Lenka.Vílka
komentáře u knih
Vo tom to není!
ONE (p)
Tak tohle bylo naprosto skvělý. Opět hezká a nekomplikovaná zábava!
Asi je to tím, že pokaždé když je na scéně Sonický Sonik, tak je to prostě pecková zábava. A že tentokrát to rozjel obstojně :D ne, vážně, on se prostě kus pořádnýho materiálu. Navíc tentokrát "vyjednává" jak Saitama, tak i Geinos, a když se jejich "komunikační cesty" zkříží, tak je to ještě větší zábava. Což je docela paradox. Použit tohle slovo k popisu, protože se jedná o trochu vážnější díl, než je u série obvyklé. Příjemné zpestření :)
PS: Ve vydání, které jsem četla, pokud to není ve všech, je milá chybka ohledně skladání stran. A zrovna v dost zájímavé části :O
Ocelový alchymista 17
Hiromu Arakawa (p)
"Jak moc tam toho chcete?"
"Ano!!!"
Děláme si legraci :) bylo to fajn, jenom se mi místama zdálo, že je tam to dost nahuštený a ani na vteřinu se nezastaví a pořád se něco děje. Skoro všichni se sejdou na jednom místě. A kdo to nestihne tady, evidentně dorazí v příštím díle. A asi to bude pořádná mela.
Takže jako jo, opět fajn zábava :)
Přiznání
Nobuyuki Fukumoto
Přiznání je nejenom jednohubka, ale zároveň naprostá pecka. Tedy, po přečtení by mohlo v hlavě zůstat tohle: "No, a to mělo být nějak originální?" Nejspíš jo, pokud se do knihy pořádně nezažerete.
Protože tahle psychologická bomba s prvky thrilleru, zamrzlého hororu, plíživé nepříjemky a zároveň tak trochu detektivky, protože příběh si skvěle hraje se svým čtenářem, ale zároveň to dělá tak rafinovaně, že reakce na konci, kterou jsem zmínila je pravděpodobnější právě v návaznosti na to, zda budete naprdlý, jak vás to celou dobu tahalo za fusekly. S tím, že vážně hodně tahalo, několikrát jí dokonce i sundalo a potom zase nandalo. Strašně moc se tady střídají žánry a díky tomu se to strašně moc dobře čte, je napínavé a naprosto skvělé :)
Kresba je tady vážně dokonalá. Každá stránka je naprostá dokonalost. Spousta detailů, drobností v pozadí, změny výrazů postav, takže není třeba, aby něco říkali, prostě se jenom dívají, a vy to poznáte. (Ostatně, na začátku je dost prostoru, kdy si věci pouze myslí, paranoidní nájezd v hlavách, takže tam je fakt třeba se soustředit na tohle, a funguje to skvěle.) Proto je moc dobře, že kniha vyšla ve větším formátu. Jde si tohle všechno vychutnat o trochu víc :)
A co bych teda měla říct na závěr, aby to nevypadalo, že jsem jenom na dojezdu nadšení z četby, ale že tohle je vážně dobrá kniha i na víc než jedno přečtení? No, asi jsem vážně mrcha, protože si to nechám pro sebe. Protože vynechat tenhle kousek je opravdu škoda. A my všichni, co jsme už četli a byli nadšení, to moc dobře víme :)
Ocelový alchymista 16
Hiromu Arakawa (p)
Trochu se zpomalilo, ale to je jenom dobře, protože poslední dva díly byly dost informačně i emočně náročný.
Takže co, se děje tady krom toho, že se hledá kočička a mrznou zadky? Jo, už vím! Ale jasný, tahle "konverzace" bude mít ještě pokračování...
Vážně moc fajn díl :)
Ocelový alchymista 15
Hiromu Arakawa (p)
Je čas říct si, jak to všechno začalo...
("Ať se děje, co se děje, musíte se života držet zuby nehty. Žijme a pokusme se změnit tenhle stát.")
...jak vzniknul tenhle nekonečný kruh nenávisti a pomsty...
Ocelový alchymista 14
Hiromu Arakawa (p)
Tak tohle bylo jako vážně moc! A už si s každým dalším dílem připadám poměrně trapně. Jak jsem stále nedšenější a nadšenější. Ale mě ke štěstí prostě stačí málo, to je o mě známo :)
A jak dopadlo setkání s "tátou"? Docela brutálně a s následky, které na první pohled vypadají dost na prd. Ale klidně sním svůj klobouk (který si nejdřív budu muset koupit, ale já nejraději utrácím za něco jiného než blbosti, třeba za knihy), jestli Lin nemá plán v plánu, který je součástí ještě jednoho velkého plánu...
Navíc se to tady všechno hezky sejde. Takže vážně dost pecka. Tady prostě padá jedna skvělá situace za druhou. A ani na vteřinu se nezastavíme. Takže super :)
Gerdino inferno
Skottie Young
Gerda je zpátky! Ale je zpátky jenom Gerda? Nebo s sebou doručila i stejnou zábavu jako dřív?
"Právě jsem si ublinkla do pusy a blinknutí si taky ublinklo."
Musím přiznat, že jsem se trochu bála. Že to nebude už tak dobrý. Ale po pár stránkách, bylo všechno zpátky. Humor, Gerda, bizár a předvším Pohádkov. Teda tak trochu...
Gerda se tak nějak stane zachránkyní, aby zjistila, že se nic, ale vůbec nic nezměnilo. Pořád jsou lidi stejný hajzlové a ona je přece ta nevinná dušinka! Tak začíná její cesta Infernem, aby se dostala do Pohádkova. A tak trochu se to pohelá. Ale to jsme čekali, ne?
Skvělé pokračování pro každého, kdo má rád Gerdu celým svým srdcem. Ať se v jeho těle nachází kdekoliv ;)
Gantz 37
Hiroja Oku
...začalo to klukem, který umřel...
Naprosto skvělý finále, kterému vůbec nic nechybí. Byla to skvělá jízda. Jak pro mě jako čtenáře, tak postavy :)
...skončilo to chlapem, který přežil, aby se obětoval pro ostatní...
Gantz 36
Hiroja Oku
Tak tohle jsem nečekala. Co začne jako něco vlastně pozitivního ... konečně se zjistí, o čem tohle všechno bylo ... , se postupně začne formovat do něčeho možná mnohem horšího než dosavadní události. Protože odhalení pravdy, tady nikomu neposlouží jako důvod ke klidnějšímu spánku. Právě naopak. Přinese to možná ještě víc beznaděje...
Tenhle díl je klasická akční předpřípravka před finálem, ale i tak dokáže ve svém začátku vzbudit neskutečné emoce.
Tak šup sem s dalším dílem ;)
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Dveře do léta :) :) :)
Od Heinleina jsem si letos chtěla něco přečíst na 100%. Jenom jsem pořád nevěděla, čím začít. Co to bude, o tom nakonec rozhodla náhoda. Znáte ty večery, kdy sedíte před televizí, nevíte, na co se podívat, přestože v listu máte alepsoň třicet filmů a stejný počet seriálů, ale nakonec váš večer skončí tak, že do listu přidáte dalších deset a stejně se kouknete na něco, co už jste viděli. Takhle já úplně náhodou narazila na adaptaci právě téhle knihy. A proč by náhoda (spíš to náhoda nebyla, Takahiro Miki teď bude mít na Netflixu nový film a Kento Jamazaki taky) nemohla z mé strany být braná jako znamení? Záleží na interpretaci. Jak moc to chcete. Tak jsem si "vybrala" právě Dveře do léta. A co k tomu říct? Bylo to vážně skvělý!!!
Kniha Dveře do léta mi neskutečně sedla. Celý ten příběh a co se tam stalo, bylo prostě úžasný. Zrada, cestování v čase, časová smyčka, "trochu jiná" milostná linka, technologie, chytrý řeči, filozofický zamyšlení. Tam bylo úplně všechno! A to všechno bylo vážně moc hezký. Taky moc fajnově napsaný. A teď myslím volbu slov a jak celý text vypadá, tohle mi sedlo. Začátek je navíc poměrně dost vtipný. Ale jak jde děj dál a všechno začíná být vážnější, ubývá humoru, ale to mi nevadilo, protože děj je zároveň napínavější. A předvším se všechno začíná hezky propojovat. Stačí prostě vědět, co v životě chcete, a za tím si jít.
Ale úplně nejvíc bylo číst si (to mám ráda vždycky) ty autorské představy budoucnosti. Protože ono to působí vždycky trochu jinak, když je řeč o době, která se v naší přítomnosti ještě nestala nebo když je evidentní, že my už tady v té době nebudeme. A když doba v knize předběhne naší už prožitou dobu. Navíc tady je fajn, že tady je to napsané tak nějak univerzálně, jako kdyby bylo jedno, kdy se kniha bude číst. Ta sci-fi část je vážně dobrá, všechny vynálezy s nápadem, do toho příjemné detektivní propletení. A potom ta část ohledně životní lásky. Mě to přišlo v pohodě. A nebudu sem psát dovětek: "Ale chápu, proč to někomu mohlo vadit.". Možná by to dneska už autorsky neprošlo, ale nejsem si jistá, zda zrovna v knize, kde i v šedesáti letech můžete vypadat na třicet, je podstatné zrovna tohle řešit. Navíc optikou dnešní doby, to někomu může zklesovat, což je totální kravina. A opravdu dobře se s tím pracuje v závěrečném "propočtu" :)
Tohle se moc povedlo a jsem ráda, že jsem knihu četla. Jsem zvědavá na adaptaci :)
Ocelový alchymista 13
Hiromu Arakawa (p)
Jestli jsem z předchozího dílu byla totálně mimo, tak už ani nemám tušení, jak se vyjádřit tady. Protože tohle bylo!
Absolutně nejlepší zatím. Co se tady všichni dozví, je prostě...tenhle komentář asi nezvládnu napsat a je mi to vlastně poměrně jedno. Jako prostě wau! A když vezmu v potaz, že to je vlastně jenom začátek. Potlesk prosím! :)
Ocelový alchymista 12
Hiromu Arakawa (p)
Skutečné drama na všech třech frontách. A když se potom všechno sejde...olala!
Jako absolutní nářez. Jak po akční stránce, která je vážně super. Tak po emoční kvůli Winry. ("Zase kvůli mě brečela"). Ale celkově mi přišlo, že je to rozehraný tak, že se snad úplně všichni řítí do velkého průšvihu. Ale i tak je to podané moc fajnově :)
Tohle byl moc dobrý díl. Naprostá spokojenost :)
Ocelový alchymista 11
Hiromu Arakawa (p)
Tak tady se začíná dost drsně hned od začátku! A to se ani nemusí nikdo s někým rvát. Úplně stačí vzpomínky a špatný pocity jsou na světě. U obou bráchů. A taky dost blbý pocity z následků minulého dílu, protože možnost jak pomoct Havocovi. Takže ten plíživý pocit budoucí průšvihu kvůli návratu "starého známého" je opravdu dost nenápadný...včetně včetně tajemství, které se ohledně něj odhalí...
Moc super díl, kde se s emocema rozhodně nešetří. A to ho dělá vážně super. A samozřejmě s příslibem solidní akce do dalšího dílu :)
Ocelový alchymista 10
Hiromu Arakawa (p)
Je třeba zakončit to napínavé z minula. Nakopat zadky a taky se postarat o to, co nejde zabít. Normální den v práci, pokud jste od rány jako plukovník. Prostě když to nejde, tak se budem snažit klidně pořád dokola...a ono to vyjde.
Zatímco na druhé straně se setkáme s někým, u koho bylo jasné, že v minule by to nemohlo být takhle. Že by to neudělal. Takže ukázání pozadí celé akce bylo moc milé :)
Bylo to trochu vážnější po té vší akci, ale moc se to tam hodilo :)
Ocelový alchymista 9
Hiromu Arakawa (p)
Tak tenhle díl je doslova v ohni!
Tady se děje takových věcí, ale zároveň se vlastně nic nikam neposune. Je to jenom jeden malý krůček, který ale ovlivní všechny věci kolem, proto je moc fajn, že je to takhle hodně rozebíraný. Už je venku, že Hughes nežije, takže plán "Neřekneme jim to", teda moc dlouho nevydržel. A ten, kdo ho zabil...jo, to se najde hodně rychle. Až moc rychle. Zatímco venku mimo vězení se dějí ještě o trochu šílenější věcí.
Tenhle díl je dost o postavách, ale potom se to tak nějak přehoupne do závěrečné dost šílené naháněcí akce úplně každého každým...aby kniha skončila v tom (jak je zvykem) nejlepším. Takže spokojenost :) jenom to strašně rychle uteče :(
Sympatizant
Viet Thanh Nguyen
Naprosto neskutečná kniha. Jako opravdu jo.
("Kdy se dostanu zase domů?" ... "Příteli můj, jsem podvratný živel, ne věštec.")
Začala bych s tím, že jsem se možná ze začátku cítila nesvá z důvodu, že se jedná o zpětnou zpověď a já vím, v jakém momentu příběhu kniha začíná...zda je vhodný si to čtení tak užívat. Protože tady se hodně započítává i to, jak je kniha napsaná. A číst o těhle věcech zrovna tímhle způsobem. No, bylo to zvláštní. Protože náš bezejmenný vyprávěč sympatizant se s přívalem informací rozhodně nepáře. Ani s ironií, výsměchem, humorem. A já dokonale chápala proč je forma zvolená zrovna takhle. Zároveň je Sympatizant strašně čtivý. Tím chci říct, že je tady strašně hodně pasáží, kdy se něco vypráví, najednou se odbočí, přičemž je těžké usoudit, co je vlastně zajímavější (vždy je to nastejno), aby sám sebe potom korigoval, že tímhle obíhá od tématu. V téhle knize by bylo tak snadné ztratit se, protože se neustále takhle myšlenkově skáče. Ale to se neděje z prostého důvodu: jakmile jsem se začetla, bylo těžké přestat, přestože jsem se rozhodla si knihu šetřit. V podstatě každá strana obsahuje alepsoň jendu věc, která si zaslouží být vypsaná zvlášť. Která obsahuje něco, co knihu dělá právě tímhle skvělým kouskem, kterým je.
"Jsem špión, spáč, vyzvědač. Člověk dvou tváří. Proto asi nikoho nepřekvapí, že i mysl mám dvojitou. Nejsem nějaký nepochopený mutant z komiksu nebo hororového filmu, i když se mnou tak občas někdo jedná. Prostě jen dokážu vidět všechny problémy z obou stran. Někdy si lichotím, že jde o talent, a ačkoliv připouštím, že není nijak podstatný, jedná se patrně o jediné nadání, které mám. Jindy vidím, že sice dokážu svět vnímat tímto způsobem, ale nemohu nijak pomoci, a tehdy si nejsem tak jist, jestli je vhodné nazývat to talentem. Talent by měl být přece to, co používáte, ne něco, co používá vás. Talent, který nemůžete použít, talent, který vás má v moci – takový talent, přiznávám, představuje nebezpečí. Ten měsíc ale, kdy moje přiznání začíná, vypadalo moje vnímání světa stále spíš jako výhoda než jako hrozba, jak už to u některých nebezpečí bývá."
Sympatizant se čte strašně dobře, pokud vám sedne styl autora. To samé platí i o příběhu samotném. Za mě spokojenost :)
Cyklus vlkodlaka
Stephen King
Jak že to napsal Simmons o novelách tvářích se jako román? :D
Cyklus vlkodlaka je taková formátem roztáhlejší povídka, která obsahuje ilustrace, takže působí jako novela, a celé to vizuálně působí jako klasická kniha. Celé tohle vydání beru jako dárek pro čtenáře. Byť "tvrdé čtenářské jádro" má už samozřejmě načteno ze starého amatérského překladu. Ale teď konečně vychází tak, jak má. Jasný, někomu může vadit celý tohle všechno kolem, co knihu zbytečně natáhne a ona se ve výsledku tváří jako něco delšího. Ale mě to přišlo naopak milý. Jednotný vizuál způsobu přechodů mezi kapitolama měsíců, samotná kapitola měsíce, ilustrace. Jsem s tím v pohodě. Navíc ilustrace jsou fajn, takže pohoda. Proč zbytečně ramcat, že? :)
No, a jelikož teď technikálie máme už za sebou a jde se na příběh...
Cyklus vlkodlaka je vlastně docela fajn příběh, který sleduje...no, světě div se, cyklus vlkodlaka...a je to docela příjemná divočina. Postavy jsou fajn, styl vyprávění taky. Ten se nejdřív soustředí na jednotlivé postavy, kterou jsou ze začátku jenom sváča a nic víc, aby se to postupem přesunulo do ucelenějšího vedení, kdy už se s tím lidé rozhodnou něco dělat, ale taky zároveň se blíže podíváme na zoubek samotné bestii.
Takže jo, bylo to dobré. Nehodlám si stěžovat. Povídka s ilustracema vydaná jako kniha. Neuráží mě to, takže žádné falešné snižování hodnocení ;)
Zabiják 1 a 2 (první část)
Matz (p)
Jako asi většina z nás jsem jako první viděla film Zabiják Davida Finchera, který je tímhle komiksem inspirovaný. Ale nechci porovnat neporovnatelné. Je to jenom inspirace. A film samotný mám v oblíbenosti hodně vysoko. Takže jdeme na to...
Kniha obsahuje dva příběhy:
Rána vedle
Ozubená kolečka (část první)
Rána vedle:
Rána vedle obsahuje přesně to, co názvem slibuje. Ránu vedle jako vyústění dlouhého čekání na cíl, který stále nepřichází. Jenže tenhle Zabiják se opravdu rád poslouchá a počítá s tím, že všichni ostatní jsou celý nadšený z toho, že mají tu možnost ho poslouchat. Rána vedle je jeden dlouhý vnitřní monolog, kde se rozebírá minulost, starší zakázky, první práce mezi tím čekáním na cíl.
Mě osobně ta ukecanost nevadila. Vlastně ani to skákání z jednoho tématu do druhého. Jenom se to musí brát čistě jako úvod. Je to jenom o poznání Zabijáka. A toho, že rána vedle může být vážně hodně nepříjemná věc...
Jenže v návaznosti na to, že tohle je vlastně úvod, tak knihu trochu shazuje jako celek její druhá část...
4,5/5
Ozubená kolečka (část první):
Ozubená kolečka jsou fajn, dokud vám nedojde, že možná nestačí ani jednou orotovat ve strojku a je najednou konec. Protože tady už je už konečně pořádný příběh. Který než se pořádně rozjede...přijde jeho rozdělení. A druhá část v druhé knize.
A to je vážně škoda. Protože tentokrát sice dostaneme další oblíbenou Zabijákovu exkurzi do historie, ale taky trochu jiné hrabičky než ty, které měl v prvním příběhu. Prostě je konec uprostřed konverzace. A to je poměrně škoda. Ale chápu, jinak by asi nešlo v rámci modráska. Jenom to působí trochu divně. Tak si holt počkáme na pokračování :)
4,5/5
Kresba je tady vážně moc fajn a celková práce s barvama a hned několikrát super vyblnutí s oknama, jo, moc fajn. Na obě džungle se moc dobře kouká, jak na tu městskou, tak na tu zelenou. A já si nedovoluju tímhle směrem říct cokoliv špatného.
Takže kolem a kolem vlastně moc fajn. A za chvíli pokračování. I tak ale dávám jenom 90%. Zatím. Možná se to změní, ať přečtu celé hned za sebou :)
Kaidžú č. 8 (3)
Naoja Macumoto
Zběsilá jízda hned od začátku!
Jelikož druhý díl skončil, jak skončil, je třeba vyřešit zbytek problému. Protože sice Kafka udělal dobrou věc, ale teď musí zachránit především svůj vlastní zadek, protože parťáci z JOS v ten okamžik váhat nebudou. Ale vážně je naše hodná osmička taková hrozba? Protože nováček devítka vypadá rozhodně drsněji, nebezpečněji a určitě ne mileji...
Přeci jen, po čase oslav, jde znovu do tuhého, a devítka má eso v rukávu, které nikdo z JOS nečekal...
Opět skvělé, povedené, no, prostě klasika :)
Ve snu
Tacuki Fudžimoto (p)
Najednou chce každý Dendžiho!
Teda, jako ta představa není asi úplně špatná. Především, kdyby ho chtělo něco hodně přitažlivýho, na pomuchlání a s touhou ukrást srdce. Sakra, srdce je sice ve hře, ale úchvatitelé jsou drsní zabijáci. Teď když o něm svět ví, nemají v plánu, aby tohle zběsilý "rande" přežil...
Takže nejenže je tahle situace dost pruda, ještě je Dendži pod drobnohledem, aby se mu nic nestalo. Takže je nadšená i Power. Jako fakt hodně. Ale stačí jenom chvíle a rozpoutá se docela pořádný masakr...a se zajímavým zjištěním na konci :O
Opět povedená ďábelská jízda :)
