fifinka8 komentáře u knih
Jednalo se o mou druhou knihu od autora, ke kterému se budu ráda vracet. Nemohu říct, že by se četla úplně jednoduše, hlavně tedy ze začátku. Bylo zde (na mě) moc popisování tehdejší politiky, a upřímně, doba kolem bitvy na Bílé hoře mi nikdy k srdci příliš nepřirostla. Navzdory tomu jsem ráda, že jsem vydržela! Příběh se mi líbil, a velmi mě překvapilo, že byl založen na skutečných událostech, které byly v minulosti zpracovány již několikrát! Jen tedy konec skutečnosti moc neodpovídal, ale autora chápu, proč to udělal, jak to udělal. :)
Dobré retro tohle...vzpomínka na mládí a vlastní blbost...:-D
(SPOILER) Tohle bylo tedy 'velký špatný' (jak by řekla Jolanda). Maru bych liskla, až by druhou chytla o futra dveří ve svém 'úžasném' novém domě. "Chci být nezávislá, ale odvez/přivez/zavez, Niele. Nesnáším spiritualisty, ale stanu se jedním z nich." Niel totální mamánek, víc slov netřeba.
Kdyby to byla nějaká povídka na 20 stran, tak dobrý, jelikož námět je fajn. Ale to neustálé řešení toho, jak Mara od nikoho nic nepotřebuje, nebo vlastně potřebuje, nebo ne, to naprosto zabíjí. Vrcholem všeho je příjezd těch dvou amatérů, které přivolá, když si najednou zčistajasna uvědomí, že duchové existují. A konec opět zalitý sluncem...
Ačkoliv jsem milovnicí této série, tentokrát musím bohužel vyjádřit jisté zklamání. Nemohla jsem se začíst, zasmála jsem se jen párkrát, ale hlavně mě iritovalo to zbytečné natahování pomocí dopisů nebo nic neříkajících zápisů z jakýchsi deníků. Méně je holt někdy více...
Musím říct, že jsem byla celkem mile překvapena. Od knihy p. Třeštíkové jsem nic nečekala, ale nakonec jsem se nemohla odtrhnout. Ano, mohlo to být kratší, míň postav, více vysvětlení na konci, ale zvědavost mě pořád nutila číst dál. Je to sice kniha, která se do učebnic české literatury nedostane, ale i tak se mi dostala do hlavy - musela jsem nad ní přemýšlet, soustředit se, hádat, co se bude dít. Jsem ráda, že jsem se i přes vyšší počet stran (většinou tak dlouhé knihy nečtu) přemluvila, a pustila se do ní...
EDIT: Když nad tím zpětně přemýšlím, vytanula mi na mysli jedna otázka, Co když bylo nedokončení příběhů naschvál? Vždyť je to přece Tajemství...:-)
Opět důkaz toho, že kniha nemusí mít 1000 stran, aby dokázala zaujmout. Na pár stránkách autorka krásně vykreslila dobu, v níž žila. Rozdíly mezi vrchností a poddanými byly opravdu velké, stejně jako mezi mužem a ženou. Pes zde má nejspíše představovat věrnost, ač v tomto případě poměrně zaslepenou, až nezdravou, která hraničí s posedlostí.
Dá se to...Když pominu prvoplánové hlavní postavy - ona bohatá a naivní, on drsný polda bez touhy se vázat (což ona ale samozřejmě změní, že ano) -, a to, že se děj rozjel později. Zápletka mi ale přišla celkem fajn, navíc se objevily nečekané informace o Šedivákovi, které ve mně vyvolaly další otázky.
Když to vezmu kolem a kolem, už tu sérii asi dočtu.
Nenadchne, neurazí. Bylo tam víc věcí, co mě štvaly, nicméně pro mě nejhorší byly chyby v překladu a překlepy...
Hezké zpracování legendy o sv. Václavovi. :-)
Tímto se pan Hartl naprosto přesně trefil do mé momentální nálady. Samozřejmě se ale může stát, že pokud se ke knize v budoucnu vrátím, pocity z ní budu mít jiné...
Je to prostě oddechovka ze života, která dokáže udržet čtenářovu pozornost, a vzbuzovat zájem číst dál. Zároveň dává naději, že ať se člověku v životě stane cokoliv, je na konci tunelu alespoň malé světýlko naděje.
Neříkám, že se jedná o vrcholné dílo české literatury, ale své čtenáře si jistě najde.
Začátek mě příliš nenadchnul, později se začal děj přece jen trochu rozvíjet. Na takové letní čtení je to fajn, ale Lucy Diamond má jistě lepší knihy.
Bohužel za mě je to blábol využívající téma, které prodává...Jako červená knihovna možná ok, ale z historického hlediska opravdu velká kr*vina (kdo měl kromě hooodně vysoce postavených důstojníků během války přístup ke kávě? nastoupí pracovat do lágru bez toho, aniž by si prověřili jeho minulost, tj. de facto žil s židovkou? sám jezdil s obrovským množstvím peněz přes půlku Evropy? dovolili mu nezabíjet vězně? atd., atd....).
A to nemluvím o množství překlepů, což je dnes již bohužel standard.
Je mi jasné, že se nejedná o literaturu faktu (té jsem za svůj život na toto téma přečetla taky poměrně hodně). Jsem ale toho názoru, že pokud je příběh zasazen do nějakého období, mělo by to být minimálně uvěřitelné. I na téma lásky jsem teda přečetla lepší knihy, které mě víc vtáhly do děje, a postavy zde nepůsobily tak chladně a odtažitě...
Nikomu ale svůj názor nevnucuji, každý máme na daný příběh jiný pohled, a o tom to je.
To je prostě rodinka, se kterou by se chtěl snad každý kamarádit (já teda určitě!), protože zažít v životě tolik vtipných a kouzelných historek, je umění...:-D
Musím říct, že jsem mile překvapena. Tohle byla dle mého názoru zatím nejlepší kniha od Darcy Coates. Bylo to čtivé, napínavé, chvílemi strašidelné až nechutné, ale konečně to mělo aspoň trochu hororovou náladu, která mě nenutila se smát. Sice mi pořád přijde divné, že může přízrak něco nosit, měnit, hrát si s lidskou myslí. Ale na druhou stranu, proč by to tak nemohlo být? Amy byla v domě dlouho sama, její jakési schopnosti se mohly časem prostě vyvíjet...
Sečteno, podtrženo, tentokrát mohu s čistým svědomím říci: "Určitě si to jako oddechovku přečtěte!" :-)
Nic jsem od toho nečekala, a musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Předchozí díly jsem sice nečetla, ale stačilo mi autorovo vysvětlení některých situací v textu. Ještě se mrknu po posledním díle - zajímá mě, co Matouš Rozoumek ještě zažije...
Jelikož se mi styl psaní pana Jindry líbil, dost možná si přečtu i některou z jeho dalších knih. :-)
(SPOILER) Klasická "odpočívárna" s dobrým koncem. Ze začátku mě velmi štvala absence uvozovek, ale pak jsem to nějak přestala vnímat. Ideální kniha pro ty, co chtějí úplně vypnout a nic neřešit...
Já vám nevím...Ne že by mě to vyloženě nebavilo, ale ani nemohu říct, že by mě to bavilo. Po chvíli jsem se začala ztrácet v tom, kdo je kdo. Hlavně ke konci, to jsem se musela často vracet, abych věděla, o kom je zrovna řeč. Vyloženě mě štvala "Idina linka", kdy pořád přemýšlela, jestli má raději toho nebo tamtoho, kdo je autorkou textu, jestli má pátrat dál atd...Ale nejvíc mě dostal konec - to jako vážně??? Po tolika stranách mnohdy zbytečných blábolů se nedozvíme prakticky nic? Myslím, že se tomu dalo věnovat víc péče, a ukončit knihu nějak důstojněji...
Čekala jsem prostě víc, za mě bohužel celkem ztráta času.
Na to, že je to vlastně dětská kniha, tak mě celkem překvapila. Četlo se to svižně, téma strašáků mi přišlo neokoukané. Taková fajn rychlovka, když chce člověk vypnout...
Moderní Popelka dnešní doby. :-) Občas sice trochu přitažené za vlasy, ale to je vlastně každá pohádka, kdy dobro porazí zlo. Prostě taková fajn oddychovka...