LenkaStr
komentáře u knih

Celá tahle série je naprosto boží. Hned první díl nasadil laťku vysoko a udržel si ji po celou dobu. Tahle série je taky jak horská dráha: chvíli srandičky, srandičky, a vzápětí emoce, že by jeden vylít z kůže. A přitom je oboje tak akorát v rovnováze a hlavně jsem se ani na moment nenudila.


Byly chvíle, kdy mě Emily iritovala a byly chvíle, kdy jsem Jamesonovi chtěla dát pěstí, ale to je nejspíš důkaz, jak dobře to je napsané. A přesto, že zde je po milion první obehrané téma šéf versus podřízená, tak to ani trochu nevadí, protože o něj vlastně primárně nejde. Jo, užila jsem si to a slovy jistého R.S., áchla jsem si. Výhradu mám vlastně jedinou: proč zase ta kreativita v českém názvu? Co je špatného na původním Mezipřistání, které aspoň dává smysl? No nic, jede se dál, Tristan čeká.


Za mě taková lepší Harlekýnka. Bez překvapení, ale nenudila jsem se.


Četlo se to dobře, celkem nemám, co bych na tom analyzovala, prostě další oddechovka. Akorát ten epilog mi nesedl, to co měla být vtipná žádost o ruku mi přišlo spíš trapné, ale na druhou stranu asi lepší než ty pokaždé přeslazené proslovy v pokleku. Jo, a za tu kreativitu při vymýšlení českého názvu by měl někdo dostat nakopáno do zadele, marně se snažím přijít na to, co tím chtěl ten zneuznanej básník říct.


Nenáročná, romantická, místy vtipná, místy emotivní pohádka. A přesně to jsem od toho čekala, takže cajk.


Knihy v téhle sérii vlastně opakují stále stejné schéma: Popelka, co má sotva na nájem potká vlivného bohatého týpka na pěst, vytáhne ho z jeho ulity a on jí zase ze s*aček. Ale i tak to bylo pokaždé jiné a pokaždé více či méně zábavné. V tomhle případě méně, ale i tak pořád dobrý.


Svým způsobem jsou všechny knihy v téhle sérii nereálné pohádky (nebo ptákoviny, chcete-li) a tohle není výjimka. Ale je to jako obvykle dobře a vtipně napsané a to koneckonců u podobných oddechovek stačí. Co mě dost rušilo, byla ta z angličtiny otrocky převzatá větná skladba překladu.


(SPOILER) Za mě z téhle série zatím nejslabší. Dokud to byla ta pochmurná sarkastická Addamsovic Wednesday, tak byla Lilith můj člověk, ale jak se začala vedle Liama polidšťovat, nějak mě přestávala bavit. A taky jsem čekala nějakou údernější pointu pokud šlo o tu vyšinutou osobu. Dát jí vlastní happyend byla pro mě docela podpásovka.


Jo, souhlasím, je to hovadina, ale vlastně docela roztomilá a tak nějak ulítlá tím správným způsobem, aby mi sedla. Nasmála jsem se a někdy to zkrátka stačí.


Roztomilá oddechovka. A vtipná. Za mě vtipnější než Banán.


Nesuď knihu podle obalu! Nesuď knihu podle… Furt dokolečka! Ale já né, já stejně skočím na špek. Nepoučitelná, fakt!
Ale abych byla upřímná, úplně špatný to nebylo, nenudila jsem se, jen mi to nějak drhlo. Myšlenka skvělá, ale zpracovaní bylo takový… místy jalový, místy překombinovaný, stíhat Damonovy myšlenkové pochody byla docela výzva, neustálé odskakování ke Corymu a jeho pomatené sestře mě iritovalo a naprosto jsem nepobrala smysl členění na tolik částí. Proboha, proč?! A jak už tu zmínili jiní, závěr byl dost uspěchaný. Jedna hvězda za obálku a druhá za to, že jsem dočetla do konce.


Tahle kniha mi sedla neskutečně: chemie mezi postavami fungovala bezvadně, vtipných momentů bylo tak akorát a když došlo na ty vážnější, dostávaly mě přesně tím způsobem, jak to mám ráda. Rozhodně jde do mých top.


(SPOILER) Musím říct, že na dilemata, zda dát ex druhou šanci či nikoli, jsem docela alergická, takže v momentě, kdy na scéně začal prudit Brady, jsem začala být těžce iritovaná Hazelinou nerozhodností, a „Blbko!“ jsem na ni ječela tolikrát, že to ani nespočítám. Ale jinak musím říct, že se to četlo dobře a že za mě tahle kniha patří od autorek i tak k lepšímu průměru. Tři a půl pračky Whirlpool.


Jedním slovem: Wow!
Autorka rozhodně umí vtáhnout do děje, píše tak sugestivně, že je snadné vcítit se do hrdinů, rozumět jim a prožívat jejich emoce. A že tohle byla jízda! No vážně, po dočtení Francouzské lekce jsem si nemyslela, že by ji jen tak něco předčilo, ale za mě jí Anglická směle nakopala zadek. Možná to bylo tím přesahem, možná mi hrdinové byli bližší, ačkoli nedokážu říct čím, ale rozhodně jsem příběh Andrey a Evana prožívala intenzivněji, než ten předchozí. Jedinou výhradu mám vlastně jen ke stylu vyprávění z Evanova pohledu, použitý slovesný čas mi hlavně zpočátku brnkal na nerv, protože mi obecně ve vyprávění nesedí. Souhlasím, že závěr je trochu do ztracena, ale nakonec o něj tak úplně nejde a za mě je lepší nechat zbytek na fantazii každého čtenáře, než celý příběh shodit něčím přeslazeným.


Tak je to „jen“ pohádka, co si budem, ale propracovaná a nabitá emocemi. Většinou knihy prostě čtu a užívám si, málokdy je opravdu prožívám, ale tady? Jo! Do posledního písmenka. Souhlasím, že mohlo být víc kapitol z Xavierova pohledu a trochu mi chyběl alespoň krátký epilog, ne že by ten závěr nebyl i tak dost přeslazený. Co mi lehce zabrnkalo na nerv, byla ta Xavierova „pošli Tatea do p*dele“ akce, to mi přišlo přestřelený i na nechutně bohatého milionáře.


(SPOILER) Trošku mi vadila prvoplánovost těch nakousnutých motivů, které šly do ztracena, ať už to byl vztah s Oliverem (ne že bych čekala drama, ale aspoň nějaké smutné štěněcí oči nám autorka mohla dopřát), nebo ta druhá zpronevěra. Ale jinak se to četlo jako obvykle dobře, autorka je zkrátka sázka na jistotu a i když vypotí jen průměr, stejně nezklame. Překlad bych si rozhodně netroufla hodnotit, ánžto slovenčina není můj jazyk, ale místy mi to drhlo a nemám pocit, že by to bylo jen tím jazykem.


(SPOILER) Tohle bylo... No, úplně velký špatný ne, když jsem vydržela až do konce. Ale! Kde jen začít? Osoby a obsazení: Farrah - děvčica, která je od dětství posedlá kamarádem svého bratra, ale je jí zapovězený právě z toho důvodu. Ta osoba navíc trpí bludem, že musí stavět city (nebo spíš komfort) svého bratra nad svoje, v opačném případě by údajně byla sobec. Cože?! Jace – objekt dívčiny posedlosti, který se utápí v pocitu viny (naprosto nelogicky vzhledem k tomu, co o té události nakonec prozradil svému otci), nezvládá s tím pracovat a na problémy obecně reaguje tak, že je pohřbí a uteče. Nathan - zpovykaný bratr lomeno kamarád, který pro svoje bebíčka děvčicu s jejím vyvoleným rozeštve. Jo, tyhle tři bylo fakt těžké si oblíbit. Trochu se to zlepšilo v druhé části, která navazuje po letech, ale na facky jsou střídavě všici nadále.
Pokud jde o děj, asi nejvíc mi neseděl ten zvrat v druhé části, kdy Farrah v podstatě najednou otočila od odtažitosti a obezřetnosti rovnou k tomu, že pozvala Jace do ložnice. Místo nějakého vývoje prakticky otočila o 180 stupňů. Epilog, kdy Jace vylezl na pódium v tom baru, radši ani nekomentuju, to je tak v duchu všech amerických slaďáků, až to bolí. Takže sice jo, dočetla jsem, protože když už něco začnu, většinou jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze, ale můj šálek čaje (kafe nepiju) to rozhodně nebyl.
Jo a mimochodem, psát tenhle druh spoileroidních prologů by mělo bejt trestný.
A pokud jde o překlad, přeložit v daném kontextu pathetic jako patetický docela bolelo. Připouštím, že vedle legend jako je strojní puška, oheň v díře, černé světlo nebo slavný generál Attorney, to sotva stojí za zmínku, ale někdy si zkrátka nemůžete pomoct a zmíníte se.


Musím konstatovat, že jsem dlouhodobě úplně mimo, pokud jde u knih o očekávání. Od tohohle jsem nečekala nic moc, takže jsem nakonec docela příjemně překvapená. Příběh sám o sobě by mě asi tolik neuchvátil, jak už to někteří zmínili dříve, je to tak americký, až to bolí. Potěšilo mě, že za Edeninou motivací, proč se živila, čím se živila, nebylo nějaké ultradrama, ale prostá potřeba nějak se protlouct, díky čemuž to bylo mnohem uvěřitelnější než cokoli, co si moje paranoidní mysl dokázala vykonstruovat. Plus celou tu story za mě posouvá na další level Ollieho linka. Což bude trochu i mnou, mám pro tyhle nějakým způsobem znevýhodněné hrdiny zkrátka slabost. A Ollie je miláček a to jak školil Rydera mě dostávalo.


Tohle bylo docela nevyrovnaný. Tak do půlky spíš nemastný neslaný, až na mírný zvrat s Archieho příchodem, se děj skoro nijak neposouval. Teprve zhruba v polovině se příběh konečně rozjel, ale na pořádné emoce došlo vlastně až po Calebově návratu do Anglie. A ta telenovela kolem Emmy druhé byla sice emotivní, ale taky dost přitažená za vlasy. Za mě celkově byla tahle kniha od autorky z těch slabších, ale na druhou stranu nejsem cílovka young adult, takže...
A jen tak mimochodně: jako young adult je to oštítkované, takže rozčilovat se, že to není čtení pro ženy ale pro teens mi přijde docela mimo mísu.


Tahle kniha mě zpočátku nelákala ze dvou důvodů. Za prvé: nesympatickej blonďatej slaďouš na obálce (jo, já vím, nesuď knihu a tak dále, jenže to se lehce řekne). Za bé: název mi asocioval Bridget Jonesovou, kterou mám zaškatulkovanou jako pěknou blbku. Ale pak jsem zrekapitulovala svá dřívější očekávání k jiným titulům a vyšlo mi z toho, že můžu být jedině příjemně překvapená. A taky jo. Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat! No nic, jen jsem tím chtěla říct, že jsem vážně byla příjemně překvapená, jak se mi kniha nakonec líbila. Potěšilo mě nemocniční prostředí, ne že by to bylo nosné téma, ale byla to fajn změna.
