Lenka4 komentáře u knih

Sbírka neuchvátí krásou či dokonalostí veršů, ale svým obsahem. Netradiční, působivá forma sdělení pocitů člověka za mřížemi. Co jsem vlastně udělal: "Když se mě ptala žena ze své opuštěnosti, co jsem udělal, že mě obvinili z podvracení republiky, odpověděl jsem jí v dopise povoleném jednou za čtrnáct dní: Psal jsem verše a psal o poezii. Nikdy se to neměla dovědět. Cenzura na generální prokuratuře tu větu k nepoznání začernila, protože ohrožuje stát, který přece musí být chráněn před podobnými zločiny."

1 12.07.2017

Nesmělé zabydlování samoty, která dává osídlenci najevo, že je stejně jen hostem, v úvodní části Milíře zaujme atmosférou. Ovšem další oddíly už přinášejí jen roztěkanost a prázdná slova, v nichž těžko najít, co jimi autorka chce sdělit světu.

1 21.06.2017

Životy všech žen jistě stojí za připomenutí, ale jejich zpracování se příliš nevydařilo. Styl psaní je nezáživný, povrchně uspěchaný a přes veškerou autorčinu snahu nevzbuzuje žádné emoce. Hodně rušivě působí používání současných hovorových výrazů jako "měla velkou kliku", či "převálcovala většinu konkurentů" a pod.

1 20.06.2017

Pohnutky ke spáchání zlých činů se v podstatě nemění. V každé době a v každém společenském zřízení se vyskytují jedinci, kteří při řešení svých osobních problémů či pro naplnění ambicí jdou obrazně i fakticky "přes mrtvoly". Jediný posun lze vidět v dekriminalizaci homosexuality. Výběr případů je pestrý, oceňuji nástin dobové politické situace. Jen škoda, že Ivo Pejčoch znovu uvádí příběhy již publikované v knize Masarykovy vražedkyně.

1 05.06.2017

Autorka čerpá z již publikovaných textů, takže kniha nepřináší téměř nic nového. Z osobního života Milady Horákové jsou zcela pominuti její přátelé a přítelkyně, spolupracovníci, o manželovi a dceři se nedozvíme téměř nic, stejně tak jako o hospodyni, která k soukromí patří také. Zajímavá je zmínka o ochotnickém divadle, žel bez jakýchkoliv bližších údajů o souboru a představeních. Autorka líčí Miladu Horákovou jako ideální osobnost, přičemž používá nadnesené a emotivní výrazové prostředky. Bylo by vhodné je podložit fakty. Třeba u často opakované "nadané právničky" uvést příklady úspěšně vyřešených případů. Nahnilou třešničkou na nepodařeném dortu je pak numerologická kapitola, za niž by, jak se domnívám, autorku nepochválila ani racionálně uvažující Milada Horáková. Výsledkem je notně zploštělý a neživotný portrét. Michaela Košťálová v nejlepší snaze vystavět Miladě Horákové skvělý pomník, poskytla této osobnosti spíše medvědí službu.

1 20.05.2017

Pravým důvodem k vyvraždění javoříčských mužů byla nejspíš pomsta Němců. Možná ani ne za vraždu Hidle Victorové či 20 vlasovců. Ale třeba byl někdo pro ně významný mezi lidmi, které partyzáni zajali a postříleli v okolí. O dramatičnosti událostí hodně vypovídají protokoly z výslechů. Škoda, že autor nevěnoval alespoň pár řádek každé z obětí, osudům pozůstalých žen a dětí a obnově vesnice. Takřka novinářský styl psaní s častým opakováním či zveličováním různých událostí a používáním otázek působí trochu rušivě; líčení dějů je místy nepřehledné.

1 05.05.2017

Velice zajímavý je článek Petra Jiráka "V Újezdci před 55 lety vyvrcholila tragédie rodiny Zavadilovy", který dramaticky líčí událost dle dochovaných dokumentů a v závěru ji porovnává s literárním zpracováním, pro které se stala námětem.

1 19.04.2017

Sympatické je, že pan Vondruška umí psát detektivky, které sice obsahují různé mordy i mučení, ale nevyvolávají hrůzu. Ač se jedná o příběhy z historie, jejich protagonisté by se se svými charaktery a způsoby jednání neztratili ani v dnešní době. Jen ti kati by se museli rekvalifikovat.

1 19.03.2017

Detektivka příhodná pro čtení za zimních večerů. Tedy spíše za zimního večera, neboť odejít od rozečtené knihy jde těžko. Jen trochu udiví neobvyklá fyzická zdatnost některých postav.

1 13.02.2017

Pěkný příběh až na jeden detail, který nebyl zcela "vychytaný". Ale vše odpuštěno za umožnění návštěvy dolu a zasvěcení do tajů těžby stříbra.

1 29.01.2017

Námět je dobrý, leč zpracování žalostné. Spousta nelogičností v ději i v jednání osob, které jsou charakterově zjednodušené a většinou nadmíru podivné a přepjaté. Příběh je nepropracovaný, autor rozhodně nebyl mistr pera. Není důvod přihlížet při hodnocení knihy k době jejího napsání, v každém století vznikala díla vynikající, dobrá, i nepovedená.

1 13.01.2017

Deník i dopisy obsahují autorovy úvahy rázu filosofického i zcela materiálního, přemýšlení o budoucím životě. Často se vyjadřuje velice poeticky. Svědectví o atmosféře a zvláštních událostech v pracovním nasazení umocňují jeho verše. Sympatická je neustálá snaha o kultivaci prostředí a slušné jednání ve společnosti lidí, kteří tyto hodnoty neuznávají. V tomto ohledu by člověk ze svých zásad i přes udivené či škodolibé reakce okolí opravdu nikdy polevovat neměl.

1 13.12.2016

Gabrieliny zápisky jsou poměrně kusé. Knížka si zaslouží nejvyšší ohodnocení především za dvě úvodní studie. Velmi zajímavé jsou informace o tom, co obsahovala knihovna venkovského zámku a o vhodné vzdělávací četbě pro dámy, jakož i o tehdy módní literatuře a jejích autorech. "Někteří osvícenští lékaři se domnívali, že ženám přílišné čtení škodí, může způsobovat nespavost, malátnost, sklon k mdlobám, nervozitu či plačtivost. Známý je názor Jeana Jacquesa Rousseaua uvedený v předmluvě k jeho románu Nová Héloisa, že žádná ctnostná dívka nečte romány."

1 03.12.2016

Kromě zajímavých momentů ze života známých i méně známých osobností je přínosem také turisticko-reportážní pohled zahraničního návštěvníka na skutečnosti, se kterými se v naší zemi setkal. Velmi příjemné čtení.

1 29.11.2016

Velice pěkný úvod Josefa Janáčka. Ze zápisů předků Mikuláše Dačického si čtenář oživí znalosti dějepisu. Nejpřínosnější jsou autorovy záznamy o aktuální kutnohorské politické, ekonomické a bezpečnostní situaci, doplněné zprávami ze společnosti a černou kronikou. A určitě stojí za to, obohatit si slovník některými staročeskými výrazy.

1 27.11.2016

Očekávala jsem, že kniha bude obsahovat ucelené příběhy lidí. Jde však spíše o pokus vědecky téma zpracovat, což je u vzpomínek velice obtížné. Velkou roli hraje osobnost a nátura vypravěče, v paměti se po desetiletích něco již nevybaví a o něčem se hovořit nechce. Studie vystavěna na těchto základech musí dojít k jedinému výsledku - vzpomínky jsou velice individuální záležitostí a zobecňovat konkrétní lidské osudy prostě nejde. Větší vypovídací hodnotu by proto měly přepisy autentických záznamů vyprávění pamětníků.

1 05.11.2016

Autor velice precizně a detailně popisuje prostředí, ve kterém Gustáv Husák v dětství a mládí žil a v němž se pohyboval. Především však seznamuje s obecnou dobovou situací ve slovenském školství od nejnižšího po vysoké a velkou pozornost věnuje studentským aktivitám politickým i společenským. Zdá se, jako by toto bylo nosné téma, sám Husák se v textu, obzvláště do doby studia na právnické fakultě, dost ztrácí. Knihu by oživily vzpomínky pamětníků, použití převahy pramenů z archivních fondů škol v konečném důsledků vede k jisté suchosti textu a neživotnosti Husákovy osobnosti. O jeho soukromých vztazích ke spolužákům, Magdě Lokvencové, otci a sourozencům kniha vypovídá velmi málo.

1 25.10.2016

Velice obsažný a mnohostranný pohled na vývoj školství. Jen mě napadá, že by bylo škoda podobně nezpracovat i 20. století.

1 20.10.2016

Své kouzlo mají naučné výpisky i samotné Dlaskovy zápisy o událostech, které v daném roce považoval za nejdůležitější. K nim patří samozřejmě hlavně záznamy o sklizních, překvapivá je částá likvidace úrody hlemýždi. Množství zápisů se týká také požárů či povodní a jejich obětí. Jen o vlastní rodině se hospodář zmiňuje velice sporadicky. Je dobře, že se editorka snažila ponechat zápisům původní jazykovou podobu.

1 17.10.2016

Za člověka mluví jeho dílo a to je v knize popsáno a reprodukováno v míře velké. Možná až trochu nadbytečně, neboť kapitola Literární tvorba pro děti stručně opakuje některé informace již dříve uvedené. Také forma této části (s poznámkovým aparátem) mírně narušuje celkový styl publikace. Ocenění si zaslouží reprodukce ilustrací, které zachycují výtvarný vývoj O. Sekory. Porovnání původních verzí kreseb s upravenými v pozdějším období je velice zajímavé. Překvapivé jsou Sekorovy obrázky z cest a hlavně jeho deník z pracovního tábora. Myslím, že pro osobní život spisovatele by se v knize prostor našel, ale těžko najít někoho dalšího (kromě syna, který své vzpomínky sepsal), kdo by o něm mohl vydat svědectví.

1 14.10.2016