Lenka.Vílka komentáře u knih

Vánoční říši jsem četla už strašně dlouho, tj ještě když byla zatím jenom Vánoční říše. A chtěla jsem si knihu přečíst znovu. Vydání tohohle komiksu jsem tedy brala jako znamení. No, znamení neznamení, knihu bych četla tak jako tak, ale zní to hezky. Znamení. Jak se tedy povedl komiks Vánoční říše, který rozvíjí příběh původní knihy?

Knihu bych rozdělila na tři pomyslné části. Úvod, kde se dozvíme o předchozím životě Charlieho Manxe. Potom následuje hlavní příběh. A závěr je ilustrovaná povídka. Tak jdeme na to

("Ztrácíme ho! Není času nazbyt! Musíme províst amputaci!" ... "Ehm...nebyla to ta druhá noha?" ... "Je třeba odstranit obě! Infekce se šíří příliš rychle! A krom toho je to pak hezčí. Mám rád pravidelný tvary.")

Nechci o začátku a konci nic psát. Obojí je krátké a nemám tušení, jak bych to dala dohromady bez spoileru. Tak si to prostě přečtěte ;)

Hlavní příběh byl fajn. Parta kriminálníků se dostane do Vánoční říše a...no, nastane masakr. A to bylo skvělý, krvavý a stašně moc jsem se nasmála. Velký formát knihy hodně pomáhá, protože příběh je na vedlejší koleji. Což vůbec nevadí. Protože to zpracování je prostě nádhera. Všechna ta krev, mozky, sníh, sladkosti, chybějící části těla, magické ruské kolo a sprousta šťastných dětí, které si užívají hezký čas ve Vánoční říši. No není to nádhera?

Vítejte ve Vánoční říši!

22 21.12.2022

Po zběžném prolistování mi bylo jasné, že tohle bude další majstrštych jako to Tom King umí geniálně. Ano, vyprávění má pro někoho jeden zásadní problém. Ale to za chvilku. Ale mě to nevadilo. To říkám hned...

Batman je v háji. Jako v až tak tmavym a zarostlym, že to už ani víc nejde. Je zlomený a jeho město ovládl Bane. A nastavená pravidla v Gothamu nejsou moc hezká. Žádný hrdinství a jeho vlastní spravedlnost. A jsou to pravidla teroru, která obyčejnym lidem v ničem nepomohou.

Na druhé straně máme Cat a Batsiho. Jejich linka je na střídačku s linkou Gothamu, ale není to tak úplně lineární vyprávění. Takže bych neřekla, že se Batsi léčí na sluníčku (je tam pracovně zároveň) a je mu jedno a málo se trápí tím, co se děje doma. Jako mohl by, ale k čemu by to bylo? Tím by se nic nezměnilo.

Nemohu se ubránit vzpomínce na knihu Válka vtipů a hádanek, kde už King předvedl, že umí podobné vyprávění vést naprosto luxusně. Jistě, působí to, že je polovina knihy vata a okecávání, ale tohle je King a už dvanáctý díl. Takže znovu: vážně si tohle někdo může myslet? Jo, přesně...
Protože tohle je jádro pudla i netopýra. Pokud není v pohodě Bruce Wayne, není ani Batman...

Kresba opět luxusní. Hlavně když opět řádí kreslíř Mitch Gerads, tak jsem skoro nehodila slinu :D fakt umí. A moc ráda bych si přečetla něco, kde má větší prostor  :)

Možná je škoda, že čtenář čte první a druhou část s pauzou a mnohem víc to neocení. Ale...je úplně snadné přečíst znovu ;)

17 20.12.2022

Hmmm, tak tohle bylo hodně dobré. Tedy, nic se tady zásadního moc nestalo, ale v téhle sérii oceňuji, pokud jsou nové a nechutné věci dobře vyvedené. A já vždycky jenom koukám, jak to mohlo autora napadnout. A tady bylo hodně nápadů!

Navíc, konec byl prostě doják. Ať si bitva pokračuje, jak chce, na tohle jsem čekala tolik dílů!!! :)

14 13.12.2022

Tohle je v rámci Gantzu standardní díl. Tým zachraňuje lidi a narazí na nové..."cosi". To bylo zajímavé, jsem zvědavá, co bude dál. Ale jinak to bylo takové...krásně nakreslené šlapání zelí...

11 13.12.2022

Jednatřicátý díl Gantzu je jiný. Hodně jiný a mě se moc líbil.

Poslední díly za mě postrádaly prvek odpovědí alespoň na některé otázky. Potom jsme se dostali jinam a přišla nechutnost a zmar. Jenže tenhle díl...byl strašně fajn. Skoro nic se v něm na první pohled nestane, ale v té druhé vrstvě je toho poměrně hodně. Třeba to v akvárku bylo krásným důkazem, že ti stačí naděj. A byť se k tobě chovají jako ke zvířeti je to jenom na tobě, zda se jím staneš sám v sobě. Stejně jako ty drobné dílčí vítězství, která ti dodají sebevědomí, že to stojí za tu námahu. I kdyby to znamenalo nevyhrát válku.

Zbytek děje je o sestavování týmu a potom je...no, konec, no...ale to nevadí :)

14 13.12.2022

"...chtěl bych vám splnit přání, slečno roztomilá jako víla. Jakékoliv. Cokoli si budete přát. Pokud si tedy vůbec něco přejete, samozřejmě."

Řekla bych, že Birthday Girl je z tohohle ilustrovaného cyklu nejčtivější. Ale zároveň mi přijde, že si v té své lehkosti poměrně dost hraje s myšlením čtenáře vzhledem k tomu, v jakém je rozložení. Je to jenom na vás...

V téhle knize je nejvíc ilustrací. Děkuji, moc děkuji :)

27 12.12.2022

Smutek je individuální proces, se kterým se každý vypořádává po svém. Podle svých možností. Někdo jenom brečí, někdo kope kolem sebe, někdo uvnitř ztratí naděj, někdo napíše knihu, někdo natočí desku. Je to hodně osobní. Každá kniha, která není napsaná jenom kvůli penězům, vždy do ní autor a do svých příběhů vždy otiskne sám sebe. A ten text je též osobní. Jenže podobné knihy jako je je právě Zápisky o smutku, jsou za mě trochu jiné, protože ne každý má tu odvahu napsat něco podobného o sobě. Snazší je psát takhle o druhých, byť s přidáním sebe samotného. A já opravdu nevidím nic špatného na tom, o co autorce šlo. Ona nepsala žádnou univerzální pravdu o smutku. Ani nepsala návod na to, jak se člověk lépe vypořádá se ztratou. Psala o sobě a svých vlastních pocitech a jak to vnímala. A to je na místě plně respektovat a nikdo nemůže říct ani slovo na to, co napsala a co cítila. Jenom s tím plout...

Děkuji za tuhle nádhernou knihu :)

17 09.12.2022

Zvládne Dendži svou novou misi? Přeci jen, motivace jsou stále silné...

Kozyyy?

Dějem se vracíme k Dendžimu a Power přesně v moment, kde nás zanechal první díl série. Power je v břichu ďabelského netopýra a Dendži se snaží pomstít domácí mazlíčky celého světa. A ještě k tomu všechny ty motivace.

Kozyyy?

Dendži je postava, kterou je těžké si nezamilovat. Ano, chová se jako nadržený blbísek, ale zároveň v rámci toho dělá správné věci. A jeho motivace jsou prostě pubertálně uvěřitelné. Dost čtenářů se s ním díky tomu snadněji sžije a pochopí ho. Ale stejně jak se mění život, mohou se změnit i motivace. Ale Dendžiho humor naštěstí zůstává.

Kozyyy?

Kresba se drží kvality prvního dílu, ale je tady hodně mnohem víc akčních sekvencí. Hledání dalšího ďábla je originální, zábavné a skutečně skvěle nakreslené. Druhý díl série tedy beru jako skvělý moment zaháčkování, protože mám před sebou novou série na jejíž další nový díl se budu moc těšit.

16 05.12.2022

Chcete být lovcem ďáblů? Tak pozor na to, aby nezačali lovit i vás...

Kozyyy!

Dendži se topí v dluzích a kvůli tomu se dostane do nekonečné spirály věčného splacení a věčného zjištění, že to nikdy nebude dost. Přesto to chvíli funguje. Než se jeho šéf rozhledne, že lovit ďábly je nepraktická věc. Protože má s ďábly svoje vlastní úmysly. Na první pohled jednoduchá zápletka. Jenže v moment, kdy se z Dendžiho stane, po dohodě s jeho ďábelský mazlíčkem, ďábel, začne skutečná zábava. Protože následně na to se dostane do speciální jednotky lovců ďáblů. V které když se mu nebude dařit, tak jako kdyby nebyl.

Kozyyy!

Celý tenhle příběh je neskutečně bizarní, ale zároveň vtipný, vezme za srdíčko a pracuje se správnou mírou brutality. A taky se správnou mírou pubertální nadrženosti. (Proč ses neproměnil? Motorovka všechno zacáká krví a tady jsou skvělý porno časáky.) Vítejte ve světě Chainsaw Mana, kde motivace neurčuje, co je správné a co špatné. Co je bezpečné a co nebezpečné. Tady jde pouze a jenom o jednu věc. A to mě baví. Tahle manga se nebere vážně a to jsem potřebovala. Chvíli jenom vypnout a užít si šílenou jízdu  :)

Kozyyy!

V rámci nekonečné možnosti bizarnosti se otevírá široké pole pro ztvárnění nejenom samotného Dendži po přeměně se spoustu krve kolem, ale zároveň všech ostatních ďáblů. Je to vážně originální a nemám strach, že se mi to okouká. Kresba je celkově hodně povedená i v momentech, kdy neordinuje šílenství, ale jenom se mluví. Tohle se povedlo.

Kozyyy!

Možná jsem v hodnocení měkká a knize zbytečně nadržuji, ale je to tím, že splnila svůj účel. Vypnula jsem a bavila jsem se. První díl je možná odlehčený, ale podle naznáků mi něco říká, že se příběh časem posune i do trochu jiné roviny. Ale něco se nezmění...

Kozyyy!

Ps: Kozyyy!

17 05.12.2022

Tyhle tři příběhy nespojuje pouze období Halloweenu, ale celkově stavba příběhů. Nejde tady o zaporáky. Jde tady o Batmana nebo Bruce Wayna, který je zaporáky posouván, aby si uvědomil, o je hlavní a co je důležité.

Strach:
Skvělá halloweenská povídka s hlavní roli se Scarecrowem. Takže jistě, tady se dočkáme hodně věcí. Nechá se Batman vyděsit? A nechá se vyděsit Bruce Wayne? Protože mezitím je velký rozdíl. A když jde o ženy, je rozdíl mezi Batmanem a Brucem Waynem ještě podstatnější.

Bavila jsem se. Loeb odvedl skvělou práci. Ostatně...jako pokaždé.
5/5

Šílenství:
A máme tady příběh Mad Hattera, který má dost velkou obsesy na knihu knih (kterou já tedy rozhodně nikdy nečetla) a kterou četl i malý Bruce, ale skoro jako kdyby po Alenku v říši divů skoro každý neměl stejné pochopení. Byl do docela dobrý příběh, ale ne úplně top :(
4/5

Duchové:
Povedená variace na amejrickou klasiku, které jsem nikdy moc nepřišla na chuť, ale je pravda, že tady mile splnila svůj účel. Duchové udělaly, co měly. Přiměly Batmana, aby víc myslel na to, že je zároveň Bruce. Což každý už dopředu ví, že se stane, ale ta cesta je fajn...
4/5

Kresba Tima Salea je jako vždy dokonalá. A já si díky ní všechny příběhy užila ještě víc. Jo, tohle bavilo. I v adventu  ;)

17 04.12.2022

Slyšela jsem, že je to dobrý. No, už jsem si to sama i potvrdila... :)

Doufala jsem, že dostanu hutnou a temnou atmosféru alternativního vyprávění Spíďi se spoustou špíny a deště. A toho jsem dostala až až v obou příbězích. Nemám Spider-Mana v topce postav, o to víc mě překvapilo, jak je obojí vlastně fajn. Noir jsem si užila jako už dlouho nic, protože mám prostě ráda tyhle alternativní příběhy.

Takže nejdřív Noir.
Což je vlastně origin. Ale tady jsem si to užila, protože to bylo svěží a něco jiného, v kombinaci s noir žánrem. A co především? Pavouk nehláškuje! Haleluja satane noirovskovej, to jsem potřebovala! Protože příběh se odehrává v době, kdy se to fakt nehodí. A musím říct, že všichni zaporáci byli zakomponovaný dobře a originálně, což bylo fajn s tím, kde a kdy se nacházíme.

Pokračujeme s Oči bez tváře.
Druhému příběhu chvíli trvalo, než se pořádně rozjel, protože je víc ukecaný a víc mafianský. Ale když se to rozjelo, četla jsem vážně super materiál, o trochu (trochu víc) nadřazeném dokrotovi nad ostatními (o to víc jsem si jeho zakončení vychutnala). To bylo fajn. Déšť vystřídal vítr, aby v něm dobře vlály vlasy a celé to bylo ještě víc úúú. Já raději, když prší, ale to se potom hůř smutně dívá ve větru z balkónu, že...

Co ale musím moc pochválit, to je kresba. Vážně mě bavila a užila jsem si to. Tohle bylo prostě wau. A kostým Pavouka? Oj! Dobrý  :) Akční scény super. V prvním příběhu byla top ta pasáž s kousnutí pavoukem. V druhé byla nejlepší ta pohledová maskou, když dostává Pavouk nakládačku. A následný akce se zničenou maskou. Kdo četl, ví, o čem píšu. Tohle hodně můžu  :)

Paralelní světy....jsem ostuda. Ale teď se na film těším o to víc  :)

20 03.12.2022

Nejsem moc na tyhle knihy, ale když se mě jeden místní uživatel z Prahy zeptal, jestli si to nechci přečíst, tak jsem byla po přečtení anotace nervózní. Prostě na tyhle knihy nejsem, jak jsem se již svěřila. Ale tak jasný, že jsem souhlasila, protože jsem hodná holka a nechtěla jsem, aby Most naštval Prahu a vypukla emoční apokalypsa. No, dobře jsem udělala...

("A já viděl a věděl, že takhle vypadá smutek, že smutek jsou ty oči, že když někdo říká, jak moc je smutný, tak to jsou tyhle oči, jejich tíha, jejich slzy, jejich utopení - že smutek je veliký, nekonečný jako moře, kde se ztrácíte, že smutek bolí, stejně jako bolí ty oči, které se nemohou zavřít, schovat nebo utéct.")

Vyvolení stát se popelem je kniha, kde vám nesmí vadit, že forma je víc než obsah. No, teda pokud se vám forma bude líbit a oceníte jí. Protože ta ten obsah akorát umocňuje. Knihu nelze brát jako literatru faktu ani jako něco, co supluje hodinu dějepisu. Kvůli tomuhle musíte sáhnout někam jinam. A myslím, že kdyby to nebylo napsané právě takhle, určité pasáže by vyzněly úplně jinak. Mnohem míň náročněji, protože je to ve více knihách, že...ale i tak. Jenže tahle kniha je prostě jiná. A ještě k tomu dobře napsaná.

Fakt skvělá kniha, kterou by si měl přečíst úplně každý  :)

18 01.12.2022

Občas je cesta za pomstou jediná možnost jak skutečně poznat sám sebe...

Rikt je typický pubertální syn svého skřetího taťky a mamky. Netrpělý, nedočkavý, odmlouvá, hledá zkratky v životě, které neexistují, ale zároveň chce všechno vědět, nejlépe hned teď a být všeho součástí. Jenže když jeho rodiče zabije lidský lovec, Rykt se rozhodne pro cestu pomsty. Bude to Riktův konec nebo konečně najde sám sebe?

Skřet začíná nenápadně a je těžké uvěřit, že by to Rikt mohl zvládnout. Eric Grissom se totiž rozhodl jít standardní cestou, kterou zná každý, kdo má za sebou už nějaký klasický příběh. Prr, na tom já nevidím nic špatného. Právě naopak. Co je svět světem a dokud bude stát a my s ním, nikdo nic lépe funkčního nevymyslí. Protože tím se příběh automaticky nestává předvídatelný. Pro mě je naopak mnohem víc napínavější a byla bych zklamaná, kdyby některé fragmenty byly vynechané.

Zamilovala jsem se hned při pohledu na první okno. Will Perkins odvedl skvělou práci. Všechno v knize je díky jeho práci perfektní. A to je jenom začátek. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou kresbu podtrženou krásnýma barvama, které se do příběhu víc než hodily. Byla jsem okouzlena. Navíc je fajn, jak vypadá kniha jako věc celkově. Kresba na obálce je nádherná. Správně tajemná a navnadí na celý příběh. Jenže ona je krásná i pod přebalem a na vnitřních deskách. Vzhledem k tomu, že kniha původně vyšla jako paperback, palec nahoru směrem k vydavateli.

Skřet je epický příběh, který mě dostal svou atmosférou. Mám obecně podobné knihy moc ráda. Takže pokud se rádi ztrácíte v magii tajemného lesa a zároveň samy v sobě, je tahle kniha přesně pro vás.

23 01.12.2022

("Houby mor, lidi si neváží života, proto musel přijít trest od pána boha!" ... "Divnej bůh, když trestá chudáky." ... "Pane bože, smiluj se! Já už to nevydržím!")

Obsah?
Nemám náladu se s tím zdržovat. Přeci jen, je tady anotace.

Kresba?
Ta mi vůbec nesedla.
Většina oken se soustředí na obličeje postav a celé postavy. A uznávám, že první dvě stránky (děje, ne obsahu postav) jsou ok. Ale tam jsem se soustředila spíš na tu nechutnost. Jenže čím víc stran jsem přečetla, tím se mi to zdálo horší. Oceňuji, že způsob kresby asi dal zabrat. Po čase to začalo otravovat. I to stínování bylo postupně nepříjemný. A výrazy postav, především těch záporných, evokující kvůli stínování nechutného upoceného souseda ze samoty, který za ženu pojal svojí kozénku, to bylo na mě moc. Takže jo, na ulevilo se mi, když jsem byla na poslední straně. Asi to byl záměr, ale na mě to vůbec nefungovalo...

Nepochopila jsem, proč je kniha vytištěna na tak levnym, hnusnym a obyčejnym papíře, když za ní vydavatel chce přes čtyři kila!

Nebudu hodnotit vysoko, protože je to adaptace klasiky, na to je příběh (logicky) moc osekaný, aby přenesl kompletní sdělení, ale základy tam jsou, a kresba se mi nelíbila (kromě dvou celostránkových kreseb). Takže ať jsem klidně za barbara. Je mi to jedno.

14 29.11.2022

Dokáže přežít parta děti ve vesmíru na kolonizační vesmírné lodi na cestě k novému domovu? Vítejte na U.S.S. Montgomery.

Příběh Matky je skvělý a má spoustu vrstev. A je v něj jasný rukopis Jeffa Lemira. Děti jsou děti, měly by si hrát a dělat blbosti. Rozhodně by neměly dělat práci dospělých. Svých rodičů, svých mrtvých rodičů. Přesto musí dokončit misi a doletět na nové místo, protože na Zemi není už život dál možný. A v tom všem dětem pomáhá Valerie, lodní U.I.. Jenže ve vesmíru číhá mnohem víc nebezpečí než pouze, zda buď dost paliva, jídla a vzduchu.

"Toto je příběh naší matky. A její příběh ani zdaleka není šťastný. Její příběh začal krví a slzami. Její příběh začal tehdy, když naši stáří rodiče zemřeli. Její příběh začal tehdy, když jsme zůstali sami. Toto je příběh naší matky...toto je příběh Valerie."

Tenhle úvod je v knize hodně důležitý. Protože Matka je především o vnitřní síle člověka, obětování, o lásce a přežití. Někdy v polovině se ale kniha překlopí z milého dětského survivalu do dost drsného dospěláckého survivalu s dětskými hrdiny. Až se mi hned v hlavě vybavila ta nesmrtelná hláška: "Ve vesmíru tě nikdo neuslyší křičet.".

Chtěla bych moc zmínit kresbu Gabriela Hernandeze Walta. Není to moje první kniha, kde jsem narazila na jeho kresbu, ale tady měl celé hřiště pro sebe, a já si vizuální stránku užila. Hned několikrát jsem se přistihla, že jenom civím na ty krásné kresby přes celou stránku. Víc jsem nemohla, jak jsem byla tou dokonalostí paralizovaná. Protože kresba Walta je hodně specifická. A možná právě proto se najde i pár čtenářů, kterým nesedne. Ale mě to k příběhu sedlo.

Matka je příběhem, který se možná na první pohled tváří jako jednoduché vyprávění, ale kdo se do něj ponoří a pochopí to, co chtěl autor sdělit, bude na jeho konci odměněn. Já se na poslední stránce usmála...

30 22.11.2022

(V druhé polovině možná trochu SPOJLEŘIM.)
Autorka píše hned na začátku:
"Mé knihy a hlavní postavy nejsou pro choulostivé publikum. Zvrhlý král je romance o středoškolském tyranovi, určená pro zralé mladé čtenáře, a obsahuje kontroverzní situace, které mohou někomu připadat urážlivé. V Aidenovi žádného hrdinu NENAJDETE. Pokud však toužíte po padouchovi, tak s chutí do toho a vítejte ve světě zvrhlého krále."

Hned na začátek: nejsem citlivka. Taky poznám rozdíl mezi hrdinou padouchem a debilem. Navíc nechápu, jak může někdo tvrdit, že "bully romance" je jeho oblíbený typ romance. Přijde mi, že tenhle úvod je v knize z jediného důvodu: aby čtenářky, kterým se to líbilo, mohli říkat, že tohle je jediný důvod, proč se kniha nelíbila druhým. Já osobně mám s tímhle subžanru problém, protože nedává smysl. Protože? Není nic víc romantičtějšího, než když se romantizuje špatný chování, je to část vzorce, takže vlastně norma a komu se to nelíbí, je divnej. Protože ještě ani nejsme na straně padesát, a už máme za sebou druhý škrceníčko během šikanování. A ještě nejsme ani na straně sto a už se rozjíždí něco jako pokus o fyzický mučení jako součást šikanování. Ale chlapci se z toho krev nahrnula z mozku do kalhot, takže vlastně předehra. Jsem to ale ťuňťa nechápavá! Takže ta romance je tedy v tom, že jedna strana si to nechá líbit, aby druhé straně udělala radost, aby postupně druhé straně docházelo, že uspokojení není v násilí a ponižování samotném, ale v časem, které spolu tráví, protože to začne být fajn.

"Ve starých čínských knihách o válce se říká, že pokud chcete někomu porozumět, je nejlepší podívat se na věci z jeho úhlu pohledu. Uvažovat stejně jako on. Tohle s Aidenem nikdy v životě neudělám. Zvrácení úchyláci si nezaslouží pochopení."

Ta holka mi byla vážně sympatická. Škoda, že si tenhle přístup neudržela až do konce knihy. Ale jak jsem se dozvídala víc informací, tak mi to začínalo být jedno. Protože ona je Elsa vlastně stejná jako Aiden. Jenom to nevíme hned od začátku. Ale to neznamená, že proto je budu vnímat jako normální a s myšlenkou "Kdo jsem, abych určovala, co je normální?" jako ubohou výmluvou.

Nechci soudit ostatní, co o nich vypovídá, že se jim tohle líbí. Jsem pouze šťastná, že vím, co vypovídá o mě, když se mi to nelíbí. Nemám ráda utlačovaní a sexuální zneužívání. Ale možná bych se na to dívala jinak, kdybych už od začátku věděla, že není důvod, aby mi bylo Elsy líto (teď nemyslím poslední stránky). Ale anotace se mě snažila přesvědčit, že mi jí líto být má. Včetně obálky, kde mám problém uvěřit, že tohle jsou postavy ze střední, ale chápu, že pravda by se asi špatně prodávala. A děj je ve výsledku stejně trapný jako jakákoliv jiná kniha v žánru a úplně nechápu, proč se to neodehrává o pár let později v životě postav. Přeci jen, chovají se, jako kdyby ve svých úchylárnách měli už deset patnáct let praxi. Zvláštní...

Závěrečné zjištění toho, proč se v knize všechno dělo bylo úplně stejně trapné jako třeba v After. A úplně stejně předvídatelné. Velký špatný. Potřebuju to nutně něčím vyrovnat!

Tak tohhe bylo naprosto geniální!

Moc mě bavila ta paralera mezi normálním světem, který je též řízen určitými pravidly a úlem. Problém je ale v tom, že mi své slabé a nemocné "nenecháme jít" a uměle neurčujeme jejich osud, protože každý je určen pro něco. Byť by se dalo říct, že v uzavřené společnosti by se to dalo uskutečnit. Přeci jen, čím méně lidí, tím se snižuje pravděpodobnost individuálního postavení proti systému. No, nevím, zní mi to klasický vzorec sekty nebo totality. A víme, jak to tam dopadá...

Přesto...i přes ty špatné a nemorální věci, které jsem si v knize přečetla, nejlepší byl konec, hlavně poslední stránky. To bylo dost...no, jako z přístupu lidí...

18 13.11.2022

Tuhle knihu jsem si vybrala, protože mě zaujala anotace. Přišlo mi to zajímavé a chtěla jsem se dozvědět víc o městu Diaspar. Protože mě hned napadlo, že chci vědět, jak to v tom městě funguje. Protože tahle izolace má přeci své limity uzavřeného prostoru. A musím říct, že si mě kniha získala poměrně rychle. Přeci jen, v čem je hlavní hrdina jiný než všichni ostatní, se dozvíme hned na začátku. Tedy, četla jsem vydaní z roku 1992, tam to není rovnou v anotaci jako (jak jsem dodatečně zjistila) u nejnovějšího vydání. Plus to, co chce zjistit.

A musím říct, že kniha byla poměrně čtivá. Asi bych jí přečetla mnohem rychleji, kdybych měla víc času. Možná proto jsem u čtení tolik nepřemýšlela a můj komentář je trochu ubohej, ale já to zvládnu ;)

Jo, a potože nejsem technický typ, děkuji za poznámku, kterou do knihy vepsal čtenář přede mnou, ohledně špatného překladu jednotek vzdálenosti, které se u nás nepoužívají. Děkuji.

19 11.11.2022

Takže, máme před sebou poslední díl série o Gwendy. Jak to dopadlo?

Musím říct, že jsem se opět příjemně ztratila v tomhle krásném příběhu, a byla jsem za to ráda. Protože nakonec je to vlastně kronika jednoho života. A jak často tohle člověk dostane, že? Na začátku se setkáváme s Gwendy, už starší paní, která se chystá odletět do vesmíru s tajemným kufříkem, o kterém se poměrně brzy dozvíme, že je to naše stará známá skříňka...

("Asi nemám na vybranou, co?" ... "Ze všech lidí právě ty, Gwendy Patersonová, bys měla vědět, že máš vždycky na vybranou.")

Jenže od druhého dílu uteklo spousta vody. A je třeba nám říct dost věcí. Proto je vyprávění rozděleno do dvou linek. Co se dělo předtím, co nás dostalo do situace, že letíme s Gwendy do vesmíru. A ve druhé, co se děje ve vesmíru a co je poslední úkol pro Gwendy. Nechci nijak zlehčovat to, co se jí děje, ale díky tomu je vyprávění v přítomnosti (rok 2026) dost napínavé a hezky se s tím pracuje i dál v ději. Navíc, díky tomu jsem se mohla s novýma postavama mohla seznámit trochu jinak, než to bývá...no, normálně. Protože je kvůli tomu zvolená trochu jiná forma.

("Lidi nepotřebují skříňku s tlačítky, aby dělali hrozný věci. V lidském vědomí je spousta zla.")

Celý tenhle příběh byl strašně napínavý a určitých momentech hodně epický. Navíc je to celý dojemný a ten konec, to už byl poslední hřebíček do mojí emoční rakve. Což je u chladný mrchy jako jsem já, docela fajn, takže díky Mistře. Krásné uzavření série :)

Docela mě pobavila část, kdy se mluví o Derry. O tom špatném, zlém a temném městě. Což je poměrně vtipný s přihlédnutím na to, odkud je Gwendy...
A docela jsem koukala, kolik je v knize nejen odkazů, kolikrát i přímých napojení do dalších děl Kinga. Jako hodně, fakt hodně! A klidně ještě jednou hodně. Ale je to opět napsané tak, aby si čtení užil jak čtenář, který díla četl, tak i nečetl. To oceňuji. Takže ano, platí pravidlo, že "Série se čtou od začátku.", ale zároveň to neublíží ničemu, pokud tohle někdo čte jako první věc od Kinga, celou sérii ale...

Ale to drbání pána se symbiontem na hlavě mě nikdy neomrzí :)

21 05.11.2022

("Víly jsou mrchy!")

Jak název napovídá, tady se nehraje na nic jiného. Králové se řežou mezi sebou jako o život. A já fakt nevím, proč jsem si myslela, že je tohle poslední díl  :D

Právě naopak, tady se do děje zapojí hrdina hrdinů největší a myslím, že všem příště solidně zatopí  :)

("Víly jsou mrchy!")

18 31.10.2022