Lenka.Vílka komentáře u knih

Ze začátku jsem byla truchu zmatená ohledně toho, co čtu. Přeci jen, děje se tam dost věcí, které mě nikam nepopisunuli a já na tom byla stejně jako Batman, když mu Two-Face řekl, co se děje doopravdy. A mě to přišlo jako skvělý nápad! :)

Ano, možná je to generické Bat vyprávění, ale právě to větší rozebírání Two-Face se tam prostě hodilo, bylo dobře napsaný, a byla to skvělá přidaná hodnota. Přesto si myslím, že to šlo víc. Ale to by knihu musel psát Tom King. Protože trojka Two-Face, Batman a Dent byla fajn. Hlavně, když spolu vyrazí do akce.

Mrzela mě jenom jedna věc. Že těch pár posledních stran je takových moc rychlých. Přestože je každému hned jasné, jak to všechno skončí, tam mi tam chybělo něco trochu víc emočně laděného. Ať už z jakéhokoliv strany.

4,5/5

15 03.01.2023

Moc krásný a emotivní díl, ve kterém je vážně ta skvělá otázka: "Kdo vlastně zvítězil?". Protože tady bylo všechno krásné. Ten hlavní souboj, který dominuje skoro celému dílu, byl příjemně koukatelný a bavil mě. Přesto jsou v něm nejlepší právě ty vedlejší motivy, ty rodinné momenty, kterými byl protkaný už minulý díl, a já byla prostě dojatá. Celkově je celý tenhle díl hodně postavený na emocích. Takže super :)

Nemohla jsem si zvolit lépe jinou sérii, kterou zakončím jeden rok a otevřu další, než právě se sérií Zabiják démonů  :)

16 02.01.2023

Ano, tohle byl moc krásný útok ve stísněném prostoru a co umí ten démon z vlaku...jo, to mě vždycky baví. Tohle téma.

Ta reakce, když Inosuke uviděl poprvé lokomotivu! Srdíčko  :)

Nějak se nemohu zbavit dojmu, že tohle byl vážně nejčtivější díl za delší dobu. Nějak mě to vrátilo do pocitů, které jsem měla z prvních dvou dílů série. Okouzlení a úsměv během celého čtení  :)

A tohle byla moje poslední přečtená kniha v roce 2022. Zrovna tímhle milým a dojemným dílem. Asi vážně zatím nejlepší díl série :)

15 31.12.2022

Možná je hlavní boj za námi, ale to nejtěžší sourozence teprve čeká. Soud Pilířů, protože se odhalilo jejich velké tajemství: co Tandžiró schovává v bedně. A přestože to je na první pohled nerovný boj, všem musí být jasné, jak to dopadne. A co bylo dál, to mě vážně mile překvapilo. Navíc je celý díl neskutečně milý. Prostě plný motýlků. Srdíčko  :)

15 30.12.2022

Jak něco napsat k tomuhle komentář? Celý díl je vlastně pokračování souboje na Pavoučí hoře. A to je zde vážně plnými doušky. Včetně několika dost emotivních flashbacků. Přičemž je ten druhý vážně hodně moc, moc, moc. Tohle se moc povedlo  :)

13 30.12.2022

("Asi vteřinu jsem si myslel, že to bude jeden z těch okamžiků, jak jsem o nich mluvil. Těch významnejch. Úplatnej polda se konečně postaví proti zlu a zachová se čestně. Takový filmy miluju.")

Třetí díl je dost jinak vystavěný, zajímavý dějem a především tím, jak pracuje s postavama. Ano, možná se dějově moc neposuneme, ale...to někoho zajímá? Protože i tak jsem si čtení moc užila.

Každá kapitola se zaměřuje na jinou postavu a dozvíme se o ní víc. Ale zároveň jenom o trochu víc, aby mě to zajímalo dostatečně na to, abych doufala, jak jak se jejich cesty zkříží. A všechno z toho je podaný tak, aby si o nich čtenář udělal úsudek sám. Prostě klasický Aaron.

O kresbě mi přijde zbytečné mluvit, když je to už třetí díl. Jenom napíšu jedno: ta kresba se na řece se stromy? Wau! A ta kapitola s mladym v nemocnici? Co to bylo?!?!?! To bylo skvělý!!!!

Asi už stárnu a ztrácím přehled a pozornost, protože se mi to stalo letos už dvakrát. Čtu knihu v domnění, že je poslední v sérii. A já celou dobu: Kde je mladá??!?! Obálka fakt moc nepomáhá. Což člověku dojde až potom. Vzhledem právě k způsobu vyprávění...

Takže skvělý a uvidíme se brzo. Botama na zemi...

18 27.12.2022

Vánoční říši jsem četla už strašně dlouho, tj ještě když byla zatím jenom Vánoční říše. A chtěla jsem si knihu přečíst znovu. Vydání tohohle komiksu jsem tedy brala jako znamení. No, znamení neznamení, knihu bych četla tak jako tak, ale zní to hezky. Znamení. Jak se tedy povedl komiks Vánoční říše, který rozvíjí příběh původní knihy?

Knihu bych rozdělila na tři pomyslné části. Úvod, kde se dozvíme o předchozím životě Charlieho Manxe. Potom následuje hlavní příběh. A závěr je ilustrovaná povídka. Tak jdeme na to

("Ztrácíme ho! Není času nazbyt! Musíme províst amputaci!" ... "Ehm...nebyla to ta druhá noha?" ... "Je třeba odstranit obě! Infekce se šíří příliš rychle! A krom toho je to pak hezčí. Mám rád pravidelný tvary.")

Nechci o začátku a konci nic psát. Obojí je krátké a nemám tušení, jak bych to dala dohromady bez spoileru. Tak si to prostě přečtěte ;)

Hlavní příběh byl fajn. Parta kriminálníků se dostane do Vánoční říše a...no, nastane masakr. A to bylo skvělý, krvavý a stašně moc jsem se nasmála. Velký formát knihy hodně pomáhá, protože příběh je na vedlejší koleji. Což vůbec nevadí. Protože to zpracování je prostě nádhera. Všechna ta krev, mozky, sníh, sladkosti, chybějící části těla, magické ruské kolo a sprousta šťastných dětí, které si užívají hezký čas ve Vánoční říši. No není to nádhera?

Vítejte ve Vánoční říši!

22 21.12.2022

Po zběžném prolistování mi bylo jasné, že tohle bude další majstrštych jako to Tom King umí geniálně. Ano, vyprávění má pro někoho jeden zásadní problém. Ale to za chvilku. Ale mě to nevadilo. To říkám hned...

Batman je v háji. Jako v až tak tmavym a zarostlym, že to už ani víc nejde. Je zlomený a jeho město ovládl Bane. A nastavená pravidla v Gothamu nejsou moc hezká. Žádný hrdinství a jeho vlastní spravedlnost. A jsou to pravidla teroru, která obyčejnym lidem v ničem nepomohou.

Na druhé straně máme Cat a Batsiho. Jejich linka je na střídačku s linkou Gothamu, ale není to tak úplně lineární vyprávění. Takže bych neřekla, že se Batsi léčí na sluníčku (je tam pracovně zároveň) a je mu jedno a málo se trápí tím, co se děje doma. Jako mohl by, ale k čemu by to bylo? Tím by se nic nezměnilo.

Nemohu se ubránit vzpomínce na knihu Válka vtipů a hádanek, kde už King předvedl, že umí podobné vyprávění vést naprosto luxusně. Jistě, působí to, že je polovina knihy vata a okecávání, ale tohle je King a už dvanáctý díl. Takže znovu: vážně si tohle někdo může myslet? Jo, přesně...
Protože tohle je jádro pudla i netopýra. Pokud není v pohodě Bruce Wayne, není ani Batman...

Kresba opět luxusní. Hlavně když opět řádí kreslíř Mitch Gerads, tak jsem skoro nehodila slinu :D fakt umí. A moc ráda bych si přečetla něco, kde má větší prostor  :)

Možná je škoda, že čtenář čte první a druhou část s pauzou a mnohem víc to neocení. Ale...je úplně snadné přečíst znovu ;)

17 20.12.2022

Hmmm, tak tohle bylo hodně dobré. Tedy, nic se tady zásadního moc nestalo, ale v téhle sérii oceňuji, pokud jsou nové a nechutné věci dobře vyvedené. A já vždycky jenom koukám, jak to mohlo autora napadnout. A tady bylo hodně nápadů!

Navíc, konec byl prostě doják. Ať si bitva pokračuje, jak chce, na tohle jsem čekala tolik dílů!!! :)

14 13.12.2022

Tohle je v rámci Gantzu standardní díl. Tým zachraňuje lidi a narazí na nové..."cosi". To bylo zajímavé, jsem zvědavá, co bude dál. Ale jinak to bylo takové...krásně nakreslené šlapání zelí...

11 13.12.2022

Jednatřicátý díl Gantzu je jiný. Hodně jiný a mě se moc líbil.

Poslední díly za mě postrádaly prvek odpovědí alespoň na některé otázky. Potom jsme se dostali jinam a přišla nechutnost a zmar. Jenže tenhle díl...byl strašně fajn. Skoro nic se v něm na první pohled nestane, ale v té druhé vrstvě je toho poměrně hodně. Třeba to v akvárku bylo krásným důkazem, že ti stačí naděj. A byť se k tobě chovají jako ke zvířeti je to jenom na tobě, zda se jím staneš sám v sobě. Stejně jako ty drobné dílčí vítězství, která ti dodají sebevědomí, že to stojí za tu námahu. I kdyby to znamenalo nevyhrát válku.

Zbytek děje je o sestavování týmu a potom je...no, konec, no...ale to nevadí :)

14 13.12.2022

"...chtěl bych vám splnit přání, slečno roztomilá jako víla. Jakékoliv. Cokoli si budete přát. Pokud si tedy vůbec něco přejete, samozřejmě."

Řekla bych, že Birthday Girl je z tohohle ilustrovaného cyklu nejčtivější. Ale zároveň mi přijde, že si v té své lehkosti poměrně dost hraje s myšlením čtenáře vzhledem k tomu, v jakém je rozložení. Je to jenom na vás...

V téhle knize je nejvíc ilustrací. Děkuji, moc děkuji :)

27 12.12.2022

Smutek je individuální proces, se kterým se každý vypořádává po svém. Podle svých možností. Někdo jenom brečí, někdo kope kolem sebe, někdo uvnitř ztratí naděj, někdo napíše knihu, někdo natočí desku. Je to hodně osobní. Každá kniha, která není napsaná jenom kvůli penězům, vždy do ní autor a do svých příběhů vždy otiskne sám sebe. A ten text je též osobní. Jenže podobné knihy jako je je právě Zápisky o smutku, jsou za mě trochu jiné, protože ne každý má tu odvahu napsat něco podobného o sobě. Snazší je psát takhle o druhých, byť s přidáním sebe samotného. A já opravdu nevidím nic špatného na tom, o co autorce šlo. Ona nepsala žádnou univerzální pravdu o smutku. Ani nepsala návod na to, jak se člověk lépe vypořádá se ztratou. Psala o sobě a svých vlastních pocitech a jak to vnímala. A to je na místě plně respektovat a nikdo nemůže říct ani slovo na to, co napsala a co cítila. Jenom s tím plout...

Děkuji za tuhle nádhernou knihu :)

17 09.12.2022

Zvládne Dendži svou novou misi? Přeci jen, motivace jsou stále silné...

Kozyyy?

Dějem se vracíme k Dendžimu a Power přesně v moment, kde nás zanechal první díl série. Power je v břichu ďabelského netopýra a Dendži se snaží pomstít domácí mazlíčky celého světa. A ještě k tomu všechny ty motivace.

Kozyyy?

Dendži je postava, kterou je těžké si nezamilovat. Ano, chová se jako nadržený blbísek, ale zároveň v rámci toho dělá správné věci. A jeho motivace jsou prostě pubertálně uvěřitelné. Dost čtenářů se s ním díky tomu snadněji sžije a pochopí ho. Ale stejně jak se mění život, mohou se změnit i motivace. Ale Dendžiho humor naštěstí zůstává.

Kozyyy?

Kresba se drží kvality prvního dílu, ale je tady hodně mnohem víc akčních sekvencí. Hledání dalšího ďábla je originální, zábavné a skutečně skvěle nakreslené. Druhý díl série tedy beru jako skvělý moment zaháčkování, protože mám před sebou novou série na jejíž další nový díl se budu moc těšit.

16 05.12.2022

Chcete být lovcem ďáblů? Tak pozor na to, aby nezačali lovit i vás...

Kozyyy!

Dendži se topí v dluzích a kvůli tomu se dostane do nekonečné spirály věčného splacení a věčného zjištění, že to nikdy nebude dost. Přesto to chvíli funguje. Než se jeho šéf rozhledne, že lovit ďábly je nepraktická věc. Protože má s ďábly svoje vlastní úmysly. Na první pohled jednoduchá zápletka. Jenže v moment, kdy se z Dendžiho stane, po dohodě s jeho ďábelský mazlíčkem, ďábel, začne skutečná zábava. Protože následně na to se dostane do speciální jednotky lovců ďáblů. V které když se mu nebude dařit, tak jako kdyby nebyl.

Kozyyy!

Celý tenhle příběh je neskutečně bizarní, ale zároveň vtipný, vezme za srdíčko a pracuje se správnou mírou brutality. A taky se správnou mírou pubertální nadrženosti. (Proč ses neproměnil? Motorovka všechno zacáká krví a tady jsou skvělý porno časáky.) Vítejte ve světě Chainsaw Mana, kde motivace neurčuje, co je správné a co špatné. Co je bezpečné a co nebezpečné. Tady jde pouze a jenom o jednu věc. A to mě baví. Tahle manga se nebere vážně a to jsem potřebovala. Chvíli jenom vypnout a užít si šílenou jízdu  :)

Kozyyy!

V rámci nekonečné možnosti bizarnosti se otevírá široké pole pro ztvárnění nejenom samotného Dendži po přeměně se spoustu krve kolem, ale zároveň všech ostatních ďáblů. Je to vážně originální a nemám strach, že se mi to okouká. Kresba je celkově hodně povedená i v momentech, kdy neordinuje šílenství, ale jenom se mluví. Tohle se povedlo.

Kozyyy!

Možná jsem v hodnocení měkká a knize zbytečně nadržuji, ale je to tím, že splnila svůj účel. Vypnula jsem a bavila jsem se. První díl je možná odlehčený, ale podle naznáků mi něco říká, že se příběh časem posune i do trochu jiné roviny. Ale něco se nezmění...

Kozyyy!

Ps: Kozyyy!

17 05.12.2022

Tyhle tři příběhy nespojuje pouze období Halloweenu, ale celkově stavba příběhů. Nejde tady o zaporáky. Jde tady o Batmana nebo Bruce Wayna, který je zaporáky posouván, aby si uvědomil, o je hlavní a co je důležité.

Strach:
Skvělá halloweenská povídka s hlavní roli se Scarecrowem. Takže jistě, tady se dočkáme hodně věcí. Nechá se Batman vyděsit? A nechá se vyděsit Bruce Wayne? Protože mezitím je velký rozdíl. A když jde o ženy, je rozdíl mezi Batmanem a Brucem Waynem ještě podstatnější.

Bavila jsem se. Loeb odvedl skvělou práci. Ostatně...jako pokaždé.
5/5

Šílenství:
A máme tady příběh Mad Hattera, který má dost velkou obsesy na knihu knih (kterou já tedy rozhodně nikdy nečetla) a kterou četl i malý Bruce, ale skoro jako kdyby po Alenku v říši divů skoro každý neměl stejné pochopení. Byl do docela dobrý příběh, ale ne úplně top :(
4/5

Duchové:
Povedená variace na amejrickou klasiku, které jsem nikdy moc nepřišla na chuť, ale je pravda, že tady mile splnila svůj účel. Duchové udělaly, co měly. Přiměly Batmana, aby víc myslel na to, že je zároveň Bruce. Což každý už dopředu ví, že se stane, ale ta cesta je fajn...
4/5

Kresba Tima Salea je jako vždy dokonalá. A já si díky ní všechny příběhy užila ještě víc. Jo, tohle bavilo. I v adventu  ;)

17 04.12.2022

Slyšela jsem, že je to dobrý. No, už jsem si to sama i potvrdila... :)

Doufala jsem, že dostanu hutnou a temnou atmosféru alternativního vyprávění Spíďi se spoustou špíny a deště. A toho jsem dostala až až v obou příbězích. Nemám Spider-Mana v topce postav, o to víc mě překvapilo, jak je obojí vlastně fajn. Noir jsem si užila jako už dlouho nic, protože mám prostě ráda tyhle alternativní příběhy.

Takže nejdřív Noir.
Což je vlastně origin. Ale tady jsem si to užila, protože to bylo svěží a něco jiného, v kombinaci s noir žánrem. A co především? Pavouk nehláškuje! Haleluja satane noirovskovej, to jsem potřebovala! Protože příběh se odehrává v době, kdy se to fakt nehodí. A musím říct, že všichni zaporáci byli zakomponovaný dobře a originálně, což bylo fajn s tím, kde a kdy se nacházíme.

Pokračujeme s Oči bez tváře.
Druhému příběhu chvíli trvalo, než se pořádně rozjel, protože je víc ukecaný a víc mafianský. Ale když se to rozjelo, četla jsem vážně super materiál, o trochu (trochu víc) nadřazeném dokrotovi nad ostatními (o to víc jsem si jeho zakončení vychutnala). To bylo fajn. Déšť vystřídal vítr, aby v něm dobře vlály vlasy a celé to bylo ještě víc úúú. Já raději, když prší, ale to se potom hůř smutně dívá ve větru z balkónu, že...

Co ale musím moc pochválit, to je kresba. Vážně mě bavila a užila jsem si to. Tohle bylo prostě wau. A kostým Pavouka? Oj! Dobrý  :) Akční scény super. V prvním příběhu byla top ta pasáž s kousnutí pavoukem. V druhé byla nejlepší ta pohledová maskou, když dostává Pavouk nakládačku. A následný akce se zničenou maskou. Kdo četl, ví, o čem píšu. Tohle hodně můžu  :)

Paralelní světy....jsem ostuda. Ale teď se na film těším o to víc  :)

20 03.12.2022

Nejsem moc na tyhle knihy, ale když se mě jeden místní uživatel z Prahy zeptal, jestli si to nechci přečíst, tak jsem byla po přečtení anotace nervózní. Prostě na tyhle knihy nejsem, jak jsem se již svěřila. Ale tak jasný, že jsem souhlasila, protože jsem hodná holka a nechtěla jsem, aby Most naštval Prahu a vypukla emoční apokalypsa. No, dobře jsem udělala...

("A já viděl a věděl, že takhle vypadá smutek, že smutek jsou ty oči, že když někdo říká, jak moc je smutný, tak to jsou tyhle oči, jejich tíha, jejich slzy, jejich utopení - že smutek je veliký, nekonečný jako moře, kde se ztrácíte, že smutek bolí, stejně jako bolí ty oči, které se nemohou zavřít, schovat nebo utéct.")

Vyvolení stát se popelem je kniha, kde vám nesmí vadit, že forma je víc než obsah. No, teda pokud se vám forma bude líbit a oceníte jí. Protože ta ten obsah akorát umocňuje. Knihu nelze brát jako literatru faktu ani jako něco, co supluje hodinu dějepisu. Kvůli tomuhle musíte sáhnout někam jinam. A myslím, že kdyby to nebylo napsané právě takhle, určité pasáže by vyzněly úplně jinak. Mnohem míň náročněji, protože je to ve více knihách, že...ale i tak. Jenže tahle kniha je prostě jiná. A ještě k tomu dobře napsaná.

Fakt skvělá kniha, kterou by si měl přečíst úplně každý  :)

18 01.12.2022

Občas je cesta za pomstou jediná možnost jak skutečně poznat sám sebe...

Rikt je typický pubertální syn svého skřetího taťky a mamky. Netrpělý, nedočkavý, odmlouvá, hledá zkratky v životě, které neexistují, ale zároveň chce všechno vědět, nejlépe hned teď a být všeho součástí. Jenže když jeho rodiče zabije lidský lovec, Rykt se rozhodne pro cestu pomsty. Bude to Riktův konec nebo konečně najde sám sebe?

Skřet začíná nenápadně a je těžké uvěřit, že by to Rikt mohl zvládnout. Eric Grissom se totiž rozhodl jít standardní cestou, kterou zná každý, kdo má za sebou už nějaký klasický příběh. Prr, na tom já nevidím nic špatného. Právě naopak. Co je svět světem a dokud bude stát a my s ním, nikdo nic lépe funkčního nevymyslí. Protože tím se příběh automaticky nestává předvídatelný. Pro mě je naopak mnohem víc napínavější a byla bych zklamaná, kdyby některé fragmenty byly vynechané.

Zamilovala jsem se hned při pohledu na první okno. Will Perkins odvedl skvělou práci. Všechno v knize je díky jeho práci perfektní. A to je jenom začátek. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou kresbu podtrženou krásnýma barvama, které se do příběhu víc než hodily. Byla jsem okouzlena. Navíc je fajn, jak vypadá kniha jako věc celkově. Kresba na obálce je nádherná. Správně tajemná a navnadí na celý příběh. Jenže ona je krásná i pod přebalem a na vnitřních deskách. Vzhledem k tomu, že kniha původně vyšla jako paperback, palec nahoru směrem k vydavateli.

Skřet je epický příběh, který mě dostal svou atmosférou. Mám obecně podobné knihy moc ráda. Takže pokud se rádi ztrácíte v magii tajemného lesa a zároveň samy v sobě, je tahle kniha přesně pro vás.

23 01.12.2022

("Houby mor, lidi si neváží života, proto musel přijít trest od pána boha!" ... "Divnej bůh, když trestá chudáky." ... "Pane bože, smiluj se! Já už to nevydržím!")

Obsah?
Nemám náladu se s tím zdržovat. Přeci jen, je tady anotace.

Kresba?
Ta mi vůbec nesedla.
Většina oken se soustředí na obličeje postav a celé postavy. A uznávám, že první dvě stránky (děje, ne obsahu postav) jsou ok. Ale tam jsem se soustředila spíš na tu nechutnost. Jenže čím víc stran jsem přečetla, tím se mi to zdálo horší. Oceňuji, že způsob kresby asi dal zabrat. Po čase to začalo otravovat. I to stínování bylo postupně nepříjemný. A výrazy postav, především těch záporných, evokující kvůli stínování nechutného upoceného souseda ze samoty, který za ženu pojal svojí kozénku, to bylo na mě moc. Takže jo, na ulevilo se mi, když jsem byla na poslední straně. Asi to byl záměr, ale na mě to vůbec nefungovalo...

Nepochopila jsem, proč je kniha vytištěna na tak levnym, hnusnym a obyčejnym papíře, když za ní vydavatel chce přes čtyři kila!

Nebudu hodnotit vysoko, protože je to adaptace klasiky, na to je příběh (logicky) moc osekaný, aby přenesl kompletní sdělení, ale základy tam jsou, a kresba se mi nelíbila (kromě dvou celostránkových kreseb). Takže ať jsem klidně za barbara. Je mi to jedno.

14 29.11.2022