Lenka4 komentáře u knih
Rozsahem nevelká knížka přibližuje vybrané literáty a jejich tvorbu sice stručně, leč výstižně.
Vyvracet mýty je práce vskutku sisyfovská. Zatímco se fámy samy lehce šíří světem, pravdu musí člověk perně hledat.
Kdo z titulu a podtitulku "Padlí a zemřelí ve dnech Pražského povstání 5. - 9. května" 1945 očekává pojednání o průběhu povstání či lokalizaci barikád, bude zklamán. Seznam obsahuje jména osob, které zemřely nejen v uvedeném období, ale i v delším časovém horizontu na následky zranění a dokonce i nezvěstných a později úředně prohlášených za mrtvé. Jsou mezi nimi nejen aktivní bojovníci, ale též ti, které smrt dostihla proto, že se náhodně ocitli na špatném místě. Zatímco u příslušníků ozbrojených složek autoři mohou z jiných zdrojů uvést jejich základní osobní údaje a kariérní postupy, u většiny civilistů měli k dispozici jen dobové soupisy, které rozsáhlejší informace neposkytují. Kdo mezi nimi hledá člena rodiny a zná jeho osobní data, může být úspěšný. Při identifikaci lidí ze sousedství a vzdálenějších známých má velmi malou šanci, odchodem pamětníků a při vlastní ztrátě paměti spíše mizivou.
Netradiční představení Mělníka prostřednictvím tří významných budov. Texty by snesly ještě určité doladění, ale přinášejí řadu detailních informací nejen o stavbách, ale i lidech s nimi spojených. Upoutá i výtvarná stránka knihy - množství fotografií v temných tónech a poněkud pochmurně působící obálka. Doufejme, že tím není naznačována budoucnost města.
Nenápadné drobné stavby, které návštěvníci pohřebišť jdoucí květinami ozdobit rodinné hroby zpravidla minou bez povšimnutí. Přitom také v nich mohly spočívat pozůstatky předků. Velice pěkné fotografie jsou pozváním k zastávce na místech posledního odpočinku při putování českou krajinou. A také k úvaze o přednostech pohřbu žehem a následného rozptylu.
Vzpomínky samy o sobě příliš zajímavé nejsou. Jejich pojetí je především informační, nikoliv literárně hodnotné. Za obdivuhodné nepovažuji ani projektované stavby, ale to je věc vkusu každého jednotlivce a pan Schmeissner jistě spokojené zákazníky měl. Knihu jako celek je však nutno hodnotit velmi vysoko. Právě život a práce ne příliš významného architekta ukazuje realitu života a dobové poměry. I domky pro dělníky musí někdo navrhovat. Díky bohatému obrazovému doprovodu je zcela zřejmé, kterou lokalitu nelze při návštěvě Liberce vynechat.
K pochopení vnitropolitické situace v Sýrii příběh příliš nepřispěje, spíše ukazuje důsledky, k nimž vede každá občanská válka. Škoda, že se autorka hlouběji nevěnovala psychologii osob. Skutečnost nalezení biologického otce žijícího zcela odlišným způsobem života musela poznamenat vztahy jak v pěstounské rodině, tak v rodině otce. Co na to například zákonitá manželka? Samotná hrdinka se jeví jako poněkud neukotvená osobnost. Nově nalezený zploditel může být atraktivní svým bohatstvím a postavením, ale překvapivé je, jak snadno si od něj nechá zasahovat do svého života. Příběh by mohl být více uvěřitelný s méně agenty. Jediným důvodem, proč by se tajná služba věnovala vyhledání chlapečka z mateřské školky, se jeví výhrůžná výstraha "najdeme si tě všude", která však postrádá smysl, když se Sára žádné výzvědné činnosti nevěnovala. Literární zpracování celkově není zdařilé, ale z některých scén je cítit opravdový prožitek.
Lid dělný v potu tváře dlouhá léta hrbil záda ve výrobně náramků. Pak přišel den vzpoury. Svržena a rozpolcena byla podobizna Despoty a osvobození odešli do země zaslíbené, kde nebyla žádná švartna. Naštěstí se jednou kdosi vypravil pro něco, co mu nepatřilo a země vydala poklad. Pak přišli archeologové, vše řádně prozkoumali, uvedli do souvislostí a skvěle popsali. A kdo si knihu přečte, může k mé hypotéze o Despotovi přidat další.
Škoda rozkolu v řadách volných myslitelů způsobeného zbytečným politikařením. V jednotě je síla, společně mohli třeba dosáhnout většího vlivu při uskutečňování svých cílů. Myšlenky Volné myšlenky i dějiny spolku jsou tak poutavé, že čtenář občas i přestane vnímat suchopárnou formu textu.
Hlavní hrdina v životě evidentně tápe. Někdy sebou nechává manipulovat, jindy jedná bez ohledu na své blízké. Příběh se nese v pochmurné tónině a v zahalení cigaretovým kouřem. Přínosem pro čtenáře by snad mohlo být jen seznámení s prací železničářů-posunovačů.
Určitě zaujme rozhořčená kritická reakce na aktuální událost v básni Hypotéky. Letmé postřehy i životní zkušenosti jsou inspirací i pro dalších verše s ne příliš častou tematikou. Například Vdovci: " Tak se zbavují věcí. Nejdřív vysavače. Za jeho zvukem vždycky cítili, i v jiné místnosti (a mimo očistec), anděla svého žití, a něco vsálo se i z prachového peří, až zbyly peroutky na vymetání sazí. U stropu se chvějí vlákna pavučin, ačkoliv křídla dávno křížem složená hloubí si v hrobě jenom mělké jamky pro svůj věčný spánek. Tak se zbavují věcí. Potom klavíru, příliš velké truhly pro vzpomínky, příliš malé rakve pro ticho, které se rozbolívá i po vrznutí dveří, a nikdo za nimi, ani šustot sukně, ani kroky pochovávané v koberci, tak diskrétním, že tajil i tuto drobnou smrt, než vsáli mu ji i s peřím prachovým těch křídel andělských. To dovedou jen ženy, nechati člověka s věcmi mrtvými, bojí se potom doma sám, přichází v noci stále později a páchne trochu vínem za ten klavír a za ten vysavač, které teď možná někde zpívají o čistotě světa a kráse samoty."
Vzpomínky na lidi, jejichž každého život by vydal na román jsou sice strohé, ale o to více autentické. Vždyť kdo si opravdu pamatuje přesná data událostí, samozřejmě kromě těch nejzásadnějších. Knížka je určitě přínosem pro členy rodiny a příbuzenstvo autorky, neboť jim usnadňuje orientaci mezi sestřenicemi, strýci a nebožkami manželkami. Potěší však i každého, kdo má rád klidné, milé čtení, které ho přivede k vzpomínkám na vlastní rodinu a předky.
Zdařile je vylíčen dlouhodobý proces útlaku a zrání odporu vedoucí až k povstání lidu. A to včetně souvisejících jevů, jako je zrádcovská vychytralost či nebezpečí drancování neovladatelným davem. Příběh je dramatický, má spád. Jistou přemrštěnost v líčení bledých tváří a mdlých očí bohatě vyvažuje krásný archaický jazyk.
Z příspěvků k zamyšlení vede snad nejvíce "případ Turek". Je lepší historii zakrývat, nebo vysvětlovat? Nebude čin vídeňského arcibiskupa příkladem k nenápadnému odstraňování dalších památkových artefaktů z očí veřejnosti?
Jeden den nocleh na zámku, druhý den na slámě. Krvavé seče, krvavé souboje pro urážku. Tažení do cizích zemí, hrob v cizí zemi. Nemyslím, že se tento dobrodružný životní styl zamlouval většině naverbovaných. Zajímavé jsou detaily týkající se jezdectva, například řazení podle podle barvy koní.
Přibík i Jan Bukovanští jistě prominou, ale vhled do jejich života skrze samotné zápisky jimi sepsané by bez úvodní studie editora nebyl tak živý a srozumitelný.
Na to, že kniha vznikala přes dva roky, je výsledek dost smutný. Útržkovité hereččiny vzpomínky jsou spíše povrchního charakteru, hodily by se lépe pro publikaci v časopisech. Rozhovor by mohl jít do větší hloubky i při respektování třináctých komnat, které autor občas zmiňuje. Také snaha vyřešit problém s nedostatkem textu zařazením horoskopů na úvod a neuměle zpracovanou filmografií na závěr, přispěla k ne příliš dobrému dojmu z výsledného díla.
Velké překvapení pro každého, koho ve spojení větrný mlýn a Česká republika napadne jen Kuželov. Netušila jsem, že mlýnek může mít i podobu obyčejné zahradní kůlny s větrníkem na střeše. Autoři se poctivě a s nadšením snažili semlít vše, co k tématu patří. Výsledný text je sice trochu rozfoukaný, ale nevadí.
Ladislavův život připomíná pohádku. A to hodně dramatickou. Siroteček, o kterého se přetahují mocichtiví, úklady, intriky, falešní rádci … Jen ten závěr s krásnou princeznou se nějak nevyvedl. Inu, život není pohádka.
Monumentální dílo mající obsáhnout vše o Lidicích se díky nesourodosti materiálu, tápaní při jeho zpracování, nedržení časové roviny, kolísání mezi uváděním detailů, mnohdy nepodstatných a obecných celků, mnohdy též nepodstatných, používání jednotlivých prvků bez zasazení do souvislostí a objasnění významu, hroutí. Méně je někdy více. Autor představuje směsici různých dokumentů a informací, z nichž některé mají k tématu hodně daleko. Příkladem budiž náklad zbraní převážený lodí Lidice, nebo konstrukční detaily plynových vozů v Chelmnu. O samotné lidické tragédii a osudech obyvatel lépe vypovídají úžeji zaměřené publikace. Kladně lze hodnotit pokus o zachycení obnovy Lidic v poválečném období.