Lenka.Vílka komentáře u knih

Tentokrát se mnou děj konečně pořádně fungoval. Sice mě ukecanost dost ubíhela, ale nový svět byl fajn :)

11 25.04.2023

Já si na začátku řekla: To je ale zajímavé. Zdržím se tady déle?
Autor: Tůdke nůdle, muha haha.
Škoda :(

13 25.04.2023

Nebylo to špatné. Bavilo mě, že Černá koule je hodně konverzační a skoro bez akce, ale něco mi tam prostě chybělo....

12 25.04.2023

Moc se mi líbil ten propojující prvek skutečné události, kde buď postavy o události jenom mluví, vychází z nich následky jejich myšlenek nebo prostě tam jel pomáhat někdo, koho znají. Přesto je to v textu každé z povídek cítít jasně. Ta temnota, ztracenost, naléhavost, osudovost a samozřejmě ta klasická "Murakamiština". Vážně, s každou jeho další knihou jsem stále víc šťastnější, že jsem se do autora konečně začetla. Protože tohle já mám moc ráda. Když si každý v textu najde to svoje a přeloží si slova podle svého rozpoložení. Myslím, že takhle se pozná dobrý spisovatel. Že jeho texty takhle pracují se čtenářem. Děkuji  :)

Komentáře k povídkám jsou na místě k tomu příslušném  :)

20 16.04.2023

Těšila jsem se na Pavouka? Trochu jo a trochu ne. Fakt jsem se bála, že to už bude moc. Vzhledem k tomu, jak skončil předchozí díl. A potom držím knihu v ruce a tam je napsáno:

"Varování
Lars Kepler varuje, že v Pavoukovi dojde k odhalení některých detailů z knih Lazar a Písečný muž."

A já si říkám, že si za to "Keplerovi" můžou sami. Píšou knihy, který lidi kupují jiným lidem k Vánocům bez toho, aby věděli o co jde, protože jim to poradí v knihkupectví. A je úplně jedno, že by každý čtenář detektivek měl znát "První pravidlo detektivkářovo: Série se čtou od prvního dílu.". Jako kdyby nestačilo už jenom to, že během těch všech dílu porušili všechny pravidla Knoxe nejspíš i opakovaně. Takže díky? Zase se budeme znova přehrabovat v tý stejný kupě? Proč?!

Otázka pro bystré:
Proč je můj nejoblíbenější díl Lovec králíků?
A) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem
B) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem
C) neřeší se tam žádný kraviny kolem Jurka a všech těch magoř kolem
(Možná je v tom chyták.)

Jestli tam vyskočí z křoví další brácha, nějakej další fanoušek nebo třeba bachař, kterému se Jurek díval do očí déle než pět vteřin, což způsobilo, že se naladili na emoční efekvenci pochopili se, a to zlo se přeneslo do bachaře, slibuju, že už na tuhle sérii kašlu. Protože to by mohlo takhle potom být pořád dokola...

Byla jsem na straně osmdesát, furt se tam něco děje, byť se nestalo ještě vůbec nic, jenom tři mrtvolky, nebo kolik už, a já raději píšu tyhle trapný keci než to číst dál...

Nakonec to nebylo zase tak špatný. Možná jsem byla odrazená začátkem. Protože od druhé poloviny to chytne pořádnou rychlost a vlastně jsem se i dost bavila. Jenže i tak mám tentokrát s dějem trochu problém. Jako kdybych si řekla, že tyhle stejný triky na mě už nebudou fungovat. A je jedno, jak se duo snaží tlačit na pilu. A tady to bylo fakt moc. Pavouk není špatná kniha. Nemá (nakonec) ani špatný děj, ale většinu času jsem se nudila. Proto jsem se rozhodla nikomu nenadržovat a bohužel výš s hodnocením jít nemohu...

25 12.04.2023

Příběh Neviditelného je vlastně docela fajn. Ale jak jsem četla dál, začínala jsem mít docela problém s vyprávěním. Pokusím se tedy vysvětlit, proč jsem dala jenom tři hvězdy.

Ze začátku je všechno skvělé. Dobře budované. Atmosféra strachu z neznámého je dobře napsaná. Jenže strašně dlouho to je příběh vyprávěný z pohledu lidí, kdy se o Neviditelném nic neví. A potom až někde za polovinou se dostaví informace nahustěné ve sledu za sebou. Bohužel to už je v té části příběhu, kdy mi ho už nebylo líto jako na začátku, vlastně mě docela štval. A teď do toho vyprávění jeho příběhu. To nebylo nudné, právě naopak. Jenom mě postava Neviditelného o to víc štvala. Nehodnotím knihu na základě toho, jak jsem si oblíbila postavy, to prr. Jenom je problém v tom, jak je příběh poskládaný a já si nemohla Neviditelného oblíbit či pochopit. Nebyla k tomu příležitost. Kdyby byl příběh celý vyprávěný celý svědky událostí, kterým to bylo vyprávěno nebo pomocí deníku Neviditelného, šlo by to lépe poskládat. Možná bych byla spokojená mnohem víc. Jo, jo, škoda. A konec to bohužel nespravil. Byť se mi líbil.

19 07.04.2023

Mickey7 ví, co je jeho práce. Upsal se k tomu a je s tím spokojený. Je třeba poslat někoho na nebezpečnou práci? Na průzkum radiací zamořené oblasti? Do oblasti s potvorama? Ne všude se hodí poslat robota. A v ten moment je po ruce Mickey. Teď už Mickey7. A když to nevyjde, prostě se vyrobí Mickey8. Ale co se stane v okamžik, kdy se vyrobí Mickey8, ale Mickey7 je stále naživu? Oba musí tedy přijít na to, jak výváznout. Nejlépe naživu. Nebo alespoň jeden z nich.

Román Mickey7 je dobře napsaná kniha se skvělým příběhem. Byť mi chvíli trvalo zvyknout si na strukturu vyprávění a skládání vět do souvětí. Je to odlehčené, místy vyprávěné i dost ironicky. Hlavně, v první osobě Mickeyho7. A ten své vyprávění dost často směřuje právě ke čtenáři. Především když se vrací v čase, abychom se dozvěděli víc o postavách nebo situacích z minulosti. To způsobuje vtipné momenty i v dost vážných situacích. A právě z jeho vyprávění se nejlépe pozná právě jeho charakter. Kdo vůbec Mickey Barnes byl a jestli sám sebe tak nadále vnímá. Nebo jenom jako věc, která sice vypadá jako on, vzpomínky, zkušenosti a emoce, ale už to není on. Ale jsou všechny jeho verze opravdu stejné? Přeci jen Mickey7 má vzpomínky na poslední měsíc a jak to bylo s jeho poslední "smrtí". Narozdíl od své nové verze Mickey8, protože svoje vzpomínky už nějakou dobu neuplodoval. Všechno je o to víc podezřelé, když během devíti let Mickey umřel pouze šestkrát, ale v poslední době hned dvakrát. Nebo je to jenom náhoda kvůli lenosti?

Hodně oceňuji práci autora s celým procesem fungování a výrobu Postradatelných. A proč je takový problém, že je Mickey najednou dvakrát, v návaznosti na celkové fungování výpravy kvůli výrobě dalších verzí. A proč je sice fajn, že se může vždy vyrobit nový Mickey, ale taky proč si všichni přejí, aby se to dělo co nejmíň. Navíc když je váš nadřízený natalista, v jeho oblibě nikdy nebudete, protože celý proces je proti jeho víře. Autor se zároveň zamýšlí, jak to celé funguje i z té vnitřní stránky. Být nesmrtelný a umírat neustále dokola a znovu se vracet, je něco trochu jiného. Proto bylo zajímavé, že autor využil postavy z obou spekter názorů na věc ohledně Postradatelných. Jsou to stále lidi, kteří trpí během smrtí i svých dalších zrození? Jsou to jenom věci do mlýnku, na jejichž pocitech nezáleží? A co na to všechno Mickey?

Zahraniční recenze ke knize zmiňují tituly Marťan a Temná hmota. Ano, pokud se vám tyhle knihy líbily, Mickey7 si užijete, ale nečekejte nic výrazně podobného. Není to až tak přechytralý sci-fi survival jako Marťan. Ani se zde neřeší až tak velké sázky ohledně toho, jaká verze má nárok na to zůstat poslední jako v Temné hmotě. Edward Ashton napsal knihu, která je chytrá, zábavná a protože se stále něco děje nebo řeší, není čas na zbytečné úvahy. Ani zahlcení čtenáře vědeckými myšlenkami. Ideální materiál na filmové zpracování. Toho se dočkáme už v roce 2024 pod taktovkou oceňovaného režiséra Bong Joon-ho.

Mickey7 je kniha s příběhem, který zabaví na pár dní a nenudí. Ano, milovníkům military sci-fi konec knihy nesedne. Ale v tomhle příběhu a společně s faktem, že je to první díl série, dává naprostý smysl. Já si ráda přečtu pokračování a nemám problém s čistým svědomím knihu doporučit dál.

13 05.04.2023

Ano, pokračujeme tam, kde jsme minule skončili, a situace je to vyloženě patová. Zabít Dendžiho. A co nastane potom je rovno peklu. Za ty dva díly jsem si už zvykla, že Chainsaw Man je ujetá a zároveň brutální série. Ale tenhle díl byl absolutní špička. A začátek knihy je perfektní mix obou složek. Ano, potom následuje uvolněnější pasáž a ta výběr slíbeného francouzáka dopadne...no, ve stylu Dendžiho štěstí. A potom to už je čistý masakr. Aby kniha skončila v moment, kdy budete potřebovat další díl. Já u toho budu...

("Neopustím-li toto místo, nebudu moci přednést svou ideu na Nobelovu cenu. Měl bys zemřít a dopřát mi ji.")

Třetí díl série je možná zatím nejlepší a já jsem si to pekelně užila :)

13 27.03.2023

Naprosto skvělá novela, která mě dostala jak dějem, příběhem, tak i způsobem vyprávění. Tak jdeme na to...

Začnu tím, že jsem tuhle klasiku četla poprvé. A jelikož je rok 2023, mělo by se i brát v potaz, že originál je z roku 1895. Takže...funguje to i v dnešní době? Rozhodně ano. Funguje to i na toho, kdo si neujíždí na knihy z téhle doby? Budu odvážná a napíšu: tím si nejsem moc jistá.

Příběh Cestovatele v čase se čte dobře. Celá kniha je napsaná moc dobře. Nijak košatě, to jde za způsobem vyprávění. A tak nějak klidně, což jde zase za způsobem vyprávění, kvůli kterému nemáte (chvíli) důvod bát se o Cestovatele. Poznávání světa, kam se dostal, bylo skvělé. Tady jsem si to užívala hodně. Protože budoucnost zde popisovaná byla vážně skvěle a nijak "budoucnostně barbarsky", ne fakt to není jako v té filmové adaptaci z roku 2002. A díky za to!

Zmínila jsem způsob vyprávění. Neřekla bych, že je poplatný době vzniku. Jenom asi nesedí každému, protože se už nepoužívá. Ale já to mám takhle ráda. Moc. A právě proto ten konec působí o to víc...
epicky
tragicky
šťastně
Čtenáři vyber si podle toho v jakém jsi rozpoložení a domysli si příběh :)
A ruku na srdce, kdyby to skončilo jinak, asi dám hvězdu dolů, za nevyužití potenciálu vyprávěcí formy.

Takže je asi jasné, že já odešla spokojená z příjemného knižního zážitku :)

PS: moc fajn je, že kniha obsahuje obě verze finálové sekvence knihy :)

18 27.03.2023

Abych byla upřímná, chvíli jsem byla zaskočená jak děj vlezl do "zvláštního systému" vydávání knihy. Takže...přečteme si o tom, jak Damian zemřel někdy v budoucnu a bude to masterpice flashback, protože vydavatel je hlavička, nebo si to nepřečteme? Já jsem spíš pro tu druhou variantu. Je reálnější. Ale vadí to zase tolik? Po dočtení si jsem jistá, že zase tolik ne...

...protože tahle kniha si stojí sama za sebe a jo, rozhodně nenabízí nijak originální příběh ztráty, který nikdy ještě nikde nebyl. Ale já mám prostě ráda, když se příběh Batmana žene právě tímhle směrem. Když kolem sebe Bruce kope, protože mu to nedává smysl. Jaktože tomu nezabránil? Zrovna on. A co se rozhodne udělat je sice dost drsný (spíš k sobě samotnému) a jako kdyby následky nebyly už tak strašné. Jeho interakce s ostatními jsou tedy logicky sobecké. A kdyby se takhle choval někdo jiný než on, tak to má hned hodně jiné směřování. Jenže...

...co si budu nalhávat (a proč mi nevadí, že jsem něco přeskočila), stejně jsou nejlepší následky. A jak se to stalo, se stejně z téhle knihy dozvíme. Což je zároveň nevýhoda. Působí to v celku dobře a naprosto dává smysl, ale takhle osamoceně to vyzní spíš jako natahování. A přestože je to dobře napsaný, chybělo mi tam prostě toho, co zbožňuju. Víc BatPsycho. Kdyby tohle napsal třeba Tom King, byla by to ještě ještě větší jízda. Takhle jsem si sice místy říkala, zda to už nestačí, že už toho řekl dost, protože slova do pusy nejdou nazvat zpátky v životě ani v knize.

Takže skvělá kniha, ale chybělo tomu něco, co by mi způsobilo husí kůži. Takhle mi nevadí jít hned za jiným příběhem. Rezonuje to míň, než jsem očekávala.

Kresba naprosto skvělá. A ten začátek? Ta zoufalost byla prostě cítit. A všechny ty ztvárněný momenty předtím a teď? Wau! To bylo hodně emoční. Jenže potom do toho přišly pěsti v druhé polovině a už to byl zase standard (krásný, ale furt standard).

Jinak, spokojená jsem nakonec byla moc. Asi i víc, než jsem čekala  :)

11 22.03.2023

Dobrý, zajímavý a hodně příjemný příběh!

V Gothamu se schyluje k něčemu špatnému. Něčemu, co by mohlo zničit celé město. Nikdo není v bezpečí.

"Brány Gothamu způsobí zkázu prvním rodinám."

A přestože to zní tak epicky a za scénářem hlavního příběhu (ještě tam jdou dva malé pár stránkové) stojí Snyder, je to vlastně takový komorní příběh. Skromný a motivace dávají smysl, protože linka z minulosti a důvod všeho, je budované poměrně dlouho. Tady není žádné "protože proto" a rána pěstí. Možná proto (i přesto) mi tam něco chybělo, co způsobuje to, že komiksy, kde není pod maskou Batmana Bruce jsou takové jiné. Mám ráda způsob jeho myšlenek a analýzování. Jenže Dick není Bruce a všechno tolik neřeší, nerozebírá a ani není ostatními rozebírán. Ta složka tam chybí.

Jinak vážně skvělý příběh, který je vážně skvěle nakreslený a jeho čtení jsem si užila. A kniha mi udělala radost.

4,5/5

12 21.03.2023

Neb když to lze napsat jednoduše, proč to nenapsat komplikovaně...
Na čtení tohohle komiksu jsem se musela hodně soustředit. Jako fakt hodně, abych neztratila nit, ale stálo to za to. Skvěle napsané s naprosto strhující kresbou. A přestože to většinu času vypadá, že autor si možná nadýchal až moc čerstvého vzduchu a udělalo mu to guláš v hlavě, výsledek je moc příjemný  :)

13 17.03.2023

Vlastně...nečekala jsem to tak dobrý!

Ve svitu Měsíce je dobře napsaná kniha, která má hlavu a patu, její děj je svižný, napínavý. Je zde dobře sepsané to, co na téhle postavě mám ráda. A přestože jí je teprve patnáct a ještě není ve "své věci" tak hluboko, nespadá vyprávění do patetického pitvání pocitů. Jenom si párkrát vzdychne. A nedivím se. Vždyť Bruce má fakt dokonalý vlasy!

To, že se děj některým věcem věnuje méně mi tentokrát (jako jsem si na to stěžovala u Raven) vůbec nevadilo, protože se kniha věnuje jiným vážným tématům a nebojí se je ukázat celé. Žádné zkratky, žádná autocenzura autorky. Kniha tak působí o trochu dospěleji, protože sama Selina prostě dospěla dřív. Ne svou volbou. Ale volbou druhých. A je na čase ukázat světu, že i když je na začátku "Tma", stačí najít sílu, aby přišlo "Světlo", protože svobodu lze najít v "V jasném svitu bílého Měsíce".

Tohle se prostě hodně povedlo. Navíc opět skvělá kresba, kde použití těch dvou palet barev funguje dokonale. Pokud je společným prvkem edice tahle podobná kresba, ráda si z ní přečtu další knihy  :)

4,5/5

12 15.03.2023

První díl nové komiksové série o Raven mě překvapil, zaskočil, lehce potěšil a v mnoha ohledech zároveň dost zklamal. Ale postupně...

Začnu tím pozitivním. Kami Garcia umí psát. Umí dobře volit slova a dává to dohromady smysl. To jsem věděla už před čtením téhle knihy. Jenom jsem měla trochu obavy, jestli to bude v pohodě i v komiksu, když Kami píše běžně romány. A trochu to tam bylo v některých místech zvláštní. A práce s napětím podle mě nefunguje úplně ideálně, protože šablonu románu nelze použít na komiks. Sešity a kapitoly fungují jinak.

Příběh sám o sobě je docela povrchní, tj pouze klouže po povrchu, a soustředí se převážně na věci, které nejvíc zajímají mladé čtenáře. Jenže...to samé by potom šlo příběhově zasadit do čehokoliv. Takže je jedno, zda je to Raven nebo by to byla třeba nějaká jiná nová postava. A kdybych Raven neznala ze seriálu Titans, přiznám to, místy bych asi z děje byla zmatená, protože se o ní skoro nic nic nedozvím a na konci bum, nepřítel během pár stránek poražen. Rozdíl by prostě nešel poznat. Protože tady se děj většinou času soustředí na školní problémy. Což je naprosto v pořádku. Ale kdyby to bylo víc propleteno jejím vnitřním bojem a bylo ho tam prostě víc, bylo by to lepší. A je mi jasný, že by to nevadilo ani oné primární cílovce.

Co se mi ale hodně líbilo, byla kresba a způsob využívání barev. To se moc povedlo. Jenže tohle byla ta nejlepší věc na celé knize. To docela zamrzí. Škoda.

Raven není špatná kniha, jenom jsem čekala víc. Nemůžu se zbavit dojmu, že je kniha lehce odfláknutá a hraje se tady až moc na jistotu. Že mladý sežerou všechno. Pamatuju si, co jsem četla ve čtrnácti. Tohle by mi nestačilo. Prostě průměr.

9 14.03.2023

Co může člověka vytrhnout z čtecí krize lépe než roztomilá pohádka pro malé děti!

Od téhle knihy dostanete přesně to, co od ní očekáváte hned při prvním pohledu. Převyprávěný děj první série, který je upravený stylem psaní pro děti od desíti do třinácti let. A tady musím ocenit práci autora. I mě se to četlo dobře s myšlenkou, jak je úsměvné, co ve svém věku potřebuju k šťastnému čtenářskému zážitku, ale děti jsou v dobré péči, to je to nejdůležitější, takže jsem vlastně v pohodě.

A teď trochu střízlivého pohledu...
Je to naprosto zbytečná kniha, protože se její přepis zbytečně soustředí na děti, byť to chápu, a která nepřináší nic nového, akorát dá trochu penízků do správných kapes. A kam dál? Rozhodně to cestou to vemte kolem hračkářství. Co by přece rodič pro svoje děťátko neudělal! Navíc, když je v knize i pár obrázků ze seriálu. Jo, prostě proto jenom už! Alespoň, že hajzlík zlaťoučkej něco čte. (Vy ostatní to dáte za hoďku.) A teď šup, šup, merš se neprodá tím, že na něj budete jenom koukat přes výlohu!

Tak fajn, knihu pro dvanáctiletý kluky mám za sebou. Kam dál? Vidím to na komiks pro čtrnáctiletý holky...

9 14.03.2023

SPOILERY

Poměrně nedávno jsem četla svůj první komiks od "stejný bandy", která u nás vydala i Zpověď. A teď mám z toho ten špatný pocit v břiše. Ten určitě taky znáte. Vzniká pokud jste už přečetli víc komiksů nebo pokud jste trochu starší a čtení příběhů vnímáte jinak, než čtením toho co je "in". Teď jako by si každý myslel, že může vydávat komiksy a mangu. Protože to letí. A problém je potom v tom, že vzniká až moc okatě dojem dojení populárního žánru. Protože pokud má být tohle nový standard vydávání komiksů, tak mě napadá, že se náš svět žene do záhuby. Protože...

...relativně snesitelný příběh a relativně neurážející průměrnou kresbu totiž posílá ještě níž naprosto šhitózní papír. A co měly znamenat ty dvě první stránky z jiného papíru? Asi ten nejlevnější, který je k dispozici. Protože za stejné peníze seženete u konkurence lepší kvalitu. Mmch, ta stejná konkurence knihu prodává levněji než vlajkové knihkupectví vydavatele. Tak kde je problém?! V nákladu na výtisk asi ne, když výsledný produkt stojí stejně jako luxusní materiál jiných vydavatelů. A u mangy nelze do hodnocení nezapočítat všechny složky: příběh, kresbu a knihu jako celek :(

Na téhle knize asi ani nevadí, že je docela dost explicitní. Číst tohle v románu je pro dost lidí přijatelnější. Jednu scénu z mučení napsal i nedávno třeba Mistr King a v beletrii to bylo dost drsné. Takže obrázky jsou možná lepší. Čtenář si to nepředstavuje hůř. Ale bacha na to, aby vás trochu nezmátla anotace. Tahle série není o chlápkovi, který má svoje démony a ventiluje emoce stejně třeba jako Dexter Morgan. Ani není zběsilý spasitel třeba jako Frank Castle, u kterého si občas kladete otázku, zda si to už vyloženě neužívá, ale potom vám dojde, že je to jenom nekonečná smyčka. Jenže Hiroky Dan si to užívá. Není za tím žádná psychologie. Prostě jenom ubližuje lidem, kteří ublížili jiným lidem. Jeho komentář když během mučení své oběti dojde k malé nehodě a umučený umře, zní strašně úchylně. Problém je v tom, že i tak je to na minimu prostoru a většinu knihy je v obměnách dívek zobrazované znásilnění v různých formách. Jupí! To prostě chceš! A já jako čtenář mám doufat, že jde jenom o to šokovat čtenáře na začátku série a potom teprve se začne nějaký hlubší psychologický rozbor? Mám blbý tušení, že to nedostanu. A to hned ze dvou důvodů, který jsou dost očividný a jsou jasný každému, kdo se v komentáři dostal až sem. Hiroky zatím pouze působí, že si svoje činy užívá. Až moc. Což je jediná informace o jeho charakteru za první knihu a že se vnímá lepším než jeho oběti (což sám řekne, nevychází to z děje...i když..). S tím nemohu souhlasit. Protože kdo je tedy horší? On nebo jeho oběti? Odpověď na tuhle otázku asi rozhodne, zda si vy koupíte pokračování...

Nepřišla jsem na to, pro koho je kniha určená. Je to prý kniha 18+, ale nikde to na ní není napsané. Ani vydavatel to neuvádí. Někde je u prodejců vedeno "doporučení 18+", ale D$@^@&*@ý chce při fyzickém prodeji občanku. Ale když zmíní Zemanovo oblíbené slovo v synonymu nebo dokonce anglicky (!!!!!), je to cenzurované. Asi nemohli sáhnout do originálu. Nevím. Prostě zvláštní. Vy, kdo jste to četli? Komu by jste knihu doporučili nebo mu jí koupili? Pracovat v příběhu s násilím není snadné. A tady se to nepovedlo. Tady je to laciný a trapný.
(Paradox je, že se to asi nejvíc bude líbit pubertálním děckám.)

Pokud budete mít to "štěstí" a knihu budete mít zadarmo jako já, tak si to klidně přečtětě. Ale jinak to za tu investici nestojí.

14 23.02.2023

První část příběhu byla fajn, dobře se četla, al nijak zvlášť jsem se do něj neponořila.

Zato druhá, poměrnější, část příběhu, který se odehrává ve stejné době jako Mláďata v Zemi hraček, byla mnohem zajímavější a čtivější, přestože možná až moc přímočará. Dobrodružství Sněhurky, která rozhodně nechce dostát primitivnímu slibu z minulosti, bylo dobré a vtipné.

Ale něco tomu chybělo.
(Hodnocení krátkého Oz příběhu jsem do hodnocení nepočítala, to není důvod jenom čtyř hvězd.)

13 23.02.2023

Milé, blbé, vtipné, své :)

Tahle hubená knížečka mě hned několikrát rozesmála. A několikrát vážně hodně, vážně nahlas. Jednostránkové (na dvě tam jsou asi tak jenom čtyři věci) vtipy se skvělou pointou. Mladší asi ocení mimoně. Já ani pořádně nevím, v jakém filmu úplně poprvé prudili, než si zasloužili svůj vlastní prostor. Barbar, co?

Ale vtipný a dobře nakreslený na pár minut zabavení to úkol splnilo. Takže fajn :)

14 22.02.2023

Po událostech první knihy by se mohlo zdát, že je čas na chvilku oddechu. Jenže to by Wade nemohl objevit další vejce, které v sobě skrývá něco, co by pro lidi mohlo být jak přínosné, tak zároveň nebezpečné. Nový způsob fungování a vnímání OASISu. A potom ještě ta druhá věc. No uf!

Kromě napínavé příběhu, který sice lehce kopíruje první knihu, Ready Player Two nadhazuje hned několik témat.
Pokud se budete ve virtuálním světě cítit tak, že nepoznáte rozdíl od skutečnosti, co vám zabrání neprahnout pouze po téhle jiné realitě? Světě, kde můžete navíc zažít jakoukoliv emoci, cítění a prožití, které ostatní nahrají do systému?
A taky především to, zda celá ta virtuální realita není nakonec lepší, protože se snižují nemoci a snižuje se přelidnění, protože spolu lidi nemají tolik fyzický kontakt a třeba i ta kriminalita je menší, když jsou všichny zalogovaní. Takže je všechno vlastně fajn.
A především to nejdůležitější. Jak jsme něčím zaslepení, když nechceme vidět i tu stinnou stránku.

("Měli jste poslouchat tady vaši kamarádku Samanthu. Měla pravdu. Viděli jste seriál Sword Art Online i všechny díly Matrixu, a stejně jste považovali za dobrý nápad přenechat kontrolu nad svým mozkem počítači? Tak teď alespoň vidíte, co se může stát!")

Velkou nevýhodou knihy je hodně pomalý rozjezd a nelineárně vyprávěný začátek, který zabírá první čtvrtinu knihy. A slouží k znovu představení postav, protože se někteří hodně změnili. A ještě napínavě shrnout, co se dělo poslední tři roky, proč došlo k rozdělení přátelství na věky a proč se Wade najednou chová jako tupoun a všechno mu dochází mnohem pomaleji než dřív. A vlastně až odhalením karet v polovině knihy příběh skutečně začíná. Tahla nevýhoda je částečně výhodou. Ready Player Two kvůli tomu působí jako kniha, kterou lze (pokud vám nejde o prožitek, ale jenom si chcete přečíst současnou knihu) číst samostatně bez znalosti Ready Player One. Tak jako tak se dozvíte všechno, co je třeba, aby jste se neztratili.

I Ready Player Two je opět plný milionem popkultulních odkazů chytře zakomponovaných nejen do textu, ale i děje. A je jenom na vás, které hádanky vám udělají větší radost, a které pochopíte hned, jak jsou nápovědy zmíněné, nebo až potom dál, když vám je auror skrz postavy vysvětlí. Prostě klasický Ernest Cline. A já mu moc děkuji za Třetí fragment. Moje oblíbené filmy.

Ready Player Two je kniha, která není jenom pro fandy. I když se nebudete chytat v nějakých odkazech (jako třeba já v čemkoliv ohledně her), všechno se vám vysvětlí. Přičemž je to čtivě napsané. A od druhé poloviny děj jede a ani na vteřinu se nezastaví. Stejně jako hrdinové omezení časem, během kterého musejí všechno stihnout. Prostě jako první díl. Pokud se vám nelíbil, zde nečekejte změnu.

Konec mi úplně nesedl. Ale to bylo jenom proto, že já bych asi udělala jednu věc jinak než Wade. Ale pokud to znamená, že by díky tomu mohlo být pokračování, jsem s tím v pohodě  :)

14 20.02.2023

Jak dopadlo pokračování akční pecky o nesmrtelném bojovníkovi? Na jedničku.

Už první díl ve mě zanechal spoustu otázek a já se na pokračování moc těšila. A řekla bych, že jsem s ním dostala přesně to, co mi předtím chybělo. Jít víc do hloubky celé téhle věci s božstvím a následnou nesmrtelností. A tak B. doufá, že najde svého otce, aby dostal další odpovědi. Protože doufá, že by mu to pomohlo.

BRZRKR 2 je tedy knihou dost jinou než ta předchozí. Především v ní není tolik akce a krve. Když už to přijde, dobře se to čte a skvěle na kresbu dívá, ale v poměrně menším množství. Přesto je tempo knihy neskutečné. A najednou byl konec knihy a já ani nevěděla, jak se to stalo.

Povedená kniha, která má všechno, co je třeba, aby svého čtenáře bavila. Mise splněna  :)

14 13.02.2023