Lenka4 komentáře u knih
Povídky mají společné téma emigrace. A také čtivost a pěkné pointy. Přitom každý příběh je jiný – dojemný, úsměvný, důvtipný.
Starý mnich působí svérázně, ale mile. Jeho delší pobyt ve světské společnosti by však mohl mít za následek nový zločin, kdy by se vyšetřovatel stal obětí. Okolí vystavené tak štědrému rozsévání biblických mouder bez praktického přínosu by mohlo záhy ztratit trpělivost. Koketování s nadpřirozenem naštěstí příběh neprorostlo do otravné míry a zůstalo v hranicích uvěřitelnosti. Děj se odvíjí příjemným tempem loudavého koně.
Nostalgické vzpomínky na mládí v Jaroměři. Hodně podrobné, občas se opakující. Knihu asi více ocení místní rodáci, kteří v ní mohou najít zmínky o svých příbuzných či známých.
Chatrná koncepce díla, nesmyslné scény, nepochopitelný způsob uvažování hlavní hrdinky. A k tomu naivní myšlenka, že by vůbec něco mohlo církví otřást. Román je tak špatný, že svádí k domněnce, že snad autor zamýšlel napsat parodii.
Sarkasmus ze zoufalství je zcela pochopitelný. Vypsat se z nezáviděníhodných zážitků je dobrá cesta. Ovšem styl z jedné vody na čisto knížce moc neprospěl. Domnívám se, že úpravy s určitým časovým odstupem by dílo posunuly na vyšší úroveň.
Z většiny rozhovorů nelze nabýt optimistického dojmu, že by svět při své proměně směřoval k zářným zítřkům. Rozhodně není na škodu seznámit se s problémy, které trápí obyvatele jiných zemí. Za čas se mohou objevit i u nás. Rozmanitost témat zaručuje, že mezi nimi najde každý pro sebe něco k zamyšlení.
Divadelní hra má výhodu, že se odvíjí jen dopředu a divák nemá příležitost si zpětně přehrát místa, která se mu v rozuzlení nějak nepozdávají. Kniha tuto příležitost dává. Lze tak odhalit nepřesnosti, kterých by se autorka, pokud by námět pojala jako román, určitě vyvarovala.
Výstižný titul. Varující obsah zůstal skryt pod šedivě nudnou galábií utkanou z častého opakování již řečeného a bez ozdobného prvku dramatičnosti. Překvapující je řešení únosu dětí zpětným únosem. Co by se stalo únoskyni, kdyby byla v zahraničí při činu přistižena?
Valentýně je dvacet pět let, ale chová se jako puberťačka. Zkultivovat by potřebovala nejen ona, ale i text knihy.
Ruiny mají své kouzlo. Podněcují fantazii, vyvolávají romantické či děsivé představy. Vlastně je dobře, že stále vznikají nová opuštěná místa, která umožňují prožívat dobrodružství objevování. Každý se neodváží lézt přes plot a procházet stavby propadající se do zkázy. Díky působivým fotografiím lze jejich interiéry navštívit zcela bez rizika újmy na zdraví.
Vypravěčkami jsou mladé ženy. S tímto faktem však vůbec neladí monotónní text. Takováto uvadlost bez jiskry by slušela jen starší osobě, která od života už vůbec nic nečeká, či člověku stiženému trudnomyslností.
Povídky připomínají venkovské obrázky, které před sto a více lety krátily chvíli našim předkům. Současníky už příliš neosloví. Odrazovat může i stará čeština, která četbu ztěžuje.
Poznámkám z cest chybí prostoupení atmosférou místa. Autorovi jistě evokují pocity, které tam zažil, ale předat je v textu čtenáři se mu nepodařilo. Nevadí, pověsti celkový dojem vylepšují.
V první části knihy se čtenářky naučí vyvolávat duchy, ve druhé si zopakují obecně známé rady pro osobnostní rozvoj. Nevím, zda lze nápad s uzdravováním předků považovat za přínosný. Sama autorka připouští, že někteří předci mohou být zlí. Nepřináší však návod, jak se od nich odpojit, pokud se nebudou chtít léčit. V lepším případě to možná sdělí v rámci soukromého koučování za příslušný honorář. Horší situace nastane, jestliže to opravdu neví. Platí tedy - kdo chce klidně spáti, nechá duchy spáti.
Úvahy, jaká bude budoucnost, vždy odrážejí přítomnost a obavy z možností dalšího vývoje. Reálná varování přináší i tato kniha. Jen se zdá, že s koncem si autor nevěděl příliš rady.
Takováto sestava nesympatických postav se hned tak nevidí (včetně hlídačky).
Ještě pekelnější než práce na výrobě benzidinu se zdá být pobyt na ubytovně. Kapitoly věnované spolupracovníkům patrně nejvíce ocení sami aktéři a jejich známí. Ostatní zažijí malou exkurzi do chemičky, aniž by se nadýchali jedovatých látek. Obrázek o tom, co obnáší práce chemika v továrně, patrně již bude díky technickému pokroku trochu zastaralý. Hezké jsou poetické pasáže, méně hezké pak jadrnější výrazy hojně používané.
Smutná satira. Tan je poněkud zvláštní postava. Možná má představovat obvyklý typ čínské mentality, což je ovšem při nedostatku vědomostí o tamním prostředí obtížné poznat. Sympaticky působí prakticky založená Švestička.
Tak tento typ zločinu se rozhodně neomezuje jen na doby pandemií. Žel, vyprávění nepřináší ani špetku napětí.
Chvilku trvá zvyknout si na starou češtinu. Usnadní to však verše podobné těm z Máje. Samotný příběh je tak moc dojemně romantický, až působí kýčovitě.