p)
Můj další kousek od autora a opět mi kniha neskutečně sedla. Začátek je jedna špatná věc za druhou a to buduje vyprávění, které se jako vlna převalí především ve třech posledních kapitolách.
("Lidé, kteří chtějí svůj život to, přežijí statečně v každém případě, ať je potká cokoli. Je to obdivuhodné a je to jistě jakýsi způsob takzvaná oslavy lidství, ale já se domnívám, že ani smrt není hříchem.")
Z mého pohledu je strašně těžké o knize psát, protože je v ní tolik aspektů, které si každý čtenář v sobě musí přebrat sám. A s velkou pravděpodobností si je každý přebere jinak. Protože i přes to, jak je příběh smutný, tak těm konec za mě všechno vynahradil. I přes to, co se na něm všechno stane. Čím si hlavní hrdinka projde. Všechno to je v kontrastu s tím, co si na konci přečte od bratra, a samotné zakončení jeho a jejího příběhu, jejich příběhu, jejich života.
Zapadající slunce není depresivní příběh. Nebo jsem se už prostě naučila vnímat v tom vnitřním žalu i to krásné a to světlo, které z lidí i po tom všem nakonec vychází. Protože kniha je zároveň plná naděje. Na první pohled ne, ale musíte číst mezi řádky.
O takový věci se nelže!
Eiičiró Oda
Vážně moc fajn pokračování toho z minula a nahození do budoucího ještě lepší. Protože není nic lepšího, než když dobro zvítězí nad zlem. A ještě se hezky zasmějeme tomu, jak potřební dostanou taky kousek z pokladu. Což Nami neučiní moc šťastnou, ale...tak se prostě usměj! Vždyť by to mohlo být mnohem horší. Třeba jako například...když po letech zarosteš do truhli. To je mnohem horší!
("Jauvajs! Proč mě bodáš?!" ... "Protože nemá cenu tě mlátit!")
A je čas si sehnat loď! Ale jako samozřejmě bez problémů to nebude. Ale to je jedno! Protože upřímnost je na prvním místě a Luffy nelže! Takže sice budou problémy, ale co? Řešení problémů je stejně vždycky ta největší zábava! A pokud je jako bonus nový člen posádky (nebo alepsoň jeho vidina), tak je to ještě větší zábava!
Skvělý díl :)
Střet s Buggyho posádkou!
Eiičiró Oda
A pokračujeme v dobrodružství!
("Počkej, Zoro! Vždyť ti vyhřeznou střeva!" ... "Tak si je prostě strčím zpátky!")
Protože je sice fajn najít lodní navigátorku. Ale když je to zlodějka, která nechce mít s piráty nic společného? No, mohlo by se to ještě trochu zkompilovat. Teda, jenom na první pohled. Stačí jenom úsměv, jako velký, třeba i klidně gumově roztažený a hned jde všechno líp! :)
Ale nejdřív je čas se postarat o záporné záporáky, protože mají mapu Velkého pásu. Ale nesmíme zapomínat na naší šikovnou zlodějku, která má svůj vlastní plán. A nedělá jí problém vzít kramle, když se jí to hodí a podrazit kohokoliv, když to pomůže (především) jí, samozřejmě...
Takže jo, zábava pokračuje na plné obrátky bez jediného momentu, kdy má v plánu zastavit. Naprostá spokojenost tedy :)
Oddanost podezřelého X
Keigo Higašino
Jak moc jsem si chtěla od autora něco přečíst! Ne, že by u nás byl v jeho dílech nějaký velký výběr, že? Tak jsem se pustila do téhle jedné jediné vydané u nás. Nedávno jsem viděla minisérii Game no Na Wa Yukai z roku 2024, která byla již čtvrtou adaptací stejné knihy, The Name of the Game is a Kidnapping. A vážně jsem byla nadšená. Líbil se mi příběh a jeho postupné a chytré odlamování vrstev. A paradoxně jsem na konci uvěřila, že ta láska vážně byla skutečná. Tahle kniha se taky dočkala hned několika adpatací. A podle anotace to působilo, že i "Oddanost podezřelého X" bude působit jako přesně podobná kombinace. A pokud by měla být alepsoň z poloviny tak dobrá jako to, co jsem viděla, tak je můj zážitek ze čtení "Oddanost podezřelého X" už dopředu zajištěná výhra. A jak se tedy kniha povedla?
Nebudu chodit moc kolem horké kaše. Tohle bylo opravdu skvělé :) a moc povedené. Srdíčko. Opravdu jo, moc, hodně moc. Ale proč?
Tohle není jenom další příběh o muži, který z lásky udělá hned několik věcí. Včetně postarání se o tělo bývalého manžela své sousedky a zahlazení stop, kterého se svou dcerou zabila. Na první pohled shoda okolností jejímž výsledkem byla smrt. Ale co následovalo potom, už bylo cílené. Stejně jako všechno, co se dělo po téhle noční události, která změnila život nejenom jim třem. Ale také starému kamarádovi Jukawovi, se kterým často konzultuje případy detektiv přítel, který má na starosti případ zavražděného bývalého manžela. Všechno se ale začne komplikovat a z aktu z čisté lásky se postupně stává případ zoufalství, frustrace, žárlivosti a nevděčnosti.
Celá kniha je navíc skvěle napsaná. A číst ji byl naprosto skvělý zážitek. Hišigano mi sednul svým stylem i příběhem, který mě (teď už i knižně) moc bavil. Na první pohled to působí sice jako klasika, ale ten příběh má zároveň několik vedlejších vrstev. A nabídne několik překvapení v ději. Ale taky hned několik dalších věcí na zamyšlení ohledně společnosti. A taky skvěle zobrazuje svoje postavy a jde v rámci jejich charakteru pořádně do hloubky.
Tuhle knihu jednoznačně doporučuju. Vážně moc fajn čtenářský zážitek :) a jak jsem koukala předchozí povídkové dobrodružství geniálního fyzika má taky své adpatace, takže program na zimní večery je zaručený :)
Solo Leveling 2
Chugong
Jaj, tak tohle se mi hodně líbilo! Je to sice úplně stejný jako jednička... což není nezbytně mínus knihy. Protože já se opět nehorázně bavila!
Začátek je moc fajn. Musím být silnější! A jo, taky mi to pomůže zaplatit nájem. Tak to se v tom případě hodí! A proč jsem najednou tak nabral na svalech? :D Začátek je fajn, navíc i na dost místech vtipnej a konečně se dost mluví o věcech, které mě zajímali hned od začátku. Takže spokojenost :)
A v druhé polovině se to rozjede: konečně práce, kde bych si mohl dost vydělat. Jenom škoda, že tohle nebude tak jednoduchý. Protože lidi kolem nejsou všichni super pohodový kámoši. Lidi jsou schopný tě pro pár peněz podrazit. Nevim, asi musí platit nájem ve více bytech, tak holt jsou holt chtivý. Záběr a na co nahodí je moc fajn. Jasný, dostáváme totálně OP hrdinu, ale když jsou náznaky, že to má nějakou nepříjemnou vedlejší cenu, jsem s tím v pohodě...
Takže jo, opět spokojenost. Opět to strašně rychle uteklo. Opět se těším na další díl. Opět maximální hodnocení.
Kaidžú č. 8 (5)
Naoja Macumoto
Tenhle díl je rozdělený tak trochu na dvě části. Takže jsem ráda, že jsem v tom tentokrát už neměla bordel, protože právě v polovině knihy je dějový konec první série anime. Jupí! Už žádný bordel! :)
Takže jo, první část je moc fajn. Pokračujeme v testování, zda je teda Kafka nebo není člověk. A je to moc fajn. Druhá část je jeho nasazení do nové jednotky. Kde se setkáváme s tím údajně největším bourákem v historii jednotek. Takže jo, bylo fajn to úplně první setkání (tu jednu stránku nepočítám, myslím první oficiální setkání), kde se ukáže, že je Gen je tak trochu jelito. A to je jenom dobře. Alespoň má jeho postava prostor to dobře vyrovnávat. Takže jo, sice je jeho poslední touhou být v týmu právě s Kafkou, ale práce volá. Je čas, aby dokázal svůj přínos. A že to bude hustý.
Opět moc fajn. Opět neskutečná zábava! :)
Romance Dawn: Dobrodružství začíná
Eiičiró Oda
Připravte si slamáky, začíná jízda vašeho života!
A že ta jízda začíná ve velkém stylu: budete se smát. No, a potom smát. A kdyby byla náhodou začala být trochu nuda, nezapomeňte na to hlavní. Na to, jak se budete smát.
V prvním díle se postupně dává dohromady posádka lidí, kteří by si asi původně spolu k pivu nesedli. Ale... možná o to je větší zábava, když si spolu sednou k jídlu. Piva netřeba. Akorát by jim teklo nosem. Od toho smíchu.
Pokud z tohohle komentáře nešlo poznat, jak moc jsem nadšená, tak to sem pro jistotu napíšu. Jsem nadšená.
Takže jo. Připravte si slamáky, začíná jízda vašeho života!
Cizinec na pláži
Kanna Kii
Zrovna dneska jsem ke čtení potřebovala něco milýho, nekoplikovanýho, bez násilí (jo, zrovna v tomhle bodě mám v knihovně výběr extrémně zúžený), co se bude hodit do tý líný nálady posledních dnů. A tak jsem se začetla do Cizince na pláži. A ono to splňuje všechny tyhle tři požadavky, vážně jo. Ano, je to tak trochu předvídatelný, ale myslím, že mi to vůbec nevadilo právě proto, že mi stačilo splnění třech bodů. A jak se teda Cizinec na pláži povedl?
Hodně, jako opravdu moc hodně. Celou knížkou prostupuje příjemný pocit pohody i v momentech, kdy se řeší věci, který sice zase tak příjemný na první pohled nejsou...ale stačí druhý pohled a promluvit si spolu, a všechno bude dobrý. Jo, sice je to plný pochybností, o sobě samotném, jestli to je opravdu láska a ne jenom jakési současné poblouznění a především, jestli lze vystavět něco na tom, že "před třemi lety mohlo něco být...ale kde jsi byl celou dobu a proč jsi se neozval, jak jsi slíbil, tak co jsem pro tebe znamenal", a jestli to skutečný.
Takže pokud jde o milou romantiku, která neřeší problémy celého světa, ale jenom ten jeden mezi dvěma lidma, kteří se mají rádi, je to ideální knížka. Navíc, ta kresba! Tady jsem byla opravdu vážně moc spokojená. Jo, je to příjemný kompletní balíček :)
Sněhurka musí zemřít
Nele Neuhaus
Nebylo, nebylo...Sněhurka musí zemřít...jenže tohle není žádná pohádka...dáš si jablíčko?
(Teď bude odstavec kontextu, takže totální keci, který nikoho nezajímají. Tak pokud tohle někdo čte, tak klidně přeskočit. Odstavec je stejná blbost jako zbytek komentáře.)
Je to pár let, co jsem mamce v levných knihách koupila Hluboké rány a ona si autorku oblíbila. Tak jsem jí postupně dokoupila, co šlo, co vyšlo u nás. A ona mi knihy pořád doporučovala. A já že jo, jednou si to přečtu. Jak se stalo, že teď čtu Sněhurka musí zemřít? Úplně náhodou. Prostě jsem projížděla přehled nových seriálů, které budou dávat v létě a tak narazila na anotaci, která mi byla nějaká povědomá. Koukla jsem do infa a tam jsem si toho všimla. Jo, tohle je adpatace Sněhurky :) a tak nějak se stalo, že jsem to brala jako znamení, že už je čas. Přečtu si to. Uznávám, myslela jsem, že předělají hodně věcí a zůstane jenom kostra příběhu. Jenže finální trailer mě mile překvapil, byť na něm bylo vidět dost změn, přeci jen, tady jsme na druhý straně planety, byť zvláštní lidi jsou všude. Takže jo, takhle jsem začala číst knihu Sněhurka musí zemřít. A jak se to povedlo?
(Tenhle odstavec je už o knize, ale platí to stejné jako předtím, netřeba číst, nic zajímavého tady opravdu není.)
Vlastně, jako hodně moc! Je to přesně ten příběh, který mě hodně baví. Něco se stalo v minulosti a teď se začnou dít další věci v přítomnosti. A každý má jasno. Především v Altenhainu. Údaj z wiki uvádí v reálu počet obyvatel 1500 z roku 2012. Tak si asi každý zvládne představit, co to znamená: Když zmizí další dívka, místní mají jasno: stojí za tím Tobias, kterého nedávno propustili z vězení. Takže je čas zjistit, co se děje teď, ale zároveň taky, co se stalo předtím, a jestli je Tobias opravdu vrah, protože na události před jedenácti lety má okno. A musím uznat, že na první pohled to působí poměrně jednoduše a buď s vyústěním číslo jedna nebo s vyústěním číslo dva. Ale během čtení u mě nikdy nenastala nuda, protože autorka vážně skvěle dávkuje napětí a luxusně buduje. Jenže tahle kniha je plná detailů a drobností. Ano, během čtení mi přišlo, že v téhle vesnici není nikdo normální, takže to pátrání během čtení moc neusnadňuje. Hlavně když autorka vždycky něco zmíní a to úplně převrátilo teorii, kterou jsem zrovna měla. Ano, je to prostě napínavý. Moc chválím :) tohle se povedlo.
Ke konci samotnému a celému rozuzlení: ok, bylo to moc fajn, dávalo smysl, nepřišlo mi nějak překombinované. Jenom se to odehrává na vesnici. A mě jako čtenáře z města už hodně knih přesvědčilo, že "jako proč ne" a že tam nikdo většinou není normální. Úplně stejně jako ve městě. Takže za mě ok :)
Ostrov ztracených vzpomínek
Jóko Ogawa
("Netušila jsem, že knihy tak dobře hoří. Ale stejně bude pěkně dlouho trvat, než zaniknou všechna ta slova na stránkách, viď?")
Opravdu hodně čtivá kniha, která má sice svoje dost specifické tempo, ale naladila jsem se na něj poměrně rychle, takže za mě spokojenost. A co zbytek příběhu? Hmm, přemýšlela jsem, jak to napsat, abych toho zbytečně neřekla moc.
(No, tak snad se mi to povedlo...)
Moc se mi líbil ten základ samotného příběhu. Prostě postupně v čase mizí různé věci. Nejenom ze světa, ale též z našich myslí. No, ze světa...nejsložitější jsou vždy příběhy odehrávající se na ostrovech, kde lidé neví, co se děje venku. Proto je to tak snadné. Prostě se ráno rozhlásí, co ten den zmizí, večer se s věcmi každý rozloučí. A život jde dál. Pokud nemáte tu smůlu (?) a vaše mysl, duše srdce to odmítají. Ale bez obav! Tajná policie se o všechno a všechny postará!
Jak jde ten příběh dál a je poznat, co chce doopravdy říct, samozřejmě je otázka, kdy tohle skončí. A kam až tohle může vést. Ano, pokud zmizí ptáci nebo klobouky, tak to nějak vyřešit jde. Říkame si. Prostě si lidé najdou jinou práci a to lépe, když se tyhle drobné ztráty nadějí přímo nám samotným. Vždycky je lepší mlčet, když tu kulku za nás chytne někdo jiný. Navíc, když mi samotní nemáme tohle "prokletí", kdy si věci stále pamatujeme. Možná proto je příjemné, že právě hlavní hrdinka není ta, která si věci pamatuje. Přiznám se, to mi udělalo radost. Díky tomu vznikají dost zájímavé situace, když je pozorováno a z její strany komentováno mizení věcí, bez kterých by zvládla žít. A když má zmizet něco, co je jejímu životu nesmírně drahé.
Během čtení celé knihy v kombinaci čtení rukopisu jsem to všechno cítila, jako kdybych tam byla. Opravdu jsem byla vtažená. Konec byl pouze třešničkou na dortu, která mi sedla. A seděla i do příběhu. Přeci jen, ona tam padne ta zmínka.
Navíc je fajn, že si to čtenář může přebrat i tak trochu po svém. Co si myslí, že mu ten příběh dal, co mu chtěl říct a jak ho chápe. Takže proto moje spokojenost :)
("Však si rychle zvykneme. Ze začátku to možná nepůjde tak snadno, ale není to přece poprvé. Nakonec si na pocit z nového prázdna zvykneme.")
V komentářích jsem četla: čekala jsem, že to bude o kritice totality, ale ono to bylo o paměti a vzpomínkách. Ráda bych připomněla, že o tom je právě totalita. Vzít nám naše myšlenky a vzpomínky. A ideálně je předělat na to, co vyhovuje právě jim. Mmch, na to odkazuje právě ten jeden citát. A přišlo mi, že to nepochopilo asi víc čtenářů. Nechápejte mě vůbec špatně, ale: tahle kniha vás nutí o dost věcech přemýšlet a možná právě i těmi odkazy (pokud je tam nenajdete, jsou v doslovu) do jiných děl...možná to prostě není chyba autorky, ale čtenáře, který podobné knihy ještě nečetl. Jinak opravdu nechápu důvod, proč v tom něco nešlo nepochopit. Prostě mi to v jiné variantě nedává smysl...
Ocelový alchymista 25
Hiromu Arakawa (p)
Napínavý jako kšandy!
Takže jo, závěrečná rubanice se začíná lehce rozmělňovat, protože je třeba započít to, kam to všechno celou dobu směřovalo. Máme ingredience, je čas zavařit si. Ale ty dobrý nemají v plánu se vzdát tak snadno. To teda ne ne.
Konec super. Proč mám pocit, že jestli zrovna jeho někdo dostane, tak je to právě on... :)
