Leona91 komentáře u knih
Příjemné oddechové čtení, které si člověk rád pr čte znovu
Příjemné oddechové čtení, které neurazí. Byla to má první kniha od autorky a určitě sáhnu po jiných knihách.
Byla to velká jízda. Již od začátku knihy se neustále něco dělo. Žádnou stránku neměl čtenář čas se nudit. Představa Kate v baletní sukýnce mě dostala. Roman je mi stále víc sympatický, odhalení pravé identity Christophera byla překvapující vůbec jsem nečekala že bude tak mocný a třešničkou byli paní mrtvých v čele s Ghastekem, kteří podporovali Kate. Musím se přiznat, že mě ale nehorázně naštval Jim a Mahon v tomto díle dostal plusové body. Rozhodně se nemůžu dočkat posledního dílu. Jediné co bych knize vytkla je závěrečná bitva, která dle mého názoru byla nedotažená autoři ji měli věnovat více stran.
Andrea a Rafael si určitě svou knihu zasloužili. S boudy se člověk rozhodně nenudí. Krásné naznačení z magie zabíjí, kdy o Andreu projevil zájem i temny volh mělo v této knize dopad. Postava Romana dostala více prostoru a stala se pro mě zajímavá. Úplně mě dostala situaci kdy přijel k agentuře v pyžamu s obrázky oslíka Ijáčka. Taktéž označení šéfa bezpečnosti jako "zatracený kocour" mi vyvolalo záchvat veselí a těch situaci je tam mnohem víc. Jen se musím přiznat, že mi tam chybělo více Kate. Povídka magické dary byla jako vždy skvělá. Nahlédnutí do společnosti vikingů bylo poutavé. Postava Gastheka je pro mě čím dál víc zajímavá a uvítala bych ho v knihách klidně více.
komentář obsahuje spoilery
Knihy jsem se upřímně trošku obávala, protože Curran již není panem šelem, avšak mit obavy bylo naprosto zbytečné. Nakonec bylo příjemné si odpočinout od neustálých řešení smečkových záležitostí, ale trošičku mi ta jeho pozice chyběla. Věřím však, že působení v cechu to nahradí. Měla jsem radost, že vedlejší postavy se vyskytují neustále kolem ústřední dvojice. Pro mě je to díl který mě nejvíce pobavil. Představa Gastheka jak kreslí mě úplně dostala. Taktéž těhotná a nenasytná Andrea mě pobavila. Roland je pro mě stále sympatická postava, v knize by se mohlo objevovat více chvilek s ním a Kate. Dokážu si ho představit i jako kajícího a hodně milujícího dědečka tak snad se mi má představa splní
Pozor spoilery !!!!
Pro mě je to jedna z nejlepších knih. Má velké kvality a může konkurovat prvním pěti knihám série. Žádnou stránku knihy jsem se nenudila. Konečně jsem nadšená nějakou knihou, která se odehrává v Americe a určitě se k ní s radostí ještě vrátím. Méně přírody a indiánů a více intrik a civilizace mě zcela vyhovuje. Výskyt postavy Molinese byl překvapivý. Strašně mě dojalo, že přivezli Angelice obraz jejích synů a krabičku pokladů, která ji provázela po celou dobu kdy byla ve Francii. Cit, který král chová k Angelice je okouzlující. Stále na ni nedokáže zapomenout a díky tomu konečně dostali milost, kterou si zasloužili. Celkově postava krále z této knihy dýchá téměř ze všech stran díla. Taktéž jsem četla s úsměvem každou stranku o Desgrezovi. Byla jsem zklamaná stejně jako Angelika, že neodplul z Francie do Quebecu. Nedokážu se vyrovnat s tím,že Cantor s Florimondem jsou již dospělý. Stále je vidím jako děti. Celkem mě mrzelo, že nevyšla najevo nevěra mezi manžely. Angelika se hroutila z nevěry Joffrey, ale neřekla mu ani slovo. Vůbec mi nevadí chvilková slabost Angeliky k panu de Bardagne. Myslím, že si svou odměnu zasloužil ????. Chyběl mi v knize pan de Lomenie poté co odešel do kláštera. Vztah s Angelikou se úžasně vyvíjel a bylo by zábavné a originální kdyby nějak pokračoval. Piksaret i Uttake knihu oživují. Byla jsem nadšená o každé zmínce o Praze, jen mu unikal důvod proč tam nejezdit. Konec byl naprosto famózní a ta poslední věta mě naplňuje velkou nadějí.
Můžou se vyskytovat spoilery.
Ucházející díl, který je trošku slabší na děj. Nejsou zde výrazné zvraty a velmi dobře nás připravuje na velmi záživný druhý díl. Příjezd do Quebecu byl pro Angeliku bouřlivý, ale dokázala se vyrovnat se vším. Velmi oceňuji zábavnou postavu Villedavray. Je mi sympatický a jeho upravená sedačka mě pobavila. Výskyt staré známé Poláčky byl nečekaný, ale rozhodně vítány. Líbí se mi jak spolu vzpomínají. Postava Sabriny dává knize směr a lze předvídat její roli. Angelika má celý houf nápadníků a de Peyrac má kolem sebe zase hejno slepicek. Z knihy mám pocit, že manželé se odcizují a věnují se spíše ostatním osobám opačného pohlaví. Z celé knihy na mě mnohem více dýchá stín Francie a krále. Mám pocit, že kniha se dá porovnat s kvalitou prvních knih, které jsou bezesporu nejlepší a usizuji, že je to díky více Francie a osob s ní spojenou. Pan královský admirál je důkazem, že v knize jeho postava úžasně spojuje děj knihy s Francií. Negativně hodnotím, že v knize se málo vyskytují pasáže s Florimondem a Cantorem.
Komentář obsahuje spoilery!
Musím říct, že čtení knihy jsem dlouho odkládala a vlastně se teď divím proč. Začátek knihy byl pozvolný a rozhodně jsem se nenudila, prostředek knihy ani neurazil ani nenadchnul. Rozhodně to není kniha chudá na děj a zvraty. Je trošku laděna depresivně a značně mě vadila Angeliky tvrdohlavost. Král ji určitě schválně chtěl potupit a chápala jsem ji, že ze začátku nechtěla podlehnout. Avšak následně všem hrozným událostem mohla sama zabránit. Správce měl ve všem pravdu, škoda že ji neovlivnil dříve. Nemůžu ji odpustit, že zemřelo nejkrásnější dítě Francie. Mám pocit, že autoři chtěli zpřetrhat veškeré pouta, které by Angelika měla k rodu Plessis-belliere (smrt dědice i zničení zámku). Sama Angelika se však hodně poučila a v La Roche nechápe proč protestanti odmítají změnu své víry, když můžou hodně ztrazot. Bohužel však prozřela pozdě. Velmi jsem vítala návrat sluhy Fllipota, ale zarmoutil jeho konec (měl raději zůstat v Itálii). V tomto díle je až moc smrti. Návrat Florimonda jsem uvítala s nadšením. Musím uznat, že Angelika je pravou manželkou hraběte de Peyrac, protože stejně jako v Langedoku na jeho panství tak i na panství Angeliky vypuklo povstání proti králi. Obdivovala jsem jak dokázala přinutit aby celý kraj povstal. Postava Desgreze a jeho přiznání bylo pouze třešničkou na dortu. Byla jsem ráda i za informace, díky kterým jsme mohli zjistit co se stalo se Středozemím poté co se vrátila zpátky do Francie a nalodění se na palubu Rescarora byl mistrovský tah. Přečtení knihy určitě nelituji.
Jako náctileté se mi kniha velmi líbila. Oceňovala jsem, že není typická jako všechny ostatní romány pro dívky. Nadpřirozeno dodalo knize úplně jiný směr, je to příjemné oživení a velmi tento styl psaní vítám. Ráda se ke knize někdy opět vrátím.
Typická červená knihovna náctiletých. Série se mi velmi líbila když jsem ji četla tak patnáct let zpátky. Eva a Dick mají svůj životní příběh už uzavřený. Myslím, že autorka má knihy s mnohem hlubším významném, avšak triologie mě určitě neurazila. Byla jsem ráda za uzavřený konec celého příběhu. Nejlepší postava celého příběhu byl určitě Jindra a osobně bych ho za Davida vyměnila hned. Dnes bych jich nedala 5 hvězdiček, ale v době kdy jsem knihu četla určitě ano.
Příjemná knížka se četla skoro sama. Velmi se mi líbil konec knihy s použitím kofolu a vyznáními lásky. Originální nápad.
Příběh Nely byl velmi silný. Celkově se mi série hodně líbila. Já sama bych však dala přednost Tomášovi, ke kterému jsem v tomto díle začala citit mnohem více sympatií než k jeho bratru.
Jedna z nejsilnějších knih autorky. Ten příběh mě úplně vtáhl do děje. Kniha se vymyká tím, že končí vcelku tragicky alespoň pro druhou hlavní postavu. Marek ač mi byl velmi sympaticky u mě propadl na celé čáře. Otevřený konec by chtěl pokračování, ale doufám že mu Hanka další šanci nedala.
Tato kniha se značně nepovedla. Dvě hvězdičky dávám pouze z dobré vůle. Měla jsem značné problémy knihu dočíst, což se mi u ostatních děl autorky nestalo.
Jedna z mých oblíbených knih od autorky. Simona je sympatická hrdinka. Škoda, že kniha nemá pokračování. Dle mého názoru by si ho velmi zajímala. Konec byl šokující. Chtěla bych vědět, jak to dopadlo mezi Simčou a Kazimem, protože bych jim velmi přála, aby byli spolu. No a taktéž bych uvítala informace jak dopadlo těhotenství Kamily
Úžasný příběh dvou sester. Závěr knihy je velmi překvapující. Nenudila jsem se žádnou stránku knihy.
Standardní dobrá četba od autorky, avšak musím souhlasit s názorem, který je již níže uveden. Kniha je psána že čtyř pohledů sourozenců a já se nedokázala ani do jednoho plně vžít, protože ani jeden z nich neměl dostatečný prostor na mě více zapůsobit.
Nela je velmi smypaticka hrdinka a zápletka s dvěma bratry je krásně čtivá. Kniha určitě patří mezi nejlepší díla, které autorka napsala.
Kniha nenadchne ani neurazí. Autorka má mnohem lepší díla, avšak neměla jsem problém se do knihy začíst.
Pro mě je tato kniha nejlepší. Dle mého názoru Angelika nejlépe vynikala na dvoře. Ráda jsem si četla o různých intrikách a zálibách šlechty. Tento díl je přelomový, skrze závěr knihy, který pozorní čtenáři určitě očekávali. Avšak než se dostaneme ke konci knihy, tak Angelika prožije spoustu dobrodružství. Musím říct, že se mi zrovna nelíbil vztah Philippa k Angelice. Upřímně musím říci, že jako jediná postava se mi mnohem více zamlouval ve filmové verzi. Konečně když se mi pomalu přestával protivit, tak se nechá zabít což mi bylo upřímně líto. Určitě oceňuji, že autoři zakomponovali do příběhu velkou travičskou aféru,která příběhu pouze prospívá. Dale bych se zmínila o vztazích Angeliky a můžu vystupujících v knize. Ze svého pohledu nechápu proč nepodlehla vyslanci perského šácha. Dle popisu byl přitažlivý s ona se zbytečně hrála na cudnou. S princem Ràkoszi taká jeptiška nebyla. A velkou neznámou je pro mě nepodlehnuti samotnému Ludvíku XIV. Dle popisu v knize jsem přesvědčená, že král ji opravdu miloval. Několikrát jsem měla pocit, že i ona k němu něco cítí když opětovala jeho objetí. Byla jsem velmi zklamaná, že nedošlo mezi nimi k něčemu více. Řekla bych, že vladař byl přitažlivý muž. Madam de Montespan byla zajímavá sokyně a celkově vývoj její postavy a vztahu k Angelice od přítelkyně k nenáviděné sokyně, kterou chtěla zabít mě velmi bavil. Taktéž postava paní Scarronove když si představím, kolik žádosti králi předložila aby nežila v chudobě a časem co se s ní stalo je úžasné. V neposlední řadě musím zmínit velmi zábavnou postavu alchymisty Savariho. Kladně hodnotím i objevení postavy d'Andijose, který obdivuhodně vedl povstání v Languedogu. A nakonec bych se chtěla vrátit k postavě Desgreze. Bohužel se již v dílu nevyskytoval tak často jako v předchozí knize což mě mrzelo, rozhodně si zaslouží více prostoru. Úplně mě dostala scéna kdy opět Angelice vrátil odvahu a chuť si života. Stále mám v mysli jeho slova. PRO JEDNU JEDINOU HODININU, PRO JEDNU JEDINOU ŽENU, V JEDNOM JEDINÉM ŽIVOTĚ, MŮŽEŠ SI DOVOLIT POLICAJTE BÝT ZAMILOVANÝ, BYT JEDNU JEDINOU HODINU SLABÝ A HLOUPY. TA slova které ji šeptal jsou pro mě nezapomenutelné.