fifinka8 komentáře u knih
Novela je krátká a dobře napsaná, tudíž jsem ji přečetla doslova jedním dechem. I když nejsem moc fanouškem gotických a hororových románů/novel, mohu říci, že se mi Carmilla opravdu líbila. Mělo to spád, žádné zbytečné kudrlinky nebo několikastránkové popisy přírody. Rozhodně to stojí za přečtení.
Kniha mě začala bavit až někdy ve 3/4, do té doby to bylo takové zdlouhavé a nezáživné. Jsem hodně na vážkách, zda se pustit do dalšího dílu. Asi tomu dám čas...
Rychle se to četlo, ale má očekávání byla trochu jiná.
Líbila se mi otevřenost paní Zdenky, ale jak už tu někdo psal, bylo by asi lepší, kdyby knihu napsala ona sama. Pohled dvou generací na život v odlišných dobách je jistě zajímavý, ale to je snad jasné, kvůli tomu se nemusí sepisovat kniha. Možná kdyby se to uchopilo nějak jinak, nevím, ale prostě mě to nezaujalo. Asi mě to mrzí o to víc, že jsem měla tu čest paní Procházkovou jednou potkat, a bylo vidět, že je to hrozně milý člověk nabitý energií s tolika zkušenostmi a krásnými vzpomínkami, že by to vydalo za 10 dalších...
Bajek mohlo být určitě víc, komentáře zase nemusely být vůbec...Nic k čemu bych se plánovala někdy vracet.
Kniha mě prostě chytila a nepustila...Zajímavé vykreslení hrůz holokaustu a jeho následků...Rozhodně stojí za přečtení.
Nápad s cestováním v čase se mi líbil, ale zpracování mi přišlo takové nijaké. Domnívám se, že si s tím mohla autorka více pohrát. Ale chápu, že je to určeno pro mladší čtenáře...
Víc předvídatelnou a nezáživnou knihu jsem už dlouho nečetla. Jak tak přemýšlím, tak vlastně asi nikdy...Jako čtení na záchod ale dobrý.
Zajímavý a poměrně neotřelý námět, ale něco tomu chybělo, asi dovysvětlení některých událostí. Autorka podle mě dokázala skvěle zachytit atmosféru dávného Amsterodamu, díky čemuž na mě kniha celou dobu působila temně, až ponuře - přesně tak jak si tuto dobu představuji.
Typická kniha od pana Vondrušky s Oldřichem z Chlumu v čele. Tentokrát se dostává více na scénu i jeho žena Ludmila, což oceňuji. :-)
I když jsem velký fanoušek "Gilmorek" a některé pasáže byly zajímavé a vtipné, tak jsem se většinu knihy nudila...
Boží! Je tam vše, co je u románu třeba: vtip, napětí, srdceryvné okamžiky. Při čtení jsem občas vybuchla smíchy, na konci se mi zas chtělo brečet. Rozhodně se stává mou nejoblíbenější knihou od Kinselly a dostává se do pomyslné románové TOP 10.
Hezký příběh plný nečekaných zvratů, občas i s humorným nádechem. :-)
Byla to má druhá kniha od této autorky, a určitě si rád ještě nějakou přečtu.
Ideální pro milovníky anglického venkova a neotřelé romantiky.
Opět jedna ze zdařilých knih pana Vondrušky. Napětí od začátku do konce, zápletka zajímavá, sem tam vtipné poznámky, já si přišla na své.
Čtenář ale musí brát autorovy knihy s rezervou, jedná se přece o historické detektivky, ne o odbornou literaturu. Pokud bych chtěla ověřené informace o době Přemysla Otakara II., sáhnu po jiných zdrojích. Na druhou stranu o některých osobnostech zmiňovaných v knize (i v ostatních z této řady) se ví opravdu málo, tudíž chápu, proč si je pan Vondruška vybírá. Jestli ale máte rádi smyšlené příběhy vystihující ducha doby, v níž se odehrávají, je pro Vás série o Oldřichovi z Chlumu jasnou volbou.
Zajímavé připomenutí dětských her. Některé jsem neznala, u jiných si zase upřesnila pravidla.
Všechny 3 knihy o Royalech jsou prostě velmi čtivé, člověk se od nich odtrhává jen těžko. "Palác lží" je hezkým zakončením této série, i když je opravdu již od poloviny jasné, kdo byl vrah. Čtenář jen s napětím očekává, kdy a jak to praskne.
Ale tak co si občas do života nepustit trochu té romantiky smíchané s napětím a jen těžko uvěřitelným stylem života americké zlaté mládeže? :-)
I když patří kniha k obsáhlejším dílům, čte se velmi dobře. Moc se mi však nelíbilo ukončení příběhů některých postav - jakoby autor najednou nevěděl jak dál, a tak se rozhodl pro červenou knihovnu, kdy se postavy po letech náhodně setkávají (ale tak zázraky se dějí i v reálném životě, že). Při čtení mi také vadil neustále se opakující popis Skleněného pokoje objevující se zejména v začátcích kapitol. Chápu, že byl de facto brán jako ústřední postava či motiv, ale popis mi prostě přišel na jedno brdo. I přes tyto nedostatky ale doporučuji si knihu přečíst - je opravdu zajímavá a čtivá.
Nicméně chápu rozhořčení rodiny Tugendhatových. Děj byl sice z větší části smyšlený, ale zasazený do existujících reálií. Díky popisům vily a událostí, které se opravdu staly (koně ve vile, tělocvična) člověk nabývá dojmu, že se nejedná o fikci, nýbrž o skutečný příběh bývalých majitelů. Jak pak lidem vysvětlit, že je vše smyšlené, že?
Co se autorovi dle mého názoru podařilo opravdu dobře vystihnout, je genius loci vily Tugendhat. Dosud se mi poštěstilo ji 2x navštívit, a klidně bych se tam podívala znovu. To místo je opravdu velmi zvláštní, těžko říct, zda je to dokonalou polohou, výhledem nebo zpracováním, ale já měla pocit, že prostě tak nějak žije svým vlastním životem. A to i přesto že je dnes z velké části "jen" kopií. Nedovedu si představit, jak působila za doby Tugendhatů. Pokud budete mít možnost, určitě se tam zajeďte podívat.
Nápady i recepty jsou zajímavé a podnětné, občas ale bylo některé informace nutno ověřit, jelikož úplně neodpovídaly.
Zde je prostě vidět, že knihu psal někdo s politickou minulostí. Čekala jsem více osobních prožitků, ale ty byly spíše okrajově zmiňovány v souvislosti s dějinnými událostmi. Dále je také poznat, že kniha nebyla určena primárně pro evropský trh, jelikož naše historie je zde popsána tak nějak "halabala", asi aby to pochopili i méně inteligentní Američané, které to ve výsledku vlastně ani nezajímá. A samozřejmě je vidět, za které vlády byla paní Albrightová u moci, a ke které názorové linii má blíže. Nicméně mi přišlo milé, že má autorka stále tak blízko ke své rodné zemi, i když z ní odešla jako malá holka. "Pražská zima" mě nezaujala tak, jak jsem předpokládala, takže vracet se k ní zajisté nebudu.
Pro milovníky dlouhých popisů a bohatého jazyka ideální, já však preferuji spíše nějaký děj, proto mě kniha tolik nezaujala.