LenkaStr
komentáře u knih
Bez závazků
Vi Keeland
Je to čtivé, je to předvídatelné, je to od autorky takový, řekla bych, standard. Hunterova backstory mě rozhodně zaujala víc jak Nataliina, ale asi je to logické, on měl tajemství, ona ne. Jestli jsem něco něčekala, tak že se u čtení i dojmu.
Alfa samec
Vi Keeland
Proč? Proč musí mít ty knížky tak příšerný obaly nebo tak debilní názvy? Tahle odrazuje dokonce obojím a ten název je ještě ke všemu úplně mimo. Naštěstí jsem se tolikrát přesvědčila, že se opravdu vyplatí nesoudit knihu podle obalu, že se už odrazovat nenechám a zatím jsem ještě nelitovala. A nelituju ani teď, dostala jsem sice nijak nadstandardní, ale přesto fajn příběh, který se četl jedna báseň, místy pobavil, místy dojal a ani chvíli nenudil. Začínám mít pocit, že Vi by dokázala napsat čtivě i návod k obývací stěně z Ikea.
A abych se ještě vrátila k tomu názvu: Na rozdíl od jiných si myslím, že ten původní je ještě víc mimo než český, protože ..... SPOILER JAK PRASE ..... chlap zjistí, že jeho dítě není jeho, spolkne spoji pýchu a po rozvodu platí nejen alimenty na dítě, ale živí i ten učebnicový příklad zlatokopky, jen aby mohl dítě dál vídat. Jestli ve vztahu k tomuhle není výraz egomaniak oxymoron, tak je asi potřeba upravit definici egomanika ...... KONEC PRASETE.
Jo a jen mě tak maně napadlo: jakživa jsem nepotkala člověka se zelenýma očima, ale z knih Vi a její kámošky Penelope by jeden myslel, že je má přinejmenším polovina populace. Ale to jen tak pobaveně konstatuju, neberte to jako výtku, simvás.
Boháč z Park Avenue
Vi Keeland
Prakticky bych sem mohla obšlehnout, co jsem napsala k Panu pracháčovi, protože i zde platí, že to bylo to vtipné (tak zhruba do třetiny), dojemné (průběžně), nereálné (většinu času), s prvkem jak z telenovely a četlo se to víceméně samo.
Pokud bych měla hodnotit sérii jako celek tak:
a) čekala jsem větší propojení, než že se každým dílem v nějakém momentě projde Chance s kozlem,
b) můj osobní žebříček: Kravaťák, Bastard, Pilot, Pracháč/Boháč jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Pan Pracháč
Vi Keeland
Jako takhle: napsat totální hovadinu a podat ji tak skvěle, že to člověku nepřijde, dokud nad tím nezačne přemýšlet zpětně, to je vlastně docela husarský kousek. Protože přiznejme si to, tohle bylo tak nereálný, až to bolí a ten prvek a'la mexická novela tomu nasadil korunu. Ale přitom se to (opět) četlo jedním dechem a většinu času mě to bavilo. Upřímně, nejvíc asi v první třetině, která měla hodně vtipných momentů, ale i jako celek pořád dost dobrý. Ke konci jsem tedy hodně myslela na to, zda přijde slavný Cimrmanův Vichr z hor, ale když nepřišel, taky jsem to zvládla.
Pilot playboy
Vi Keeland
Když nic nečekáte, nakonec jste příjemně překvapení. A přesně to se mi, vzhledem k nízkému hodnocení, stalo s touhle knihou. Jako takhle: perla to rozhodně není, Bastard i Kravaťák mi sedli mnohem víc, ale i tak jsem si tuhle přeslazenost užila víc, než jsem čekala.
Drzý kravaťák
Vi Keeland
Milá Ido,
bojím se, že mám problém se závislostí. No vážně, hltám jednu knihu od Penenelope a Vi za druhu a nedokážu přestat. Tudlevá jsem si říkala, že by to chtělo na čas voraz a sáhnout po jiném žánru, ale stejně si nemůžu pomoct. Poradíš, jak na to?
Akorát že já si stejně nedám říct, nemůžu si zkrátka pomoct. Některé knihy mi sednou víc, některé míň, tahle zrovna byla ten první případ. A i když některé situace byly dost nereálné (hlavně to její rozhodnutí jak a proč ho od sebe odehnat), z nějakého nevysvětlitelného důvodu mi to nijak nepřekáželo a tuhle jízdu jsem si užila od prvního písmene po poslední.
Drzý bastard
Vi Keeland
„Vyděsila jsi chudáka Skopovýho, až se z toho posral strachy. A to doslova.“
Když je do story namontované zvíře, mám radši, když je to vtipné než sentimentální, a ta koza a Chanceovy interakce s ní byl přesně ten správně ujetý prvek, aby mi to sedlo. Příběh se jako obvykle četl úplně sám, zhltla jsem ho na jeden zátah a řekla bych, že dokud byl Chance tajemnej jak hrad v Karpatech, bavilo mě to krapet víc, než druhá část.
Dokonalá hra
Vi Keeland
Hezky zpracovaná rodinná šlamastika s ex-partnerem a jeho bratrem. Četlo se to opět úplně samo, jediné, co mi lezlo na nerv, byl přístup Presley v momentě, kdy se vnutil Tanner. Ale tak chápu, že kdyby s ním nekompromisně vyběhla, bylo by to sice uvěřitelnější, ale v ten moment by mohl rovnou následovat epilog :-D
Šéf
Vi Keeland
Proč vždycky, když podle obalu čekám lacinou sra*ku, dostanu příběh, co mě chytne za srdce a nakopat? Tedy naopak! A proč se z toho konečně nepoučím? To je fuk, jde o to že do Šéfa se mi pro tu trapnou obálku vážně nechtělo, a přitom mi nakonec neskutečně sedl. Má přesně tu správnou dávku romantiky, vtipných situací a dramatu, abych se od ní nedokázala odtrhnout a neskutečně jsem si ji užila. Přísahám, že už nikdy nebudu soudit knihu podle obalu. Nebo se o to přinejmenším pokusím, protože někdy je to fakt těžký. Tahle sekce by se v knihkupectví měla z „Romány pro ženy“ přejmenovat na „Shirtless týpci“.
Krásny omyl
Vi Keeland
Tak si říkám, proč sakra jsou tyhle knihy označovány jako erotické romány. Taky si říkám, čím to je, že ta explicitní mluva, ať už v erotických scénách, nebo jen v debatách na to téma, mi zní ve slovenštině výrazně míň vulgárně než v češtině. Tak si říkám, že když po přečtení knihy dumám nad tímhle a ne nad příběhem, tak buď je něco špatně se mnou nebo s příběhem. No nic. Cením, že se tu řeší víc, než jen běžné klišé nadřízený – podřízená, i když, kam zhruba to povede, bylo celkem jasné už po prvním Cainově flashbacku. Trochu problém jsem měla s Cainem. Vysokoškolský profesor s rebelskou minulostí, proč ne, ale ta aura sexy arogantního blba mi k němu stejně neseděla. Čili abych to shrnula: i když jsem knihu přečetla na jeden zátah a nenudila jsem se, nečekám, že ve mně zůstane nějak dlouho rezonovat. Spíš tak jako vůbec.
Rebelské srdce
Vi Keeland
Pokračování pohádky, nebo lépe řečeno její druhá půlka. Upřímně moc nechápu, proč to bylo nutné dělit do dvou knih.
Rebelský dědic
Vi Keeland
Sladké, romantické, s kapkou dramatična, předvídatelné as hell. A člověk nemusí být zrovna Poirot, aby mu mu došlo, kdo bude otec, sotva se ta postava prvně mihne dějem. Ale jo, jedna z těch lepších pohádek.
Rivalové
Vi Keeland
Je to čtivé? Ano. Má to spád? Ano. Je to předvídatelné? Ano. Je to uvěřitelné? Ani omylem. Jasně, u tohohle typu knížek nejde o uvěřitelnost, ale sakra aspoň ten přerod z hovada na milovníka mohl být pozvolnější a ne div že obrat o sto osmdesát stupňů. Mimochodem, jen žasnu, kolik lidí tu píše, že Weston byl miláček nebo sympaťák, já mu přinejmenším do půlky knihy chtěla dát pěstí snad pokaždé, co otevřel klapačku. Ale abych se vrátila: uvěřitelné to sice nebylo, ale nenudila jsem se a zabila jsem čas v posteli s bacilem. A to se vyplatí, Horste. Za tři. Zítra už si asi budu pamatovat kulový.
Hříšné dopisy
Vi Keeland
Tak jo, když se nad tím zamyslím zpětně, mohla bych kritizovat nereálnost postav, protože ruku na srdce, Griffin je až moc dokonalý v tom, jak se k Lučinu problému staví a vztah doktor – pacientka zase více než nadstandardní. Ale víte co? Sama jsem to řekla: zpětně. Při čtení mi ani jedno z toho nepřišlo na mysl a nijak mě to nevyrušovalo, takže nevidím důvod, aby to mělo mít vliv na moje hodnocení. Takže: je to čtivé, je to romantické, je to dojemné a paradoxně, i když místy bolavé, je to stejně pohlazení po duši. Rozhodně doporučuju. A tomu pytlík bonbonů (Luca říkala, že lékořice je fajn, a já to podepisuju) a balíček kapesníků.
Nesnáším tě
Vi Keeland
(SPOILER) Něco modrého... Nejspíš by to taky nebyl kdovíjak cool název, ale podle mě by, na rozdíl od zavádějícího Nesnáším tě, sednul jak pr.el na hrnec. Ale k příběhu: Asi to bude tou diagnózou, která dává příběhu hlubší přesah, a nejspíš taky mojí vlastní sentimentalitou, ale tohle bylo zatím nejlepší, co jsem od autorek četla. Oficiálně miluju babičku Iris a tu střelenou Zlatovlásku chci za kámošku. Možná bych mohla mít výhrady k hledání biologické matky, které je tu tak trochu redundantní, ale nakonec, něco ten Charlottin úprk přes půl Evropy odstartovat muselo, no ne? No jo. Epilog po letech byl přesně tak sentimentální, jak se dalo čekat, ale koneckonců naprosto v duchu celého příběhu, takže za mě cajk. Aj kroupu jsem uronila. A mimochodně, vřele neděkuju své fantazii za tu scénku se žádostí o ruku, tu představu už nikdy nedokážu odvidět.
Touha
Vi Keeland
Ježíš, tohle byla tak osvěžující změna! Místo klasického stereotypu tohoto žánru, totiž namachrovanej macho borec, který nechce vztahy a za maskou drsného bad boye skrývá zlaté srdce, a křehká květinka, která ho vytáhne z ulity a samozřejmě vyléčí jeho raněnou duši, tu máme úplně normálního, upřímného, hodného chlapa bez nějakých významnějších démonů z minulosti a ten kdo kličkuje před vztahy a potýká se s démony, je ona. Příběh je navíc primárně líčen jeho pohledem, to se také často nevidí. Jestli vůbec, fakt si teď nevybavuju, že bych četla jinou romanťárnu zprostředkovanou mužskýma očima. Donovan je možná tak trochu jednorožec, jak moc je dokonalej, ale překvapivě jsem nad tím oči v sloup neobracela. Trochu jsem je naopak obracela nad tím potrestaným zlem, protože co si budem, víme, jaká je realita. A pokud jde o tu závěrečnou party, tak ta je teda hodně přestřelená. Ale možná ti amíci takoví vážně jsou, co já můžu vědět. Jo a mimochodně, na to že jsou knihy Vi Keeland označovány jako erotické romány, v nich té érotiky zase tolik není. To si nestěžuju, jen řikám ;-)
Neměli bychom
Vi Keeland
Hm, řekla bych, že s tímhle jsem sáhla vedle. Knihu jsem sice přečetla jedním dechem, takže můžu sotva tvrdit, že mě nebavila, nicméně za srdce mě nevzala, chyběla mi pořádná zápletka, všechny případné komplikace byly jen tak naťuknuté, spíš se jen klouzalo po povrchu. Na zabití nudy postačí, ale z hlavy nejspíš brzy vyšumí.
Osudový dopis
Vi Keeland
Takže celý vesmír se spojil, aby dal ty tři dohromady, jo? Ty autorky (myšleno obecně) si zkrátka nemůžou pomoct, co? Ale jo, četlo se to dobře, zápletka je sice dost přitažená za vlasy, ale jinak jde o nenáročnou romantickou oddechovku, žádní záporáci, žádná dramata, žádné velké zvraty, vyvážená dávka humoru a pes. Prostě na pohodu. Akorát ta žádost o ruku byla trochu na h.vno ;-) Dělám si srandu, bylo super, že to nebylo pomilionté omleté sentimentální klišé.
Nevhodné!
Vi Keeland
Šéf šéfa vašeho šéfa, říká anotace. Naštěstí jsem ji nečetla, takže mě nemohla odradit, což je dobře, protože tohle klišé je jen odrazový můstek a ne nosné téma. Díkybohu, příběhů o nevhodném vztahu na pracovišti jsou mraky. Na druhou stranu, milionář s traumatem a drzá holka, co ho vytáhne z ulity, je taky klišé jak prase. Ale víte co? Mě to tentokrát nějak nevadilo. Možná proto, že to pro jednou nebyl arogantní blbeček, jak už to v tomhle schématu bývá. Souhlasím s těmi, kdo tady kritizují slovník u erotických scén, ta mluva je fakt děs a asi bych to hodila na triko spíš překladu než autorce. A když už jsme u kritizování, bylo by fajn, kdyby si Ikar najal pečlivější korektory, těch chyb zůstalo v textu opravdu nadstandardně.
Pozvánka
Vi Keeland
Po dlouhé době relativně poklidně plynoucí romantika, u které jsem se nesvíjela očekáváním, kdy se to pohnojí (ale samozřejmě, že pohnojí, to k tomuhle žánru zkrátka patří a bylo by zklamání, kdyby se nepohnojilo... ehm, kdy jsem začala psát zahrádkářské okénko?) a u které jsem se i docela nasmála. To s tím deníkem bylo sice dost předvídatelné, ale co už. Jen nechápu, že obal tvrdí něco o erotickém románu, zase tolik té érotiky tam není a když už jsme u toho, tak první polibek po dvoustech stránkách z celkových třista něco? To si nestěžuju, jen mám pod tím označením asi jiné očekávání ;-) Vlastně jediné, co mi vadilo, bylo to oslovování "miláčku". Pominu, že ho vnímám negativně obecně, ale prostě mi sedlo tak leda k Fisherovi, ale k Hudsonovi ani omylem.
edit: ten miláček je v originále sweetheart, já bych to teda překládala jako zlato nebo něco v tom vyznění. A stejně tak shit bych nepřekládala jako do p.dele, mi to tak zkrátka v kontextu většinou nevyznívá. Konec překladatelského okénka ;-)