Libris_Na_Ex
komentáře u knih

Kniha mě zklamala. Nápad je strašně dobrý, jen mi přijde že autorka se do tématu neponořila tak moc, jak by mohla. Ale možná jsem čekala dalši Bylo to úplne inak, jen s fantasy prvky, což jsem úplně nedostala. Děj mě i dokázal překvapit, jen to zase bylo jinam, než co jsem chtěla já. Zajímavé myšlenky a momenty tady rozhodně nechyběli, a to je hlavní důvod, proč se kniha dostala až na tři hvězdičky.
Největší kámen úrazu pro mě byly ale postavy, které mi prostě nepřirostli k srdci a ve výsledku mi byly úplně jedno.


Hlavní věc, která za mě táhla Haveaní cyklus, tady chyběla - chemie mezi hlavními hrdiny. A to nejen dvou hlavních, ale celé party. A Ronana sám pro mě celou knihu neutáhne. A nové postavy mě nechytly zdaleka tolik.


DNF
Čekala jsem víc.
Nápad byl dobrý, ale provedení průměrné. Hlavní hrdinka, která je vyvrhel a cítí se jiná, pak ale přijde neznámí cizinec a hlavní hrdinka zjistí, že je z jiného světa. Kolikrát jsem tohle už četla?
Knihu jsem nakonec nedočetla, protože jsem tam neviděla nic, co by mě chytlo. Třeba se k tomu ještě někdy vrátím, ale radši se budu věnovat knihám, které mě opravdu baví.

WOW, jedno velké WOW.
Kniha pro mě byla tak neskutečný čtenářský zážitek i proto, že tyhle žánry jdou mimo mě - thrillery, detektivky, horory. Tohle není něco co bych vyhledávala a většinou mě to nudí. Ale tohle... fuuuu. To bylo jiný kafe.
Nečekejte akcí nabitou knihu, kde se budete bát o hlavní postavy, bude šokovaní velkými plot twisty. Tahle kniha vám ukáže, že střelba na škole nechá víc než jen fyzické rány, ale i velké psychické následky.
Tohle je příběh o pravdě, o tom, že lži někdy nevznikají úmyslně nebo se zlým cílem. Ale prostě si někdo vyloží situaci jinak, nebo se prostě bojí říct pravdu, nebo neví jak jí má říct a co to všechno může způsobit.
Zároveň se kniha nesnaží nikoho omluvit nebo glorifikovat, prostě vám ukáže surovou pravdu bez příkras. Navíc přístup autorky k pachateli je tu velmi ojedinělý. I když bych si přála znát jeho motiv, proč spáchal, to co spáchal, autorka vám to neřekne, protože tohle nemá být příběh o něm, ale o tom co napáchal svým činem na obětech.
Kromě toho se tam autorce povedlo zavracovat spoustu dalších témat jako asexualita, slepota a samozřejmě problematika zbraní v USA a u žádného tématu nemáte pocit, že je tam navíc, ale hezky do příběhu zapadá.
Takže jsem fakt ráda, že jsem se ke knize dostala, protože mi v hlavě zůstane ještě hodně dlouho.


Někde mezi 4 a 3 hvězdičkama.
Příjemné prostředí antikvariátu, postavy, které nejsou na zabití, zajímavé myšlenky a téma. Zároveň, ale nic přelomového z čeho bych si sedla na zadek.


Zcela upřímně, to nejlepší při čtení pro mě byla ta nostalgie. Jiskru v popelu jsem poprvé četla před pěti a totálně jsem si jí zamilovala. Všechny ty pocity se mi vrátili - fascinace novým světem, okouzlením hlavními hrdiny a nebo překvapení nad zvraty.
Tohle všechno kazily jenom ty milostné trojúhelníky, které jsou úplně zbytečné a příběh by se úplně obešel bez nich (Keenana klidně vymažte a u Heleny nechte přátelství, díky).


S touhle knihou jsme se dost minuly.
Není vyloženě špatná, ale není pro mě. Doufala jsem, že mi prostředí vědy a humor sedne, ale na mě to vůbec nefungovalo a na knihu jsem se nedokázala soustředit.
Takže odkládám jako nedočtené.

Ideálka na podzim - čarodějnice, magická škola, temná atmoška a navíc to není nic komplikovaného, což je v období začátku školy dost příjemné. No zároveň nečekejte nic nového.


(SPOILER) Občas se stane, že kniha, která je vychvalovaná někomu nesedne. Mě se to stalo tady, i když jsem do toho s žádnýma velkýma očekáváníma nešla. Evelyn Hugo mě bavila, nejlepší kniha mého života nebyla, ale dobrá byla. To samé jsem chtěla i Daisy Jones and The Six. Bohužel to u mě nefungovalo.
První problém byl ve formě vyprávění - rozhovory. Nedokázala jsem si s postavami vytvořit žádný vztah. U Daisy mě k tomu ještě vytáčel ten kult, co kolem ní byl.
Pak se tam řešilo už jenom, kdo s kým a kde, alkohol a drogy a to nejsou úplně témata, které by mě lákala.
Takže jsem se rozhodla knihu odložit (život je moc krátký na čtení špatných knih) a věnovat se něčemu, co mě bude bavit.


Dvě hlavní výtky: I když byla Hazel zajímavá postava, vůbec jsem si k ní nedokázala vytvořit pouto. Byla pro mě strašně vzdálená, i když byl celý příběh vyprávěný hlavně z jejího pohledu.
Druhá - Romantická linka mezi Hazel a Jackem tady přišla jako blesk z čistého nebe. I když jsem jim na konci hodně fandila, nebyla tam před tím žádná chemie. Ta přišla až dlouho po vyznání lásky a já ráda prožívám romantické linky od začátku.
Ale jinak mě to fakt bavilo. Prostředí lesa a víl bulo dechberoucí - magické, tajemné a úplně jsem z knihy cítila vůni jehličí a mechu.
Mně ani nevadí propojení našeho světa a tím magickým Naopak mi přijde, že to dělá knihu zajímavější.
Ben i Severin byly skvělé postavy, ale nejvíc si mě získal Jack a i bych chtěla víc z jeho příběhu a myšlenek, protože byl z celé knihy nejzajímavější.


Nemyslím si, že je tato kniha vyloženě špatná, spíš jsme se minuly. Nesedlo mi umělecké prostředí a v některých situacích pro mě bylo těžké pochopit, proč se sourozenci chovají jak se chovají, až mě někdy jejich činy naštvaly.


Ač nejsem největší fanoušek Krutého prince, tohle se mi líbilo hodně, až bych řekla, že je to nejlepší díl série. Ilustrace k příběhům perfektně sedí a bavilo mě to propojení mezi některými povídkami. Ve výsledku mě nejvíc mrzí, že v knize nebylo příběhů víc.


3,5/5
Musím říct, že z knihy nejsem tak nadšená, jak jsem doufala, že budu. Hlavním důvodem byl styl psaní, který mi prostě nesedl. Nedokázala jsem se začíst. Už jsem s tím, měla problém u Kaziměstů, ale tam mě bavilo zkoumat svět a postavy a kam směřují, že jsem to zvládla.
Tady jsem měla i problém s akcí, které hlavně ve snovém světě bylo hodně, což mě úplně nesedí. Proto mě víc bavily části z reálného světa a zjišťovat co se Mikulášovi vlastně děje. Těch to kapitol ale bylo míň, což mi moc nepomohlo.
Vedlejší postavy mi tu navíc oproti Kaziměstům přišly mnohem méně propracované.
Myšlenka, svět a všechno kolem toho bylo ale naprosto úžasné. S utíkáním do snových světů před tím reálným jsem se dokázala ztotožnit (i když ty moje nejsou tak živé). A poslední kapitola byla naprosto perfektní! Celkově mi to vyzvedlo knihu, víš, než kdybych to soudila jenom podle výše zmíněného.


Tahle kniha bude moje srdcovka, už jenom protože je to první kniha, kterou jsem přečetla ve slovenštině. Nicméně i příběh si mě tu získal.
Ač kniha nemá úplně nejoriginálnější námět, vykompenzuje si to skvělými propracovanými postavami, které mezi sebou mají různorodé vztahy, ale hlavně ta romantická linka tady!!! Kromě toho že to velmi pomalá hate-to-love romantika, tak hrdinové už navíc nějakou minulost mají a řeší se tu i věci kolem otěhotnění a menstruace.
I když to není asi nic světoborného, mně tahle kniha neskutečně sedla a myslím, že se k ní ještě párkrát vrátím.


3,5/5
Na úvod chci říct, že žánr feel good contemporary není pro mě. Do Instant Karmu jsem se pustila, protože mám ráda Marissu Meyer a chtěla jsem vědět jak se s tím popasuje. A teď jsem po ní šáhla, protože jsem nemocná a nemám energii na nic složitějšího. V tomto ohledu kniha zafungovala skvěle.
Navíc prostředí záchraného střediska mě hodně bavilo.
Prudence mi úplně sympatická nebyla, ale myslím, že to byl cíl a oceňuji, že nebyla popsaná jako šedá myška, která je ve skutečnosti krásná, ale jako holka, která nemá perfektní postavu, je si toho vědoma, ale zároveň jí to nebrání ve vztahu s klukem.
Kniha se ale nevyhla typické šabloně (nesnáší se, sbližují se, dají se dohromady, pohádají se a zase se usmíří), takže plný počet dát nemůžu. Ale jako nenáročná oddechovka dobrý.


Tahle knížka má úžasné prostředí, zajímavé myšlenky a skvělé hlavní hrdiny. Bohužel jsem si nesedla s autorčiným stylem psaní. Ač postavy znám dobře, nedokázala jsem se do nich vžít. Přišlo mi, že autorka pouze popisuje, ale neukazuje. Navíc jsem se nedokázala začíst a momenty typu: "jak ji viděl, věděl, že je speciální" nebo "věděla, že tohle byla důležitá chvíle" mě vyloženě vytáčely.
Moc mě to mrzí, protože jsem se na knihu fakt těšila a bylo tam spoustu věcí co mě bavilo, ale ten styl psaní m těžce nesedl.


Ač už jsem několik knih o pokojovkách četla (včetně "prvního" dílu této), tak jsem se zde dozvěděla nové věci a určitě jí někdy otevřu znova.


Dobrý to určitě bylo. Ale na zadek jsem si z toho nesedla.
Hlavně měna některých místech nudil děj. Zápletky nejsou špatné, ale prostě to není nic převratného a celou dobu tak nějak víte kam se to ubírá. A já rozhodně nepotřebuju aby v každé druhé straně byl nějaký velký zvrat. Ale abych měla pořád co objevovat. A tady se děj spíše točí v kruhu.
Samotný motiv knihy je ale určité skvělý - Dívka, která hledá svoje místo a vláda, která není perfektní.
Co ale za mě bylo nejlepší, byla atmosféra. Popsala bych jí asi jako zemitou – hodně lesů, rostlin, bylinek, hor a k tomu Síla, která tohle všechno propojuje. To je něco pro mě a odstavce, kde je toto popisované jsem si maximálně užívala.
Takže do dalších dílu se asi pustím, nejlepší kniha mého života to ale nebyla.


Už první díl jsem milovala a tohle si mě opět získalo. Pokud chcete knihu, která bude nádherná vizuálně, pobaví vás a i vám vysvětlí, co se v rostlině děje a proč potřebuje podmínky jaké potřebuje, zamilujete si jí úplně stejně jako já.


Jestli čekáte přeslazený romantický příběh, u kterého si pobrečíte, u Very se žádného slazení nedočkáte. Za to slz budete mít až nadbytek.
Už dlouho ve mně žádná kniha nevyvolala tolik pocitů jako Vera. Při některých kapitolách se mi stáhnul žaludek, jak se mě text dotkl. Hlavní téma této knihy je změnit svůj osud, který automaticky přebíráme a ani o tom nevíme. A i když se snažíme stejně do toho aspoň částečně sklouzneme. Navíc se kniha zabírá vztahy s rodiči, domácím násilí a tom, kdy bychom měli přestat ignorovat těžké situace a kdy do nich už zasáhnout.
Vera Dietz ve mně bude ještě dlouho rezonovat, protože surovost toho dle příběhu, je až znepokojivě realistická.
