libuse6749 komentáře u knih

Co kdyby všechno, co jste kdy milovali, znali, vše, čemu jste věřili…prostě zmizelo? To přesně se , jednoho deštivého dne, stalo Annie. Po nehodě se probudila v nemocnici a rázem nemá svůj oblíbený dům, nežije již se svým manželem, ale hlavně vůbec nemá dceru. Přestože si pamatuje každičký detail, od vůně vlasů její dcery Hannah, přes její hračky, vybavení domu, po vůni rozkvetlých šeříků, které vysadili s manželem na terase, teď ji doktoři přesvědčují, že nic z toho neexistuje.
„Kolik detailů si člověk musí vybavit, aby dokázal, že byly skutečné.“
Ten moment ztráty byl pro Annie k zbláznění, šťastných 5 let jejího života se evidentně nestalo. Noční můra každé matky nebo si to beru jako novopečená maminka 2 leté dcerky moc k srdci?
Annie začíná docházet na terapii, poznává svůj nový život a vydává se hledat pravdu. Přestože jsem si na začátku knihy říkala, o čem to celé může být, příběh mě naprosto pohltil. Přes smutnou zápletku, jsem si užila citlivý příběh plný emocí a laskavosti.

Všechno, co jste chtěli vědět o létání a báli jste se zeptat. Přesně tak by se mohl jmenovat knižní rozhovor Martina Moravce s Davidem Heclem, který se stal prvním českým kapitánem na největším dopravním letadle světa Airbus A380. Myslím, že po přečtení nezůstanou nezodpovězené otázky a na 300 stránkách se dozvíte opravdu mnoho, a ještě navíc vás to bude bavit. Kniha je rozdělena do pěti tématických celků: VE VZDUCHU - MAYDAY - MŮJ PŘÍBĚH - ŽIVOT PILOTA - VELRYBA a jako bonus na konci objevíte nádherné fotografie pohledů na svět shora, nakouknete do kokpitu i do soukromého archivu pilota.
Pohodlně se usaďte, přeji šťastný let.

4 29.03.2022

Tento komiks je o Tereze, ale mohl být i o tobě. Mladá dívka stránku za stránkou popisuje, jak během několika měsíců přišla o všechny vlasy. V jejím případě za to mohlo autoimunní onemocnění alopecie, kdy imunitní systém vyhodnotí vlasy a chlupy jako nepřátele a zaútočí na ně. Příčinou je nejčastěji skrytý zánět v těle, špatná strava nebo dlouhodobý stres.

Bohužel mám stejnou zkušenost se ztrátou vlasů, o které jsem přišla po prodělané chemoterapii, ikdyž jsem do poslední chvíle doufala, že to moje hříva ustojí. Prožívala jsem její příběh s každou další stránkou. Vím přesně, jak se v jednotlivých etapách cítila – ztráta vlasů i ženskosti, okamžitá změna vzhledu, sebevědomí na nule, výběr paruk, nošení šátků, stud, lítost, smutek i vztek. Svůj první rok bez vlasů sdílí autorka s nadhledem i humorem a je tak silná, že alopecii dokázala přijmout jako součást svého života. Za to ji tleskám a posílám do světa její příběh jako osvětu.

Já jsem od léčby již 5 let, vlasy mi sice hned po roce narostly, ale bohužel ne v kvalitě a hustotě, kterou jsem měla dříve. Zkoušela jsem snad už všechny zázračná séra i tablety, jím zdravě, jsem v klidu, ale zásadní změna zatím neproběhla. Svého zdraví si vážím nadevše, ale veřejně přiznávám, že jsem se s touhle ztrátou úplně nevyrovnala. Proto posílám všem bojovníkům sílu a objetí.

Svět se zbláznil, držte se. Je zajímavé, že se stále lidé dívají na pacienty s psychickými problémy přes prsty. Ale že se stejně dívají i na lékaře, kteří se psychiatrii věnují, to už je absurdní.
Knížka formou deníčkových zápisů zaznamenává postřehy ze studia medicíny, období po získání diplomu i lékařské praxe.
Jsou to poznámky veselé, smutné, často k zamyšlení. Stejně jako tento úryvek:

"Když se zpětně podívám na spoustu věcí, které jsem dělala, opakuje se tam přesně tenhle vzorec.
Být lepší.
A přitom to tak vůbec být nemusí.
Možná prostě stačí jen být a užívat si to.
Víte, jak se říká, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
Je to tak.
Nemusíte být lepší.
Nemusíte se zavděčit.
Nemusíte neustále někomu něco dokazovat.
Prostě jen buďte sami pro sebe. Třeba jen chvilku.
Je to osvobozující."

Když jsem začala číst, nevěděla jsem vůbec, co očekávat. Jáchymov a příběh na pozadí jeho nechvalně proslulé historie? Již po pár prvních stránkách jsem ale nevěřila vlastním očím – nápadité, vtipné, místy morbidní, originální čtení. Přestože děj měl i prvky hororu a fantasy, které nevyhledávám, nedalo se přestat číst. Užijte si i vy lázeňskou kúru radonem, zaručeně dostanete chuť na domácí makový závin a dozvíte se i spoustu reálií z Jáchymova.

Ještě se podělím o malou myšlenku, která se mi moc líbila. ↩
"Lidi jen tak neprobudíš, a i když se ti to povede a jsou už na půl oka vzhůru, nechce se jim vylézt z pelechu."

Hned na úvod přiznávám, že Tomáše Třeštíka sleduji na sociálních sítích. Jeho fotky jsou líbivé, příspěvky trefné a celá jeho rodina jak ze žurnálu. Možná proto jsem při čtení jeho knížky měla pocit, že čtu příběh, který vypráví MŮJ přítel. Věděla jsem, o čem píše, byla jsem v obraze, těšila se na každou další stránku, naplno jsem se bavila. S otevřenou pusou jsem se divila, jak se dokáže přiznat ke svým vášním, které zavání zhýralostí, ale zároveň dá najevo svoje slabosti, ikdyž na první dobrou působí jako velký frajer, co ho nic nerozhodí. V průběhu čtení jsem byla až dojatá, jak umí popsat nejen svůj krásný vztah s rodiči, ale i pouta s přáteli, které mu přihrál život.

Nejnovější díl ze švédské krimi série Öland a Johan Theorin přišel se starými známými z předchozího dílu, avšak s novým případem.
Policejní inspektorka Tilda, toho času v 8. měsíci těhotenství, se stane svědkem vloupání na osamělém statku v severní části ostrova. Zároveň je vlivem okolností nucena pomoci svému kolegovi Amorovi, ten je na místě pobodán a Tildě se rozbíhají kontrakce….
Po tomto úvodu jsou trochu netradičně hlavní postavy postaveny mimo hru. Tilda je v roli novopečené matky doma na mateřské, Amor je postaven mimo službu vzhledem ke zdravotním následkům a internímu vyšetřování. Vyšetřování však běží i bez nich.

Autor příběh vypráví po kapitolách jednotlivých hlavních hrdinů, k nimž patří i Tildin příbuzný Gerlof. Ve věku 86 let žije již v domově důchodů, avšak díky jeho vzpomínkám vyjde na světlo mnoho informací z minulosti související s případem. Druhá časová linka nás zavede na stejné místo do roku 1940. Tady jsem se dost ztrácela v jménech, ale s každým dalším návratem do minulosti se však vyjasňovalo, co se tehdy událo.
Velkým překvapením pro mě byl příběh o starci, ohlížející se za svým životem, který jsem v krimi žánru nečekala. Autor ho však neumístil náhodou…

Suma sumárum krimi román s tajemnou atmosférou z oblasti mokřadů a samot, obyvateli s tvrdou skořápkou a pomale plynoucím dějem, kde neočekávejte žádnou velkou akci, ani extra popisy krutého násilí, ale určitě ucítíte touhu po rozluštění spáchaného zločinu.

Když si Robert Bryndza odskočil od Eriky a Kate (rozuměj od krimi) ke Coco (rozuměj humorný román pro ženy), tak jsem úplně nesdílela ovace ostatních čtenářů. Zatímco jeho první samostatný psychologický thriller mě velmi mile překvapil. Pojďte se se mnou na něj podívat blíže.

Úspěšná lékařka Maggie žije život přesně podle svých představ. O jedné noční směně jeden lidský život zachrání, ale u druhého už se jí to nepodaří. Bohužel se jedná o jejího milované manžela Willa, kterého přivezli do nemocnice se střelným zraněním. V přímém přenosu tak sleduje jeho poslední minuty života. Psychicky ji však dorazí policejní zpráva, že šlo o sebevraždu. S touto verzí se však nedokáže smířit. Po pohřbu se jede uklidnit do prázdninového domu na malý chorvatský ostrov, ale tam klid nenajde.

Čtenář se v Chorvatsku může těšit na dramatické chvilky, pátrání po tajemství, dobrodružství, hledání odpovědí na otázky, ale i děsivé vyhlídky na budoucnost. Maggie doslova bojuje o přežití a boj nezdává do poslední chvilky.

Kniha se mi četla skvěle, byla napínavá a měla spád. Do psychothrillerů se často nepouštím, ale tento od Bryndzy jsem si užila. Jak může skončit ten, který začíná citátem od Benjamina Franklina
„Tajemství lze udržet nanejvýš mezi třemi osobami, ovšem za předpokladu, že alespoň dvě z nich jsou už na pravdě boží.“

Co kdybyste mohli znovu prožít okamžik, který vše změnil?

Melancholický příběh z druhé strany zeměkoule přináší tři kapitoly, které čtenáře po pár stránkách zpomalí a přivedou k zamyšlení.

Autorka pojala odcházení na onen svět originálně, a to krátkým pobytem ve fotoateliéru s neobyčejným průvodcem.
Citlivě následně představuje 3životy právě zesnulých osob s pohledem zpět do jejich minulosti. Každý z nich totiž obdrží balík fotografií, ze kterých musí vybrat přesně tolik fotek, s počtem odpovídající jejich věku. Za každý rok života jednu. Snímky jsou pak použity do kolotoče vzpomínek, co proběhne člověku před očima v okamžiku smrti.

Japonská literatura může být pro nás Evropany svým způsobem specifická. Tahle knížka by mohla oslovit čtenáře, kteří právě na japonskou literaturu sbírají odvahu. Nevystraší vás, co se počet stránek týká a je velmi čtivá V odvyprávěných životech se však ukrývá kromě dojemných příběhů i spousta nezodpovězených otázek o životě a smrti.

Bonusovým příběhem je tajemný život i samotného průvodce.
Nastavená pravidla mě připomínaly mou oblíbenou knihu Než vystydne káva, kde účastníci cestují časem.

Mimochodem, autorka je nadšená fotografka, která o fotoaparátech a fotografování píše odborné články. Z knihy je její záliba hodně znát.

Víte o tom, že Sebastianovi Fitzekovi vyšla tento rok u nás nová kniha Její název vystihuje i hlavní téma knihy a čtenářsky je hodně zajímavé

M I M I K A – hlavní hrdinka Hannah dokáže rozumět tajné řeči těla, je odbornicí na mimiku a svoje služby uplatňuje jako policejní konzultantka.

Fitzek opět nezklamal. Po úvodním výletu ho minulosti, představení profesních kvalit hlavní hrdinky a krátkém seznámení synem, při kterém však už tuhne krev v žilách….dochází k dějovému zvratu o 180 stupňů.

Hannah, po dočasné ztrátě paměti, stojí před nejtěžší analýzou, a to sebe sama. Je jí přehrán videozáznam, na kterém se přiznává, že vyvraždila celou rodinu.

U autora jsem zvyklá na svižný děj, umocněný střídáním krátkých kapitol, které přidávají na tempu a tím mě autor naprosto přiková ke čtení. Přestože autor přidával v průběhu příběhu mnoho indicií, dokázal mě zmást svými dějovými zvraty natolik, že jsem netušila, co zamýšlí.

Nechtěla bych být v roli hlavní hrdinky, ač bojovala o pravdu, byla v zoufalé situaci, kdy neměla co ztratit. Závěr tomu nasadil korunu.

Patříš mezi čtenáře, co se obávají severských krimi příběhů kvůli přemíře násilí a krvavých scén? Libuješ si v anglických detektivkách z pera Agathy Christie?
Sáhni po kriminální sérii Inspektor Gunnar Barbarotti!
Dopis z Mnichova je 8. díl ze série a ne nadarmo byl nominován na cenu za nejlepší švédský kriminální román roku 2023. Nebojte se ho přečíst samostatně, inspektor Gunnar řeší v každé knize samostatný případ. Ve vyšetřování je mu nápomocná jeho partnerka Eva a zbytek týmu, všichni velcí sympaťáci. Zapojují čtenáře do vyšetřování, ve vzájemných rozhovorech uvažují nad motivy a postupně prozrazující indicie vedoucí k rozuzlení případu. Do příběhu autor nenásilně zakomponoval omezení v době Covidu, takže uvidíte, jak pracovali i vyšetřovatelé na home office.
A zápletka je vskutku tradiční, vražda v zasněženém domu v lesích na konci světa s omezeným okruhem podezřelých. Zavraždil známého malíře někdo z jeho sourozenců, které pozval na svátky. Nebo je vrahem někdo úplně jiný?

Od autora jsem už četla jinou knihu ze stejné série a vím po čem sáhnout, když budu mít chuť na originální klasiku.

Vydejte se spolu s Dominikou Sakmárovou za dobrodružstvím na Dálný východ a přijměte výzvu, stejně jako její rodina, přestěhovat se jeden rok do Jižní Koreje.

Při čtení tohoto netradičního cestopisu jsem se rozhodně nenudila. Zaujala mě již obálka a stejně originální kresby, od Michaely Ahonen , doplňovaly i uvnitř jednotlivé krátké kapitoly.

Co ví průměrný Čech o Jižní Koreji by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Autorka dokázala nahustit do této útlé knížky mnoho informací, navíc takové, u kterých nebudete zívat nudou. Garantuji zajímavosti, odlišnosti i vtipné perličky z běžného života Korejců podané navíc s nadhledem a humorem. Úsměv mi prakticky při čtení nemizel ze rtů, ač začátek pro rodinu s malými dětmi musel být těžký, zvláště, když přicestovali právě v době světové pandemie. Jedna z prvních kapitol tedy popisuje, jak probíhala inteligentní karanténa. Následuje vysvětlení chytáku, jakou barvu mají semafory v Koreji, ochrana osobních údajů ve veřejném sektoru v praxi nebo specifické počítání věku u kojenců.
Vzhledem k tomu, že má dcerka začala tento rok navštěvovat mateřskou školu, tak mě zaujal provoz školek, od stravování, časového rozvrhu, až po hygienické restrikce a každodenní reporty s hodnocením. Dozvíte se i k čemu potřebují domácnosti v zimě bublinkové fólie, ale i jak běžní Korejci tráví letní dny.

Abych to zkrátila, bavila mě každá kapitola a knížka naprosto předčila má očekávání.

PS: asi nikoho nepřekvapí, že Korejci při focení říkají 3,2,1 KIMCHI!!!!!

Při čtení slzička ukápla, že jsem při návštěvě Tokia minula nejdelší ulici s knihkupectvími na světě. Genius loci tohoto místa musí být pro knihomola naprosto dokonalým zážitkem. Není ale všem dnům konec, třeba se do Japonska někdy ještě vrátím. Jestli se tam chcete kouknout už dnes, sáhněte po této slabounké romantice, jeden starý antikvariát má totiž v tomto románu hlavní roli.

Určitě doporučuji tomu, kdo se odhodlává již delší dobu sáhnout po japonském autorovi, ale ještě nenašel odvahu ochutnat jiný styl, mentalitu i prostředí.

Tahle jednohubka o 144 stránkách potěší čtenáře romantických příběhů, nabídne však navíc mnoho momentů k zamyšlení o knihách, čtení i životě samotném. Líbily se mi pasáže motivující ke změnám a odvaze je uskutečnit. Nečekejte žádné obrovské zvraty, ale pokojné a laskavé vyprávění o nové lásce nejen ke knihám. Kromě jiného má krásnou obálku

Jmenuje se Klárka a miluje chůzi.
V roztomilé knížce kapesního formátu popisuje svoji cestu za snem. Snem vyrazit na pouť přes Moravu. Sen si splnila, navíc dokázala ze své cesty napsat knihu a zajistit její vydání. Takže ty splněné sny byly rovnou 2.

Snad se na mě nebude zlobit, když prozradím, že je moje vrstevnice, má celý život nadváhu, miluje dobré jídlo a je někdy líná. Ale kdo ne. Zmiňuji to hlavně proto, že na 114 stranách dokazuje, že taková normální holka jako ona, já nebo ty, můžeme jít za svým snem. Navíc to může být jednodušší, než si mnozí z nás myslí. Právě ta inspirace pro ostatní je pro mě velké poselství, které se jí rozhodně podařilo.

Moravskoslezskou trasu Svatojakubské cesty zahájila u polských hranic, blízko Ostravy, kde bydlí. Trasa má na území ČR 277 km a končí v Mikulově. Svou pouť však nešla v kuse, ale využívala volných dní či víkendů a jednotlivé etapy zdolávala postupně. Její pojetí poutě se mi v počátku zdálo poněkud netradiční, ujít denně 20-30 kilometrů a vrátit se do pohodí domova. Příště se napojila v místě, kde skončila, a tak celou trasu zdolala v období září až duben.

Kapitoly jsou datovány a vždy popisují jednotlivou část trasy. Každá kapitola je zakončena i shrnutím ušlých kilometrů, dobu strávenou na trase a kilometrový odpočet do cíle i Santiaga de Compostela.

Klárka popisuje krajinu, počasí, zmiňuje pár turistických cílů, avšak nezachází do detailu. Během cesty si všímá zajímavých postřehů. Knížku doplňuje mnoho barevných fotografií, ty řeknou mnohdy více než slova a nádherně dokreslují atmosféru jednotlivých úseků. Líbily se mi její vsuvky popisující např. systém poutnických průkazů, vzpomínky z jejího deníčku nebo motivační tipy na cestu.

Klárka, ač došla na konec jedné trasy, vytyčila si další cíl a rovnou se vrhla do nového putování přes Dolní Rakousko. Přeji ji mnoho našlapaných km, maximum zážitků při putování a štěstí v každé další pouti.

3 10.02.2024

„Ona ho miluje víc, než se kdy dozví.
On ji miluje ví, než kdy dá najevo.“
Kurt Cobain

Volné pokračování knihy Hra na druhou bylo nutností, protože po monologu pro Nelu, kterým Ben ukončil předchozí knížku, nezůstalo u mnoha čtenářek jedno oko suché.

Skočíme v čase a v prvních kapitolách se dozvídáme, jak se žije Nele a kam zavál život Bena.

Příběh měl sice pomalejší rozjezd, ale děj přesto dokázal zaujmout. Povedené byly lokace, kam autorka tentokrát vyprávění zasadila. Dodávaly tu správnou atmosféru veškerému dění, které se jevilo více skutečně. S Nelou jsem příběh hodně prožívala, rozuměla jsem některým jejím krokům, jiné jsem však nechápala. V tomto díle měl u mě více rozumu Ben, který dospěl, dozrál a stává u mě horkým adeptem na „muže snů“. #teamben

Hrdinové této knihy nejsou jen Nela a Ben, ale Nely synové a její otec. Přestože nejsem plačka, tak v pasážích jejich promluv jsem byla hodně dojatá, jak krásný vztah mají a jsou si vzájemně oporou. Zuzka umí dokonale přenést emoce na čtenáře.

Po dočtení rozhodně doporučuji přečíst si obě knížky. Porozumíte více hlavním hrdinům a neochudíte se o příběh, který předcházel. Navíc máte jednu obrovskou výhodu, můžete si je přečíst plynule za sebou a dozvědět se, jestli Nela a Ben společně vyplní dvě prázdná místa.

Dvě knížky, jeden příběh.

Dva hlavní hrdinové, jedna kontroverzní láska.

Dnes vám představím první.

Anotace prozradí, že Nele je 37 let, je matka dvou kluků a náhodou se potká se spolužačkou ze střední školy. Netuší však, že se současně seznámí i s jejím 19letým synem Benem, který se do ní zamiluje.

Na první pohled to vypadá jako červená knihovna, ale nenechte se oklamat, v příběhu jde o mnohem víc. Autorka Nelu dostala pod ohromný tlak. Bojuje sama se sebou, s neočekávanou „zakázanou“ láskou, staví syny na první místo ve formě loajality ke své rodině a dělá tak mrtvého brouka. Obává se ztráty dobrého vztahu s nejlepší přítelkyní a děsí ji, co by tomu řekli lidi. Na každé stránce však cítíte její vnitřní boj se všemi předsudky, stereotypy ve společnosti, hranicemi normálnosti.

Více nebudu prozrazovat, snad jen, že v knize nechybí emoce a Bena si zamilujete stoprocentně taky.

Knížka má 160 stran, jde tedy o jednohubku na jedno odpoledne nebo čtení na víkend. Příběh je čtivý, má spád. Specialitkou autorky, je citát na začátku každé kapitoly. Ten umí vybrat tak citlivě, že po přečtení každé kapitoly zjistíte, že je doslova „na míru“.

Právě jsem našla novou oblíbenou autorku. Pozitivní ohlasy na její předešlé knihy nelhaly, slovenská autorka, Hana Repová píše opravdu skvěle

Tato novinka potěší zejména ženy, libující si v románech s romantickou linkou, okořeněné humorem a propletené tajemstvím.

Hlavní hrdinka Lorin udržovala tajný vztah s kolegou z práce, který nedopadl zrovna podle jejích představ. Po nákladné rekonstrukci bytu hledá narychlo nového spolubydlícího, aby získala parťáka na sdílení nákladů na bydlení. Do hry zcela nečekaně vstupuje Ben, kolega, kterému dříve nevěnovala větší pozornost. Prozradím ještě, že Ben je pyrotechnik a pletky s ním mají specifické úskalí.

Ikdyž Ben nebyl od počátku jejich seznámení úplně čitelný, stejně jsem si ho zamilovala. Mluvily za něj jeho činy. Postupně Ben okrývá před Lorin svoje tajemství, které ho tíží z minulosti a s odstupem času pochopí, proč jeho pohled působil tak smutně.

V příběhu je mnoho momentů, kdy máte slzy na krajíčku a sdílíte emoce hlavních hrdinů. Autorka dokonale vyvážila místa humorem, zejména babička Naana vypálí několik vtipných perliček, co zajisté pobaví a odlehčí vypjatá místa. Celá knížka je velmi čtivá a nebojím se říct, že doslova pohladí po duši.

3 21.08.2023

Pacient je španělský thriller, kde hlavní postavou je uznávaný neurochirurg, který stojí před těžkým rozhodnutím. Je vydírán nebezpečným psychopatem, který ho staví do volby život jeho dcery nebo prezidenta USA.
Autor již od prvních stránek rozehrává velkou hru , které se jako čtenář účastníte. První kapitola odpočítává 63 hodin do začátku operace a David Evans začíná vyprávět svůj příběh. Kapitoly jsou velmi čtivé a střídají se z pohledu lékaře, jeho švagrové a psychopata.
Přestože doktor Evans je velkým sympaťákem a prototypem kladného hrdiny, je nucen udělat rozhodnutí, kde jako otec nemá moc na výběr, mě k srdci za celou dobu čtení moc nepřirostl.
Čtenářsky bylo velmi zajímavé setkání lékaře a prezidentského páru, stejně tak popis ochranných opatření i příprava samotné operace. Jako matka jsem trpěla u popisu scén věznění malé dcery, ale to jistě jako rodiče chápete.
Z každé další kapitoly cítíte jak rychle běží čas a když ne připomene to odpočet na začátku několika kapitol. Co mě dostalo bylo finále knížky, kde autor už nedovolí přestat číst.
Přestože jsem v první polovině nebyla úplně přesvědčena, že mi kniha sedla, tak ke konci čtení s čistým svědomím doporučuji tento thriller i ostatní fanouškům tohoto žánru.

Každý určitě někdy přemýšlel na tím, co by si pořídil, kdyby vyhrál v nějaké loterii pořádný balík. Já sama tohle snění miluji, domeček v Itálii, cestování, čas na zvelebení domova....i spoustu času na čtení.

Právě příběh o Pavlovi, který je znám z televize jako moderátor losování největší loterie v zemi, přináší nahlédnutí pod pokličku tohoto cinkajícího byznysu.

Kniha je čtivá jednohubka ze netradičního prostředí, kde naprosto přesně poznáte svého souseda, kamarádku nebo tchyni. Moc se mi líbily pasáže, kde moderátor je atakován návrhy známých na prozrazení čísel, co padnou nebo jiné geniální plány na výhru. Stejně tak rozumy, že jde jen o podvod a jackpot nebo jiné velké výhry nikdo nikdy nevyhraje.

Autor má spoustu fanoušků hlavně díky sérii s HH. Některým z nich může uniknout, že sem tam zabrousí i do žánru povídek, v tomto případě sbírky dystopických příběhů. V této sbírce jich čtenář najde celkem 5 a už první dost přesvědčivě popíše pojem dystopie.
Povídky mají rozdílnou délku a může se tedy stát, že komu nesedne styl, na který je od autora zvyklý, může ho odradit hned první povídka, která má přes 100 stran. Osobně doporučuji dát šanci nějaké kratší.
V jedné z dalších povídek je zmíněn známý logický paradox, paradox Kréťana, který říká, že všichni Kréťané jsou lháři.
Já nebudu lhát, když řeknu, že jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ikdyž dystopické příběhy nejsou úplně můj šálek čaje. Některá povídka mě sedla méně, některá více, ale všem se nedá upřít originální námět, nechybí napětí a konec, který překvapí.