Lenka.Vílka
komentáře u knih
Ocelový alchymista 24
Hiromu Arakawa (p)
Vlastně to stejné jako minule. Jenom se posouváme trochu blíž cíli a je spousta možností jak si vyříkat další věci: ručně stručně. Takže jo, ano, tentokrát extrémně krátký komentář, není třeba psát kdo s kým a koho to bolelo víc. Protože tohle je jedna dlouhá akce. Ale moc dobře se na ní dívá :)
Ocelový alchymista 23
Hiromu Arakawa (p)
A máme tady pokračování velkého setkání a hned několik hlavních front. Ano, dá se říct, že je to vlastně zbytek boje z minula do celého dílu. Ale já to neřeknu. Už jenom proto, že tady se rozhodně konce nedočkáme. Ale někdo se konce dočká a dost drsného. Přeci jen, tohle je dost osobní. A nikdo si nemůže být jistý, zda tyhle události Mustanga nestáhnou tam, odkud není cesty zpátky. Zatímco ostatní si taky musí projít vlastními bitvami, tahle je kvůli minulosti prostě nejemotivnější...
Ocelový alchymista 22
Hiromi Arakawa
No, a teď už se tak nějak sešli úplně všichni :)
V podstatě to stejné jako v předchozím dílu, jenom skupiny postupují stále blíž a blíž. A je to pekelně akční zábava. Prostě klasika. Moc se mi líbila, jak se Pride vymlouvá ze svým "stravovacích návyků". Na drouho stranu: jeho logika byla prostě neoblomná a dávající smysl :D
Ocelový alchymista 21
Hiromu Arakawa (p)
Tak tohle byla zase další fajnový díl, který utekl neskutečně rychle a hodně příjemný ke čtení!
Tenhle díl trochu připomíná "A tak se všichni konečně sešli a ty druhý se sešli taky, ale poprali se, aby u toho nebyla nuda", a je to moc povedený.
Řeknou se věci, stanou se věci, sní se věci, jsou pohřešovaný (?) věci. No, prostě moc fajn díl, který přinese jedno velký poučení: do holčičího pokoje se prostě nechodí! :D
Nový úsvit
Kojoharu Gotóge
První polovinu jsem četla čtyři dny, druhou polovinu. Ze začátku trochu meh, ale potom lepší. Nemám ani náladu psát komentář. Jo, rezervace místa v pekle zajištěna ;)
Moje vadná Mariko
Hirako Waka
Přemýšlela jsem, jak správně hodnotit knihu, která vám dá přesně to, co slibuje. A to se neděje moc často, že? A co je teda to slíbené? Příběh o tom jak jede Šiino na výlet k moři s popelem svojí mrtvé kamarádky. Jednoduchý? Jo. Ale možná zase tolik ne...
Protože přímočarost tohohle příběhu dost rozbíjejí různé vsuvky na to, jaký byl život obou kamarádek dřív, co každá z nich zažila a především to, co všechno špatného doma zažívala Mariko. A je to podané vážně dobře. Není to jenom "další cesta za poznáním sebe samotné po ztrátě". Nebo alespoň na mě to tak nepůsobilo. Protože jsem se do příběhu dost rychle začetla a bavil. A taky proto, že je to opravdu plný emocí. Jo, překvapivě i sem tam probleskují ty dobré, ze kterých není smutno. Číst knihu Moje vadná Mariko pro mě bylo trochu náročnější, to uznávám. A možná je to vážně o tom, zda je na tuhle četbu u vás správný moment. U mě byl.
Kniha je plná emocí. Uznávám, některé jsou možné až moc expresivně vyjádřené, než je to dělané klasicky, protože kresba se s tím vážně nemaže, ale pomůže to té aktuální naléhavost. Ale ve zbytku prostoru je taky moc fajn. A sedla mi.
Vím, že to hude působit divně takhle ode mě napsané, ale Moje vadná Mariko je spíš oddychovka, kde záleží víc na tom, jak se sami zainvestujete do četby, která vás případně vtáhne hlouběji. Já jsem byla během čtení spokojená. A jo, teď už se můžu podívat na filmovou adaptaci. Jsem zvědavá, jaký to bude :)
Nekonečná síla
Kojoharu Gotóge
A jak Lenička řekla, tak se stalo...celý tenhle díl je pokračováním předchozího a jedna velká mela...která skončí v příštím dílu. Jak se dozvíme na konci tohohle...
...ale byla to vážně zábava. Ty střípky z minulosti, správně vždy useknuté pokaždé, když se přeskakuje z jednoho souboje k tomu druhému. Ano, Tandžiró dostane hodně zabrat. Jak fyzicky, tak psychicky.
Takže sice hodně jedním směrem zaměřený, ale vážně fajnově :)
Hmyzí velepříšera
ONE (p)
Kovovej pálka a Garó, další kolo!
Uvod je naprostá zábava. Místo toho, aby se Kovovej pálka soustředil na Prastonožku, zase prudí Garó. A to je takovej opruz! Vždyť má povinnosti! A do toho mladší ségra. Bylo to vážně super, zábavný a vtipný.
Druhá polovina je turnaj a ještě k tomu velkej boj spousty hrdinů se spoustou příšer. Kde zábava pokračuje. Abychom na konci dostali bonus v podobě týmové spolupráce.
Jo, musím říct, že to bylo dobrý. Ale do výšin mé spokojenosti to táhl Kovovej pálka a Garó.
Taktický přesun
Kojoharu Gotóge
Napsat komentář k tomuhle dílu je tak strašně moc těžký! :D
(Vidíte, jak hezky obaluju větu zbytečnýma slovama navíc, aby to vypadalo delší?)
Protože Taktický přesun je jedna velká rubanice, která...v tomhle díle ani neskončí...bude pokračovat ještě dál. A já si rozhodně nestěžuju, protože je to vážně zábava. Navíc jsou oba démoni vážně suprový a je fajn ten postup, jak postavám dochází, jak na ně. A během toho se dozvíme ještě i něco osobního, takže je to ještě větší paráda.
A jak na to koukám, zbytečná slova navíc to trochu protáhla :O né, vážně pecka díl! Srdíčko!
Ocelový alchymista 20
Hiromu Arakawa (p)
Tak tenhle díl by měl mít podtitul: Velká opětovná setkání :)
Kdo se ve dvacátém díle s někým nesetká, jako kdyby ani nebyl. Teda kromě těch dvou přátel, ale ona věděla, že tam je :)
Vlastně je to taková milá vata, která rozestaví všechny figurky, takže je to prostě super čtení. A je to zároveň stále napínavý, ale mnohem víc milý.
A teď se všichni těší na jaro :)
Takopího prvotní hřích 1
Taizan5
Tak tohle byla dost depresivní šleha. Co se přeci může zkazit, že? Host z cizí planety, který má za úkol zde šířit štěstí, přestože o lidech neví vůbec nic. A přestože si myslí, že dělá všechno správně, nemůže chápat náznaky špatných věcí, které vidí. Dokud není pozdě. Pro Šizuku i pro něj...
"Budu ti říkat Takopí."
Začnu tím, že tohle rozhodně není žádný veselý příběh. Jestli máte špatný den, přečtěte si to příští týden. Jestli máte špatný týden, přečtěte si to příští měsíc.
Protože pochopení štěstí a chování lidí může jenom ten, kdo se stane člověk. A to se po jedné události stane právě Takopímu. Kdy musí předstírat, že je někdo jiný, aby se nikdo nedozvěděl to tajemství...co udělal. A potom se stane dost věcí, kdy mu dojde dost věcí. A taky to, že Zemi a lidi na ní stále nechápe. Protože ono se na to jednou musí přijít...co se stalo.
Takopího prvotní hřích je sice dost drsný příběh, ale zároveň stále citlivý, že během jeho čtení možná i dost změníte názor na dost postav v něm. A možná přijde nejedno překvapení. Kresba je tady vážně skvělá. To mi moc sedlo. Tak jsem zvědavá, jak celý příběh dopadne. Jestli špatně. Nebo jestli hodně špatně...
Kaidžú č. 8 (4)
Naoja Macumoto
Upřímně? Po minulém dílu jsem měla na začátku trochu problém zorientovat se v ději. Začala jsem koukat na anime a totálně se mi to zamotalo v palici :D ale dala jsem to. Sebeplacák! :O
Ale ke knize, o tom, jak jsem strašná, nikdo číst nechce. (To už všichni ví.)
Takže pokračujeme tam, kde jsme skončili minule. Jo, strašný překvapení, co? No, a Hošina dostává poměrně dost zabrat. Ale bude to stačit? Nebo se všechno podělá a Kafka bude muset udělat přesně to, co nemá dělat? Jo...a dopadne to blbě.
Moc fajn díl. Hodně akční, hodně obětování a na konci hodně obav. Hodně dobrý :)
Totální chaos
Tacuki Fudžimoto (p)
Ano, tohle byl vážně totální chaos. Hned na více úrovních. A celou dobu!
Takže jo, navazujeme, kde jsme skončili minule a je to vážně masakr. Jenže to není nic v porovnání v s tím, když se všichni dostanou do pekla. A tam začne další úroveň masakru. A přestože to v hodně momentech působí na první pohled dost nepřehledně, vždycky jsem si našla ten svůj kousek, který šel obdivovat. Aby to poslední třetina opět zase zvedla o trochu výš, byť je šokující, že to vůbec ještě jde.
Svým způsobem, je to vlastně jedna velká rubanice přes celou knihu, ale během toho padne hned několik důležitých informací, které ovlivní dál děj. Takže super kombinace. A to nebezpečí, který je řečeno na konci, je docela velký. Takže jako jo, to by šlo :)
Pačinko
Min Jin Lee
Začala bych tím, že je kniha opravdu strašně hezky napsaná. Tohle číst je prostě nádhera už jenom kvůli tomu, jak autorka skládá slova do vět a věty do textu. A jako bonus je to skvěle přeložené, takže je celá kniha prostě dokonalá a krásná už jenom po téhle stránce. A jak po té příběhové? Vlastně taky. Nejde jenom o příběh samotný. Ten je vlastně pořád stejný, ať už se bavíme o jakýkoliv zemi, dvacáté století nám skoro všem přineslo stejné problémy.
("Žít den za dnem mezi těmi, kteří odmítají uznat tvé lidství, vyžaduje velkou statečnost.")
Moc se nechci rozepisovat o ději. Přeci jen, odehrává se to na dalším době, 1910-1989. Ale je tady všechno. Od rodinných a milostných vztahů (těch dobrých i smutných), po ty horší věci, jako je třeba rasismus a odstrkování přistěhovalců. I těch, kteří by se raději přizpůsobili místním. Ostatně to jde nejlíp vidět právě na osudu bratrů Mazasa a Noa. Takže pokud jste na rodinné ságy a historické romány, je to kniha pro vás. Navíc se tady stane poměrně dost věcí, které jsou i nám poměrně dost blízké. A není podstatné, že se tohle všechno děje lidem na druhém konci světa. Ono to bylo na dost místech světě poměrně podobné...
(Dost si tady čtu v komentářich ohledně názvu knihy. Já výběr pochopila a proč zrovna tohle: jako metafora celého příběhu. Až potom jsem se podívala, jak se kniha měla jmenovat původně. Byla to dobrá změna.)
Solo Leveling 1
Chugong
Tak tohle byla hodně pořádně dobrá jízda! Jenom upozornění dopředu: anime jsem ještě neviděla.
Takže jak začít bez toho, abych hned na začátku psala něco ve stylu "Jé, to bylo super, tak moc moc super!"...no, jenže to já píšu vlastně poměrně často, takže proč zase jako ne. Jo, bylo to super. A přestože je začátek tak trochu předvídatelný, tak mě to vůbec nevadilo z jednoho hlavního důvodu: kdo nemá slabost pro postavy, který jsou na začátku dole a postupně jdou nahoru? Je mnohem snazší oblíbit si někoho, kdo je tak trochu trouba a má pořád smůlu. A to je na začátku příběhu pro. mě vždycky fajn. Tím nechci tvrdit, že to spolu máme já a Činu společné. Přeci jen, on se začne zlepšovat a z "Nejslabší zbraně lidstva", se stane mnohem silnější zbraní...a jak to říct...tady u mě, sorry, furt stejný :D
Příběh mě chytil hned od začátku. Je to hození do vody, během kterého vsuvky doplňují informace, takže to je přehledný, a nic nepůsobí, že je toho moc najednou. Navíc je ten úvod vážně moc fajn. Správně akční, dost použité logiky, kde jsem se sama mohla zapojit, ne jenom koukat, kam to spěje a potom se s tím tak nějak smířit, že to tak prostě je. A konec pořádně připraví očekávání do pokračování. A u mě to naprosto fungovalo. Vážně se na pokračování těšim.
Hmm, a co kresba? Vizuál je stejně dobrej jako příběh. Super barvičky, který nejlépe fungují v detailech. A celkově je jejich výběr moc fajn. Ano, knize to moc sluší. Nebudu lhát. Velice moc. Takže jo, tohle mě bude bavit.
Sice je dost frustrující, že na to kolik má kniha stran (jako poměrně dost) se nedozvíme moc věcí ohledně fungování světa víc. Já to chápu, alespoň je na co se těšit dál, ale nepopírám, že je to i tak dost opruz :D příjemnej opruz :)
Ocelový alchymista 19
Hiromu Arakawa (p)
No, tak do města teda pořádně až příště (?) :D ale ne na severu je taky solidní zábava. Zatím. Asi to skončí dost drsným...jak je i řečeno...ohňostrojem. Takže proč ne :)
Jinak minulost a jak se to všechno semlelo s Van Hohenheimem jako dost fajn.
Jenom vzhledem k tomu, co se tady všechno stane, tak bude komentář poměrně krátký. Ale jinak celkově opět moc povedený díl :)
4,5/5
Ocelový alchymista 18
Hiromu Arakawa (p)
Neb když se nechtěný rukojmí stane chtěným rukojmím a ještě s plánem toho, kdo je tím vydíraný ke spolupráci a nalezení někoho...
Jasný, je fajn mít plán v plánu, protože když to vyjde, odměna je vážně za všechny prachy. Otázkou ale je, zda Kimblee taky nemá plán v plánu, a to poslední co doopravdy chce, je dát bráchum kámen mudrců...a do toho se to všechno ještě dost zkomplikuje...počasí totiž neporučíš...
Ale stejně bylo úplně nejlepší setkání Winry a Scara vzhledem k tomu, co se všechno stalo a vyplulo na povrch od jejich posledního setkání. Co se tam všechno řekne...jo, to bylo...
Zatímco ani ve městě ne že by se nudili, ale jenom lehkým náznakem. Takže příště?
Hory zpívají
Nguyễn Phan Quế Mai
Hory zpívají je nejen skvěle napsaná kniha, ale taky skvělá výpověď o posledních sto letech jedné země od nás táákhle daleko. Tak proč by nás to mělo zajímat, že jo? No, už jenom proto, že je jedno, jak jsou od sebe různé země daleko. Že lidé jinde mají například jiný přístup k životu a věcem kolem. Ale bohužel jde vidět, že nejvíc nás vždycky spojují především špatné věci. A taky naše reakce na ně: chceme mít prostě šťastný a spokojený život.
("Část dějin naší země byla vymazána spolu s životy bezpočtu lidí. Nesmíme mluvit o událostech, které se týkají mylných rozhodnutí v naší minulosti, ani o přečinech těch, kdo jsou u moci, protože oni si osobují právo přepisovat historii. Ale jsi dost stará na to, abys věděla, že dějiny se vepisují do vzpomínek lidí, a dokud tyto vzpomínky žijí, můžeme věřit, že se nám bude dařit lépe. Takže, co se stalo od toho dne, co jsme uprchli z vesnice našich předků?" - léto 1955)
Hodně mi sedlo, jak je kniha napsaná. Nebo spíš, jak je vedený příběh. Protože vyprávění není lineární. Střídá se vyprávění babičky a její vnučky, obojí je v první osobě a není oddělené kurzívou, jak to obvykle bývá, pokud není alepsoň změna vyprávění (tady je pořád ich). Já se díky tomu do knihy začetla lépe, protože mě to nevytrhávalo právě touhle nevhodnou "oddělovací změnou", nemám to ráda. Každá další kapitola má napsaný rok, kdy se odehrává, takže ztratit se je nemožné. A díky tomu je čtení fajn. I když ne vždy o hezkých věcech. Jenže ty tady nejsou zase až tak dopodrobna rozepisovány. Spíš jde o to, jak dopadají na obyčejné lidi. Jak ničí rodiny (přičemž rodina je to nejdůležitější, co člověk má, to snad ví každý), vztahy ve vesnici a vnímání jeden druhého. A částečně v obou vyprávění jdou vidět i paralery, takže chápu, proč autorka zvolila právě tenhle způsob vyprávění. Navíc je jedna část vyprávěna už těma dospělýma očima, ale s druhým postupně dospíváme...
Hory zpívají je moc povedená kniha. A přestože je to "vyprávění", které prostě nejde až moc do hloubky určitých věcí, ty podstatné se nepřeskočí nikdy. A je tak snadné se tam ocitnout s postavama! A sžít se s nimi. Protože je to prostě strašně dobře a především krásně napsané.
Američan čínského původu
Gene Luen Yang
Okoukej, vážně dobrá kniha! Sice nemám tušení, jak napsat komentář, ale...to nevadí! Hlavně, že to bylo super! :D
(O hodinu později...)
...kniha obsahuje tři příběhy, které si zároveň nejsou vůbec podobné, ale zároveň si jsou tak neskutečně podobné, až to docela děsí. A jak se postupně děj dostává na konec knihy, hezky se to sejde. A neřekla bych propojí. Prostě se jenom ukáže, že to jeden příběh. Na konci samozřejmě s velkým poučením. (Knihu jsem si chtěla přečíst, protože mě moc bavila její seriálová adaptace, přestože jsem věděla, že to bude jako teda hodně rozdílné. A obojí má svoje kouzlo. Jiné. Ale má.)
Takže jo, fajn kniha, místy poměrně dost vtipná, se super kresbou. Tohle se moc povedlo :)
4,5/5
Zápal
ONE (p)
Tak tohle byla trochu jiná přehlídka, než na kterou jsem u série zvyklá...ale bylo to vlastně i tak velice ok!
Přestože se to na první pohled nemusí zdát, tenhle díl v sobě ukrývá poměrně dost mouder. Ale jsou schovaný. Možná až moc hluboko, vzhledek k tomu, co se tady v tom díle stane. (Ale vážně seznam dobráků v knižní podobě, aby záporáci snáz věděli, jak na mě...no, to je prostě milé.) Navíc se tady děje tak moc věcí, na moc frontách, pořád se vlastně něco děje, nemá to šanci začít nudit. A to bylo moc dobře!
Povedený akční díl, kde je jasné, že příští díl bude opět pecka. A asi ho pro sebe ukradne Kovovej pálka a Garó. Zase. Ale teď už proti sobě :)
